MAXMILI┴N II.

*31.7.1527, Vφde≥, V12.10.1576, ╪ezno; °φmsk² cφsa°, Φesk² a uhersk² krßl

NejstarÜφ syn cφsa°e a krßle Ferdinanda I. a Anny JagellonskΘ byl politick²mi schopnostmi spφÜe pr∙m∞rn² panovnφk, neschßzela mu vÜak cti₧ßdost a dostalo se mu dobrΘho vzd∞lßnφ. Jako mladφk znepokojil svΘ okolφ otev°en²mi projevy sympatiφ s nekatolick²mi vyznßnφmi, stejn∞ jako p°ßtelsk²mi styky s p°φsluÜnφky n∞meckΘ protestantskΘ Ülechty. Pro nßslednφka vÜech habsbursk²ch tr∙n∙ byl jak²koliv p°φklon k reformaci nep°ijateln² a Maxmilißn∙v otec Ferdinand i jeho str²c, Üpan∞lsk² krßl a °φmsko-n∞meck² cφsa° Karel V., se ho sna₧ili vzdßlit z ,,nebezpeΦnΘho" st°edoevropskΘho prost°edφ a s≥atkem s Karlovou dcerou, infantkou Mariφ èpan∞lskou, v n∞m utvrdit katolickou pravov∞rnost. S≥atek, kter² se konal 13.9.1548 ve èpan∞lsku, m∞l vÜak i velk² dynastick² v²znam. Upev≥oval spojenectvφ Üpan∞lsk²ch a rakousk²ch Habsburk∙ a posiloval mo₧nost vzßjemnΘho nßstupnictvφ v p°φpad∞ vym°enφ n∞kterΘ z obou v∞tvφ rodu.
Po svatb∞ pob²val Maxmilißn ve èpan∞lsku, kde byl zßstupcem, nep°φtomnΘho Karla V. a jeho syna Filipa II. Roku 1550 odcestoval do °φÜe a o rok pozd∞ji p°ivezl do Rakous man₧elku. V²prava ΦeskΘ Ülechty, kterß jej p°i tΘto p°φle₧itosti doprovßzela do Itßlie, m∞la velk² v²znam pro pr∙nik renesance do Φesk²ch zemφ. Maxmilißn m∞l s Mariφ èpan∞lskou 15 d∞tφ, Annu (*1549-V1580), Ferdinanda (*1551-V1552), budoucφho cφsa°e Rudolfa II. (*1552-V1612), ArnoÜta (*1553-V1595), Al₧b∞tu (*1554-V1592), Marii (*1555-V1556), budoucφho cφsa°e MatyßÜe (*1557-V1619), dßle Maxmilißna (*1558-V1618), Albrechta (*1559-V1621), Vßclava (*1561-V1578), Fridricha (*1562-V1563), Marii (*/V1564), Karla (*1565-V1566), MarkΘtu (*1567-V1633) a Eleonoru (*1568-V1580). Jejich matka usilovala o p°φsn∞ katolickou v²chovu vÜech potomk∙, Φty°i synovΘ (Rudolf, ArnoÜt, Albrecht a Vßclav) byli vychovßvßni na dvo°e jejφho bratra, Üpan∞lskΘho krßle Filipa II. Maxmilißn v tΘto v∞ci podlehl nßtlaku man₧elky a otce, ale souΦasn∞ i nad∞ji, ₧e (pokud by Filip II. nem∞l mu₧skΘho potomka( by n∞kter² z nich mohl zd∞dit Üpan∞lsk² tr∙n.
