www.eCesty.cz - Kam jste se vždycky chtěli podívat!

Na hlavní stránku
e- časopis
o
nezávislém cestování

>Stažení deníků
>Fotografie
>Odkazy
>O autorovi
>Příště...

PicoSearch

Klikací mapa světa
 

Cesta kolem světa 1998-9 Click Here!

Tak už jsem zpět!

Všechno uplynulo strašně rychle. Ještě jsem měl v čerstvé paměti středu 19. srpna 1998, kdy jsem nastupoval do vlaku Praha-Moskva a vydával se tak na cestu kolem světa, ale ve skutečnosti už byl čtvrtek 8. července 1999 a já po téměř 40 hodinách letu z Limy přistával na ruzyňském letišti.

 Vždy, když skončí něco čemu jsem věnoval hodně úsilí, snažím se ohlédnout, jak celá "akce" dopadla a jestli jsem se nenamáhal úplně zbytečně. V případě cesty kolem světa, ze které jsem se vrátil v červenci se však ani moc ohlížet nemusím: dopadla nad očekávání dobře. Jsem zpět, dokonce v jednom kuse, bez újmy na těle i na duši, ba naopak jak na duši tak na těle o dost silnější. Tak co víc si přát? Třeba to, abych měl v hlavě menší chaos než teď.

Příval

Deset měsíců na cestách se může zdát dlouhá doba, ale deset měsíců v tolika rozdílných kulturách jimiž jsem projel má už úplně jiný význam. Pokud bych měl ještě někdy absolvovat cestu s tak širokým kulturním záběrem (projel jsem tak odlišnými kulturami jako hinduistická, buddhistická, muslimská, austrálecká, polynéská, křesťanská, indiánská), určitě bych si na ně nevyhradil 10 měsíců, ale přinejmenším 2-3 roky. Pokud 10 měsíců, tak maximálně na jeden region, případně jen jednu zemi (některé se ostatně nedají důkladně poznat za celý lidský život - pokud bych měl být opravdu důkladný). Takové přehuštění informacemi, často až guláš, jež jsem si prožil (a ještě prožívám) nikomu nepřeju. Řada věcí ve mně teprve teď doznívá, zapadá do sebe, nesmyslné věci dostávají smysl a naopak věci, o kterých jsem byl přesvědčen že je chápu, mi ve světle nových souvislostí znovu začínají unikat.

Ti co v zahraničí cestují nezávisle, moc dobře znají ten příval vůní, chutí, pohledů, zvuků a dotyků, který se na ně valí. Je nepřetržitý, nezastavitelný, nevstřebatelný, často až nemilosrdný. Nevybírá si, působí všude, působí pořád. Jsou země, kde je tento příval až nesnesitelný, v jiných je zase cítit jen málo. K těm prvním se určitě řadí Indie, fenomén neopakovatelný nikde na světě. K těm druhým bych přiřadil třeba Singapur nebo Malajsii. I když jsem se původně zařekl, že to neudělám, nakonec jsem přeci jen neodolal a nevyhnu se tomu, abych ta místa vzájemně neporovnal. Možná proto, abych si své myšlenky sám utřídil (napsané vypadají jasnější, než když jsou jen někde zasunuté v hlavě), nebo jen proto, abych se zmínil o místech která na mě silně zapůsobila. Pohled je to opět čistě subjektivní, a to že některé místo nezmíním jako super neznamená, že super nemůže být. Na zemi nás je 6 miliard, to je 6 miliard názorů. Ten můj je jen jedním z nich.

3 nejlepší

Všechny země, všechna místa (na trasu cesty se můžete podívat do itineráře) si zasloužila tu pozornost, kterou jsem jim věnoval, ale nejvíce na mě zapůsobily Indie, Indonésie a Austrálie. Ostatně pokud jste četli moje zprávy z cesty, dalo se to z nich, myslím, vyčíst.

Vlající Indie Indie mě dostala svoji sílou. Jak jsem psal úplně se mi převrátila základní měřítka. Indie je živel živlů a troufám si říct, že poznamená každého, a to na celý život. Na jedné straně jeden architektonický skvost vedle druhého, na straně druhé neuvěřitelná chudoba, bezmoc, nevzdělanost a lhostejnost. Indie patří mezi ta místa, kam by se každý měl alespoň jednou podívat. Proč, o tom si můžete přečíst buď v internetových zprávách či v deníku.

Vlající IndonésieIndonésii jsem si oblíbil z úplně jiného důvodu. To co mi na Indii sedělo nejmíň, mě v Indonésii naopak uchvátilo: lidi. Indonésani patří mezi nejpohodovější a nejpříjemnější národy, jaké jsem poznal a vesničky na odlehlejších ostrovech jsou zase oázami klidu, jež už se na Zemi těžko hledají. Indonésie bohužel právě teď prochází dost těžkým obdobím, ale lidi jsou tam skvělí. Opět se můžete mrknout do zpráv z cesty, nebo do deníku.

