H°eben ostrova Samosir na jeze°e Toba

V Üest veΦer, po Φty°ech hodinßch, p°ijφ₧dφme do Parapatu. Prßv∞ p°estalo prÜet a jeliko₧ jsme n∞kolik set metr∙ nad mo°em, je p°φjemnΘ chladno. Poslednφch pßr kilometr∙ sestupu z kopc∙ k jezeru bylo nßdhern²ch a pohledy na jezero spφÜ p°ipomφnaly èv²carsko ne₧ IndonΘsii. Serpentiny se pomalu stßΦely dol∙ do Parapatu k jezeru, kterΘ p°ed desφtkami tisφc let zaplnilo krßter obrovskΘ sopky. Kopce ze kter²ch jsme sjφ₧d∞li dol∙ jsou tak vlastn∞ okraje sopeΦnΘho krßteru a samotn² krßter je zapln∞n jezerem Toba (nejv∞tÜφm v Asii). Z jezera se uprost°ed zvedß hornat² ostrov Samosir, rozlohou skoro stejn∞ velk² jako Singapur.

    Je Üero, chlßdek, prßv∞ po deÜti, po okolnφch kopcφch se p°evalujφ mraky a jß si p°ipadßm jako v Evrop∞. Parapat je rekreaΦnφ m∞steΦko, oblφbenΘ hlavn∞ IndonΘsany. Proto je v oblasti dost pen∞z na udr₧ovßnφ hotel∙, silnic a parΦφk∙. Turisti ze zahraniΦφ (vΦetn∞ m∞) ale p°esto dßvajφ p°ednost m∞steΦku Tuk Tuk na ostrov Samosir hned naproti Parapatu. 

    Dopravu na Samosir zajiÜ¥ujφ pravidelnΘ trajekty. Mßm Üt∞stφ, ₧e se mi poda°ilo chytit ten poslednφ v p∙l osmΘ. U₧ je tma, tak₧e toho na jeze°e moc neuvidφm. Do °eΦi se se mnou dßvß jeden z mφstnφch mladφk∙, kte°φ majφ na starosti äuko°istitô co nejvφc turist∙ a p°ivΘst je do p°φsluÜnΘho hot²lku. Jmenuje se UΦak a je to dlouhovlas² Batak. Ceny kterΘ nabφzφ za ubytovßnφ jsou docela p°φznivΘ (vΦetn∞ horkΘ sprchy, kterou jsem u₧ nem∞l ani nepamatuju), tak to vyzkouÜφm. Rßno budu mφt v₧dycky mo₧nost äzm∞nit lokßlô.

    Tuk Tuk, °et∞zec hot²lk∙, le₧φ na malΘm poloostrovu vybφhajφcφm do jezera z ostrova Samosir. V∞tÜina hot²lk∙ je podΘl b°ehu a majφ i svoje vlastnφ molo. Trajekt rozvß₧φ lidi podle toho kde cht∞jφ vystoupit. Jß vystupuju u hot²lku TonyÆs. PrÜφ a u₧ je p∞knß kosa. Ta teplß sprcha a i deka na posteli se v noci budou hodit. Cenu se mi nakonec da°φ usmlouvat na mφ≥ ne₧ dolar a mßm za n∞j velkou mφstnost s vlastnφ horkou sprchou a zßchodem. Tomu °φkßm standard!

Den 172, ned∞le 7. 2.

Vydlabanß lo∩ka

Hot²lek je opravdu p°φjemn². Rozednilo se a jß jsem na b°ehu zßtoky, asi 10 m od jezera, naproti nßm druh² b°eh zßtoky s palmami, kostelem a horami v pozadφ. Bungalov kde bydlφm mß tradiΦnφ batackou st°echu se zvednut²mi Ütφty, tak₧e mß tvar sedla a z boku vypadß jako b²Φφ rohy.

    Hned p°ed bungalovem stojφ kokosovß palma obalenß kokosy a zßhony s krßsn∞ Φerven²mi kv∞tiny. Nad bungalovem, na strßni sm∞rem k silnici, je restaurace slou₧φcφ zßrove≥ jako televiznφ Φumφrna (ty jsou tady vÜude).

    Sedφm na snφdani a u₧φvßm idylky. Hned p°ed hot²lkem je sice silnice, ale b∞hem hodiny po nφ projede maximßln∞ n∞kolik motorek. nenφ ·pln∞ jasno, ale nad horami skrz mraky probleskujφ modrΘ fleky, tak je snad n∞jakß Üance ₧e bude hezky.

