|
Na st°eÜe se spolu se zavazadly veze i n∞kolik kol. Tady, na nejvyÜÜφm mφst∞ KarakoramskΘ dßlnice (nejv²Üe polo₧enΘ ve°ejnΘ dßlnice na sv∞t∞), ta∩ kola putujφ dol∙. Jejich majitelΘ vystupujφ a dßl pojedou po sv²ch. P°φÜtφch 1500 km majφ toti₧ skoro zadarmo, proto₧e cesta horami odsud a₧ do Rawalpindi po°ßd jen klesß! ZvlßÜ¥ obdivuju jeden z t∞ch dvou pßr∙, proto₧e cestujφ s mal²mi d∞tmi! Tomu mladÜφmu nem∙₧e b²t o moc vφc ne₧ 1 rok!!! To jsou pravφ cestovatelΘ. Tihle pochßzejφ z Austrßlie.
 |
| Karakoramskß dßlnice
ve svΘm nejvyÜÜφm bod∞ - Kund₧erßbskΘm pr∙smyku na hranici
╚φny a Pßkistßnu |
Tady na vrcholu je p∞knß zima. Na kopcφch kolem dokola je snφh. O kousek dßl na kamenφ stojφ d₧φp, ve kterΘm sem z pßkistßnskΘ strany p°ijela jedna BelgiΦanka. S pßkistßnsk²m d₧φpem nem∙₧e do ╚φny, tak₧e se zase bude vracet zp∞t. P°ed chvφlφ p°ijely ze spodu z pßkistßnskΘ strany i dv∞ motorky - n∞meckß a rakouskß. Ani oni nem∙₧ou se soukrom²mi p°ibli₧ovadly do ╚φny, tak₧e se za pßr minut obrßtφ a pojedou dol∙ odkud p°ijeli. I tak pro n∞ ale ten v²stup do Kund₧erßbskΘho pr∙smyku stßl za to. JeÜt∞ dlouhou chvφli bude asi trvat ne₧ se ╚φna otev°e ·pln∞ a soukromß vozidla ze zahraniΦφ se po nφ budou pohybovat bez problΘm∙.
Dnes se ╚φna panicky bojφ jakΘhokoliv usnadn∞nφ cestovßnφ. Se soukrom²m vozidlem je sice mo₧nΘ ╚φnu p°ejet, ale jen za doprovodu eskorty sklßdajφcφ se z policajt∙ a tlumoΦnφka, kte°φ se od Φlov∞ka nehnou na krok. Maurizio se zkouÜel b∞hem svoji cesty kolem sv∞ta na motorce do ╚φny dostat, ale bylo mu °eΦeno, ₧e za sv∙j m∞sφc trvajφcφ p°ejezd ╚φny s eskortou by zaplatil 14 000 dolar∙!
VÜichni jsme venku z autobusu a u₧φvßme si scenΘrie na äst°eÜe sv∞taô. Za chvφli u₧ ale zase uhßnφme dßl, te∩ u₧ jedeme dol∙. Rßz krajiny se jakoby mßvnutφm kouzelnΘho proutku zm∞nil. Jakmile jsme p°ejeli sedlo pr∙smyku pono°ili jsme se do ostrΘho, strm²ch sout∞sek plnΘho
poho°φ Karakoram. Pozvolnß planina vysokΘho Pamφr tak skonΦil daleko za nßmi.
Vjφ₧dφme do serpent²n a silnice klesß dol∙ kolem ka≥onu
°eky Kund₧erßb. Sjezd je dost divok² a te∩ teprve vidφme a cφtφme jak je nßÜ °idiΦ necitliv². Brzdφ v₧dycky jen 50 metr∙ p°ed zatßΦkou, kterß mß v∞tÜinou ·hel 180 stupn∙ a p°es nekvalitnφ Φßsti silnice, kter²ch je v tomhle obtφ₧nΘm terΘnu daleko vφc ne₧ v ΦφnskΘm Pamφru, p°ejφ₧dφ plnou rychlostφ.. Tßn∞ je z toho trochu Üpatn∞ od ₧aludku. Mφjφme n∞kolik pßkistßnsk²ch bezpeΦnostnφch kontrol a sjφ₧dφme stßle nφ₧ a nφ₧.
