Chaos p°i zastßvce na jednom obyΦejnΘm nßdra₧φ

    Od Ruska se dost zm∞nila krajina. Te∩ u₧ je to vφc step ne₧ obd∞lanß p∙da a i podle nßdra₧φ je vid∞t, ₧e jsme v chudÜφ zemi. Po nßstupiÜti p°i ka₧dΘ zastßvce pobφhajφ mφstnφ babuÜky s jablky, pirohy, melouny, mlφkem, zmrzlinou. Kdybychom m∞li tenge (kazÜskß m∞na), mohli bychom si vÜechno jφdlo kupovat po cest∞, jak to ostatn∞ d∞lß v∞tÜina cestujφcφch.

    Navφc v t∞ch menÜφch zastßvkßch je vÜechno levn∞jÜφ ne₧ ve v∞tÜφch m∞stech, proto₧e vlastn∞ nemajφ jinou mo₧nost, ne₧ to prodat cestujφcφm (mφstnφ toho moc nekoupφ, proto₧e si ka₧d² vyp∞stuje svoje). V okolφ m∞st a °ek je ·rodnß p∙da, jinak je to tady na severozßpad∞ Kazakstßnu samß step vhodnß tak akorßt na pasenφ dobytka.

    P°ijφ₧dφme do m∞steΦka Sekseil, kde na nßdra₧φ poprvΘ vidφme dlouhΘ °ady meloun∙. Ve vlaku se bavφm s jednφm Kazakem asi stejn∞ star²m jako jß. Po rozpadu SSSR pr² vÜechny tovßrny postupn∞ p°estaly pracovat z d∙vod∙ nedostatku pen∞z na nßkupy surovin a mzdy (p°edtφm pr² suroviny äsamyô chodily z Ruska). Proto na venkov∞ jedin²m zp∙sobem ob₧ivy z∙stalo zem∞d∞lstvφ, z jeho₧ p°ebytk∙ se dß po°φdit ostatnφ zbo₧φ. Ka₧d² tak mß svoje malinkΘ polφΦko, kterΘ ho ₧ivφ a obΦas zbude n∞co i na obchod.

    Äivot ve vlaku je docela bou°liv². Lidi se navÜt∞vujφ ve sv²ch kupΘ, popφjejφ Φaj ze samovary a k tomu provodnici z reprßk∙ pouÜt∞jφ ruskΘ hitovky. Krajina za oknem ubφhß dost pomalu, ale jejφ postupnß zm∞na ze stepi na pouÜ¥ je po n∞jakΘ dob∞ docela patrnß. Trochu nechßpu proΦ podΘl celΘ ₧elezniΦnφ trati v Kazakstßnu jsou po obou stranßch °ady strom∙ tak, aby nebylo vid∞t do pouÜt∞. Vlak jede kupodivu na Φas. Jφzdnφ °ßd je asi navrhnut docela voln∞. ZvlßÜtnφ je kdy₧ si uv∞domφm, ₧e v ka₧d² okam₧ik jsou na trati Moskva - Almaty 3 a₧ 4 stejnΘ vlaky, proto₧e cesta trvß 4 noci a vlaky z Moskvy vyjφ₧dφ denn∞. To znamenß 6-8 vlak∙ v obou sm∞rech!

Kazakskß step je prototypem vyprahlΘ krajiny, kterou jen tu a tam naruÜφ osam∞lΘ stavenφ nebo pasoucφ se k∙≥...

