. . . . . . . .  V y b r a n é   t e c h n o l o g i e
(e-commerce fórum :-))

Datový sklad

Johnsová [JOHN00] definuje datový sklad (data warehouse) jako databázi, která sbírá obchodní informace z mnoha zdrojů v rámci podniku a tyto surové informace transformuje na užitečný analytický nástroj pro obchodní rozhodování. Datový sklad tak poskytuje uživatelům mnohorozměrný pohled na data, která jsou potřebná k analýze situace podniku. Voříšek [VOR99] říká, že datový sklad umožňuje uchování množství dat různorodého charakteru a následnou manipulaci s nimi. Charakteristickým rysem datového skladu je schopnost efektivního zpracování datových souborů z různých časových období. Cílem využití datového skladu je podle Voříška integrace různých pohledů na podnik a jeho okolí za dlouhý časový interval.

Podle Šňupárka [ŠŇU99] (metodika společnosti Speedware) se datový sklad skládá z databáze, datových tržišť (datamarts), datových pump, aplikací pro koncové uživatele a nástrojů pro analýzu, dotazování a reporting dat. Databáze datového skladu se podle Šňupárka skládá z číselníků, tabulek dimenzí a tabulek faktů, které obsahují agregované ukazatele (veličiny) podle dimenzí zvolených při analýze. Množství dimenzí zvolených pro jeden ukazatel určuje společně s úrovní detailu (například měsíc, týden nebo den v dimenzi času) granularitu ukazatele. Čím vyšší je granularita, tím vyšší je potřeba zavedení víceúrovňového datového skladu, který přináší vyšší rychlost vyhodnocování a flexibilitu analýzy informací. V první úrovni víceúrovňového datového skladu jsou tabulky faktů s vysokou a ve druhé pak s nižší granularitou. Tabulky faktů ve druhé úrovni jsou přitom agregovanými tabulkami faktů podle podmnožiny dimenzí tabulek faktů z úrovně první. Datová tržiště jsou podmnožiny datového skladu, které jsou určeny profesní oblastí informačních potřeb uživatele, například finančnictví, personalistika, výroba či prodej.

Protože informace přicházejí z nejrůznějších zdrojů, musí společnost vytvořit podnikový model dat, aby na své informace získala konzistentní pohled. Tím vznikají metadata, která tvoří prvotní zdroj pro jednotlivé součásti architektury datového skladu. Proces přeměny základních dat zahrnuje sběr dat (získání dat z dílčích subsystémů a databází), jejich konsolidaci (přenos dat do jedné databáze), filtraci (výběr významných dat a odstranění duplicit), čištění, konverzi (přiřazení dat do datových polí datového modelu) a agregaci (třídění a kombinace dat pro provádění analýz). Datový sklad je nejenom základem manažerských informačních systémů EIS a DSS (Decision Suport System), ale také velmi důležitým zdrojem dat a informací pro elektronický marketing a elektronické obchodování.

