FERDINAND II. HABSBURSK▌

*9.7.1578, èt²rsk² Hradec,V15.2.1637, Vφde≥; °φmsk² cφsa°, Φesk² a uhersk² krßl

NejstarÜφ syn arcivΘvody Karla èt²rskΘho a Marie BavorskΘ pochßzel ze Üt²rskΘ linie rakousk²ch Habsburk∙. Jeho otec jako nejmladÜφ syn cφsa°e a krßle Ferdinanda I. zφskal vlßdu ve vnitrorakousk²ch zemφch. Mlad² arcivΘvoda Ferdinand byl do dvanßcti let vychovßvßn v rodnΘm èt²rskΘm Hradci, po smrti otce roku 1590 strßvil p∞t let na jezuitskΘ akademii v bavorskΘm Ingolstadtu. Roku 1596 nastoupil vlßdu ve sv²ch zemφch a hned od poΦßtku zde vystupoval tvrd∞ proti nekatolφk∙m. Byl typem bojovnΘho a pro svou vφru hluboce zapßlenΘho katolφka potridentskΘho ra₧enφ. Rekatolizaci vnitrorakousk²ch zemφ dokonΦil p°es odpor tamnφch protestantsk²ch stav∙ na poΦßtku 17.stoletφ. V rßmci rodov²ch vztah∙ se sna₧il vystupovat jako prost°ednφk mezi znep°ßtelen²mi bratry Rudolfem II. a MatyßÜem. Po Rudolfov∞ smrti, kdy ji₧ zaΦφnalo b²t pravd∞podobnΘ ₧e ₧ßdn² ze syn∙ cφsa°e Maxmilißna II. nebude mφt legitimnφ mu₧skΘ potomky, p°ipadal Ferdinand èt²rsk² v ·vahu jako budoucφ vlada° habsburskΘ monarchie. V tomto ohledu zφskal postupn∞ podporu cφsa°e MatyßÜe i Üpan∞lskΘ diplomacie, je₧ m∞la na d∞nφ v monarchii velk² vliv. ╚eÜtφ nekatoliΦtφ stavovΘ, kte°φ dob°e znali Ferdinandovy nßbo₧enskΘ postoje, se nedokßzali sjednotit v odporu v∙Φi jeho nßstupnictvφ na Φesk² tr∙n, 9.6.1617 ho p°ijali za krßle a 29.6. byl v Praze korunovßn svatovßclavskou korunou. O rok pozd∞ji, 1.7.1618, prob∞hla jeho korunovace v Uhrßch.
Po vypuknutφ ΦeskΘho stavovskΘho povstßnφ v roce 1618 byl Ferdinand stoupencem ostrΘho postupu v∙Φi Φesk²m stav∙m. Nesouhlasil s vßhav²mi opat°enφmi cφsa°e MatyßÜe a spolu se sv²m str²cem arcivΘvodou Maxmilißnem nechal v Φervenci 1618 uv∞znit MatyßÜova politickΘho d∙v∞rnφka a poradce, kardinßla Melchiora Klesla, kter² byl obecn∞ pova₧ovßn za hlavnφho str∙jce kompromisnφ politiky v∙Φi ╚ech∙m. Po MatyßÜov∞ smrti v b°eznu 1619 nastoupil Ferdinand do Φela monarchie a 28.8. byl ve Frankfurtu na Mohanem zvolen °φmsk²m cφsa°em (korunovßn tamtΘ₧ 9.9.). Dva dny p°ed jeho cφsa°skou volbou, 26.8., ho generßlnφ sn∞m Φesk²ch zemφ sesadil z ΦeskΘho tr∙nu a nov²m Φesk²m krßlem zvolil Fridricha FalckΘho. Ferdinand pak za podpory panovnφk∙ sdru₧en²ch v KatolickΘ lize vedl proti Φesk²m stav∙m a jejich krßli vßlku, kterou zavrÜil vφt∞zstvφm v bitv∞ na BφlΘ ho°e 8.11.1620. PotΘ se rozhodl pro ·plnou pacifikaci Φesk²ch zemφ. Sm∞°oval k nφ potrestßnφm ·Φastnφk∙ stavovskΘho povstßnφ (v∞tÜφ v²znam ne₧ znßmß poprava sedmadvaceti stavovsk²ch p°edstavitel∙ na Starom∞stskΘm nßm∞stφ 21.6.1621 m∞ly majetkovΘ konfiskace, kterΘ postihly v∞tÜinu ΦeskΘ a moravskΘ stavovskΘ obce). Vzhledem k tomu, ₧e stavovskß opozice byla ·zce spojena s nekatolictvφm, m∞la pro jejφ definitivnφ likvidaci velk² v²znam ·plnß rekatolizace ╚ech a Moravy, kterß s Ferdinandov²m souhlasem zapoΦala ve 20.letech 17.stoletφ. Pevn∞jÜφmu zaΦlen∞nφ Φesk²ch zemφ do svazku monarchie m∞lo napomoci ObnovenΘ °φzenφ zemskΘ (pro ╚echy vydßno 1627, pro Moravu 1628), kterΘ mimo jinΘ s koneΦnou platnostφ vyhlßsilo d∞diΦnost ΦeskΘho tr∙nu v habsburskΘ dynastii. Ostatn∞ Ferdinand II. ji₧ ve svΘm testamentu z roku 1621 vyjßd°il myÜlenku ned∞litelnosti habsbursk²ch dr₧av pod vlßdou d∞diΦnΘho panovnφka.