    K jφdlu se b∞₧n∞ dßvßme chleba s n∞jakou zeleninovou konzervou, nebo si ze samovaru do plechßΦku natoΦφme horkou vodu a za pßr minut mßme nudlovou polφvku. Prßv∞ kdy₧ dojφdßme ob∞d, p°ijφ₧dφme do stanice Aral tenizi (AralskΘ mo°e/jezero). Jejφ jmΘno bylo d°φve docela vystihujφcφ, dnes u₧ je ale tφm poslednφm co tady p°ipomφnß mo°e. SkuteΦnΘ mo°e u₧ je jen vzpomφnkou na ·₧asnΘ ruskΘ zvelebujφcφ projekty. ProΦ? Aral tenizi byl d°φve d∙le₧it² rybß°sk² p°φstav na b°ezφch AralskΘho mo°e. Dnes je ale postupn∞ vysychajφcφ jezero u₧ 30 km na jih. V 60. letech se RusovΘ rozhodli, ₧e zv²Üφ produkci bavlny v Uzbekistßnu, Turkmenistßnu a Kazakstßnu. Jak takovou v∞c provΘst? Zavla₧it dalÜφ a dalÜφ stovky ΦtvereΦnφch kilometr∙ p∙dy a vytvo°it novß pole. K tomuto ·Φelu se p°φmo nabφzely °eky Syrdarja a Amudarja, shodou okolnostφ jedinΘ dv∞ °eky napßjejφcφ AralskΘ mo°e. NovΘ kanßly z t∞chto °ek odΦerpaly tolik vody, ₧e jako d∙sledek zaΦalo AralskΘ mo°e vysychat a vysychß dodnes. NejstraÜn∞jÜφ na tom ale je, ₧e RusovΘ tohle oΦekßvali a v∙bec jim nevadilo, ₧e vyschnutφm 4. nejv∞tÜφho jezera na sv∞t∞ ·pln∞ zniΦφ ekosystΘm v okruhu n∞kolika set kilometr∙ a mφstnφ lidi prakticky odsoudφ k ₧ivo°enφ.

    Stalo se jak cht∞li a v²sledek je tady: d∙le₧itΘ p°φstavy Aralsk a Moynak jsou te∩ tΘm∞° opuÜt∞nΘ, vysychajφcφ jezero je ka₧d² den slan∞jÜφ a unikßtnφ ekosystΘmy delt obou °ek jsou u₧ dßvno minulostφ. Jezero opravdu umφrß. V roce 1987 se rozd∞lilo na dv∞ Φßsti, mezi lΘty 1966 a 1973 se jeho objem zmenÜil o 25% a plocha o 50%. A¥ ₧ije vlßda d∞lnickΘ t°φdy.

    Slunce zapadß, ale jezero bychom nevid∞li ani kdyby bylo poledne, proto₧e 30 km je daleko kdy₧ opouÜtφme Aral tenizi nevidφme ani jeho severnφ b°eh. AralskΘ mo°e mizφ ve tm∞ n∞kde na v²chod∞ a nßs Φekß dalÜφ noc. B∞hem nφ bez zastßvky projedeme m∞stem Leninsk. Stßle jeÜt∞ je uzav°enΘ pro cizince, proto₧e slou₧φ k jednomu jedinΘmu ·Φelu - jako servisnφ m∞sto pro kosmodrom Bajkonur. Bajkonur se pr² dß navÜtφvit z Almaty vrtulnφkem za asi 500 dolar∙.

    Bajkonur - nebajkonur, Tßn∞ se dostavil prvnφ menÜφ problΘm - pr∙jem (ähnaΦkaô jak °φkß ona slovensky). NaÜt∞stφ jsme ve vlaku a zßchod je tak po°ßd po ruce (s v²jimkou zastßvek, kdy je v₧dycky zamΦen²).

Den 10, sobota 29. 8.

    U₧ se z nßs stali älidΘ vlakuô. Kdy₧ je n∞jakß zastßvka a my jsme venku, p°ipadß nßm zvlßÜtnφ, ₧e zem∞ se pod nßma nehoupe.

    Klima p°ituhuje a je po°ßd v∞tÜφ teplo. Jsme ale v pouÜti tak je velkΘ sucho. Na cestu jsme si ka₧d² koupil t°i 1,5 litrovΘ vody, ale bude to tak-tak staΦit. Tady mßme spot°ebu vody daleko v∞tÜφ ne₧ v Moskv∞.

    Projφ₧dφme stanicφ Kyzylorda (kde zaΦφnß pouÜ¥ Kyzylkum tßhnoucφ se na jih do Uzbekistßnu) a po n∞kolika hodinßch i m∞stem Turkestßn. Tady jsme jeÜt∞ podle p∙vodnφho plßnu hodlali strßvit jeden den, proto₧e je tady architektonicky zajφmavΘ mauzoleum Ku₧i Ahmeda Jasani, jedinß stavba svΘho druhu v Kazakstßnu. Je to taky jedinß v²znamn∞jÜφ stavba v celΘm Kazkstßnu, proto₧e KazakovΘ jako koΦovnφci nestav∞li ₧ßdnΘ stavby, kterΘ by si nemohli vzφt sebou. Pokud tady podobnß stavba je (t°eba ono mauzoleum) urΦit∞ nenφ kazaÜskß.

BabuÜka na nßdra₧φ prodßvß svojφ ·rodu meloun∙. V Kazakstßnu jich majφ daleko vφce ne₧ znßme my.