Na poΦßtku 60. let 16. stoletφ zaΦaly b²t Maxmilißnovy otev°enΘ sympatie k protestantskΘmu prost°edφ vß₧nou p°ekß₧kou v jeho budoucnosti. Sv²mi postoji vzbuzoval nelibost nejen u Ferdinanda I., n²br₧ i u Üpan∞lsk²ch p°φbuzn²ch a pape₧skΘ kurie. Takov² nepevn², skoro a₧ pochybn² katolφk byl pro n∞ jako p°φÜtφ cφsa° t∞₧ko p°ijateln². Pro mladΘho arcivΘvodu vÜak nßbo₧enstvφ nep°edstavovalo rozhodujφcφ motiv jednßnφ, a proto v zßjmu svΘ politickΘ kariΘry ustoupil. V ·noru roku 1562 slo₧il v Praze p°ed sv²mi p°φbuzn²mi slavnostnφ p°φsahu v∞rnosti katolickΘ cφrkvi. Tφm si otev°el cestu k vlßd∞ v habsburskΘ monarchii i na °φmsk² tr∙n a p°φpadn∞ i ke Üpan∞lskΘ korun∞. Dne 14.5.1562 se konala jeho korunovace v ╚echßch (titulßrnφm Φesk²m krßlem byl ji₧ od roku 1549) a potΘ 24.11.1562 prob∞hla jeho volba a korunovace °φmsk²m krßlem v °φÜi (tak se stal uznan²m nßstupcem otce v cφsa°skΘ hodnosti). O rok pozd∞ji (16.7.1563) byl korunovßn i uhersk²m krßlem.
V pr∙b∞hu Maxmilißnovy samostatnΘ vlßdy po otcov∞ smrti roku 1564 jeho sympatie k nekatolickΘmu prost°edφ znaΦn∞ poklesly. ProtestantÜtφ stavovΘ, kte°φ v zemφch monarchie p°edstavovali v²raznou, leckde i p°eva₧ujφcφ politickou sφlu (kup°. v ╚echßch), vklßdali do Maxmilißna velkΘ nad∞je, mnohem v∞tÜφ, ne₧ jakΘ byl sßm ochoten a schopen vyplnit. Jeho cφlem bylo zachovat stabilitu v celΘm soustßtφ a souΦasn∞ nevyvolat roztr₧ku se ÜpiΦkami tehdejÜφho katolickΘho sv∞ta. Nezb²valo mu ne₧ opatrn∞ balancovat mezi tlakem nekatolick²ch poddan²ch a nßtlakem Madridu a ╪φma. Nekatolickß stavovskß opozice v jednotliv²ch zemφch jeho soustßtφ, na jejφ₧ finanΦnφ podpo°e byl panovnφk zßvisl², si vÜak dokßzala vynutit n∞kterΘ ·stupky. Roku 1568 Maxmilißn povolil dolnorakouskΘ Ülecht∞ nekatolickΘ vyznßnφ, tzv. augÜpurskou konfesi. TakΘ Φesk²m protestant∙m roku 1575 ·stn∞ schvßlil Φeskou konfesi.
Princip rovnovßhy mezi ob∞ma nßbo₧ensk²mi tßbory se Maxmilißn sna₧il udr₧ovat i v °φÜi, kde se vÜak v∙Φi nekatolick²m silßm Φasto dostßval do defenzivnφho postavenφ. Musel takΘ Φelit tureckΘ expanzi, v roce 1566 zorganizoval ne·sp∞ÜnΘ ta₧enφ proti osmansk²m Turk∙m do Uher. Do roku 1575 se mu poda°ilo zajistit pro svΘho nejstarÜφho syna Rudolfa nßstupnictvφ v Φesk²ch a uhersk²ch zemφch, stejn∞ jako na cφsa°skΘm tr∙nu. Na samΘm sklonku svΘho ₧ivota, v roce 1575, byl menÜφ Φßstφ polsk²ch stav∙ zvolen polsk²m krßlem. K vß₧n∞jÜφmu vystoupenφ proti dalÜφmu, nicmΘn∞ podstatn∞ ·sp∞Ün∞jÜφmu kandidßtovi, sedmihradskΘmu knφ₧eti èt∞pßnu Bßthorymu, chyb∞ly ji₧ Maxmilißnovy sφly. Na sklonku roku 1576, b∞hem jednßnφ °φÜskΘho sn∞mu v ╪ezn∞, Maxmilißn II. zem°el. Je poh°ben vedle sv²ch rodiΦ∙ pod renesanΦnφm mramorov²m nßhrobkem v hlavnφ lodi pra₧skΘ katedrßly sv. Vφta.
á