    Prßv∞ kdy₧ zaΦφnßm psßt denφk, p°isedßvß si ke mn∞ Kana∩an Kent. Je fotograf a p°esn∞ ten zmaten² um∞leck² typ, kter² by byl chopen zapomenout jak se jmenuje zem∞, ve kterΘ prßv∞ cestuje. Do IndonΘsie se dostal z Malajsie, kam p°ilet∞l z Indie. V Indii strßvil n∞kolik m∞sφc∙ v Ladakhu, kam tibetsk²m uprchlφk∙m p°ivezl n∞jakΘ penφze.

    Sedφme a kecßme o Indii a IndonΘsii skoro dv∞ hodiny, ne₧ uznßvßme, ₧e je Φas zaΦφt n∞co d∞lat. Chci se projφt do vesniΦky Tomok asi 5 km od Tuku Tuku, kde majφ b²t n∞jakΘ tradiΦnφ batackΘ domy. Kent ₧ßdn² plßn nemß, tak se ke mn∞ p°ipojuje.

    Tuk Tuk je vlastn∞ jen jedna ulice obepφnajφcφ cel² poloostrov. Z ostrova sem vedou jen dv∞ silnice. Jedna z Tomoku (na jih) a druhß a Ambarity (na sever). Najφt cestu do Tomoku je proto znaΦn∞ primitivnφ, i kdy₧ Kent by se se svou roztr₧itou povahou dokßzal ztratit i tady.

    R²₧ovß polφΦka s horami v pozadφ vypadajφ skv∞le a₧ se mi tajφ dech. Hned za Tuk Tukem stojφ uprost°ed nich jednoduch² kostel, p°ipomenutφ toho, ₧e BatakovΘ jsou z 90 % protestanti.

Hlavnφ ulice ve vesnici Tomok

    Cesta z Tuk Tuku vede podΘl zßlivu a₧ k mφstu, kde se spojuje se silnicφ Tomok-Ambarita. VÜichni IndonΘsani a IndonΘsanky kte°φ nßs mφjφ se usm∞jφ a navzßjem se pozdravφme. Je to snad a₧ p°φliÜnß idylka a vÜechny ty ho°kΘ problΘmy IndonΘsie se zdajφ nekoneΦn∞ daleko. Turist∙ je tu jen pßr, pr² velk² kontrast proti situaci p°ed dv∞ma lΘty, kdy byly vÜechny hotely plnΘ a vlastnit hotel bylo terno. Dnes je takov² hotel ale spφÜ zßt∞₧, proto₧e IndonΘsie zmizela z mapy turistick²ch cφl∙ v∞tÜiny Zßpa∩ßk∙ (snad a₧ na Bali), kte°φ podlehli t∞m jednostrann²m zprßvßm o demonstracφch a nepokojφch v televizi a novinßch. S Kentem se divφme z Φeho ty lidi ₧ijou, kdy₧ u₧ dva roky je tu prßzdno. P°e₧itß s minimem v₧dycky byla jedna ze zßhad ät°etφhoô sv∞ta, i kdy₧ my ze socialistickΘho bloku to dokß₧eme pochopit snadn∞ji ne₧ Zßpa∩ßci.

    Tomok je obyΦejnß vesnice s d°ev∞n²mi domky a plechov²mi st°echami, z nich₧ n∞kterΘ jsou zvednutΘ do batackΘho tvaru b²Φφch roh∙. Je vid∞t ₧e ₧ije z turismu, proto₧e hlavnφ ulice je jeden suven²rov² krßmek vedle druhΘho. SpφÜ bych ale m∞l napsat ä₧ijeô, proto₧e te∩ je tu skoro prßzdno a po ulicφch se prochßzφ jen pßr v²letnφk∙ indonΘskΘ krve, pro kterou je jezero Toba vyhlßÜenou rekreaΦnφ oblastφ. Ti vÜak utrßcejφ mßlo pen∞z, proto₧e kdy₧ si nap°φklad pronajmou mφstnost, tak se jich tam nacpe hned n∞kolik a jφdlo si vozφ zßsadn∞ svoje (Φemu₧ se nedivφm, proto₧e je tady t°eba oproti Medanu nep°irozen∞ draho - holt musφ n∞jak vyd∞lßvat).