P°i stavb∞ dßlnice se museli Pßkistßnci vyrovnat s daleko obtφ₧n∞jÜφm terΘnem ne₧ ╚φ≥ani. T∞m staΦilo v ·dolφ Pamφru v∞tÜinou jen polo₧it asfalt a m∞li vystarßno. Na pßkistßnskΘ stran∞ bylo (a stßle je) t°eba bojovat o ka₧d² metr, st°φlet skßly, zpev≥ovat stovky metr∙ vysokΘ svahy a v²sledek stejn∞ nenφ absolutn∞ trval², proto₧e staΦφ menÜφ sesuv, kter² m∙₧e silnici na n∞kolik hodin, nebo i dnφ, zablokovat. U₧ takhle staΦφ, ₧e pro pr∙jezd po celΘ dΘlce je oficißln∞ otev°ena jen od 15. dubna do poloviny a₧ konce °φjna. Po zbytek roku je toti₧ Kund₧erßbsk² pr∙smyk nepr∙jezdn² kv∙li sn∞hu.
Nenφ se co divit, ₧e naplßnovat a zrealizovat tak obrovsk² projekt jako stavba dßlnice p°es 4 nejvyÜÜφ poho°φ sv∞ta trvalo tΘm∞° 20 let. ╚φna se sv²m relativn∞ lehΦφm terΘnem vydatn∞ Pßkistßnu se stavbou pomßhala a toto spojenφ se pro civilnφ dopravu a obchod otev°elo roku 1982, pro turisty o dalÜφ 4 roky pozd∞ji. Stavba vÜak stßla ₧ivoty p°es 400 d∞lnφk∙. Symbolicky se tak jevφ p°eklad tad₧ickΘho jmΘna Kund₧erßbskΘho pr∙smyku:
Kund₧erßb znamenß äkrvavΘ ·dolφô. Tento nßzev ale odkazuje do minulosti, kdy mφstnφ v²bojnΘ kmeny p°epadaly a vra₧dily obchodnφky jedoucφ tudy po HedvßbnΘ stezce.
╪eka Kund₧erßb se stßvß stßle divoΦejÜφ a po n∞kolika desφtkßch kilometr∙ se s nφ, po spojenφm s °ekou Ghud₧erßb v tΘ snad nejt∞sn∞jÜφ a nejvyÜÜφ sout∞sce od zaΦßtku KarakoramskΘ dßlnice, stßvß °eka Hunza. Po 80 km opravdu drsnΘho terΘnu p°ijφ₧dφme do Sustu. Formßln∞ vstupujeme do Pßkistßnu a opouÜtφme Φφnsk² autobus.
V Sustu nenφ celkem nic zajφmavΘho, tak na Mauriziovu radu spoleΦn∞ s nφm a Magdou nasedßme na autobus do Passu, m∞steΦka v ·dajn∞ malebnΘm ·dolφ God₧al, n∞kdy taky naz²van²m ähornφ Hunzouô.
T∞ch 30 km mezi Sustem a Passu jedeme asi 1,5 hodiny. T∞sn∞ p°ed Passu vjφ₧dφme do opravdu nßdhernΘho ·dolφ. Maurizio m∞l pravdu. Tohle mφsto stojφ za zastßvku.
Ubytovßvßme se v zßjezdnφm hostinci a jeliko₧ Passu je jen malinkß vesniΦka, dßvßme si lehk² ob∞d p°φmo tam.
╪eka Hunza tady vystoupila za sv²ch strm²ch ka≥on∙ a vlila se do ÜirokΘho, zelenΘho ·dolφ, ze vÜech stran sev°enΘho vysok²mi horami. Je odpoledne a tak se jeÜt∞ jdeme projφt po okolφ. Dostßvßme se a₧ do vesniΦky D₧aÜvandan na b°ehy Hunzy. VesniΦka je to malinkß, vystav∞nß z hlin∞n²ch cihel a kamen∙. Ploty jsou tvo°eny prost²m nasklßdßnφm kamen∙ na sebe, tak₧e dost labilnφ. Nikomu to ale nevadφ, proto₧e vÜe p∙sobφ tak mφrumilovn∞. Na polφΦkßch, kterß jsou v kontrastu s hn∞dφ hor a₧ nezvykle zelenß, se p∞stuje hlavn∞ kuku°ice. Asi p∙l hodiny odsud mß b²t vysut² most pro p∞Üφ. U₧ je ale pozd∞, tak se vracφme zp∞t.