Vlající AustrálieA máme tady Austrálii, zemi jež byla původně trestaneckou kolonií pro vyhnance a dnes je naopak pro mnoho lidí zemí zaslíbenou. Austrálie je mezi cestovateli extrémně oblíbená z několika důvodů, kterým jsem podlehl i já. Především jsou tu Australani, ten pohodový, přátelský národ, jenž se i přes svoji malou početnost snaží být viditelnou součástí světa, nebojí se zodpovědnosti a i "tahání" horkých kaštanů z ohně za jiné. Austrálie je materiálně rozvinutá země, ale i naše materiální civilizace je na některé kouty Austrálie krátká. V nich vládne divočina, ať už vyprahlá poušť nebo tropický prales. V Austrálii je ale tohle všechno skvěle přístupné a  cestování pohodlné, takže nabízí ty nejexotičtější zážitky s celkem slušným komfortem. Zprávy z Austrálie jsou zde, deník tady.

3 nejhorší

Nebylo místa, u kterého bych litoval, že jsem ho navštívil. Jak už jsem psal všechna místa si zasloužila návštěvu, i když některá na mě zapůsobila míň. Proto ta, která zde uvedu nejsou tři nejhorší, ale jen tři nejméně dobrá. Patří mezi ně Bali, Malajsie a Thajsko.

Bali - unikátní hinduistická kultura, nádherná příroda, ale naprosto zničené turisty. Indonésani si samozřejmě libují v přišlé prosperitě, ale podřídili se potřebám turistů. Rozhodně je třeba to vidět, aby si člověk udělal, obrázek jak může být masový turismus zhoubný. Bali je místo, kam se asi hned tak nevrátím. Trochu více se o něm dozvíte na konci této zprávy z cesty, nebo v deníku.

Malajsie - dnes už celkem rozvinutá země, jež ztratila většinu ze své asijskosti. Malajsie měla tak trochu smůlu, protože na mé cestě přišla po Indii, která její kulturu v mých očích dost zastínila. Určitě stojí za to ji vidět, ale v Asii jsou bezpochyby zajímavější místa. Jen poznamenávám, že hovořím o poloostrovní Malajsii, na Borneu jsem zatím nebyl a pravděpodobně bych mluvil jinak. Zpráva z Malajsie je zde, deník tady.

Thajsko - utrpělo ve stínu Indie asi nejvíc. Po příletu z "pekla" indického subkontinentu se mi uhlazené Thajsko zdálo trochu nudné. Je nacpané mimořádně krásnými a skvěle udržovanými chrámy, lidé jsou taky příjemní (i když trochu nepřístupní - hlavně kvůli jazykové bariéře), ale po prohlédnutí desátého, dvacátého chrámu se vám ta krása začne zdát úplně stejná a i trochu jednotvárná. Opět říkám, že můj pohled na Thajsko (a i Malajsii) nebude asi úplně nestranný, protože jsem byl hodně ovlivněn předešlými dvěma měsíci na indickém subkontinentu. Do Thajska se musím podívat znovu, abych zjistil jak na mě bude působit, když přiletím rovnou z Evropy (nebo alespoň nepřijedu z Indie). Zprávu z Thajska čtěte tady a mnohem podrobnější deník začíná tady.

Co se o cestě kolem světa na této stránce objevilo a objeví?

Plány PLÁNY: nejprve jak to všechno začalo, něco o mých plánech, rozpočtu apod.
Na cestě NA CESTĚ: o průběhu cesty si můžete přečíst v internetových zprávách, které jsem během cesty posílal, a to buď na stránce Na cestě (ikona  vpravo), nebo si rovnou stáhněte textový dokument "Internetové zprávy z cesty" v němž jsou všechny zprávy chronologicky seřazeny.
Deník DENÍK: pravidelně přidávám další a další stránky z rozsáhlého deníku z cesty (kolem 1500 stran rukopisu A5, z čehož muže být odhadem 450 tištěných stran A4), který také převádím do dokumentu pro Word (ke stažení zde).
Fotografie FOTOGRAFIE: pravidelně přidávám nové fotografie ze 142 filmů které jsem během cesty vyfotil.
Rozpočet NÁKLADY: zde jsou spočítané celkové náklady na cestu.
Plány Plány
Na cestě Na cestě
Deník Deník
Fotografie Fotografie
 

Předchozí Zpět Další


(C) David Kučera, 1997-2000

Cesty jsou na Internetu od 5. 12. 1997, od 1. 9. 2000 jako e-časopis eCesty.cz.

 
Informace a komentáře této stránky ve Zmiji
  skvělé [ 1 2 3 4 5 ] hrůza