www.eCesty.cz - Kam jste se vždycky chtěli podívat!

Na hlavní stránku
e- časopis
o
nezávislém cestování

>Stažení deníků
>Fotografie
>Odkazy
>O autorovi
>Příště...

PicoSearch

Klikací mapa světa
 

NP WatarrkaClick Here!

Cesta kolem světa 1998-9Cesta kolem světa 1998-9

V půl pátý odpoledne přijíždíme do Frontier King’s Canyon Resort. Národní park Watarrka, jehož je King’s Canyon součástí je snad ještě opuštěnější než Uluru. FKC Resort je jediným místem, kde se tu dá ubytovat a řádně využívají svého monopolního postavení. Ubytovávám je třikrát dražší, než kolik v Austrálii běžně platím. Snad to bude stát za to.

    Do King’s Canyon se vydáme zítra ráno, takže dnešní podvečer máme volný. Někteří zakotvují v místní hospodě, kde se seznamují s australským pivem. Já se jdu projít do pouště kousek za resort. Je tu vyhlídka na západ slunce. Ale no fuj! Až přímo k ní je postavený chodníček z azbestových desek. To je teda rozmařilost!
V pokoji bydlíme tři. Už chápu proč je tak drahý. Máme mýdlo, ručník, ledničku a dokonce termosku s horkou vodou a čaj i kafe! No, klidně bych se bez toho luxusu obešel, tady ale kromě kempu už nic levnějšího není.

Den 220, sobota 27. 3.

Osamělý strom na jednom z útesů King's Canyon

Jelikož v poušti bývá přes den vedro, většina výletů se pokud možno odehrává ráno nebo večer. A jelikož večer už budeme na cestě do Coober Pedy, musíme zase vstávat brzo ráno. Ke snídani si dávám i čaj, který se k mému chlebu s arašídovým máslem výtečně hodí. Věci, které jsem včera večer vypral, jsou ještě mokré, tak je dávám na venkovní šňůry, protože z pokoje už se musíme vystěhovat. Zatímco já budu šplhat po skalách, prádlo se bude sušit.

    Naše batohy zase ukládáme do útrob autobusu a vyrážíme. Překonání 10 km do King’s Canyon nám trvá pár minut. Je teprve šest ráno, tma jak v pytli a jasno! Nahoru ale musíme vyrazit už teď, abychom stihli východ slunce. Řidič půjde celou cestu kaňonem (asi 6 km) s námi, takže se nemusíme bát, že ve tmě zabloudíme.
Přesto ze začátku klopýtáme. První část stezky je strmá, protože musíme vylézt z úrovně parkoviště na náhorní plošinu, v níž je kaňon vyhloubený. Většinu cesty pak půjdeme po jejím okraji s pohledem dolů do kaňonu.

    Jakmile jsme nahoře, jde se už o hodně líp a i světla zatím přibylo. Procházíme po skalní pěšince uprostřed skalních dómů ohlodaných větry a dešti. I v pološeru je už vidět jejich načervenalá barva. Plošina je úplně pustá, jen tu a tam se stromem nebo keřem.

    Okolní skály pomalu vystupují ze tmy, až je to tady - vychází slunce vychází. Jeho první paprsky vystřelují a osvětlují protější stěnu kaňonu. Stojíme na okraji kaňonu na dlouhém převisu a díváme se na stromy a keře víc než 100 metrů pod námi. Cestička se často přibližuje okraji skály, takže to není nic pro lidi trpící závratí.
Se stoupajícím sluncem se barva skal postupně mění a je každým okamžikem výraznější a jasnější. Samozřejmě že do červena, jak jinak.

Podhled na skálu

    Pronikáme dál do bludiště skal, nádherně ohlodaných od nemilosrdného deště, slunce a větru. Nejsme tu sami, ale podobně jako u Uluru potkáváme větší či menší skupinky supících turistů. Sem nahoru se holt nedá dostat jinak než po svých, na což ti pupkáči nejsou zvyklí.

    Zhruba v polovině cesty scházíme po schodech do soutěsky a ocitáme se v úplně jiném prostředí. Ne nadarmo je nazvané Rajská zahrada. Slunce sem totiž svítí jen malou část dne a většinu času je zahrada tedy přikrytá stínem okolních skal. Stín umožňuje udržovat relativně vlhké mikroklima. Hlouběji v zahradě, na konci asi 200metrové stezky, je jezírko. Dá se v něm vyčvachtat, já se místo toho ale dívám kolem a spíš dělám fotky palem uprostřed pouště. 

