|
Tak
už jsem zpět!
Všechno uplynulo strašně
rychle. Ještě jsem měl v čerstvé paměti středu 19. srpna 1998, kdy jsem nastupoval
do vlaku Praha-Moskva a vydával se tak na cestu kolem světa, ale ve skutečnosti už byl
čtvrtek 8. července 1999 a já po téměř 40 hodinách letu z Limy přistával na
ruzyňském letišti.
Vždy, když skončí něco čemu jsem věnoval hodně úsilí, snažím se
ohlédnout, jak celá "akce" dopadla a jestli jsem se nenamáhal
úplně zbytečně. V případě cesty kolem světa, ze které jsem se vrátil
v červenci se však ani moc ohlížet nemusím: dopadla nad očekávání
dobře. Jsem zpět, dokonce v jednom kuse, bez újmy na těle i na duši,
ba naopak jak na duši tak na těle o dost silnější. Tak co víc si přát?
Třeba to, abych měl v hlavě menší chaos než teď.
Příval
Deset měsíců na cestách se může zdát dlouhá doba, ale deset měsíců
v tolika rozdílných kulturách jimiž jsem projel má už úplně jiný význam.
Pokud bych měl ještě někdy absolvovat cestu s tak širokým kulturním
záběrem (projel jsem tak odlišnými kulturami jako hinduistická,
buddhistická, muslimská, austrálecká, polynéská, křesťanská,
indiánská), určitě bych si na ně nevyhradil 10 měsíců, ale přinejmenším
2-3 roky. Pokud 10 měsíců, tak maximálně na jeden region, případně
jen jednu zemi (některé se ostatně nedají důkladně poznat za celý
lidský život - pokud bych měl být opravdu důkladný). Takové přehuštění
informacemi, často až guláš, jež jsem si prožil (a ještě prožívám)
nikomu nepřeju. Řada věcí ve mně teprve teď doznívá, zapadá do
sebe, nesmyslné věci dostávají smysl a naopak věci, o kterých jsem
byl přesvědčen že je chápu, mi ve světle nových souvislostí znovu
začínají unikat.
Ti co v zahraničí cestují nezávisle, moc dobře znají ten příval vůní,
chutí, pohledů, zvuků a dotyků, který se na ně valí. Je nepřetržitý,
nezastavitelný, nevstřebatelný, často až nemilosrdný. Nevybírá si,
působí všude, působí pořád. Jsou země, kde je tento příval až
nesnesitelný, v jiných je zase cítit jen málo. K těm prvním se určitě
řadí Indie, fenomén neopakovatelný nikde na světě. K těm druhým
bych přiřadil třeba Singapur nebo Malajsii. I když jsem se původně
zařekl, že to neudělám, nakonec jsem přeci jen neodolal a nevyhnu se
tomu, abych ta místa vzájemně neporovnal. Možná proto, abych si své myšlenky
sám utřídil (napsané vypadají jasnější, než když jsou jen někde
zasunuté v hlavě), nebo jen proto, abych se zmínil o místech která na
mě silně zapůsobila. Pohled je to opět čistě subjektivní, a to že některé
místo nezmíním jako super neznamená, že super nemůže být. Na zemi
nás je 6 miliard, to je 6 miliard názorů. Ten můj je jen jedním z
nich.
3 nejlepší
Všechny země, všechna místa (na trasu cesty se můžete podívat do itineráře)
si zasloužila tu pozornost, kterou jsem jim věnoval, ale nejvíce na mě
zapůsobily Indie, Indonésie a Austrálie. Ostatně
pokud jste četli moje zprávy z cesty,
dalo se to z nich, myslím, vyčíst.
Indie mě dostala svoji sílou. Jak
jsem psal úplně se mi převrátila základní měřítka. Indie je živel
živlů a troufám si říct, že poznamená každého, a to na celý život.
Na jedné straně jeden architektonický skvost vedle druhého, na
straně druhé neuvěřitelná chudoba, bezmoc, nevzdělanost a
lhostejnost. Indie patří mezi ta místa, kam by se každý měl alespoň
jednou podívat. Proč, o tom si můžete přečíst buď v internetových
zprávách či v deníku.
Indonésii jsem si oblíbil z úplně
jiného důvodu. To co mi na Indii sedělo nejmíň, mě v Indonésii
naopak uchvátilo: lidi. Indonésani patří mezi nejpohodovější a nejpříjemnější
národy, jaké jsem poznal a vesničky na odlehlejších ostrovech jsou zase
oázami klidu, jež už se na Zemi těžko hledají. Indonésie bohužel právě
teď prochází dost těžkým obdobím, ale lidi jsou tam skvělí. Opět
se můžete mrknout do zpráv z
cesty, nebo do deníku.
