Nejprve se podφvßme na to, co to vlastn∞ je informaΦnφ spoleΦnost a jak tento pojem, kter² mß sv∙j p∙vod váoblasti v∞dy naz²vanΘ sociologie, vznikl.

Prvnφ zmφnky o tom, ₧e na vztahy mezi lidmi mß technick² pokrok urΦit² vliv, se objevujφ vápracφch n∞kter²ch sociolog∙ koncem Üedesßt²ch let. Mezi prvnφ pat°il Kana∩an Marshall McLuhan, kter² se zab²val v²zkumem masov²ch sd∞lovacφch prost°edk∙ a jako prvnφ pou₧il p°irovnßnφ dneÜnφho sv∞ta ke globßlnφ vesnici. Dosp∞l káp°esv∞dΦenφ, ₧e informace zφskßvajφ docela nov² v²znam a ₧e technologie mohou sice znaΦn∞ rozÜφ°it lidskΘ mo₧nosti, ale ovliv≥ujφ v∞domφ. Mo₧nß proto se sßm, pokud mo₧no, technick²m vymo₧enostem vyh²bal.

DalÜφm v²znamn²m sociologem, uΦitelem a politikem, je₧ je Φasto spojovßn se vznikem pojmu "informaΦnφ spoleΦnost", je AmeriΦan Daniel Bell. Ten jako prvnφ na poΦßtku sedmdesßt²ch let pou₧il pro popis v²voje spoleΦnosti rozd∞lenφ na preindustrißlnφ, industrißlnφ a postindustrißlnφ. Preindustrißlnφ spoleΦnost je u n∞j spoleΦnostφ feudßlnφ, vánφ₧ se lidΘ zab²vali hlavn∞ vlastnφ ob₧ivou prost°ednictvφm zem∞d∞lstvφ. Industrißlnφ spoleΦnost vznikla dφky pr∙myslovΘ revoluci a mnoho jejφch rys∙ p°evlßdß dodnes. Je to p°edevÜφm d∙raz na v∞ci hmotnΘ vápodob∞ v²roby nadbyteΦnΘho mno₧stvφ zbo₧φ a jeho spot°eby. Tento zp∙sob ₧ivota se vÜak stßvß stßle vφce ne·nosn². Mezi hlavnφ d∙vody pat°φ nap°φklad ekologie. Proto musφ dojφt kádalÜφ zßsadnφ zm∞n∞ ve zp∙sobu ₧ivota na Zemi. Prßv∞ informaΦnφ a komunikaΦnφ technologie jsou podle Bella tφm prost°edkem, kter² nßm umo₧nφ pot°ebnΘ zm∞ny uskuteΦnit. Vápozd∞jÜφch Bellov²ch pracφch je proto mφsto v²razu "postindustrißlnφ" Φasto pou₧φvßn v²raz "informaΦnφ". Tento p°φvlastek oznaΦujφcφ budoucφ spoleΦnost se ujal a je dnes pou₧φvßn nejen váAmerice ale hojn∞ tΘ₧ váEvrop∞.