S Mauriziem se bavφme o fotografovßnφ. V Itßlii (je z Modeny) mß profesionßlnφ fotostudio, tak₧e se fotografovßnφ vlastn∞ ₧ivφ. Je to vid∞t . fotφ jako div².
Oproti ╚φn∞ se zdß v Pßkistßnu vÜechno jednoduÜÜφ. D∙vod je jedin² - jazyk. Spousta lidφ tady mluvφ plynn∞ anglicky, nebo alespo≥ trochu rozumφ. Je to poz∙statek z doby, kdy byl Pßkistßn spolu s dneÜnφ Indiφ a BangladΘÜφ pod nadvlßdou Brit∙. V ╚φn∞ to bylo ·pln∞ jinΘ. Komunikace Üla t∞₧ce a snadno se stalo, ₧e jsme t°eba v jφdeln∞ dostali n∞co ·pln∞ jinΘho ne₧ jsme si objednali. V ╚φ≥anech je jeÜt∞ navφc cφtit socialismus. Sice se sm∞jφ a jsou milφ, ale nemajφ nejmenÜφ snahu sejφt ze svΘ cesty. Po°ßd drmolφ Φφnsky, jako by byla obecnß znalost ΦφnÜtiny tou nejp°irozen∞jÜφ v∞ci na sv∞t∞. Pro n∞ urΦit∞ je. Tφmto si nest∞₧uju na ╚φ≥any, ale spφÜ na to, ₧e neumφm Φφnsky. ╚φna se znalostφ ΦφnÜtiny musφ b²t skv∞lß, ╚φna bez znalosti ΦφnÜtiny byla Φasto noΦnφ m∙ra.
S majitelem hostince v n∞m₧ bydlφme se v pohod∞ domluvφme anglicky, p°esto₧e je to obyΦejn² Φlov∞k z hor. V∞c v ╚φn∞ nep°edstavitelnß (je ale pravda, ₧e ╚φna nikdy nem∞la pot°ebu uΦit se jin² jazyk, proto₧e ji nikdo nekolonializoval). Dßvß nßm i rady pro nßÜ zφt°ejÜφ v²let k ledovc∙m a do ·dolφ Yunz.
K veΦe°i si dßvßme r²₧i, dal (ΦoΦka p°ipravenß na pßlivΘm ko°enφ) a zeleninu, kterΘ tady °φkajφ ädßmskΘ prstyô. S Tß≥ou si trochu st²skßme, ₧e nßm tady chybφ ΦφnskΘ h∙lky.
Den 28, st°eda 16. 9.
Passu je krßsnß malß vesniΦka v zelenΘm ·dolφ °eku Hunza, obklopenß vysok²mi oran₧ovo-hn∞d²mi horami. DneÜnφ rßno je krßsnΘ, zahrßdka pod naÜimi okny ·pln∞ p°ipomφnß zahrßdku n∞kde na ΦeskΘ vesnici.
Dßvßme si malou snφdani a odchßzφme. Chceme dnes navÜtφvit ledovce Passu a Batura a projφt ·dolφm Yunz kterΘ je spojuje.
Za vesnicφ odboΦujeme z asfaltky na kamenitou cestu, ale n∞jak nem∙₧eme najφt tu sprßvnou stezku. Za chvφli u₧ skßΦeme mezi kameny jako kamzφci a stezka nikde. Pomßhß nßm jedna mφstnφ ₧ena (s typicky vyÜφvan²m kloboukem a p°ehozem) a ukazuje nßm sprßvnou cestu.
 |
| Na
to jakou fyzickou nßmahu musφ ₧eny v horßch vydr₧et jsou neuv∞°iteln∞
ΦilΘ v jakΘmkoliv v∞ku |
Trochu odpoΦφvßme u jezera, do kterΘho p°itΘkß voda z
ledovce Passu nad nßmi. Musφ ji tam b²t obrovskΘ mno₧stvφ, kdy₧ si uv∞domuju, ₧e jezero je tady desφtky, mo₧nß stovky let.
