Za plotem nenφ ₧ßdnΘ cesta, tak musφm p°eskßkat nap°φΦ polem (snad nenφ minovΘ!). Narß₧φm na cestu a ta m∞ znovu p°ivßdφ na onen ₧elezniΦnφ nßsep. Mß cesta po nßspu rovnΘm jako p°φmka tak op∞t pokraΦuje a po dalÜφm p∙l kilometru narß₧φm na prvnφ bangladΘÜskou kontrolu. JeÜt∞ mi ale nedßvajφ ₧ßdnΘ razφtko, jen si do jakΘsi knihy zapisujφ moje jmΘno z pasu. Nevφm proΦ, ale mφsto aby si naÜli strßnku s fotkou a opsali jmΘnu z nφ (tak je to snad v ka₧dΘm pase, ne?), naÜli si nejbarevn∞jÜφ strßnku a opsali z nφ to nejΦiteln∞jÜφ jmΘno. Shodou okolnostφ to bylo pßkistßnskΘ vφzum se jmΘnem pßkistßnskΘho konzula v Praze. Nevφm, nevφm, ale ₧e by vojßk ze zem∞, kterß s Pßkistßnem svedla krvavou osvobozeneckou vßlku, neznal jmΘno Pßkistßn? Jak tihle bangladΘÜÜtφ vojßci, tak lidi na polφch u budky na m∞ civφ jako bych snad opravdu spadl z Pßkistßnu!

    Tak kde je sakra ten BangladΘÜ! Jdu u₧ p°es hodinu po nßspu banßnovnφkovou alejφ, kolem m∞ se st°φdß jedna banßnovnφkovß vesnice za druhou, jedno pole za druh²m, lidi na m∞ civφ jeÜt∞ kdy₧ u₧ jsem 200 metr∙ za nima, batoh m∞ tφ₧φ a oni se tomu akorßt tak sm∞jou. Kdybych Üel neobtφ₧en takovou tφhou, byla by to moc p°φjemnß prochßzka bangladΘÜsk²m venkovem. Takhle u₧ to zaΦφnß b²t utrpenφ. 20 kilo na zßdech a 5 kilo na b°ichu v malΘm bat∙₧ku jakoby po t∞ch uÜl²ch kilometrech vß₧ilo desetinßsobek. Navφc mi u₧ dochßzφ voda a naposledy jsem äsnφdalô ob∞d v 11 hodin. Te∩ jsou Φty°i odpoledne.

    Uf, uf. V tΘ BangladΘÜi to teda p∞kn∞ zaΦφnß! Te∩ u₧ m∞ tφ₧φ i to jejich civ∞nφ - kdy₧ na m∞ tolik lidφ a tak dlouho civφ oΦima, tak to musφ b²t n∞kde znßt. Alespo≥ ₧e slyÜφm jednu v∞c, kterou d∙v∞rn∞ znßm. Z meÜity za polem se oz²vß veΦernφ volßnφ k modlitb∞. No jo, u₧ jsem zase v muslimskΘ zemi.

    KoneΦn∞ vidφm v dßlce koleje! Logika mi napovφdß, ₧e stejn∞ jako v Indii koleje konΦφ t∞sn∞ za nßdra₧φm, tady by zase m∞li t∞sn∞ p°ed nßdra₧φm zaΦφt. A na nßdra₧φ prvnφ vesniΦky mß b²t imigraΦnφ kontrola!

    Jsem tady! KoneΦn∞ jsem v ╚ilahaty! Je p∞t hodin. P°ed nßdra₧φm mi lidi ukazujφ, ₧e mßm jφt na nßdra₧φ pro razφtko. Obchßzφm tam vÜechny budovy, div ₧e nevlezu na n∞jak² plesniv² zßchod, ale razφtkßrna nikde. Vracφm se kousek zpßtky, a ejhle, jedna z budov, kterΘ byly p°ed tφm zav°enΘ je te∩ otev°enß a Φekß v nφ ·°ednφk. O ni ji kv∙li m∞ museli otev°φt! Nenφ se co divit, kdy₧ se otevφrß 5╫ do m∞sφce. Dostßvßm vytou₧enΘ razφtko a jdu se ubytovat do jedinΘho bungalovu, kter² v tΘhle äbanßnovnφkovΘô dφ°e je.