V∞dci a spisovatelΘ, kte°φ se informaΦnφ spoleΦnostφ zab²vajφ, b²vajφ oznaΦovßni jako "postindustrialistΘ". Pat°φ k nim nap°φklad znßm² kanadsk² spisovatel a autor pojmu kyberprostor William Gibson nebo americk² spisovatel a futurolog Alvin Toffler, autor knihy The Third Wave (T°etφ vlna), za nφ₧ je pova₧ovßna prßv∞ spoleΦnost postindustrißlnφ. VájinΘ svΘ knize War and Anti-War (Vßlka a antivßlka) Toffler dospφvß kánßzoru, ₧e vásouΦasnΘm sv∞t∞ dochßzφ ke zm∞n∞ klasickΘho zp∙sobu soupe°enφ r∙zn²ch zßjmov²ch skupin. Klasickß vßlka je neuskuteΦnitelnß, a tak se m∞nφ ve vßlku ekonomickou a informaΦnφ. Za zmφnku urΦit∞ stojφ nap°φklad tΘ₧ americk² v∞dec Nicholas Negroponte (vedoucφ Media Lab, M.I.T.), kter² ve svΘ knize Being Digital (Digitßlnφ sv∞t) z roku 1995 v²sti₧n∞ popisuje p°echod od industrißlnφ káinformaΦnφ spoleΦnosti jako p°echod od atom∙ k bit∙m. PostindustrialistΘ popisujφ informaΦnφ spoleΦnost jako prost°edφ, ván∞m₧ dojde dφky mo₧nosti snadnΘ komunikace a p°edßvßnφ dat na dßlku kádalÜφmu zlomu ve v²voji naÜφ spoleΦnosti. Ovlivn∞ny budou vÜechny obory lidskΘ Φinnosti. Zm∞nφ se obchod a slu₧by, i v²roba, ale hlavn∞ °φzenφ podnik∙ i stßt∙. VáinformaΦnφ spoleΦnosti se uplatnφ hlavn∞ ten, kdo dokß₧e informace p°em∞≥ovat na znalosti a pracovat vát²mu, Φasto bez osobnφho kontaktu s ostatnφmi. To znamenß nap°φklad i to, ₧e se dokß₧e váp°φpad∞ pot°eby rychle nauΦit n∞co novΘho. V²voj jde toti₧ tak rychle kup°edu, ₧e konkrΘtnφ znalosti zφskanΘ ve Ükole budou zcela jist∞ vápraxi ji₧ zastaralΘ. Jednφm záhlavnφch rys∙ informaΦnφ spoleΦnosti je proto nutnost celo₧ivotnφho vzd∞lßvßnφ.

Je velmi d∙le₧itΘ si uv∞domit, jak se vlastn∞ vzd∞lßvßnφ uskuteΦ≥uje. Ve svΘ prapodstat∞ je to zßle₧itost socißlnφ. Hlavnφ podφl na zφskßvßnφ znalostφ mß u ka₧dΘho Φlov∞ka styk sájin²mi lidmi. èkola p°itom nenφ zdaleka jedin²m mφstem, kde se tento proces odehrßvß. Toto jsou zßkladnφ myÜlenky ruskΘho psychologa Lva SemjonoviΦe VygotskΘho, kter² ve 20.letech tohoto stoletφ p∙sobil v Moskv∞ a roku 1934 zem°el ve sv²ch 38 letech na tuberkul≤zu. Jeho prßce nesm∞la b²t vádob∞ stalinismu váSov∞tskΘm svazu publikovßna, a tak se proslavil a₧ dφkyáanglickΘmu p°ekladu vároce 1962. Dnes pat°φ spolu sán∞kolika dalÜφmi osobnostmi (nap°. Dewey, Egan, Schaller) k pilφ°∙m modernφho pohledu na vzd∞lßvßnφ jako na problΘm vztahu a komunikace mezi lidmi. P°esto₧e sociologie, psychologie i dalÜφ v∞dy jdou dnes, po sedmdesßti letech, ji₧ dßle, mß nßm stßle co °φci. Jen se pokuste se zamyslet nad tφm, jak lze VygotskΘho teorii uplatnit ve vyu₧itφ modernφch informaΦnφch a komunikaΦnφch technologiφ, kterΘ usnad≥ujφ kontakt mezi lidmi, a tak umo₧≥ujφ zφskßvat v∞domosti i od lidφ, kte°φ byli d°φve nedostupnφ.

