. . . . . . . .  N o n - S t o r e   R e t a i l i n g
(e-commerce fórum :-))

On-line obchodování prostřednictvím Internetu (oblast B2C) patří do oblasti tzv. non-store retailingu (přímého prodeje). Máchová [MÁCH01a] definuje non-store retailing jako alternativní způsob prodeje potravin a jiného spotřebního zboží, kdy si zákazník může vybrat a obdržet požadované zboží, aniž by musel navštívit obchodní centrum nebo obchod. K výběru a objednání zboží lze použít telefon (hlasové služby nebo Internet například WAP), počítač (Internet), fax, digitální televizi nebo jiný komunikační prostředek. Obchodník registruje veškeré objednávky a poté zajišťuje distribuci, ať již vlastními prostředky, nebo pomocí externího poskytovatele logistických a distribučních služeb. Zboží je zákazníkovi doručeno domů, na pracoviště nebo na jiné, předem dohodnuté, místo. Accenture [ACC01] uvádí, že prostřednictvím objednávek získává obchodník, na rozdíl od klasického maloobchodu, velmi cenné informace o preferencích a potřebách svých zákazníků. Tyto informace může dále zpracovávat a využít i v ostatních útvarech podniku například pro potřeby vývoje nových produktů, prognóz poptávky, plánování výroby, vyhodnocování reklamních aktivit a dalších (systémy řízení vztahů se zákazníky, expertní systémy, systémy business intelligence atp.). Non-store retailing představuje proto pro prodejce nejen alternativní způsob prodeje a distribuce zboží, ale také vynikající způsob navázání bezprostředního kontaktu se zákazníky.

Podle studie Alternativní formy prodeje - Non-Store Retailing v ČR, kterou vypracovala společnost Accenture na sklonku roku 2000, vadí zákazníkům na současné způsobu nakupování především jeho časová náročnost (čas strávený docházením/dojížděním do prodejny, při výběru zboží a při placení). I přes malou obeznámenost s novými možnostmi nákupu se 23 % zákazníků domnívá, že by non-store retailing využilo, pokud by jim byl nabídnut. Mezi spotřebiteli je podle studie největší zájem o objednání zboží prostřednictvím katalogu a telefonu. Spotřebitelé projevují stále velmi malou důvěru k moderním kanálům, jako je Internet nebo interaktivní televize. Tato nedůvěra je dána především nízkou znalostí a nedostatečnými zkušenostmi s těmito, stále ještě nepříliš rozšířenými, komunikačními kanály. Naproti tomu firmy dávají těmto moderním kanálům přednost před klasickými nástroji přímého obchodu (katalogy a telefon). Na obou stranách převládá názor, že nejvhodnějším způsobem úhrady doručení zboží je pevná částka za dodávku. Spotřebitelé projevují zájem především o nákup výrobků běžné spotřeby, například nápojů, pracích a čisticích prostředků, předmětů osobní hygieny a trvanlivých potravin. Jedná se především o obecně známé výrobky, u nichž není nutný osobní výběr.

Téměř polovina manažerů se domnívá, že při přímém prodeji lze dosáhnout nižší prodejní cenu, než je tomu v běžných maloobchodní síti. Toto snížení cen by mělo být umožněno zkrácením dodavatelského řetězce a úsporou nákladů spojených s přepravou, překládkou, skladováním a držením hotových výrobků na jednotlivých úrovních dodavatelského řetězce. Zástupci firem se domnívají, že při prezentaci přímého obchodu spotřebitelům je nejdůležitější zdůrazňovat pohodlí zákazníka při objednávání, úsporu času a spolehlivost tohoto způsobu nákupu. Podle Accenture jsou největšími překážkami rozvoje přímého prodeje zažité nákupní zvyky zákazníků, jejich nedůvěra k přímému obchodu, neschopnost zaručit požadovanou rychlost dodávky a kvalitu dodaného zboží ze strany obchodníka a neschopnost logistických a distribučních firem pokrýt celé území České republiky dostatečně kvalitním servisem při zachování cenové efektivity tohoto způsobu prodeje.