A máme tady Austrálii, zemi jež
byla původně trestaneckou kolonií pro vyhnance a dnes je naopak pro
mnoho lidí zemí zaslíbenou. Austrálie je mezi cestovateli extrémně
oblíbená z několika důvodů, kterým jsem podlehl i já. Především
jsou tu Australani, ten pohodový, přátelský národ, jenž se i přes
svoji malou početnost snaží být viditelnou součástí světa, nebojí se zodpovědnosti a i "tahání"
horkých kaštanů z ohně za jiné. Austrálie je materiálně rozvinutá
země, ale i naše materiální civilizace je na některé kouty Austrálie
krátká. V nich vládne divočina, ať už vyprahlá poušť nebo tropický
prales. V Austrálii je ale tohle všechno skvěle přístupné a cestování
pohodlné, takže nabízí ty nejexotičtější zážitky s celkem slušným
komfortem. Zprávy z Austrálie jsou zde,
deník tady.
3
nejhorší
Nebylo místa, u kterého bych litoval, že jsem ho navštívil. Jak už
jsem psal všechna místa si zasloužila návštěvu, i když některá
na mě zapůsobila míň. Proto ta, která zde uvedu nejsou tři
nejhorší, ale jen tři nejméně dobrá. Patří mezi ně Bali,
Malajsie a Thajsko.
Bali - unikátní hinduistická kultura, nádherná příroda,
ale naprosto zničené turisty. Indonésani si samozřejmě libují v přišlé
prosperitě, ale podřídili se potřebám turistů. Rozhodně je třeba
to vidět, aby si člověk udělal, obrázek jak může být masový
turismus zhoubný. Bali je místo, kam se asi hned tak nevrátím. Trochu
více se o něm dozvíte na konci této
zprávy z cesty, nebo v deníku.
Malajsie - dnes už celkem rozvinutá země, jež ztratila většinu
ze své asijskosti. Malajsie měla tak trochu smůlu, protože na mé cestě
přišla po Indii, která její kulturu v mých očích dost zastínila.
Určitě stojí za to ji vidět, ale v Asii jsou bezpochyby zajímavější
místa. Jen poznamenávám, že hovořím o poloostrovní Malajsii, na
Borneu jsem zatím nebyl a pravděpodobně bych mluvil jinak. Zpráva z Malajsie je zde,
deník tady.
Thajsko - utrpělo ve stínu Indie asi nejvíc. Po příletu
z "pekla" indického subkontinentu se mi uhlazené Thajsko zdálo
trochu nudné. Je nacpané mimořádně krásnými a skvěle udržovanými
chrámy, lidé jsou taky příjemní (i když trochu nepřístupní -
hlavně kvůli jazykové bariéře), ale po prohlédnutí desátého, dvacátého
chrámu se vám ta krása začne zdát úplně stejná a i trochu
jednotvárná. Opět říkám, že můj pohled na Thajsko (a i Malajsii)
nebude asi úplně nestranný, protože jsem byl hodně ovlivněn předešlými
dvěma měsíci na indickém subkontinentu. Do Thajska se musím podívat
znovu, abych zjistil jak na mě bude působit, když přiletím rovnou z
Evropy (nebo alespoň nepřijedu z Indie). Zprávu z Thajska čtěte tady
a
mnohem podrobnější deník začíná tady.
Co
se o cestě kolem světa na této stránce objevilo a objeví?
 |
PLÁNY:
nejprve jak to všechno začalo, něco o mých plánech, rozpočtu
apod. |
 |
NA CESTĚ:
o průběhu cesty si můžete přečíst v internetových zprávách, které jsem během
cesty posílal, a to buď na stránce Na cestě
(ikona vpravo), nebo si rovnou stáhněte textový
dokument "Internetové zprávy z cesty" v němž jsou všechny zprávy chronologicky seřazeny. |
 |
DENÍK:
pravidelně přidávám další a další stránky z rozsáhlého
deníku z cesty (kolem 1500 stran rukopisu A5, z čehož muže být
odhadem 450 tištěných stran A4), který také převádím do
dokumentu pro Word (ke stažení zde). |
 |
FOTOGRAFIE:
pravidelně přidávám nové fotografie ze 142 filmů které jsem během
cesty vyfotil. |
 |
NÁKLADY:
zde jsou spočítané celkové náklady
na cestu. |
|
|
|