Sociologie mß dost blφzko k jinΘ v∞dnφ disciplφn∞ û k psychologii. I ta mß samoz°ejm∞ dnes co °φci kátomu, jak² vliv majφ technologie na formovßnφ lidskΘho v∞domφ. Obecn∞ jejφ v²voj zkoumßnφ osobnosti Φlov∞ka postupuje od jednoduÜÜφho ke stßle slo₧it∞jÜφmu modelu. Prvnφ, kdo na p°elomu 19. a 20. stoletφ vyslovil domn∞nku, ₧e chovßnφ Φlov∞ka do znaΦnΘ mφry prost°ednictvφm podv∞domφ ovliv≥uje tΘ₧ jakΘsi nev∞domφ, je₧ je souΦßstφ osobnosti ka₧dΘho Φlov∞ka, a nelze ho vlastnφ v∙lφ p°φmo ovliv≥ovat, byl p∙vodem Φesk² ₧id ₧ijφcφ v∞tÜinu ₧ivota ve Vφdni Sigmund Freud. Proslavil se p°edevÜφm svou metodou nep°φmΘho zkoumßnφ nev∞domφ, kterß se naz²vß psychoanal²zou. Ve svΘ dob∞ vedla k revoluΦnφ zm∞n∞ zp∙sobu lΘΦby psychick²ch poruch a n∞kter²ch duÜevnφch nemocφ. Freud se domnφval, ₧e znaΦnou roli na formovßnφ osobnosti mß lidskß sexualita.

M∞l velkΘ mno₧stvφ r∙zn²ch nßsledovnφk∙, kte°φ zjiÜ¥ovali dalÜφ a dalÜφ vlivy na formovßnφ osobnosti. Mezi ty nejznßm∞jÜφ pat°φ Alfred Alder, kter² p°iklßdal zvlßÜtnφ v²znam komplexu mΘn∞cennosti nebo Melanie Klain, kterß zjistila, ₧e znaΦn² vliv majφ stresy várannΘm d∞tstvφ. Zkoumßnφ d∞tstvφ se vápsychologii obecn∞ p°iznßvß stßle v∞tÜφ a v∞tÜφ d∙le₧itost. N∞kterΘ Ükoly zkoumajφ dokonce i prenatßlnφ v∞k a tvrdφ, ₧e mß znaΦn² v²znam pro budoucφ v²voj Φlov∞ka. ZvlßÜtnφ postavenφ mezi Freudov²mi nßstupci zaujφmß Carl Gustav Jung, kter² zavedl pojem kolektivnφ nev∞domφ. Podle n∞j jsou prost°ednictvφm nev∞domφ vÜichni lidΘ urΦit²m zp∙sobem spojeni a vzßjemn∞ se ovliv≥ujφ.

Ptßte se, co mß toto vÜe spoleΦnΘho sátechnologiemi? UrΦit∞ mnohem vφc, ne₧ si dnes dokß₧eme p°edstavit. O lidskΘm mozku toho toti₧ vφme stßle velice mßlo. Sájistotou ale m∙₧eme tvrdit, ₧e funguje na ·pln∞ jinΘm principu ne₧ souΦasnΘ poΦφtaΦe. PoΦφtaΦ samoz°ejm∞ nemß ₧ßdnΘ nev∞domφ, ₧ßdnΘ komplexy, nenφ schopen ₧ßdnΘho citu, neumφ b²t sßm od sebe nespravedliv² a hlavn∞ nenφ schopen asociacφ. Pokud vyvolßvß jin² dojem, jednß se o simulaci, kterou stvo°il programßtor. Takovß simulace (um∞lß inteligence) se od chovßnφ skuteΦnΘho Φlov∞ka znaΦn∞ liÜφ. TΘto skuteΦnosti bychom si m∞li b²t v∞domi zvlßÜt∞ v át∞ch p°φpadech, kdy pracujeme sáprogramy, kterΘ se sna₧φ naÜi Φinnost ovliv≥ovat nebo dokonce °φdit. Takov²ch program∙ (v²ukov²ch, ale hlavn∞ her) je celß °ada. P°i prßci sánimi p°ichßzφme do styku sápoΦφtaΦem jako ne₧iv²m agentem [Rosenberg], kter² do urΦitΘ mφry zastupuje osobu autora [Matthis]. Nechci p°φmo tvrdit, ₧e tato situace musφ b²t v₧dy jednoznaΦn∞ zavr₧enφhodnß. Váka₧dΘm p°φpad∞ vÜak p°ichßzφme o mo₧nost nonverbßlnφ komunikace a musφme poΦφtat sátφm, co p°ipomφnal ji₧ Mc Luhan, a sice, ₧e technologie urΦit²m zp∙sobem ovliv≥ujφ lidskΘ myÜlenφ káobrazu svΘmu.