    Chci si koupit vodu, ale za ₧iv²ho boha nejsme schopen usmlouvat cenu na skuteΦnou ·rove≥. Tohle se mi stalo u₧ i v Bukit Lawang a v Parapatu.

    IndonΘsie mß v tomhle ohledu hodn∞ spoleΦnΘho s Indiφ, ale v jednΘ zßsadnφ v∞ci se, zdß se, liÜφ. V obou zemφch je mentalita lidφ podobnß: neexistuje pevnß cena, o vÜechno se prost∞ smlouvß a zßle₧φ na obratnosti stran jestli dosßhnou toho Φeho cht∞jφ nebo ne. IndonΘsie ale, na rozdφl od Indie, tak trochu klame v²zorem, proto₧e m∞sta vypadajφ docela evropsky, jezdφ tu novß auta a lidi majφ p∞knΘ obleΦenφ, co₧ svßdφ k tomu myslet si, ₧e jsou nßm o hodn∞ blφ₧ ne₧ ve skuteΦnosti jsou. Pravd∞ blφ₧ je ten, kdo si dßvß sakra pozor na ty jejich medovΘ °eΦi, kterΘ snadno p°esv∞dΦφ nezkuÜenΘho ud∞lat dalÜφ velkou blbost sv²ho ₧ivota. IndonΘsani (zatφm soudφm podle Sumatry) jsou toti₧ straÜn∞ milφ (na rozdφl od Ind∙), ale za to ·₧asn∞ Üikovnφ v tahßnφ pen∞z z oblbnut²ch turist∙. Pokud v Indii na prvnφ pohled poznßm, ₧e se na m∞ chystß dalÜφ sup, kter² m∞ chce co nejp°φmoΦa°eji oÜkubat, tady se musφm po°ßd mφt na pozoru a ani vte°inu nep°estat myslet, jinak budu s ·sm∞vem oÜkubanej zaplacenφm n∞kolikanßsobnΘ ceny.

D∞ti a cigarety - jedno z nejsmutn∞jÜφch spojenφ v IndonΘsii - bohu₧el nikoho p°φliÜ nevzruÜuje

    Oproti Indii je tu jeÜt∞ jeden rozdφl. Te∩ budu asi trochu zjednoduÜovat, ale nenφ to na ·kor skuteΦnΘho v²znamu (spφÜ to bude tak trochu rouhßnφ). V Indii trvß chudoba u₧ stovky let a lidi si zvykli ₧φt z absolutnφho minima. StaΦφ jim proto i ten nejmenÜφ zisk. V IndonΘsii u₧ je to trochu jinak. Donedßvna Üla ekonomika nahoru, na co₧ si lidi snadno zvykli - d∙kazem budi₧ jejich domeΦky, obleΦenφ, satelity, auta apod. Te∩ ale p°iÜly problΘmy a v²voj se obrßtil. Ekonomickß krize jim bere prßci a je pro n∞ t∞₧Üφ zφskat to, co p°ed tφm bylo jednoduchΘ. Cφtφ se o₧ebraΦovßni o to, co jim podle nich u₧ pat°φ, a tak se pochopiteln∞ sna₧φ vylepÜit si svoji situaci jak nejlφp dovedou. Jeden z nejlepÜφch zp∙sob∙ je obrat ty ämilionß°eô co sem jezdφ ze Zßpadu. Na druhou stranu jim ale nestaΦφ zisk kter² majφ, kdy₧ n∞jakou v∞c prodajφ IndonΘsanovi za normßlnφ cenu. Co se stane, kdy₧ chci nap°φklad koupit vodu a znßm jejφ skuteΦnou cenu? ╚asto mßm prost∞ sm∙lu a musφm se nechat obrat, proto₧e za indonΘskou cenu mi ji nikdo neprodß. V₧dy¥ mßm dost pen∞z, tak v Φem je problΘm? - to je jejich logika.

    Pro tenhle rozdφl od Indie se nabφzejφ dv∞ vysv∞tlenφ: bu∩ zdejÜφ lidi nejsou dost chudφ aby se spokojili radÜi s mal²m ziskem ne₧ ₧ßdn²m (na rozdφl od Indie, kde jsou lidi a₧ zoufale chudφ a moc se to nelepÜφ), nebo jsou tak hrdφ, ₧e je pro n∞ otßzkou cti nejφt pod urΦitou ·rove≥ (na rozdφl od Indie, ke u₧ pod tlakem dlouhotrvajφcφ chudoby vÜechnu hrdost ztratili a u₧ opravdu bojujφ jen o p°e₧itφ). Co je blφ₧ skuteΦnosti snad uvidφm b∞hem dalÜφch t²dn∙.

