RUDOLF II.

*18.7.1552, Vφde≥, V20.1.1612, Praha; °φmsk² cφsa°, Φesk² a uhersk² krßl

Syn cφsa°e Maxmilißna II. a Marie èpan∞lskΘ pro₧il prvnφch jedenßct let ₧ivota s rodiΦi ve Vφdni, mezi lety 1563-1571 byl spolu s bratrem ArnoÜtem vychovßvßn na dvo°e svΘho str²ce, Üpan∞lskΘho krßle Filipa II. Po nßvratu mu otec jako svΘmu nejstarÜφmu synovi zajistil nßstupnictvφ v jednotliv²ch zemφch habsburskΘ monarchie a v ╪φmsko-n∞meckΘ °φÜi. Dne 25.9.1572 byl v PreÜpurku (dneÜnφ Bratislav∞) korunovßn uhersk²m krßlem, 22.9.1575 se konala jeho pra₧skß korunovace. TΘho₧ roku byl zvolen a korunovßn °φmsk²m krßlem (27.10. a 1.12.1575). SamostatnΘ vlßdy se ujal po smrti Maxmilißna II. v °φjnu roku 1576, kdy se stal i nßstupcem otce v cφsa°skΘ hodnosti.
Mlad² panovnφk, kter² dopodrobna poznal mechanismus absolutnφ krßlovskΘ moci ve èpan∞lskΘm krßlovstvφ, musel svou vlastnφ vlßdu postavit na zcela jin²ch principech. St°edoevropskß mnohonßrodnostnφ monarchie se siln²mi stavovsk²mi obcemi v jednotliv²ch zemφch, navφc z velkΘ Φßsti nekatolick²mi, vy₧adovala mnohem citliv∞jÜφ p°φstup, s tφm se vÜak Rudolf v∞tÜinou dokßzal vyrovnat. Kup°φkladu v jeho politice v∙Φi ΦeskΘmu prost°edφ je patrnß promyÜlenß koncepce a kompromisnφ p°φstupy. Ve slo₧it²ch nßbo₧ensk²ch pom∞rech v tomto krßlovstvφ sice podporoval katolickou stranu, sv∙j vliv na obsazovßnφ d∙le₧it²ch ·°ad∙ katolickou Ülechtou vÜak prosazoval postupn∞ a dokßzal se tak vyhnout cφlen∞jÜφmu odporu nekatolφk∙.
Rudolf II. si b∞hem prvnφch let svΘ vlßdy oblφbil Prahu, kde Φasto pob²val. Podnikl nezbytnΘ stavebnφ ·pravy Pra₧skΘho hradu a roku 1583 sem definitivn∞ p°enesl svΘ sφdlo. Pro jeho rozhodnutφ m∞la velk² v²znam skuteΦnost, ₧e ╚eskΘ krßlovstvφ pova₧oval za nejpevn∞jÜφ zßkladnu svΘho politickΘho postavenφ, ale d∙le₧itou roli tu hrßla i poloha Prahy, kterß byla v²hodn²m v²chodiskem pro °φÜskou politiku a na rozdφl od Vφdn∞ se nikdy nedostala do p°φmΘho ohro₧enφ Turky. M∞sto se po dobu Rudolfova panovßnφ stalo centrem evropskΘ politiky a v²znamn²m st°ediskem um∞leckΘho ₧ivota man²rismu, vßzan²m p°edevÜφm na Rudolfovy sb∞ratelskΘ zßjmy. Jeho ,,kunstkomora" pat°ila k nejv²znamn∞jÜφm sbφrkov²m kolekcφm um∞leck²ch p°edm∞t∙ a pozoruhodnostφ soudobΘ Evropy.
Vlßda cφsa°e Rudolfa II. byla poznamenßna i jeho duÜevnφ nemocφ. P°edpokladem pro psychickß onemocn∞nφ Habsburk∙ 16. a 17. stoletφ byly p°edevÜφm man₧elskΘ svazky blφzk²ch p°φbuzn²ch, kterΘ provßzaly Üpan∞lskou a rakouskou v∞tev rodu, v Rudolfov∞ p°φpad∞ byli jeho rodiΦe vlastnφ bratranec a sest°enice. Podle nßzoru dneÜnφch lΘka°∙ se u tohoto panovnφka jednalo nejspφÜe o cyklickou maniodepresivnφ psych≤zu, kombinovanou s progresivnφ paral²zou jako vy·st∞nφm luetickΘho onemocn∞nφ. Prvnφ nemoc, od nφ₧ se odvφjejφ jeho dalÜφ psychickΘ potφ₧e, p°edevÜφm vlny depresφ a apatiφ, vypukla na poΦßtku 80. let 16. stoletφ. DalÜφ prudk² atak duÜevnφ choroby p°iÜel roku 1598, na p°elomu 16. a 17. stoletφ u n∞j vyvrcholila vß₧nß krize, doprovßzenß zßchvaty zu°ivosti. Tehdy Rudolfa II. zaΦali politicky odepisovat i nejbli₧Üφ p°φbuznφ, co₧ u nemocnΘho posilovalo jeho stihomam. ZvlßÜtnφ obavy m∞l z mocensk²ch ambicφ bratra MatyßÜe, kter² jej pak skuteΦn∞, jako jeho nejstarÜφ ₧ijφcφ bratr, vyst°φdal v Φele monarchie i na cφsa°skΘm tr∙n∞. U Rudolfa II. se projevovaly i rysy slavomamu, a to v souvislosti s vßlkou s Turky v Uhrßch (1593-1606). Cφsa° se sßm cht∞l pova₧ovat za velkΘho vφt∞ze nad Turky, i kdy₧ bojiÜt∞ v Uhrßch nikdy nespat°il a reßlnΘ postavenφ jeho armßd nebylo v∞tÜinou zdaleka tak p°φznivΘ.