Pon∞kud jinß situace nastßvß váp°φpad∞, kdy poΦφtaΦ prßci p°φmo ne°φdφ. Do tΘto kategorie spadß celß oblast vyu₧itφ komunikaΦnφch technologiφ. I tady sice v∞tÜinou p°ichßzφme o nonverbßlnφ zp∙sob komunikace, ale ten, sák²m jsme ve styku, je vátomto p°φpad∞ skuteΦn² Φlov∞k. Nejnov∞jÜφ technologie pon∞kud p°ekvapiv∞ p°ispφvajφ i kádalÜφmu pokroku samotnΘ psychologie. Jak ukßzala americkß psycholo₧ka Sherry Turkle na p°φklad∞ chovßnφ lidφ ve virtußlnφch internetov²ch m∞stech (MOO), kde m∙₧e ka₧d² p°edstavovat jednu nebo i vφce postav, kterΘ spolu komunikujφ (chat) a vytvß°ejφ si svΘ vlastnφ prost°edφ, mß mnoho lidφ pot°ebu realizovat hned n∞kolik r∙zn²ch postav Φasto znaΦn∞ odliÜn²ch. Turkle ve svΘ knize Äivot na obrazovce formuluje hypotΘzu, ₧e chovßnφ ka₧dΘho zánßs je vlastn∞ ve skuteΦnosti ovliv≥ovßno vφce r∙zn²mi osobnostmi, jejich₧ existenci si (na rozdφl od schizofrenie) uv∞domujeme a m∙₧eme se podle pot°eby zájednΘ do druhΘ p°evt∞lovat, podobn∞ jako p°epφnßme r∙znΘ ·lohy váoknech na obrazovce poΦφtaΦe. Psychoanal²za pak bude asi nucena tuto skuteΦnost respektovat a celkov² obraz osobnosti vytvß°et na zßklad∞ vφce r∙zn²ch pohled∙.

Kádosti podobn²m zßv∞r∙m dosp∞l ji₧ vároce 1983 americk² psycholog Howard Gardner. Navßzal na n∞kterΘ p°edchozφ v²zkumy lidskΘ inteligence a p°iÜel sátφm, ₧e na ni tΘ₧ nelze pohlφ₧et jako na jeden celek. Podle Gardnera je t°eba rozliÜovat vφce r∙zn²ch inteligencφ a ty posuzovat nezßvisle na sob∞. P∙vodn∞ jich stanovil sedm (jazykovß, logicko-matematickß, vizußlnφ, pohybovß, hudebnφ, interpersonßlnφ a intrapersonßlnφ), pozd∞ji vÜak p°ipustil, ₧e jich m∙₧e b²t i vφce. Jeho zßv∞ry majφ znaΦn² v²znam nejen pro interpretaci inteligenΦnφch test∙ ale tΘ₧ pro v²uku. èkoly toti₧ Φasto p∞stujφ jen n∞kterΘ zát∞chto inteligencφ a jinΘ zcela p°ehlφ₧ejφ. P°itom lze velkou Φßst záprobφran²ch tΘmat p°edlo₧it d∞tem i tak, aby mohli uplatnit r∙znΘ druhy inteligence, tedy r∙znΘ p°φstupy.

