Nemßm ₧ßdn² originßlnφ nßpad jak tenhle denφk
zaΦφt, tak₧e zaΦnu tφm kdy jsem na nßpad podniknout cestu kolem sv∞ta p°iÜel.
Vlastn∞ u₧ to p°esn∞ nevφm, snad n∞kdy po nßvratu ze St°ednφho v²chodu.
NejspφÜ by k tomu ale d°φve Φi pozd∞ji stejn∞ doÜlo, bylo jen otßzkou Φasu kdy
se zaΦnu cφtit na n∞co tak velkΘho.
V roce 1995 jsem proto zaΦal pracovat na itinerß°i a p°edevÜφm
zu°iv∞ Üet°it. Jako zßklad itinerß°e jsem si zvolil t°i zem∞ kterΘ jsem v₧dycky
cht∞l navÜtφvit: Indii, Austrßlii a Peru. Ty v podstat∞ i urΦili trasu zbytku cesty
a tak hrub² itinerß° byl hotov za n∞kolik t²dn∙: do Indie se dostat p°es Rusko,
Kazakstßn, ╚φnu a Pßkistßn a na indickΘm subkontinentu se podφvat i do Nepßlu a
BangladΘÜe, pak p°elet∞t do Thajska (pozemnφ cesta p°es Myanmar je pro cizince
nepr∙jezdnß) a p°es Malajsii, Singapur a IndonΘsii dojet a₧ do Austrßlie, z
Austrßlie pokraΦovat dßl na v²chod letem do Chile v ji₧nφ Americe a p°es Bolφvii,
Peru a Kolumbii ukonΦit cestu na nejsevern∞jÜφm konci jihoamerickΘho kontinentu ve
Venezuele. PodrobnΘ rozpracovßnφ itinerß°e vÜak trvalo p°es dva a p∙l roku, b∞hem
nich₧ jsem ho pod vlivem nar∙stajφcφch nßklad∙ musel trochu zkrßtit a vypustit
Kolumbii s Venezuelou. Mohl jsem sice Üet°it o n∞co d²l a zφskat tak penφze i na
n∞, ale to äd²lô by vzhledem k itinerß°i znamenalo dalÜφ rok. ProΦ? Proto₧e v
cest∞ mezi ╚φnou a Pßkistßnem stojφ vysokΘ hory, je₧ jsou pr∙jezdnΘ jen v lΘt∞
a zaΦßtkem podzimu, tak₧e m∙₧u vyjet jen v tΘhle dob∞. Odlo₧it cestu o dalÜφ
cel² rok u₧ se mi necht∞lo, to jsem se radÜi smφ°il s tφm, ₧e Kolumbii a Venezuelu
uvidφm jindy.
Podobnß cesta samoz°ejm∞ nenφ zadarmo, ale naÜt∞stφ se p°i nφ spojφ n∞kolik
region∙, do nich₧ by odd∞lenΘ cesty vyÜly daleko drß₧. Moje p∙vodnφ finanΦnφ
p°edstavy byly trochu naivnφ a vychßzely spφÜ z p°ßnφ co nejni₧Üφ Φßstky ne₧
znalosti skuteΦnosti. Prvotnφ Φßstka 120 000 korun se s tφm jak jsem zφskßval vφc
a vφc informacφ a mohl zp°es≥ovat svoje odhady postupn∞ zvedala, a₧ se vyÜplhala ke
koneΦn²m 230 000 (a to i kdy₧ jsem vypustil Kolumbii a Venezuelu). P°ed odjezdem
zb²valo vy°eÜit jak budu penφze Φerpat. Vezmu si je vÜechny s sebou? A pokud ano,
tak v jakΘm pom∞ru? Kolik hotovosti a kolik Üek∙? Anebo si nevezmu nic a budu
spolφhat jen na svoje kreditnφ karty? Nakonec jsem se rozhodl pro kompromis, vzal si
1000 dolar∙ v pom∞ru 400 hotovost, 600 Üeky a zbytek nechal na ·Φtu pro Φerpßnφ
kartou.
Kudy se dostaneme do Indie nebylo i p°es pom∞rn∞ podrobn²
itinerß° a₧ skoro do poslednφ chvφle p°ed odjezdem, proto₧e jsme m∞li potφ₧e se
zφskßnφm ΦφnskΘho vφza. Jako podmφnku k n∞mu toti₧ ΦφnskΘ velvyslanectvφ v
Praze vy₧aduje zpßteΦnφ letenku. N∞co jako pozemnφ cesta pro ╚φ≥any prost∞
neexistuje a tak veÜkerΘ vysv∞tlovßnφ naÜich zßm∞r∙ nakonec v₧dy narazilo na
otßzku äA m∙₧ete nßm tedy ukßzat zpßteΦnφ letenku?ô. Prost∞ krßsn²
p°φklad tuposti a omezenosti. Dokonce jsme kv∙li tomu pro jistotu i po₧ßdali o
φrßnskΘ vφzum pro p°φpadnou alternativnφ trasu p°es Turecko, ═rßn a Pßkistßn.