    Tak tohle byl zatφm nejopuÜt∞n∞jÜφ kus zem∞, jemu₧ °φkajφ hraniΦnφ p°echod, p°es kter² jsme kdy Üel. Cel²ch 7 km ₧ßdnß doprava, jen zelen² nßsep zbyl² po kolonißlnφ ₧eleznici. To je vÜe, co te∩ tady Indii a BangladΘÜ spojuje. Zatracenφ Asiati!

    V ╚ilihaty musφm p°espat, proto₧e vÜechny autobusy u₧ odjeli. Mßm jen sto taka (dva dolary), kterΘ jsme dostal v Haldibari od vekslßka za svoje poslednφ rupie a za to se musφm najφst, zaplatit ubytovßnφ a jeÜt∞ se zφtra rßno dostat busem do Dinad₧puru, kde teprve je prvnφ banka! Stejn² osud stihl i Japonce, kter² p°ichßzφ asi hodinu po m∞. Majitel bungalovu nenφ zrovna nejp°φjemn∞jÜφ a navφc m∞ prßv∞ ₧erou prvnφ bangladΘÜÜtφ komß°i. Rychle do postele pod moskytiΘru a a¥ u₧ je zφt°ejÜφ rßno.

Den 106, Φtvrtek 3. 12.

KoneΦn∞ je zφtra rßno. Ale ne! U₧ zase je chladno a hustß mlha. Tady na severu BangladΘÜe se b∞hem chladn∞jÜφch zimnφch rßn z okolnφ hustΘ vegetace vypa°uje tolik vody, ₧e je krajina pokrytß souvislou vrstvou mokrΘ a studenΘ mlhy.

    Nasedßm do autobusu. Je ale n∞jak² pr¥av². P°ipadß mi krßtk² a na nohy taky nenφ dost mφsta - tak 25 cm! To jsem ztracen. Musφm sed∞t nohama do uliΦky.

    Myslel jsem si, ₧e IndovΘ dosßhli vrcholu v änaÜlapßvßnφô lidφ do autobusu. BangladΘÜskΘ autobusy jsou ale nejen prostorov∞ menÜφ, ale b∞hem cesty se do nich, na n∞ a na jejich strany nacpe a nev∞sφ tolik lidφ, ₧e jich je venku vφc ne₧ vevnit°. Trpφ tφm lidi, autobusy i silnice. Autobusy zvlßÜ¥, proto₧e majφ d°ev∞nou podlahu a nevydr₧φ tak jako jejich kovovφ brat°φΦci. Tenhle autobus u₧ mß asi zvlßÜ¥ hodn∞ odslou₧eno, proto₧e p°ednφ dve°e jsou v otev°enΘ poloze p°ivßzanΘ k nosnΘmu sloupu kostry - asi u₧ nav₧dy z∙stanou otev°enΘ.
Jedna kladnß zm∞na oproti Indii by tady ale byla. Zdß se mi, ₧e ubylo na prvnφ pohled nesmysln²ch zastßvek a kdy₧ se stojφ, tak o dost kratÜφ dobu ne₧ v Indii. Nechci mluvit p°φmo o vyÜÜφ efektivnosti, spφÜ o lepÜφ organizovanosti. Na koneΦnΘ soudy je ale jeÜt∞ dost brzo.

    Jak projφ₧dφme m∞steΦky a vesnicemi, sna₧φm se zachytit n∞co v angliΦtin∞, jak jsem to pro orientaci v₧dycky d∞lal v Indii. NechytaΦka. VÜechny nßpisy jsou zßsadn∞ v bangla, snad jen s v²jimkou n∞kter²ch reklam a n∞kdy i patnφk∙ se jmΘny m∞st a kilometry.