P°esto₧e detailn∞ funkci mozku dosud neznßme, i vátomto sm∞ru se naÜe poznßnφ vyvφjφ. V∞da zab²vajφcφ se zkoumßnφm zp∙sobu poznßvßnφ na zßklad∞ funkce lidskΘho mozku se naz²vß kognitivnφ psychologie. Váposlednφ dob∞ doÜlo káurΦitΘmu pokroku. Vφme ji₧, ₧e myÜlenφ mß p°φmou souvislost se vzruchy prochßzejφcφmi spoji (synapsemi) mezi mozkov²mi bu≥kami (neurony). Vφme, ₧e myÜlenky a pocity jsou obrazem toho, kterΘ zát∞chto spoj∙ jsou v urΦitΘm okam₧iku aktivnφ. Vφme, ₧e r∙znΘ Φßsti mozku majφ r∙znou funkci. Obecn∞ levß strana (hemisfΘra) pracuje sekvenΦn∞ a mß na starosti °eΦ, Φtenφ a psanφ. Naopak pravß strana je schopna paralelnφch proces∙ a zpracovßvß hlavn∞ vizußlnφ informace. Pam∞¥ je, sáv∞domφm naÜich velmi mal²ch znalostφ vátomto oboru, mo₧no pova₧ovat za dynamicky se m∞nφcφ obraz toho, jak jsou jednotlivΘ synapse navzßjem propojeny (asociace) a je tudφ₧ mo₧no je váp°φpad∞ pot°eby aktivovat. MyÜlenφ se d∞je prßv∞ na zßklad∞ asociacφ, kdy myÜlenka na jednu v∞c v₧dy vyvolßvß celou °adu vzruch∙ souvisejφcφch synapsφ.

Na tomto mφst∞ se dostßvßme kázßsadnφm fakt∙m, kterΘ majφ rozhodujφcφ v²znam pro nalezenφ co nejvhodn∞jÜφho zp∙sobu vzd∞lßvßnφ a vysv∞tlujφ tΘ₧ znaΦn² zßjem psycholog∙ o v²voj dφt∞te várannΘm v∞ku. MozkovΘ neurony se vyvφjejφ hlavn∞ p°ed narozenφm a pak se ji₧ a₧ do stß°φ jejich poΦet m∞nφ jen velmi mßlo. Jejich poΦet je asi 100 miliard (giga). PoΦet synapsφ se vÜak naproti tomu m∞nφ dost podstatn∞. Po narozenφ mß pr∙m∞rn² jedinec celkem asi 50 trilion∙ (tera) spojenφ mezi mozkov²mi bu≥kami. To je vápr∙m∞ru 500 na jeden neutron. VárannΘm v∞ku dφt∞te dochßzφ káprudkΘmu nßr∙stu poΦtu synapsφ, v ideßlnφm p°φpad∞ a₧ na cca 1000 trilion∙ kolem pßtΘho roku. Pak ji₧ se tento poΦet dßle nezv∞tÜuje, naopak klesß p°ibli₧n∞ a₧ na polovinu, tj.500 trilion∙ vádosp∞losti. D∙le₧itΘ je, ₧e tento proces je dynamick², tak₧e ₧ßdn² spoj nenφ nikdy definitivnφ a nem∞nn². To znamenß, ₧e je mo₧no vznik a zßnik spoj∙ vákterΘmkoli v∞ku do jistΘ mφry ovliv≥ovat. ZvlßÜt∞ u d∞tφ váobdobφ prudkΘho r∙stu poΦtu nov²ch spoj∙ je nalΘhav∞ pot°eba v∞novat pozornost tomu, jakß struktura synapsφ se vájejich mozku vytvß°φ [Healy]. Krom∞ t∞ch spoj∙, kterΘ mß dφt∞ ji₧ od narozenφ a kterΘ majφ urΦitou souvislost s vrozen²mi vlastnostmi (geny), ovliv≥ujφ proces vzniku nov²ch synapsφ vánejv∞tÜφ mφ°e stimulace p°ichßzejφcφ závn∞jÜφho prost°edφ (op∞t socißlnφ podstata). Profesor Harry Chugani (Wayne State University) p°irovnßvß tento proces kábudovßnφ silniΦnφ sφt∞, kde silnice (synapse), po kter²ch nikdo nejezdφ, zanikajφ a ty, co jsou pou₧φvßny, se rozÜi°ujφ. Podle kognitivnφ psychologie mß znaΦn² vliv na rozvoj myÜlenφ jazyk [Bly]. V₧dy, kdy₧ nad touto problematikou uva₧uji, p°edstavuji si, jakΘ spoje se asi vytvß°φ vámozcφch notorick²ch hrßΦ∙ poΦφtaΦov²ch her a divßk∙ akΦnφch film∙. Zánich se rekrutujφ nejspφÜe prßv∞ ti, co jsou schopni klidn∞ zast°elit uΦitele, kdy₧ se jim nelφbφ.

