Indie mě dostala svoji sílou. Jak jsem psal úplně se mi převrátila základní měřítka. Indie je živel živlů a troufám si říct, že poznamená každého, a to na celý život. Na jedné straně jeden architektonický skvost vedle druhého, na straně druhé neuvěřitelná chudoba, bezmoc, nevzdělanost a lhostejnost. Indie patří mezi ta místa, kam by se každý měl alespoň jednou podívat. Proč, o tom si můžete přečíst buď v internetových zprávách či v deníku.

Indonésii jsem si oblíbil z úplně jiného důvodu. To co mi na Indii sedělo nejmíň, mě v Indonésii naopak uchvátilo: lidi. Indonésani patří mezi nejpohodovější a nejpříjemnější národy, jaké jsem poznal a vesničky na odlehlejších ostrovech jsou zase oázami klidu, jež už se na Zemi těžko hledají. Indonésie bohužel právě teď prochází dost těžkým obdobím, ale lidi jsou tam skvělí. Opět se můžete mrknout do zpráv z cesty, nebo do deníku.

A máme tady Austrálii, zemi jež byla původně trestaneckou kolonií pro vyhnance a dnes je naopak pro mnoho lidí zemí zaslíbenou. Austrálie je mezi cestovateli extrémně oblíbená z několika důvodů, kterým jsem podlehl i já. Především jsou tu Australani, ten pohodový, přátelský národ, jenž se i přes svoji malou početnost snaží být viditelnou součástí světa, nebojí se zodpovědnosti a i "tahání" horkých kaštanů z ohně za jiné. Austrálie je materiálně rozvinutá země, ale i naše materiální civilizace je na některé kouty Austrálie krátká. V nich vládne divočina, ať už vyprahlá poušť nebo tropický prales. V Austrálii je ale tohle všechno skvěle přístupné a  cestování pohodlné, takže nabízí ty nejexotičtější zážitky s celkem slušným komfortem. Zprávy z Austrálie jsou zde, deník tady.

3 nejhorší

Nebylo místa, u kterého bych litoval, že jsem ho navštívil. Jak už jsem psal všechna místa si zasloužila návštěvu, i když některá na mě zapůsobila míň. Proto ta, která zde uvedu nejsou tři nejhorší, ale jen tři nejméně dobrá. Patří mezi ně Bali, Malajsie a Thajsko.

Bali - unikátní hinduistická kultura, nádherná příroda, ale naprosto zničené turisty. Indonésani si samozřejmě libují v přišlé prosperitě, ale podřídili se potřebám turistů. Rozhodně je třeba to vidět, aby si člověk udělal, obrázek jak může být masový turismus zhoubný. Bali je místo, kam se asi hned tak nevrátím. Trochu více se o něm dozvíte na konci této zprávy z cesty, nebo v deníku.

Malajsie - dnes už celkem rozvinutá země, jež ztratila většinu ze své asijskosti. Malajsie měla tak trochu smůlu, protože na mé cestě přišla po Indii, která její kulturu v mých očích dost zastínila. Určitě stojí za to ji vidět, ale v Asii jsou bezpochyby zajímavější místa. Jen poznamenávám, že hovořím o poloostrovní Malajsii, na Borneu jsem zatím nebyl a pravděpodobně bych mluvil jinak. Zpráva z Malajsie je zde, deník tady.

Thajsko - utrpělo ve stínu Indie asi nejvíc. Po příletu z "pekla" indického subkontinentu se mi uhlazené Thajsko zdálo trochu nudné. Je nacpané mimořádně krásnými a skvěle udržovanými chrámy, lidé jsou taky příjemní (i když trochu nepřístupní - hlavně kvůli jazykové bariéře), ale po prohlédnutí desátého, dvacátého chrámu se vám ta krása začne zdát úplně stejná a i trochu jednotvárná. Opět říkám, že můj pohled na Thajsko (a i Malajsii) nebude asi úplně nestranný, protože jsem byl hodně ovlivněn předešlými dvěma měsíci na indickém subkontinentu. Do Thajska se musím podívat znovu, abych zjistil jak na mě bude působit, když přiletím rovnou z Evropy (nebo alespoň nepřijedu z Indie). Zprávu z Thajska čtěte tady a mnohem podrobnější deník začíná tady.

Co se o cestě kolem světa na této stránce objevilo a objeví?