XML

XML (Extensible Markup Language) je soubor pravidel, podle kterých lze vytvářet konkrétní formátovací jazyky (XHTML, WML) přijatý jako standard konsorciem W3C (World Wide Web Consorcium) [NIČ00]. Podle Honzáka [HON00] se jedná o jazyk umožňující zaznamenat strukturovaná data do textového souboru. Hlavní přínos XML spočívá ve vytvoření jednotného standardu pro výměnu dat mezi aplikacemi. Při použití XML má každý vývojář možnost vytvářet vlastní názvy pro jednotlivé formátovací instrukce Základní konstrukce odvozených formátů je však pevně stanovena a mohou tak existovat obecné přístupy a nástroje, které umožní jejich univerzální použití. Druhou zásadní oblastí využití XML je Internet (WWW). Na WWW dnes převládá použití jazyka HTML, který se stal téměř výhradně jazykem formátovacím. Jeho jednoduchost, umožnila neuvěřitelně rychlý růst Internetu (jeho obsahu a nepřímo i počtu uživatelů). Tato počáteční výhoda je však dnes naopak jednou z největších slabin Internetu, který obsahuje miliardy internetových stránek (formátovaného textu), ve kterých však nelze vyhledávat podle obsahových nebo předmětových vazeb. Vyhledávání silou pomocí fulltextových vyhledávačů ztratilo s gigantickým rozměrem Internetu na efektivitě a Internet (WWW) se postupně stal obrovským nepřehledným skladem informací. Struktura XML Nezbytným krokem při vytváření XML dokumentů (dat) je definice typu dokumentu DTD (Document Type Definition). DTD poskytuje důležité informace, na jejichž základě procesory jazyka XML analyzují XML kód a zajišťuje rozhodující spojení mezi datovými soubory předanými procesoru XML a daty, která jsou přenášena z procesoru XML do aplikace [LAU99]. Předpokládá se, že v každé oblasti vznikne DTD, které bude plnit funkci průmyslového standardu. Jeho použitím bude zajištěno bezproblémové předávání si dat prostřednictvím XML mezi různými aplikacemi. Standardy XML Základem jazyka XML je jazyk SGML (Standard Generalized Markup Language), který se používá již od 70. let. Bariérou jeho masového rozšíření byla především nadměrná složitost, díky níž patřila znalost SGML ke speciálním dovednostem, které ovládala pouze malá skupina špičkových vládních, firemních a akademických pracovníků. Potřeba této nebo podobné technologie nebyla v 70. letech také ani zdaleka tak akutní jako je tomu nyní v podmínkách rychlého rozvoje Internetu, elektronického obchodu a elektronického podnikání. SGML je specifikací umožňující vytvářet vlastní značkovací jazyky. SGML specifikuje identifikátory obsahu, které ulehčují vyhledávání informací systémům pro správu dokumentů a zároveň umožňují důsledné formátování textu [KOS98]. Mnohem důležitější je, že dokumenty vytvořené pomocí jazyka SGML lze snadno přenášet do jiných formátů. Právě díky tomu, že SGML (XML) používá značkování závislé na obsahu, je snadné změnit pravidla formátování (strukturu dat na výstupu) podle toho, zda je výstup zaslán na webový server, do datového skladu na tiskárnu nebo například do reproduktorů. Klíčovou iniciativou pro standardizaci XML v oblasti elektronického obchodování je ebXML (Electronic Business XML). Jejím cílem je vytvoření skupiny mezinárodních technických standardů, které sloučí různé standardy do jediného obchodního standardu XML, které umožní jednoduché a hladké využití XML pro elektronický obchod, které poskytnou globální otevřený standard pro obchodní komunikaci typu B2B, B2C a C2B, které nebudou klást velké finanční nároky na uživatele, které budou splňovat veškeré požadavky na bezpečnost (důvěrnost, autentizaci odesílatele i příjemce, neodmítnutí původu a příjmu, integritu dat i archivaci) a které budou poskytovat podporu všem jazykům, národnostem a národním zvyklostem (zdroj ebXML). Význam XML a jeho využití pro potřeby elektronického obchodu Laurent [LAU99] říká, že zřejmě největší význam jazyka XML spočívá v umožnění čistší, úplnější a flexibilnější výměny informací, než jakou umožňovaly formáty předchozí. Systémy pro elektronickou výměnu dat (EDI) využívají pro svou práci standardních databázových struktur (pole pevné délky nebo vymezené oddělovači úsporně řazené do tabulek). Jazyk XML podle Laurenta [LAU99] nabízí oproti EDI mnohem větší flexibilitu, možnost vytváření jednoduchých standardů, které lze snadno rozšiřovat o další datové struktury. XML je technologií se skvělou budoucností. Technologie XML by se měla stát prostředkem, který vyřeší komunikaci mezi často velmi nesourodými komponentami elektronického obchodu a informačních systémů IS/IT. Tvorba a využití aplikací pro elektronický obchod, EDI počínaje, přes nejrůznější nástroje až po aplikace pro prodej na Internetu, by tak měla být s využitím XML jednodušší a flexibilnější.

Workflow technologie

Workflow proces je technologický nástroj, který umožňuje automatizovat obchodní procesy (Business Process Automation, BPA) a procesy řízení (Business Process Control). BPA využívá informačních technologií k automatizaci jednotlivých kroků obchodního procesu. Definice workflow procesu je úzce spjata s různými softwarovými kategoriemi zahranujícími elektronickou poštu, groupware, document imaging, document management, form processing a další [TĚT99b]. Jako obchodní procesy můžeme chápat například úhrady faktur, schvalování půjček, vyčíslování nejrůznějších ukazatelů, přípravu nových produktů atp. Workflow koordinuje postup uživatelů, distribuuje pracovní úlohy a informace mezi uživateli a řídí zpracování jednotlivých úloh a aktivit obchodního procesu s cílem dosažení definovaného cíle. Workflow technologie zajišťuje, aby měli všichni zpracovatelé konkrétní úlohy k dispozici všechny klíčové informace, popř. aby workflow technologie sama automaticky prováděla automatické zpracování dané úlohy nebo její části. Provedení každé úlohy je řízeno klíčovým dokumentem (vnitropodnikovou směrnicí) a klíčovými informacemi, které tento dokument obsahuje.

Předtím, než byly do těchto procesů zapojeny počítače, byly tyto procesy zpracovávány za pomoci dopisů, formulářů, poznámek aj. Zatímco doposud se jako komunikačního média se využívalo osobního předání, telefonu, faxu, či pošty, workflow technologie využívají pro přenos informací moderních komunikačních prostředků (elektronické pošty, Webu, WAPu, SMS zpráv atp.), čímž výrazně urychlují průběh a zvyšují efektivnost obchodních procesů.