Nejznßm∞jÜφm v∞dcem, kter² se od 30. do 70. let tohoto stoletφ zab²val zkoumßnφm v²voje schopnostφ d∞tskΘho mozku poznßvat, byl èv²car Jean Piaget. Ten zavedl n∞kolik stßdiφ tohoto v²voje, kterΘ se liÜφ schopnostmi myÜlenφ vár∙znΘm obdobφ ₧ivota dφt∞te. Jejich popis p°esahuje rßmec tohoto referßtu. Pro nßs je d∙le₧it² hlavn∞ ten Piaget∙v zßv∞r, podle n∞ho₧ mß zdrav² lidsk² mozek ve vÜech stßdiφch v²voje (i vádosp∞losti) p°irozenou snahu b²t aktivnφ, a tak poznßvat stßle n∞co novΘho. A, jak ji₧ bylo °eΦeno, vÜe novΘ p°ichßzφ vápodob∞ podn∞t∙ závn∞jÜφho sv∞ta. P°esto₧e okolφ vnφmanΘ podn∞ty ovliv≥uje, ka₧d² si svΘ poznßvßnφ nakonec °φdφ v₧dycky sßm.

JeÜt∞ ne₧ se dostaneme blφ₧e k technologiφm, je t°eba se alespo≥ trochu seznßmit sápedagogick²m pohledem na podstatu poznßvßnφ. Existuje mnoho r∙zn²ch teoriφ. Pomineme-li nemnohΘ badatele vφce (nap°. Sokrates, Platon) Φi mΘn∞ (nap°. Komensk², Rousseau) vzdßlenΘ minulosti, kte°φ se a₧ p°ekvapiv∞ shodovali sánejnov∞jÜφmi trendy, dß se °φci, ₧e hlavnφ sm∞ry v²voje pedagogiky odpovφdajφ v²voji naÜich znalostφ o funkci mozku.

JeÜt∞ na poΦßtku tohoto stoletφ byl proces uklßdßnφ informacφ vámozku pova₧ovßn za statick². TΘto p°edstav∞ nejvφce vyhovoval model poznßvßnφ podobn² skladu, kam se informace prost∞ uklßdajφ jedna vedle druhΘ a vzßjemn∞ se neovliv≥ujφ. PsychologickΘ a pedagogickΘ teorie tento model respektujφcφ vychßzely záp°edstavy, ₧e chovßnφ a znalosti Φlov∞ka by bylo mo₧no p°edem do nejmenÜφch detail∙ naprogramovat, kdyby bylo mo₧no ovliv≥ovat (°φdit) vÜechny jeho vjemy. Pedagogick² sm∞r tφmto se °φdφcφ se naz²vß behaviorismus (u nßs tΘ₧ kybernetickß pedagogika). Jeho nßzev je odvozen od stejnojmennΘ knihy AmeriΦana Johna Broaduse Watsona zároku 1924. Za vrcholnΘho p°edstavitele je pova₧ovßn Burrhus Frederic Skinner.

Do urΦitΘ mφry majφ tyto teorie pravdu. Jako d∙kaz b²vß uvßd∞n nap°φklad znßm² Pavlov∙v experiment se psem, kterΘmu v₧dy p°i jφdle zvonili a po jistΘ dob∞ staΦilo zazvonit, aby zaΦal slintat. SkuteΦnostφ je i to, ₧e vjemy majφ p°φm² vliv na to, jakΘ spoje se vámozku vytvß°ejφ. BehavioristickΘ teorie vÜak nepoΦφtajφ s t∞mi 50 triliony synapsemi mezi mozkov²mi bu≥kami, kterΘ mß Φlov∞k od narozenφ a jejich₧ vznik dosud moc ovlivnit neumφme (ale pokouÜφme se). DalÜφ d∙le₧itou skuteΦnostφ, kterou nerespektujφ, je dynamick² v²voj t∞chto synapsφ a jejich propojenφ, je₧ formou asociacφ zp∙sobuje vzßjemnΘ ovliv≥ovßnφ r∙zn²ch v∞domostφ. Nakonec je to prßv∞ inteligence, kterß vázßvislosti na typu problematiky rozhoduje o mφ°e schopnosti Φlov∞ka pou₧φt (asociovat) informace zφskanΘ vájednom p°φpad∞ na p°φpad ·pln∞ jin².