Stezka zaΦφnß b²t zase drsnß a znovu skßΦeme po kamenech jako kamzφci. èplhßme po srßzu, na jeho₧ vrcholu se nßm nask²tß skv∞l² v²hled na ledovec. Vidφme podlouhlΘ pukliny v tΘ starÜφ (u₧ zaprßÜenΘ) Φßsti a ledovΘ pyramidy v tΘ nov∞jÜφ, krßsn∞ bφlΘ Φßsti. ╚ekß nßs dalÜφ ävejÜlapô, tentokrßt jeÜt∞ v²Ü, po ·zkΘm chodnφΦku vytesanΘm nap°φΦ strmou st∞nou.
Naho°e je ·zkΘ ·dolφΦko, spφÜ ka≥on, na jeho₧ jednΘ stran∞ se zvedß vysokß hora, na druhΘ asi desetimetrov² val, za nφm₧ je strmß st∞na, po kterΘ jsme prßv∞ vyÜplhali.
Z valu je jeÜt∞ lepÜφ v²hled na ledovec - jsme zase v²Ü. Tßn∞ a Magd∞ se na n∞j ale nechce lΘzt, tak na nßs Φekajφ v ka≥onu. Ani tady ale Üplhßnφ jeÜt∞ nenφ konec! Je nekoneΦnΘ a jeÜt∞ nejsme naho°e! Nßsleduje toti₧ dalÜφ prudkß st∞na, na kterΘ je matn∞ vid∞t cestiΦka vinoucφ se nahoru.
KoneΦn∞, koneΦn∞, koneΦn∞ jsme naho°e!!! Tady ·stφ
·dolφ Yunz. Je divnΘ mluvit o ·dolφ ke kterΘmu se Φlov∞k tak namßhav∞ Üplhß, ale Yunz je opravdu ·dolφ sev°enΘ mezi dv∞ma skalnφmi masφvy. I odsud vidφme ledovec a pohled je to neskuteΦn². Dalekohledem si prohlφ₧φme ÜedivΘ pukliny a ledovΘ pyramidy se t°pytφ v ostrΘm slunci.
┌dolφ Yunz p°ed nßmi vytvß°φ krßsnΘ ·Φko, jak skßly nalevo pozvolna p°echßzejφ v ·dolφ a to zase pozvolna ve skßly napravo. Za nßmi mizφ v dßli ledovec Passu a v dßli n∞kolika kilometr∙, na druhΘ stran∞ ·dolφ Hunzy, se tyΦφ hradba sn∞hem pokryt²ch sedmitisφcov²ch vrchol∙.
Stezka se klikatφ do kopce, jde se po°ßd h∙°. M∙₧eme b²t tak ve v²Üce 3000 m n. m. P°i tΘ nßmaze se trochu obtφ₧n∞ji d²chß. Kolem je ale klid a panenskß p°φroda - hn∞dΘ skßly a sem tam n∞jak² ten balvan. Nikde ₧ßdnΘ stromy.
P°ichßzφme k pasteveck²m chatrΦφm. V jednΘ z nich je ta stejnß ₧ena, kterß nßm dole ukazovala cestu. Dßvß nßm vodu a Φaj. U₧ to bylo pot°eba, proto₧e vody jsme si s sebou vzali hrozn∞ mßlo a slunce do nßs ne·prosn∞ pra₧φ u₧ n∞kolik hodin. Teplotnφ rozdφly jsou tady docela velkΘ. V noci zima tak na svetr a bundu, te∩ zase vedro tak akorßt na Adamovo roucho.