Zb²vajφcφ Φßst ₧ivota pro₧il cφsa° Ferdinand II. v dob∞ t°icetiletΘ vßlky. Poda°ilo se mu porazit Fridricha FalckΘho a jeho spojence, ve vßlce dßnskΘ si dφky nejschopn∞jÜφmu veliteli a vßleΦnΘmu podnikateli Albrechtu z ValdÜtejna zajistil p°evahu v severnφm N∞mecku a sna₧il se o kontrolu nad baltick²m prostorem. V °φÜi se pokusil roku 1629 provΘst restituci majetku katolickΘ cφrkve, v tom vÜak neusp∞l a po diplomatickΘ porß₧ce na °φÜskΘm sn∞mu roku 1630 musel z Φela armßdy odvolat Albrechta z ValdÜtejna. (Ten byl sice o necelΘ dva roky pozd∞ji povolßn zp∞t a znovu se stal generalissimem cφsa°skΘ armßdy, brzy vÜak na n∞m ulp∞lo podez°enφ ze zrady a nakonec byl v ·noru roku 1634 zavra₧d∞n sv²mi d∙stojnφky v Chebu.) Politickou a diplomatickou Φinnost Ferdinanda II. zavrÜil pra₧sk² mφr z roku 1635, kter²m se mu poda°ilo zmφrnit nap∞tφ, je₧ dosud vyvolßvala jeho politika v ╪φmsko-n∞meckΘ °φÜi. Touto mφrovou smlouvou ztratil Φesk² stßt definitivn∞ svΘ dv∞ vedlejÜφ zem∞, Hornφ a Dolnφ Lu₧ici. P°ipadly pod vlßdu saskΘho kurfi°ta, kter² je m∞l ji₧ od roku 1620 v zßstav∞. Cφsa° Ferdinand II., osobn∞ hluboce v∞°φcφ katolφk, b²vß obΦas hodnocen jako pouhß loutka v rukou sv²ch jezuitsk²ch zpov∞dnφk∙, jako nesmi°iteln² katolick² fanatik. Jeho Φiny vÜak spφÜe poukazujφ na cφlev∞domΘho politika, kter² se sna₧il vyh²bat kompromis∙m zvlßÜt∞ v otßzkßch vφry, avÜak pod tlakem okolnostφ um∞l na takov² kompromis i p°istoupit.
Ferdinand II. se 23.4.16 00 o₧enil s Mariφ Annou Bavorskou, s nφ₧ m∞l 7 d∞tφ, Krist²nu (*/V1601), Karla (*/V 1603), Jana Karla (*1605-V1619), Ferdinanda, pozd∞jÜφho cφsa°e Ferdinanda III. (*1608-V 1657), Marii Annu (*1610-V1665), Cecφlii Renatu (*1611-V1644) a Leopolda VilΘma (*1614-V1662). Po man₧elΦin∞ smrti roku 1616 z∙stal Üest let vdovcem, a₧ 2.2.1622 se znovu o₧enil s mantovskou princeznou Eleonorou z rodu Gonzag∙. Toto man₧elstvφ z∙stalo bezd∞tnΘ. Ferdinand II. zem°el roku 1637 v necel²ch 59 letech ve Vφdni, byl vÜak pochovßn po boku svΘ prvnφ man₧elky Marie Anny v rodnΘm èt²rskΘm Hradci.