Během té asi půlhodinové jízdy z hranice na severu ostrova do centra jsem si stačil všimnout tří věcí, které asi nejspíš budou tvořit základ dnešní singapurské kultury: čistota, zákazy a mobilní telefony.
Tyhle tři věci se pořád dokola opakují. Všude je až neskutečně čisto, trávníky ostříhané nůžkami na manikúru, domy nabílené tou nejbělejší bělobou, silnice perfektně značené, v dopravě řád a každý dodržující dopravní předpisy. Jestlipak taky každý dodržuje zákazy? Jen v autobuse jsem jich napočítal pět (nestát na schodech, nemačkat knoflíky signalizující zastavení v okamžiku kdy se zavírají dveře, neznečišťovat, nekouřit, nejíst). Za každý přestupek je pokuta S$500-1000 (10-20 000 korun).Když vidím jak je všude čisto (pokuty jsou samozřejmě i za znečišťování ulice), tak už asi pár lidí pokutu dostalo a poučilo se (nebo tady žijí nejčistotnější lidi na světě). No a mobilní telefony? Skoro každému se klimbá u pasu nebo ho nese v ruce, mluví, či právě vytáčí číslo. Do tohohle sterilního prostředí se skvěle hodí. všechno se zdá tak efektivní a fungující...

Mrakodrapy Central Business District při pohledu z nábřeží Marina Bay

    Autobus zastavuje na konečné a já vystupuju mezi mrakodrapy. Skoro se bojím šlápnout na ulici, abych ji náhodou neušpinil. Ubytování nacházím celkem snadno, i když v porovnání s minulými měsíci není vůbec levné (a to budu přitom spát v místnosti spolu s dalšími jedenácti lidmi). Přesto jde o jedno z nejlevnějších ubytování. Holt Singapur je jiný kafe než okolní země.

    Jsem jen 137 km severně od rovníku a slunce je teď v poledne skoro v nadhlavníku. Stíny jsou strašně krátké, ale není nijak velké vedro. Spíš jen vlhko. Na obloze jsou totiž mraky stínící slunce. Doufám, že nebude pršet - teď je období dešťů.

    Vyměňuju peníze a první věc kterou musím zařídit je sehnat nějakou mapu Singapuru a koupit si LP průvodce „Malaysia, Singapore & Brunei“. Informační kancelář není zas tak daleko od místa kde bydlím - v Raffles Hotelu, chloubě Singapuru. Singapurci (pokud můžu tak obecně nazývat obyvatele tohohle státečku) jsou totiž pyšní na cokoliv tradičního co tu ještě přežilo (a že už toho moc není).

    I Raffles Hotel už je tradiční jen napůl, protože byl dlouhá léta zavřen kvůli přestavbě a rekonstrukci. Udělali z něj luxusní hotel vypadající opravdu nádherně (a i mírně staromódně, což byl určitě záměr). Tvrdí se však, že už to není ten starý Raffles, nýbrž jen vyumělkovaná a zdokonalená napodobenina.

    Ať vypadá Raffles jak vypadá, hlavně že je v něm informační kancelář, kde mají mapu a tucty letáků o zajímavostech Singapuru. Je toho tolik, že jen vytřeštěně koulím očima a bojím se toho, kdy si budu z té záplavy muset něco vybrat (vždycky radši vybírám ze tří možností než z padesáti). Nechám to na večer. Jak tak vidím, dnešek stejně strávím jen zařizováním praktických věcí a seznamováním se s během Singapuru, což je u velkých měst vždycky obtížné.

    Kupuju potřebného LP průvodce a jelikož mám hlad, tak si sedám do jednoho z mnoha food centers, které jsou na každém významnějším místě. Jsou obdobou trhů s jídlem nebo stánků s občerstvením jak jsem byl zvyklý do teď. Samozřejmě, že tu existují i běžné restaurace, ale ty jsou pro mě neúnosně drahé. Ve food centers je pod jednou střechou soustředěno několik až několik desítek prodejců se stánky s nudlemi, polívkami a dalšími relativně levnými (na Singapur) pochoutkami. I tak tu ale člověk utratí 60 korun za jedno jídlo a ještě se ani pořádně nenají. Sakra, snad nebudu zase muset zvyšovat denní částku na jídlo? Z rozpočtené částky bych se ale najedl tak jen na půl dne!

    I když je Singapur malý městský stát, nedá se po něm jenom chodit. Na to je zas až moc velký. Některá zajímavá místa jsou dosažitelná jen pomocí MHD a tak přemýšlím, jak to udělat, abych za dopravu neutratil další jmění, když už mě tak zasáhne ubytování a jídlo.

    Systém MHD je tu dokonalý, pokrývající celý ostrov. Kromě taxíků (a i pár cyklorikš) jsou hlavní autobusy a rychlodráha nazývaná MRT (Mass Rapid Transit). Nakonec si kupuju kartu na MRT, ve které je uložena určitá hodnota, z níž se při každém průchodu turnikety odečítá příslušná částka. Autobusy budu používat míň, tak je budu platit jednotlivě.