    Prohlφ₧φm si n∞kolik tradiΦnφch dom∙, z nich₧ jeden, d∙m mφstnφho krßle, byl p°em∞n∞n na muzeum. Typick² batack² d∙m stojφ na k∙lech a vchßzφ se do n∞j po sch∙dkßch. Batackß vesnice je v∞tÜinou obrostlß ke°i a stromy, kterΘ ji majφ chrßnit (nebo spφÜ m∞ly chrßnit) od nep°ßtelsk²ch nßjezd∙. Vesnice toti₧ mezi sebou docela Φasto vßlΦily a z toho d∙vodu mezi sebou ani neudr₧ovaly cesty Φi p∞Üinky, aby potencißlnφm nep°ßtel∙m p°φliÜ nezjednoduÜovaly p°φstup.

    ZaΦφnß prÜet. Kent u₧ tu je n∞kolik dnφ a °φkß, ₧e po°ßdn² dΘÜ¥ se spouÜtφ v₧dycky kolem t°etφ nebo ΦtvrtΘ. Mßme tak jeÜt∞ asi hodinu na to, abychom se dostali zp∞t do Tuk Tuku ne₧ zaΦne prÜet opravdu. Ptßme se na dopravu, ale ti lidΘ si snad myslφ, ₧e jsme ·plnφ hlupßci (nebo opravdu milionß°i), proto₧e po nßs za t∞ch p∞t kilometr∙ cht∞jφ vφc, ne₧ kolik jsem zaplatil za celodennφ p°esun z Bukit Lawang sem. Tak jdeme p∞Üky.

    Kdy₧ jsme u₧ skoro u Tuku Tuku, zaΦφnß opravdu prÜet. Nenφ to sice ten nejprudÜφ tropick² lijßk, kdy z nebe spadne ka₧dou sekundu k²bl vody na p∞t ΦtvereΦnφch centimetr∙, ale vodnφ clona ·pln∞ zakryla hory. Kent se zastavuje v jednΘ restauraci a jß sßm rychle dobφhßm do hot²lku.

Batack² d∙m v plnΘ krßse

    Jeliko₧ nem∙₧u ven, sedßm si na verandu a dßvßm se do psanφ denφku. PrÜφ asi dv∞ hodiny, po kter²ch dΘÜ¥ postupn∞ odumφrß, a₧ je ·pln∞ po deÜti. èedivΘ mraky vÜak z∙staly, tak₧e nenφ jistΘ jak bude ani v nßsledujφcφch p∞ti minutßch. Musφm jφt kupit pßr v∞cφ, kterΘ mi dochßzφ, tak se p°esto vydßvßm na obch∙zku poloostrova. Skepticky si sebou ale radÜi beru deÜtnφk.

    V Tuk Tuku fakt nenφ nic jin²ho ne₧ hotely, restaurace a pßr krßmk∙ se suven²ry. Shßnφm baterii do fo¥ßku, ale nemßm Üanci. Sice majφ p°esn∞ ty co pot°ebuju, ale jejich plastikov² obal je roz°φznut², tak₧e baterie uvnit° klidn∞ m∙₧e b²t vybitß, proto₧e je jednoduchΘ ji zam∞nit.

    Je tu dost draho, a to i v t∞ch nejobyΦejn∞jÜφch restauracφch (jφdelnßch), ve kter²ch nejradÜi jφm. V∞tÜina klientely jsou turisti (nebo to, co z nich po dvou lΘtech indonΘskΘ krize zbylo), pro kterΘ jsou i vysoce nadsazenΘ ceny po°ßd jeÜt∞ vφc ne₧ p°ijatelnΘ. Jak restaurace, tak hotely se sna₧φ aby bylo vid∞t, ₧e jsme v batackΘ oblasti - v∞tÜina jich mß st°echu tvaru b²Φφch roh∙. Co ale nechßpu je, ₧e jsou po°ßd tak dob°e udr₧ovanΘ. Jakoby se tady zastavil Φas a Φekal na dobu, kdy se sem zase turisti zaΦnou hrnout.