Stezka vede p°φmo dßl a pak zaΦφnß klesat k baturskΘmu ledovci. Jß bych se cht∞l ale jeÜt∞ vyÜplhat na h°eben jednΘ z on∞ch dvou hor je₧ tvo°φ ·dolφ kde te∩ sedφme. Je to odboΦka tak na 2 hodiny Üplhßnφ na vrchol a lezenφ dol∙.
Tß≥a s Mauriziem z∙stßvajφ u chatrΦφ a p∙jdou k ledovci pro vodu. Jß s Magdou se vyÜplhßme na vyhlφdku. Cesta je dost drsnß, strm∞jÜφ ne₧ ·dolφm, ale kupodivu se nejde tak obtφ₧n∞. Asi je to tφm, ₧e jsme se p°ed odchodem napili.
Hodinka Üplhßnφ a jsme naho°e. V²hled je p°ekrßsn². Pod sebou vidφme ·dolφ Hunzy, °eka vytvß°φ ve svΘm korytu roztodivnΘ oblouky a jejφ °eΦiÜt∞ odsud vypadß jako provaz smotan² z n∞kolika pramen∙. N∞kde pod nßmi je Passu, ale nevidφme je, proto₧e nßm ve v²hledu dßl do ·dolφ p°ekß₧φ skalnφ st∞na na nφ₧ stojφme. Magda odhaduje, ₧e m∙₧eme b²t tak ve v²Üce 1 km nad ·dolφm.
 |
| 1 rupie |
Cesta dol∙ je pohodovß a za 1,5 hodiny v²stupu a sestupu jsme zp∞t. Jsou asi t°i odpoledne a ₧ena z pasteveckΘ chatrΦe prßv∞ odchßzφ. SkonΦil ji pracovnφ den, b∞hem n∞j₧ tady prodßvß Φaj turist∙m a jako ka₧d² den se vracφ zp∞t dol∙ do Passu. Tahle chatrΦ je pr² jejφ letnφ domov. V zim∞ ₧ije v Passu, kde mß n∞jakΘ ovce a jaky. ChatrΦ je celß postavenß z kamen∙, jen dve°e a st°eÜnφ trßmy jsou d°ev∞nΘ. Kdy₧ nßm va°ila Φaj mohli jsme si ji prohlΘdnout zevnit° a podle oΦekßvßnφ byla za°φzenß hodn∞ jednoduÜe. Uvnit° je ohniÜt∞, zßsoba slßmy (asi postel) a vzadu stolek. P°ed chatrΦφ je velk² kmen, ze kterΘho sekala kousek po kousku d°φvφ na p°ilo₧enφ do ohn∞.
Äena u₧ je dßvno pryΦ, ale Tß≥a s Mauriziem po°ßd nikde. ╚ekßme hodinu a p∙l ne₧ se objevujφ s n∞kolikalitrovou lßhvφ vody. Byli pr² a₧ dole u ledovce, kde se nejd°φv napili a pak i trochu vyΦvachtali v ledovcovΘm jezφrku. Jen co od ledovce vylezli sem nahoru, u₧ zase jdeme dolu. NaÜe cesta zp∞t do Passu toti₧ vede kolem ledovce.
Ledovec Batura je v∞tÜφ ne₧ Passu. V∞tÜina je ale pokrytß prachem, tak₧e to na prvnφ pohled nenφ poznat.Nenφ toti₧ na tak prudkΘm svahu, tak₧e se pohybuje, a tφm i m∞nφ, dost pomalu. P°esto obΦas zaslechneme zapraskßnφ ledu a vidφme jak se Φßst ledovce °φtφ dol∙ do pukliny. NeÜel bych po n∞m ani za zlat² prase.
Magda s Mauriziem jsou daleko vep°edu a u₧ je nevidφme. Stezka je zase dost drsnß, ale krom∞ obΦasnΘho zapraskßnφ ledovce je ·pln∞ ticho.
Je u₧ tma a my jsme teprve na polφΦkßch kousek od silnice k Passu. Trochu bloudφme, proto₧e nap°φΦ polφΦky jsou vykopanΘ zavla₧ovacφ strouhy plnΘ vody, tak₧e se obΦas musφme vracet a obchßzet je. Nakonec se dostßvßme na silnici, jeÜt∞ stßle vÜak n∞kolik km od Passu.