    Bangla (v Indii bengßlÜtina) je jazyk, kter²m se mluvφ v tΘto oblasti subkontinentu. Je spoleΦn² pro indick² stßt Zßpadnφ Bengßlsko a b²valΘ V²chodnφ Bengßlsko, dnes BangladΘÜ. Zdßlo by se tedy, ₧e vazby BangladΘÜe a Indie budou solnΘ. Opak je pravdou. P°i d∞lenφ BritskΘ Indie roku 1947 vznikly toti₧ dva stßty - hinduistickß Indie a muslimsk² Pßkistßn. Pßkistßn sestßval ze dvou Φßstφ, navzßjem od sebe odd∞len²ch Indiφ: na jejφ zßpadnφ stran∞ Zßpadnφ Pßkistßn, na v²chod∞ V²chodnφ Pßkistßn. U₧ od poΦßtku se ukazovalo, ₧e islßm je to jedinΘ, co majφ Zßpadnφ a v²chodnφ Pßkistßn spoleΦnΘ.

    Ka₧dß Φßst m∞la sv∙j jazyk, ₧ivotnφ styl, svoje zvyky. Zßpadopßkistßnci zaΦali pomalu v Pßkistßnu dominovat a cht∞li dokonce zavΘst sv∙j jazyk, urdu, jako jedinou oficißlnφ °eΦ. Rozbroje mezi ob∞ma Φßstmi Pßkistßnu vyvrcholil roku 1971, kdy doÜlo, za pomocφ Indie, k odtr₧enφ V²chodnφho Pßkistßnu a vytvo°enφ BangladΘÜe. Od Indie to samoz°ejm∞ nebyla ₧ßdnß pomoc strßdajφcφmu nßrodu, ale spφÜ sledovßnφ vlastnφch zßjm∙ a dokonΦenφ rozÜt∞penφ p∙vodn∞ VelkΘho Pßkistßnu. V₧dy¥ mφt dva menÜφ sousedy, navφc ve p°i, je daleko v²hodn∞jÜφ ne₧ jednoho velkΘho a harmonickΘho.

    VÜude kolem je chudoba. M∞steΦka malinkß, obklopenß polφΦky, kterß rolnφci obd∞lßvajφ st°edov∞k²mi metodami. Je tu mφ≥ odpadk∙ n∞₧ v Indii. Nezdß se mi ale, ₧e by se lidi chovali k prost°edφ Üetrn∞ji, spφÜ nemajφ penφze. A kdy₧ nic nekoupφ, nem∙₧ou ani nic odhodit!

    Daleko vφc tu p°evlßdß tradiΦnφ obleΦenφ - triko, koÜile a mφsto kalhot kus lßtky a₧ ke kotnφk∙m, omotan² kolem pasu. Äeny chodφ bu∩ v sßrφ (hinduistky) nebo s Φßdorem (muslimky). Hinduistky se na m∞ dφvajφ celkem normßln∞, kde₧to v pohledu muslimek jako by byl n∞jak² strach.

    Nejen ₧e vÜechny nßpisy jsou v bangla (proto₧e na rozdφl od Indie tu nenφ pot°eba jednotφcφho jazyka, kdy₧ drtivß v∞tÜina jsou Bengßlci hovo°φcφ bangla), ale dokonce jsem objevil i pravΘ bangladΘÜskΘ silniΦnφ znaΦky! Na jedenΘ s nich je meÜita v ΦervenΘm troj·helnφku, asi znamenajφcφ äPozor meÜitaô (nejspφÜ pro hinduisty, aby se honem schovali). Na jinΘ je zase ₧ena s miskou na hlav∞, taky v ΦervenΘm troj·helnφku. Ta asi znamenß äPozor, mamina nese dom∙ jφdloô. Je skv∞lΘ, ₧e si takhle udr₧ujφ svoji svΘbytnost. Majφ k tomu ale lepÜφ podmφnky ne₧ sousednφ Indie, proto₧e nejsou tak kulturn∞ rozt°φÜt∞nφ a navφc sem skoro nikdo nejezdφ a neovliv≥uje je.