    K veΦe°i si dßvßm nasi goreng a CNN. Prßv∞ v nφ b∞₧φ äbreaking newsô o jordßnskΘm krßli Huseinovi, kter² asi p°ed Φty°mi hodinami zem°el. V Jordßnsku je te∩ t∞sn∞ po poledni, p∞knß zima (podle tΘ pßry od pusy reportΘrky) a prÜφ. Dßvajφ i p°φmΘ vstupy z Ameriky a Evropy (takovΘ ty kecy o reakcφch nejvyÜÜφch p°edstavitel∙), kde p∞kn∞ hust∞ sn∞₧φ. P°ipadßm si jako na Marsu. Po CNN se chvφli dφvßme na indonΘskΘ zprßvy (v angliΦtin∞) a pak nßm panφ domu (hot²lek vlastnφ p∞t ₧en) pouÜtφ video z n∞jak²m americk²m filmem (abychom si nep°ipadali jako na Marsu).

Den 173, pond∞lφ 8. 2.

VΦera jsme toho moc nestihnul, a hlavn∞ kdy₧ jsme s Kentem byli v Tomoku, ·pln∞ jsem zapomn∞l, ₧e tam je daleko vφc v∞cφ ne₧ co jsme vid∞li. Proto se tam chci dneska vrßtit (u₧ sßm) a pak se podφvat jeÜt∞ do jin²ch vesnic na ostrov∞.

    Obloha je hroziv∞ Üedß a vypadß to, ₧e ka₧dou chvφli zaΦne prÜet. Na dΘÜ¥ u₧ jsem si ale tak zvyknul, ₧e mi to ani nevadφ. Jen fotit se bude dßt blb∞.

Obd∞lßvßnφ r²₧ovΘho polφΦka je tu hlavnφ Φinnost

    Jdu zase p∞Üky, stejnou cestou jako vΦera. Jinß cesta toti₧ nenφ. R²₧ovß polφΦka jsou i te∩, v tom ÜedivΘm Üeru, smaragdov∞ zelenß, tak je alespo≥ na co koukat.

    V Tomoku jsme vΦera s Kentem byli jen u prvnφ skupinky batack²ch dom∙, ale v∙bec jsme se nedostali hloub∞ji do vesnice. ╚ßsteΦn∞ proto₧e jsme po°ßd kecali a taky proto, ₧e se ka₧dou chvφli chystalo prÜet a my m∞li p°ed sebou jeÜt∞ hodinu p∞Üφ ch∙ze zpßtky do Tuk Tuku.

    Jsem rßd, ₧e jsem se do Tomoku vrßtil, proto₧e objevuju kamenn² hrob batackΘho krßle Sidabatua. Celkem jednoduchß kamennß hrobka s maskou vytesanou na p°ednφ stran∞ nßhrobnφho kamene a s n∞Φφm, co vypadß jako and∞l na hornφ stran∞. Kousek od hrobu, za stromy a ke°i, zase sedφ n∞kolik nßΦelnφk∙ vytesan²ch z kamene na kamenn²ch ₧idlφch. SoÜky, asi p∙l metru vysokΘ, jsou postaveny do kruhu, jakoby diskutovaly. Docela srandovnφ. Od soÜek se prochßzφm kolem dalÜφch batack²ch dom∙ a₧ k lesφku na konci vesnice a pak zase zpßtky na hlavnφ silnici.

    Chci se dostat do vesnice Simanindo, 25 km severn∞ od Tomoku. Na ch∙zi trochu daleko, tak si musφm chytit n∞jakou dopravu. NejlepÜφ asi bude jφt k p°φstavnφmu molu kam p°iplouvajφ trajekty z Parapatu, proto₧e urΦit∞ domorodci p°iplouvajφcφ z Parapatu se taky budou chtφt n∞jak dostat do vesniΦek na ostrov∞. A tam kde je poptßvka, je i nabφdka, tzn. minibus nebo bus.

    Je tam! Minibus. A zrovna p°iplouvß lo∩, ze kterΘ se do n∞j hrne dav IndonΘsan∙. Minibus objφ₧dφ cel² ostrov, co₧ celkem zabere n∞kolik hodin, do Simaninda jen n∞co kolem p∙l hodiny.

    Ostrovem se od severu k jihu tßhne horsk² h°eben, nad kter²m u₧ od prvnφho dne neustßle visφ mraky. Kdy₧ se blφ₧φme k Simanindu, kterΘ je na severnφm konci ostrova, zaΦφnajφ se hory sni₧ovat a₧ ·pln∞ mizφ. A s nimi i mraky! Je sice po°ßd jeÜt∞ zata₧eno, ale ty ÜedivΘ bou°kovΘ mraky se povalujφ jen nad horami. Vida, rozdφl pßr kilometr∙ a u₧ je to znßt.