Najednou nßm zastavuje d₧φp, v n∞m dva Pßkistßnci, Maurizio a Magda. Kdy₧ tihle dva dorazili do Passu, hned se nßs vydali hledat, proto₧e prßv∞ dneska naÜel jeden Japonec na ledovci mrtvΘho turistu. Asi to byla nehoda, celß vesnice je ale v ka₧dΘm p°φpad∞ doslova u vytr₧enφ a nestojφ u₧ o dalÜφ ob∞ti. Jsme samoz°ejm∞ rßdi, ₧e se t∞ch pßr kilometr∙ m∙₧eme svΘzt, ale rozhodn∞ to nevidφme tak dramaticky jako Maurizio. K jeho povaze zveliΦovßnφ p°φmo pat°φ.
Den 29, Φtvrtek 19. 9.
Vstßvßme Φasn∞, proto₧e kolem p∙l sedmΘ by kolem hostince m∞l projφ₧d∞t autobus Sust-Gilgit. Te∩ rßno je sice jeÜt∞ zima, ale jinak jsme jako v pohßdce. VΦera veΦer byly nßdhern∞ vid∞t hv∞zdy a tak jsme Mauriziem zap°edli mφrn∞ filosofickou diskusi o lidech a jejich mφst∞ ve vesmφru. Tohle mφsto se k tomu skv∞le hodφ.
Mφstnφ lidΘ jsou pohodovφ a sna₧φ se b²t nßpomocnφ. Jsou to Wakhi Tßd₧ikovΘ, jedna ze sedmi tßd₧ick²ch skupin ve st°ednφ Asii. Dostali se sem z WakhanskΘho koridoru v Afghßnistßnu (to je takov² ten dlouh² ·zk² ocßsek na severov²chod∞ Afghßnnistßnu, kter² byl vytvo°en jako nßraznφkovß z≤na mezi britsk²m impΘriem na jihu a carskou Rusφ na severu). Jsou muslimovΘ. D°φve byly Üφity, b∞hem 19. stoletφ ale konvertovali na ismaility.
My s Tß≥ou jedeme do Karimabßdu (kde je velkß pevnost a p∞knΘ okolnφ t·ry), Magda s Mauriziem do Gilgitu. Maurizio pak bude pokraΦovat do Islamabßdu, odkud v ned∞li odlΘtß zp∞t do Itßlie a Magda pojede do PΘÜavßru. Mßme se s nφ sejφt v ned∞li nebo pond∞lφ v Rawalpindi.
Silnice po nφ₧ jedeme je stßle, a n∞kolik set kilometr∙ jeÜt∞ bude, Karakoramskß dßlnice. Projφ₧dφme nßdhern²mi ·dolφmi, ve kter²ch zelenß polφΦka kontrastujφ s hn∞dφ hor a skal. ObΦas se objevφ visut² most nata₧en² p°es °eku Hunzu. Mφjφ nßs spousta pest°e pomalovan²ch nßkla∩ßk∙ a autobus∙. V Pßkistßnu se jezdφ vlevo, tak₧e se obΦas divφm na jakΘ stran∞ ₧e to ten °idiΦ jede. Jako v ╚φn∞ i tady se v autobuse vesele kou°φ, ba spφÜ hulφ.
PßkistßnskΘ samohyby jsou sice krßsn∞ pomalovanΘ a vyÜperkovanΘ °etφzky a kovßnφm (nejhezΦφ jsou starΘ nßkla∩ßky a autobusy), ale °idiΦ∙m u₧ pak asi nezb²vajφ penφze na ·dr₧bu a opravy. Hodn∞ aut je toti₧ v dost ÜpatnΘm stavu, ve kterΘm by u nßs na silnici ani nepßchly. Je a₧ s podivem ₧e jezdφ. Asi jim vydatn∞ pomßhß Allßh.
Po hodince a p∙l vystupujeme v GaneÜi co₧ je vesniΦka t∞sn∞ pod Karimabßdem. ╚ekß nßs pßr set metr∙ p∞Üky do kopce, ne₧ se dohrabeme do Karimabßdu. |
|