    Vracíme se zpět těch 200 metrů na začátek zahrady a po schůdcích stoupáme na protější stěnu soutěsky. Druhá strana už není tak členitá. Nabízí ale stejně skvělé barvy a pohledy a roste tu celkem dost osamocených stromů.

    Túra kaňonem měla trvat asi 3 hodiny, ale většina nás je zpět o dost dřív. Všichni funíme a odpočíváme na parkovišti pod přístřeškem věnovanému národnímu parku. Dá se podnikat i dvoudenní túry, ale bydlet u King’s Canyon je drahý, takže většina, včetně mně, volí jen tenhle půldenní výletíček. Docela to stačí, protože pokud je hezky, dá se projít prakticky celý kaňon.

    Stezka je ohromně zajímavá a počasí skvělé - po dvou dnech aprílového počasí se tak na nás zase usmívá sluníčko.

    Vracíme se do ubytovny. Do odjezdu je ještě dost času, tak se zabavuju pobíháním po okolní poušti v honbě za dokonalými fotkami. Občas mi nad hlavou zaduní vrtulník mizící rychle v dálce. Bohatší turisti se v něm můžou prolétnout na kaňonem.

    Na zbytek času se uvelebuju vedle bazénu a rozprostírám kolem sebe všechny včera, ještě trochu vlhké vyprané věci. Většina lidí se koupe, ale mně se nechce svlékat, tak si jen čtu o Coober Pedy a Adelaide.

King's Canyon je těžké místo na život

    Odjíždíme na čas, protože máme na křižovatce silnic opět sraz s dalším busem Greyhound. Přesně tam jako včera, jen budeme v obrácené roli. Teď my jedeme směr Alice/Adelaide a ten druhý bus do King!s Canyon.

    Na videu nám řidič pouští i u nás promítaný australský film The Adventures of Priscilla, Queen of the Desert (Dobrodružství Priscilly, královny pouště). Je skvělý. Hlavními hrdiny jsou transvestiti, kteří si koupí vysloužilí autobus a vydají se slézt právě King’s Canyon. Nádherná pouštní scenérie, barevné transvestitské kostýmy a australská angličtina z něj dělají jedinečnou podívanou.

    Ještě před setkáním s Greyhound busem zastavujeme v malém motorestu na svačinku. V ohrádce chovají klokany a nabízejí velbloudí koláč. Velblouda jsme ještě nejedl, tak si dávám. Maso je mleté, ale docela dobré. Že je velbloudí docela věřím, protože ti v poušti pobíhají i volně.

    Tenhle bus zahýbá na sever do Alice, já ale jedu na jih do Coober Pedy, a pak dál do Adelaide. Proto u benzínky na křižovatce Stuart Highway a silnice vedoucí od Uluru vystupuju, abych přesednul do jiného Greyhound busu. Bus z Alice do Coober Pedy a Adelaide přijíždí asi za hodinu, v Coober Pedy bychom měli být těsně po půlnoci.

    Krajina je pořád stejná: poušť s občasným keříkem, kopečkem nebo skálou. Píšu deník a čtu si o Coober Pedy. Musí to být dost zajímavý místo. Možná dokonce i divný místo.

Plány Plány
Na cestě Na cestě
Deník Deník
Odjíždíme
Bělorusko
Rusko
  Kazakstán
  Čína
Pákistán
  Indie
  Nepál
  Indie
  Bangladéš
  Thajsko
  Malajsie
  Singapur
  Malajsie
  Indonésie
  Austrálie
NORTHERN TERITORRY
-Darwin
-NP Kakadu
-Po Stuart Highway do Alice
-Alice Springs
-NP Uluru - Kata Tjuta
-NP Watarrka
SOUTH AUSTRALIA
-Coober Pedy
-Adelaide
NEW SOUTH WALES
-Sydney
-Blue Mountains
-Sydney
ACT
-Canberra
VICTORIA
-Echuca
-Ballarat
-NP Grampians
-Melbourne
  Fr. Polynésie
  Chile
  Bolívie
  Peru
Fotografie Fotografie
 

Předchozí Zpět


(C) David Kučera, 1997-2000

Cesty jsou na Internetu od 5. 12. 1997, od 1. 9. 2000 jako e-časopis eCesty.cz.

 
Informace a komentáře této stránky ve Zmiji
  skvělé [ 1 2 3 4 5 ] hrůza