Rodinka p°ipravuje ob∞d

    Muzeum v Simanindu je n∞kolik batack²ch domk∙. Jsou obydlenΘ, tak₧e je to vlastn∞ ₧iv² skanzen. P°ed jednφm z dom∙ prßv∞ ₧ena s dcerou p°ipravujφ ob∞d. Ud∞lat muzeum z obydlen²ch domk∙ je fakt docela dobr² nßpad. Akorßt pro ty lidi to m∙₧e b²t otravnΘ. I kdy₧ Asiati se na pojem äsoukromφô dφvajφ ·pln∞ jinak ne₧ my.

    Na dopravu sm∞r Tomok musφm asi p∙l hodiny Φekat. Prßv∞ je brzkΘ odpoledne a d∞cka se houfn∞ vracφ ze Ükoly. N∞kterß p∞Üky, pßr ale na horsk²ch kolech! To si teda v Indii opravdu nedokß₧u p°edstavit - vesnickΘ d∞ti na horskΘm kole! Tady se asi fakt nemajφ vylo₧en∞ Üpatn∞. JeÜt∞ v∞tÜφ Üok pro m∞ je ale talφ°ovß antΘna pro p°φjem satelitnφho vysφlßnφ! Tady ve vesnici na ostrov∞! No teda, jen nechßpav∞ kroutφm hlavou.

    Zp∞t m∞ bere dodßvka rozvß₧ejφcφ lidi po stejnΘ trase jako minibus, akorßt v opaΦnΘm sm∞r. Nejedeme a₧ do Tomoku, ale jen do Ambarity, vesniΦky si p∞t km p°ed Tomokem, ze kterΘ se dß do Tuk Tuku dojφt pohodln∞ p∞Üky.

    V Ambarit∞ vystupuju a hned vchßzφm do nejbli₧Üφ jφdelny. Vedou jφ t°i ₧eny. Moc se jim nelφbφ, ₧e s nima smlouvßm o cen∞, kdy₧ ale majφ vÜechno tak drah²! Pat°φ mezi ty, kter²m bych nikdy nevysv∞tlil, ₧e i moje kapsa je omezenß a ₧e si nem∙₧u dovolit platit jen tak kdo si co °ekne. Jedna z ₧en se zvedß a jde mi p°ipravit jφdlo. Ostatnφ si klidn∞ sedφ dßl a pokraΦujφ ve vybφrßnφ vÜφ z hlav sv²ch d∞tφ. Jedna z nich pak p°ede mnou bez nejmenÜφho ostychu zaΦφnß kojit.

    Ob∞d byl skv∞l², tak vzh∙ru do Tuk Tuku. Silnice op∞t vede podΘl r²₧ov²ch polφΦek, na kter²ch farmß°i bu∩ sßzejφ r²₧i novou nebo hnojφ r²₧i u₧ vzrostlou. Na kopci mezi silnicφ Tomok-Ambarita a Tuk Tukem se zase pasou b²ci a krßvy. V klφdku si p°e₧vykujφ a nenechßvajφ se n∞jak²m prochßzejφcφm b∞lochem ruÜit.

BatackΘ domy jsou v₧dy zdobenΘ a nad vchodem visφ dΘmon, kter² mß odrazovat zlΘ duchy

    Na kopci chvilku odpoΦφvßm, dφvßm se na jezero a p°em²Ülφm nad otßzkou, kterou mi v dodßvce do Ambarity lßmanou angliΦtinou polo₧ila jedna IndonΘsanka: äA to se nebojφÜ te∩ cestovat po IndonΘsii?ô. To zßpadnφ oblbovßnφ zasßhlo a₧ sem. Ne ₧e by se mφstnφ lidi vφc bßli (nebo v∙bec bßli!), ale jeliko₧ poΦet turist∙ od zaΦßtku indonΘskΘ ekonomickΘ (a tedy i politickΘ) krize prudce poklesl, vyvodili si z toho, ₧e v Evrop∞ ₧ijφ takovφ straÜpytlovΘ, ₧e pokud nßhodou n∞kdo zabloudφ do IndonΘsie, musφ se automaticky bßt. Ne, nebojφm se, proto₧e nevidφm jedin² d∙vod ke strachu. Nevid∞l jsem ho p°ed p°φjezdem do IndonΘsie a te∩, kdy₧ jsem tady u₧ ho nevidφm v∙bec. Co vidφm je zem∞, ve kterΘ se po lΘtech relativnφ prosperity znovu vracφ chudoba, ale lidi jsou p°esto milφ, veselφ a ochotnφ.

