*12.10.1558, Vφde≥skΘ NovΘ M∞sto, V2.11.1618, Vφde≥; syn cφsa°e a krßle Maxmilißna II. a Marie èpan∞lskΘ
ArcivΘvoda Maxmilißn, kter² jako mladÜφ syn
cφsa°e Maxmilißna II. nem∞l nad∞ji na vlßdu v habsburskΘ
monarchii, hledal uplatn∞nφ v cφrkevnφ kariΘ°e. Po otcov∞
smrti se sna₧il s podporou bratra Rudolfa
II. zφskat n∞kter² z v²znamn²ch
biskupsk²ch ·°ad∙ v °φÜi, ale teprve roku 1585 se mu
poda°ilo obsadit d∙le₧itou pozici v °ßdu n∞meck²ch
rytφ°∙, funkci koadjuktora, kterß mu zaruΦovala
nßstupnictvφ v ·°adu velmistra. V roce 1587, kdy₧ se
uvolnila polskß krßlovskß koruna, se arcivΘvoda Maxmilißn
stal jednφm z nejvß₧n∞jÜφch kandidßt∙ na tento tr∙n. Z
kandidatury postupn∞ vytlaΦil jak svΘho str²ce arcivΘvodu Ferdinanda TyrolskΘho,
tak i bratra ArnoÜta.
Nejvß₧n∞jÜφm Maxmilißnov²m protivnφkem byl ÜvΘdsk²
princ Zikmund III. Vasa. V srpnu 1587 byl v∞tÜinou polsk²ch
stav∙ zvolen Zikmund Vasa a vzßp∞tφ prohabsburskß menÜina
zvolila Maxmilißna. Ten se rozhodl volbu p°ijmout a tr∙n si
vybojovat. V zß°φ 1587 slo₧il v Olomouci p°ed vyslanci
polskΘ Ülechty krßlovsk² slib a vzßp∞tφ vpadl se slabou
armßdou do Polska. Nepoda°ilo se mu vÜak dob²t polskΘ
korunovaΦnφ m∞sto Krakov a v lednu 1588 byl p°i ·stupu do
Slezska v bitv∞ u ByΦiny pora₧en a zajat polsk²m kanclΘ°em
a vlivn²m Zikmundov²m p°φvr₧encem Janem Zamojsk²m. Po vφce
ne₧ jedenap∙lletΘm zajetφ byl v zß°φ 1589 na zßklad∞
bedzinskobytomskΘ smlouvy propuÜt∞n, m∞l se vÜak z°φci
polskΘ koruny, co₧ pak uΦinil a₧ o dev∞t let pozd∞ji. Roku
1590 se stal velmistrem °ßdu n∞meck²ch rytφ°∙ a potΘ
prosazoval reformu °ßdu. V polovin∞ 90. let 17. stoletφ se
·Φastnil vßlky s Turky v Uhrßch, roku 1594 jej Rudolf II.
jmenoval velitelem ji₧nφho k°φdla fronty, v letech 1596-1597
byl vrchnφm velitelem cφsa°skΘ armßdy na tomto bojiÜti. V
nßsledujφcφch letech se sna₧il o roli zprost°edkovatele mezi
znep°ßtelen²mi bratry Rudolfem II. a MatyßÜem, v
souvislosti s postupem Rudolfovy duÜevnφ choroby se vÜak
stßle vφce p°iklßn∞l na stranu MatyßÜe. Za vlßdy
bezd∞tnΘho MatyßÜe podporoval nßstupnickΘ snahy Ferdinanda
èt²rskΘho, pozd∞jÜφho cφsa°e Ferdinanda
II. Po vypuknutφ ΦeskΘho stavovskΘho
povstßnφ byl nekompromisnφm p°φvr₧encem radikßlnφho
zßpasu s povstalci, a proto spolu s Ferdinandem èt²rsk²m
nechal v Φervenci 1618 zajmout a uv∞znit MatyßÜova diplomata
a d∙v∞rnφka kardinßla Melchiora Klesla, kter² prosazoval
kompromisnφ p°φstupy. N∞kolik m∞sφc∙ nato vÜak zem°el a
byl poh°ben v Innsbrucku.
á