    Te∩ u₧ jedeme vφce na v²chod ne₧ na jih. M∞sta jsou stßle chudÜφ a vyprahlejÜφ, na nßdra₧φch a v okolφ trati se povalujφ spousty odpadk∙. Projφ₧dφme i kolem n∞kolika tovßren, ale vÜechny jen stojφ a rozpadajφ se. Trochu se Kazach∙m nedivφm, ₧e tΘm∞° s lßskou vzpomφnajφ na doby äSojuzuô a ani te∩ se jim nechce moc trhat pouta (co₧ je ostatn∞ dostateΦn∞ vyjßd°eno tφm, ₧e jsou v SNS a podle nep°φtomnosti hraniΦnφch kontrol to znamenß i celnφ unii s Ruskem). V zastßvce Arys jsme venku trochu d²l a naskakujeme do vlaku a₧ za jφzdy. P°ipadßm si te∩ u₧ jako KazaÜi, kte°φ jsou ·pln∞ v pohod∞ a do vlaku zßsadn∞ nenastupujφ dokud stojφ.

    Jsme v èimkentu, kde vystupuje prcek Vova i s maminkou. Äijφ ve Voron∞₧i, vypadajφ jako typiΦtφ RusovΘ a sem jedou za babiΦkou. KoneΦn∞ je konec jeho f≥ukßnφ, vztekßnφ se a podobnΘho chovßnφ rozmazlen²ch frack∙.

    Uvoln∞nΘ mφsto se ale hned zapl≥uje mlad²m pßrem s dφt∞tem. S nimi jede jeÜt∞ asi 17letß holka. Jedou z nßvÜt∞vy p°φbuzn²ch a cesta do Pavlodaru, kde bydlφ jim bude trvat 2 dny. Pavlodar je na severu Kazakstßnu a je zvlßÜtnφ, ₧e oni o severu Kazakstßnu mluvφ jako o Sibi°i. K nßm do kupΘ se hrne jeÜt∞ n∞jak² mlad² vojßk. U₧ te∩ je nßs tady ale 6 (v kupΘ urΦenΘm pro 4) a on div nevyhazuje ven vÜechny holky, proto₧e se chce p°evlφknout. Posφlßm ho n∞kam, a¥ si jde otravovat n∞koho jinΘho. Nechßpav∞ se na m∞ podφvß, nenφ schopen slova (proto₧e v uniform∞ se neslo jako b∙h a najednou s nφm n∞kdo vyb∞hl) a potßcφ se pryΦ.

    VÜichni t°i novφ p°istoupivÜφ jsou veselφ a cht∞jφ si povφdat s turisty ze Zßpadu (to jsme jako my). On je °idiΦ nßkla∩ßku. Podle vlastnφch slov vyd∞lßvß docela sluÜn∞, za 10 dnφ a₧ 8000 tenge (p°es 100 dolar∙), ona je doma s d∞ckem a tak p∞stuje pro rodinu zeleninu. Do Pavlodaru jedou jeÜt∞ s jeho sestrou.

    I oni potvrzujφ, ₧e se v Kazakstßnu ₧ije t∞₧ce. VÜechny tovßrny jsou zav°enΘ a k tomu se stala neobvyklß v∞c: lidi se museli zaΦφt starat o sebe!!! P°ed tφm pr² bylo mo₧nΘ vlastnit jen jedno auto na rodinu a na ty co jich m∞li vφc si KGB posvφtila dot∞rn²ma otßzkama jakto ₧e jsou tak bohatφ ₧e majφ auta t°eba dv∞. Tam kde dodnes z∙stali RusovΘ je pr² po°ßdek s spravedlnost. V mφstech kde u₧ nejsou pr² vlßdne chaos a mafie. NejspφÜ si opravdu sami se svou zemφ nedokß₧ou poradit a je pot°eba aby je n∞kdo okupoval a hlφdal aby se navzßjem nepozabφjeli.

    P°ed stanicφ ╚u najednou provodnici zaΦφnajφ n∞jak p°ekotn∞ uklφzet, kropit chodbu vodou a zametat vÜechen ten t°φdennφ bordel. Äe by p°eci jen nßznak zlepÜenφ slu₧eb? Ale kdepak, to jen v ╚u mß pr² p°ijφt drß₧nφ kontrola podφvat se jak provodnici slou₧φ cestujφcφm.