Doslova n∞kolik dnφ p°ed odjezdem jsem se trochu namφchnul, koupil dv∞ letenky,
kterΘ byly stoprocentn∞ vratnΘ a zanesl je na velvyslanectvφ. Vφzum bylo do n∞kolika
dnφ, po kter²ch jsem letenky zase prodal a penφze ulo₧il zpßtky na ·Φet. MenÜφ
podfuk, ale s blbci se nedß jednat jinak a bylo by Üpatn², kdyby jsme kv∙li n∞Φφmu
ni₧Üφmu IQ museli m∞nit tak skv∞le vymyÜlenou trasu.
PφÜu äjsmeô, p°esto₧e se chystßm cestu absolvovat sßm. Nebo
alespo≥ v∞tÜinu cesty - na prvnφ necelΘ t°i m∞sφce se mnou toti₧ pojede moje
kv∞tinka Tß≥a. Bohu₧el jsme se poznali p°φliÜ pozd∞ na to, abychom staΦili
naÜet°it penφze pro oba. Na druhΘ stran∞ je to jejφ prvnφ cesta do rozvojov²ch
zemφ, tak₧e je mo₧nß i lepÜφ, ₧e toho nebude napoprvΘ tolik. Rozvojov² sv∞t
toti₧ dokß₧e Φlov∞ka dost rychle vyΦerpat a n∞kdy i znechutit. NaÜe cesty by se
m∞li rozd∞lit v Bombaji, odkud Tß≥a odletφ dom∙ a jß zamφ°φm na sever do
Nepßlu.
RoΦnφ obdobφ odjezdu bylo itinerß°em dßno u₧ od zaΦßtku, ale
p°esn² den jsem stanovil teprve te∩, n∞kolik t²dn∙ p°ed odjezdem. SpφÜ jen ze
srandy m∞ napadlo vyu₧φt v²roΦφ, kterΘ na rok 1998 p°ipadlo. Ten den si budeme u₧
nav₧dy pamatovat - p°ed 30 lΘty, 21. srpna 1968, k nßm vtrhly armßdy
äsp°ßtelen²chô zemφ vedenΘ äbratryô ze Sov∞tskΘho svazu, aby naÜi zemi
zachrßnily od äsmrteln∞ nebezpeΦn²ch ₧ivl∙ô. P°i tΘhle tzv. äpomociô sice
nßhodou post°φlely pßr ╚ech∙ (asi to taky byly ty... ₧ivly), ale jinak byla
ävelice ·sp∞Ünßô: ╚echy na dalÜφch 20 let p°eÜla chu¥ myslet a ptßt se a
pokorn∞ se znovu dali do budovßnφ sv∞tl²ch zφt°k∙ a pozφt°k∙, prost∞ tΘ
nej·₧asn∞jÜφ budoucnosti. Nemohl jsem nevyu₧φt tak skv∞lΘ mo₧nost tuhle invazi
alespo≥ trochu neoplatit a tak jsem datum odjezdu urΦil na 19. srpna, abychom 21. srpna
rßno ävtrhliô do Moskvy, kde se ona äbratrskßô pomoc p°ed t°iceti lΘty
upekla. Jen doufßm, ₧e jedinß invaze kterou v Moskv∞ uvidφme bude invaze turist∙. Ta
je p°eci jen lepÜφ a prosp∞Ün∞jÜφ ne₧ ta co naÜi zemi zmrazila na cel²ch 20
let...
Den 0, st°eda 19. 8. 1998
Dnes je den D. Po tΘm∞° t°ech letech p°φprav odjφ₧dφm. ╚ekß nßs 32 hodin ve
vlaku do Moskvy. Vlak odjφ₧dφ z pra₧skΘho Hlavnφho nßdra₧φ sice a₧ ve 20.36, ale
u₧ v osm jsme na hlavnφm nßdra₧φ. RozlouΦit se a naposledy nßs spat°it p°iÜlo
n∞kolik v∞rn²ch fanouÜk∙, od kter²ch jsme dostali i dßrky na cestu.
V ruskΘm spacφm vlaku u₧ jsem jel, ale to do Φeho jsme nastoupili
tady mi vyrazilo dech - nov², p∞kn² a jeÜt∞ k tomu rusk² vag≤n, kde ka₧dΘ kupΘ
mß tΘm∞° komfortnφ vybavenφ. Velikost sice jen tak 2╫3,5 metry, ale s
polstrovan²mi sedaΦkami pro 3, kterΘ se dajφ p°eklopit na 3 postele. Ten nejv∞tÜφ
Üok ale p°iÜel a₧ kdy₧ se vlak hnul z nßdra₧φ, kdy jsme odklopili hornφ desku
odklßdacφho stolku a objevili umyvadlo - fungujφcφ!!! Äeb°φk a lampiΦky pro
ka₧dΘho u₧ byly samoz°ejmostφ znßmou i z p°edchozφ jφzdy rusk²m spacφm vlakem z
Petrohradu do Prahy. I samovar tady je, ne na chodb∞, ale v mφstnosti provodnic. |
|