Rudolf II. se nikdy neo₧enil a i to b²vß spojovßno s jeho nemocφ. Äenitba bylo jedno z tΘmat, kterΘ mu mohlo naruÜit duÜevnφ rovnovßhu a zvlßÜt∞ svatba jeho ,,v∞ΦnΘ" snoubenky infantky Isabely Klßry Ev₧enie s bratrem Albrechtem roku 1599 p°isp∞la k zhorÜenφ jeho zdravotnφho stavu. Ve stycφch se ₧enami se v∞tÜinou omezoval na krßtkodobΘ sexußlnφ vztahy, v²jimku tvo°φ jeho dlouholetΘ sou₧itφ s konkubφnou Kate°inou Stradovou. Rudolf II. m∞l 6 Φi 7 levoboΦk∙, o nich se vÜak dochovalo jen velmi mßlo informacφ. Nejznßm∞jÜφ je jeho duÜevn∞ nemocn² syn Julius Cesar d┤Austria (*asi 1585-V1609), pravd∞podobn∞ takΘ syn Kate°iny StradovΘ.
Vliv duÜevnφ choroby na politickΘ aktivity Rudolfa II. je nesporn², b²vß vÜak Φasto p°ece≥ovßn. Rudolf II. rozhodn∞ nebyl pouh²m ,,Üφlencem na tr∙n∞", po v∞tÜinu vlßdy si zachoval politickou aktivitu a schopnost rozhodovßnφ, by¥ periodicky ovliv≥ovanΘ zmφn∞nou nemocφ. Jejφ vliv se nejvφce projevil v poslednφch letech Rudolfova ₧ivota. Kdy₧ roku 1606 vypukla dalÜφ recidiva Rudolfovy duÜevnφ choroby, uznali habsburÜtφ arcivΘvodovΘ na svΘ tajnΘ sch∙zce ve Vφdni MatyßÜe za hlavu rodu a nßstupce v Φele monarchie. SkuteΦnost, ₧e se Rudolf II. o tomto tajnΘm jednßnφ zßhy dov∞d∞l, prohloubila jeho nenßvist k MatyßÜovi. Roztr₧ka mezi bratry vyvrcholila v kv∞tnu 1608. Arciknφ₧e MatyßÜ podporovan² uhersk²mi, rakousk²mi a moravsk²mi stavy si vojensk²m ta₧enφm ku Praze vynutil vlßdu nad Rakousy, Uhrami a Moravou. Rudolfovi z∙stala Φeskß koruna a titul °φmskΘho cφsa°e. V roce 1609 podlehl nßtlaku Φesk²ch stav∙ a vydal jim proslul² Majestßt na nßbo₧enskou svobodu. O dva roky pozd∞ji, kdy ji₧ lze hovo°it o faktickΘm rozkladu jeho osobnosti, podnikl se sv²m bratrancem, pasovsk²m biskupem arciknφ₧etem Leopoldem, riskantnφ vojenskΘ dobrodru₧stvφ. Na poΦßtku roku 1611 vpadlo do ╚ech pasovskΘ vojsko, kterΘ m∞lo donutit ΦeskΘ stavy i nenßvid∞nΘho bratra k posluÜnosti. Zmocnilo se ji₧nφch ╚ech, pokraΦovalo na Prahu a obsadilo jejφ levob°e₧nφ Φßst (HradΦany a Malou Stranu). Tφm vÜak celß akce s nezdarem skonΦila. V dubnu 1611 byl Rudolf donucen abdikovat na Φesk² tr∙n a o dev∞t m∞sφc∙ pozd∞ji na Pra₧skΘm hrad∞ zem°el. Byl poh°ben do krßlovskΘ hrobky ve SvatovφtskΘ katedrßle.
á