Noční CBD z mostu přes řeku Singapur

    Když se procházím ulicema, připadá mi, že snad všechny domy jsou obchody a ono to tak skoro je. Vždyť Singapur získal své bohatství hlavně díky obchodu. Skoro všechny obchody jsou ale strašně drahé (na ceny v jihovýchodní Asii), samé značky a módní nebo luxusní zboží. Obchodních center je tady tolik jako v Praze samoobsluh. A jakých center! To se to konzumuje! Kotva je proti nim ubohý krámek se smíšeným zbožím - jak velikostí, tak sortimentem. V supermarketech objevuju to co asi nakonec bude během dní v tomhle městě tvořit moji stravu: levné lančmítové konzervy a chleba. Nakonec to s tou stravou přeci jen nebude tak drsné.

    V obchodech je sice šíleně draho, ale jelikož jsem nepřijel do Singapuru nakupovat, ale spíš se dívat, můžu už teď konečně začít pronikat do jeho tajů. Na pohled je to město velice příjemné. Samá zeleň, až téměř asepticky čisté ulice a oproti Bangkoku o hodně míň aut a skoro žádné zácpy. Vláda totiž, vědoma si hrozby automobilového rozmachu, zavedla zvláštní poplatky pro řidiče vjíždějící do tzv. CBD (Central Business District) - obchodního srdce Singapuru tvořeného vysokými mrakodrapy a drahými obchody. Proto se i po Singapuru docela příjemně chodí, jelikož tu není tolik smogu a řidiči jsou ohleduplní a dávají chodcům přednost. Zkrátka na první pohled mi Singapur připadá nejenom ultramoderní, ale i ultrapříjemný na pohled, poslech i dotek.

    Když si dám tuhle modernost dohromady se všemi těmi zákazy (v MRT se nesmí jíst a pít, kouřit, kouřit se nesmí ani ve státních budovách, na řadě míst se nesmí vůbec sedět, přecházet se smí jen na přechodu - u každého přechodu jsou šipky ukazující na cestu kudy přecházet apod.), vychází mi z toho společnost s dost totalitárním vedením. A opravdu. Svoboda tisku je silně omezená, daně vysoké, za všechno jsou (vysoké) pokuty, na všechno jsou limity.

    Singapurská vláda tvrdí, jako ostatně většina asijských vlád, že demokracie se pro Singapur nehodí, protože vychází z evropských hodnot, odráží evropské zvyky a postoje. Singapuřani proti tomu neprotestují, protože se jim daří materiálně dobře. Nemůžou si ale třeba koupit žvýkačku, jelikož vláda poté, co je „protivládní živly“ používaly k zablokování vlaků MRT, zakázala jejich dovoz. Tohle je sice prkotina, ale všechno začíná prkotinou.

    Singapur mi zkrátka připomíná film „Demolition Man“. Ten se jmenuje strašně hloupě, ale přesto jsem ho z nějakého vnuknutí intuice kdysi shlédnul - má docela zajímavou zápletku a neřekl bych, že se mi někdy bude hodit k popisu právě Singapuru. Film zobrazuje společnost, která žije v harmonii a nenásilí, řízená automaty, které každému například za neslušné slovo napaří pokutu. Tvůrcem téhle šťastné společnosti se nakonec ukáže být pěkný padouch, samozřejmě nedodržující ani ta nejzákladnější pravidla jež sám stanovil. Singapur je trochu podobný, i když o morálce jeho vládců nemůžu nic říct, protože nic nevím. Město samotné je ale tak dokonalé, až je nepřirozené.

    Na večeři si sedám do jednoho z parků. Začíná ale krápat, tak rychle dojídám, abych samou romantikou nad soumrakem v příjemném parku nepromokl na kost.

    Před deštěm se schovávám v jednom z nákupních center. Shodou okolností je to IT Mall, takže zkouším, jestli tady není internetová kavárna. Samozřejmě že je! Sice drahá, ale stačí mi jen čtvrt hodiny, abych si přečetl nové dopisy a dozvěděl se, že balík posílaný z Bangkoku dorazil mezi svátky a že Tomáš, kterého jsem potkal v Darjeelingu už dorazil zpět do Čech.

    Když opět vylézám na už noční světlo je dusno, ale neprší. Mrakodrapy svítí na pozadí noční oblohy, tak si říkám, že udělám nějakou fotku. Vypadají fakt skvěle. Jako trpaslíci se pod nima na nábřeží řeky Singapur krčí nové zrestaurovaná domy, dnes už kavárny a restaurace. Jsem na Boat Quay, v noci asi nejživějším centru nočního života. Dá se tady najíst v čínské, indické, pákistánské, francouzské, italské restauraci. Nábřeží se hemží bělochy a Singapořany s partnerkama a mobilama (nebo mobilama a partnerkama).

    Do hostelu se dostávám až v deset večer. Ten Singapur mě teda pěkně zničil. Exploze zážitků, útok na všechny smysly. Fascinuje mě na něm jeho odlišnost od toho na co jsem v Asii zvyklý. A to jsem provedl teprve malý průzkum abych zjistil jak se v Singapuru věci mají!

    V hotelu si prohlížím letáky a čtu průvodce. Řadu singapurských zajímavostí vyřazuju, protože mi připadají jen jako prázdná lákadla, jejichž cílem je z lidí vytahat peníze. I tak toho ale zbývá tak na 4-5 dní.