    VeΦer o stejnΘ v∞ci diskutuju s Kentem. Jeliko₧ mßme ale stejnΘ nßzory, nenφ vlastn∞ o Φem diskutovat. Podiskutovat bych si cht∞l spφÜ s n∞k²m, kdo se kv∙li souΦasnΘ situaci rozhodl zruÜit svou plßnovanou cestu do IndonΘsie. A ₧e je takov²ch lidφ spousta o tom nepochybuju.

Den 174, ·ter² 9. 2.

Stojφm na molu a Φekßm na lo∩. Je skoro sedm rßno a prvnφ lo∩ na pevninu do Parapatu tady mß b²t v sedm. T∞sn∞ po sedmΘ se opravdu vyno°uje zpoza poloostrova. Mßvßm na nφ, tak se hned obracφ ke mn∞. Teda jeÜt∞ nikdy jsem nestopoval lo∩.

BatakovΘ jsou k°es¥ani

    Plavba do Parapatu trvß skoro hodinu, proto₧e lo∩ znovu obeplouvß cel² poloostrov, aby posbφrala lidi na molech jednotliv²ch hotel∙. Na lodi je asi p∞t turist∙, zbytek samφ mφstnφ. V parapatskΘm p°φstavu u₧ Φekß agent cestovky, kterß mß m∞ a jeÜt∞ dalÜφ lidi z lodi dopravit do Bukittinggi, 13 hodin na jihov²chod od Parapatu. ObyΦejn²m busem bych to m∞l urΦit∞ levn∞jÜφ, ale abych sehnal lφstek, b²val bych si ho musel koupit u₧ vΦera veΦer v Parapatu na autobusßk (asi 2 km od p°φstaviÜt∞) a cesta by navφc trvala 18-19 hodin. Do Bukittinggi bych p°ijel o p∙lnoci, nebo bych musel p∙l dne zabφt Φekßnφm na bus v Parapatu, abych se do Bukittinggi dostal druh² den rßno. Takhle jsem si vΦera koupil lφstek p°φmo v hotelu (a nechal jim vyd∞lat) a hotovo.

    Pojedeme dodßvkou pro osm lidφ (+ °idiΦ), vÜechno b∞loÜi. Nenφ to sice pravΘ cestovßnφ, ale alespo≥ se vyplatφ. Pro jednou to p°e₧iju.

    P°φmo v cestovce snφdßm a pak se vÜichni i s batohama sklßdßme do dodßvky mitsubishi Colt. Tahle jφzda bude, co se t²kß prostoru, luxus.

    Po devßtΘ vyrß₧φme po trans-sumaterskΘ dßlnici sm∞r Bukittinggi. Dßlnice se ukazuje b²t spφÜ ädß lesniceô, n∞kde jen o trochu vφc ne₧ asfaltov² pruh halabala polo₧en² nap°φΦ d₧unglφ.

    JeÜt∞ pßr hodin jedeme podΘl b°ehu jezera, a₧ stavφme v malΘ vesniΦce za jezerem. Je vedro, slunce pra₧φ a tak skoro nev∞°φm tomu kde jsme zastavili - u hork²ch sirn²ch pramen∙. Za dvorkem restaurace se zvedß kopeΦek, na kterΘm je n∞kolik hork²ch jezφrek a jeskyn∞. Voda s bublßnφm vyv∞rß na povrch a stΘkß z kopce sm∞rem k restauracφm, kde konΦφ v zßchodov²ch budkßch.

    Znovu jsme na ädßlniciô a uhßnφme na jihov²chod. PodΘl cesty je to samß r²₧e a chudΘ farmß°skΘ domky. I vesnice podΘl cesty jsou chudΘ, s barßΦky sbit²mi z prken a spoustou odpadk∙ vÜude kolem. N∞co ·pln∞ jinΘho ne₧ ta turistickß m∞steΦka kde jsem zatφm byl.

    R²₧ovß polφΦka se st°φdajφ s kokosov²mi plantß₧emi, chudΘ vesniΦky ale z∙stßvajφ. Tady v divoΦin∞ je Sumatra opravdu nerozvinutß, co₧ je poznat i na silnici. Ta je na n∞kter²ch mφstech p°eruÜenß a musφme jet p°es kupy kamenφ Φi vyschlΘ °φΦky.

    Po zhruba 200 km konΦφ batackΘ ·zemφ, co₧ je nejlφp poznat podle se meÜit, postupn∞ nahrazujφcφch batackΘ kostely. Zase se vracφme do IndonΘsie muslimskΘ, kde na ulicφch p°evlßdajφ ₧eny s Üßtky p°es hlavu a mu₧i s ΦepiΦkami. Co se ale v∙bec nem∞nφ jsou r²₧ovß polφΦka a kokosovΘ plantß₧e.

    Celou dobu jedeme v horßch. Bu∩ p°φmo v kopcφch nebo je alespo≥ mßme na dohled. Pohled je to skv∞l², a p°esto₧e v∞tÜina d₧ungle byla vykßcena a nahrazena v²d∞leΦn²mi plodinami, je to stßle jeÜt∞ p∙sobiv² pohled. Sumatra je prost∞ nßdhernß, i kdy₧ velkß Φßst jejich obyvatel je chudß.

    Blφ₧φ se soumrak a zaΦφnß se pß°it z d₧ungle. Pßra se dokonce objevuje i jen pßr centimetr∙ nad ·rovnφ silnice. Te∩, kdy₧ u₧ nenφ tak dob°e vid∞t, se Üφlenß jφzda naÜeho °idiΦe zdß jeÜt∞ Üφlen∞jÜφ. Cel² den lφtßme v minibusu ze strany na stranu, podle toho jakou prßv∞ °e₧eme zatßΦku, ale teprve te∩ si opravdu ävychutnßvßmô pocit absolutnφ bezmoci a odevzdanosti osudu. Snad bude mφt Ü¥astn² konec.

    Je 20.35 a prßv∞ jsme p°ekroΦili rovnφk. Zastavujeme pßr metr∙ od velkΘho globusu stojφcφho p°esn∞ na Φß°e, je₧ d∞lφ zem∞kouli na severnφ a ji₧nφ polokouli. ZvlßÜtnφ pocit n∞Φeho v²jimeΦnΘho m∞ ale brzy opouÜtφ. Kolem je spousta chud²ch obydlφ a pro mφstnφ lidi b²t tady nenφ nic v²jimeΦnΘho, ale obyΦejn² ka₧dodennφ boj o p°e₧itφ. Zem∞kouli jsme si sice rozd∞lili polednφky a rovnob∞₧kami, Φφm₧ vznikla hraniΦnφ mφsta jako prßv∞ rovnφk, datovß hranice nebo p≤ly, ale t∞m kdo na t∞chhle mφstech ₧ijφ je to ·pln∞ jedno a m∙₧ou se prßvem usmφvat nad poÜetilostφ s jakou se na podobn²ch mφstech my turisti fotφme a pitvo°φme. Faktem ale je, ₧e jsem se prßv∞ dostal na ji₧nφ polokouli a zp∞t na severnφ se vrßtφm a₧ skoro na konci cesty o n∞kolik tisφc kilometr∙ na v²chod v Ekvßdoru.

    Tady na rovnφku u₧ m∙₧u pozorovat prvnφ nep°φm² d∙kaz, ₧e je zem∞koule kulatß: znßmß souhv∞zdφ jsou v∙Φi obzoru postavena ·pln∞ jinak ne₧ u nßs. Nap°. Orion, snadno rozpoznateln² podle svΘho pßsu ze t°φ jasn²ch hv∞zd u nßs stojφ, tady na rovnφku le₧φ a a₧ budu v Sydney, postavφ se kv∙li tomu na hlavu.

    VesniΦka Bonjol na rovnφku je u₧ jen co by kamenem dohodil od Bukittinggi, kam p°ijφ₧dφme po dalÜφ hodin∞. Ubytovßvßm se v zatφm nejlevn∞jÜφm ubytovßnφ jakΘ jsem kdy m∞l. Noclehßrna (4 postele) stojφ jen dvacet korun, ale mφstnost je to Φistß a velkß, i kdy₧ trochu zatuchlß. Ta zatuchlost ale k trop∙m pat°φ, tak₧e je to mo₧nß stylov∞jÜφ ne₧ n∞jakΘ ·₧asnß mφstnost v prvot°φdnφm hotelu s klimatizacφ. Jsme v horßch asi 800 m n. m., tak₧e te∩ veΦer je docela chladno. Asi zase vytßhnu mikinu.