Behaviorismus siln∞ ovliv≥uje naÜe Ükolstvφ dodnes. Setkßvßme se sánφm vÜude tam, kde je v²uka p°φmo °φzena (programovßna). Tφm, kdo prßci studenta °φdφ, m∙₧e b²t uΦitel, ale m∙₧e to b²t t°eba tΘ₧ autor programu prost°ednictvφm poΦφtaΦe. Tento fakt by sßm o sob∞ jeÜt∞ nemusel b²t na zßvadu. Jsou situace, kdy se p°φmΘmu °φzenφ prßce nelze vyhnout. N∞kterΘ v∞domosti lze nejsnßze zφskat nacviΦenφm postupu podle vzoru (instruktivnφ p°φstup). SkuteΦnΘ problΘmy vznikajφ teprve tehdy, zapomφnß-li se na to, ₧e dobr²ch v²sledk∙ nelze dosßhnout bez aktivnφho zapojenφ (mozku) studenta. Tak se nßm sice m∙₧e poda°it natlouci student∙m do hlavy velkΘ mno₧stvφ encyklopedick²ch znalostφ, ale ji₧ ne schopnost je zevÜeobec≥ovat a asociovat. Chceme-li rozvφjet jejich inteligenci, musφme naopak v∞novat pozornost vzßjemn²m souvislostem mezi r∙zn²mi informacemi (p°edm∞ty) a musφme se sna₧it o co nejaktivn∞jÜφ zapojenφ student∙ do prßce. A to nenφ snadnΘ!

PedagogickΘ postupy, kterΘ se váposlednφ dob∞ sna₧φ tyto skuteΦnosti respektovat, b²vajφ oznaΦovßny jako konstruktivnφ. P°φsluÜn² v∞deck² sm∞r se naz²vß konstruktivismus. Sna₧φ se respektovat naÜe souΦasnΘ znalosti nejen o v²voji mozku. Mezi jeho hlavnφ zßsady pat°φ:

• zvyÜovßnφ vlastnφ motivace káuΦenφ (aktivnφ ·Φast mozku)
• konkrΘtnφ samostatnß prßce (learning by doing [Schank], projekty [David])
• zapojovßnφ blφzkΘho i vzdßlenΘho okolφ (rodina, t°φda, Ükola, jinΘ rodiny a Ükoly, muzea, v²zkumnΘ organizace, atd. [Woolfolk]) do spoluprßce (socißlnφ podstata poznßvßnφ)
• hledßnφ souvislostφ mezi r∙zn²mi poznatky a p°edm∞ty (vzßjemnΘ vazby mezi synapsemi, r∙znΘ typy inteligence, r∙znΘ typy osobnosti)
• d∞lßnφ chyb nenφ na zßvadu - okam₧itß oprava nenφ nutnß, dojde-li ke korekci pozd∞ji.

Tyto trendy vedou ve vysp∞l²ch zemφch ke snaze o reformu Ükolstvφ. Jednφm z jejφch konkrΘtnφch projev∙ je liberalizace, kterß b²vß obΦas p°ehnanß sáod∙vodn∞nφm, ₧e uΦenφ musφ b²t zßbavnΘ a d∞ti se nesmφ do niΦeho nutit (edutainment). Konstruktivnφ zp∙sob aktivnφho zapojovßnφ mozku student∙ do prßce na poznßvßnφ vÜak nelze pova₧ovat za zßbavu vápravΘm smyslu toho slova [Postman]. DalÜφm znakem konstruktivismu je zm∞na postavenφ uΦitele [Dwyer] záposkytovatele informacφ (instruktivnφ zp∙sob) na pomocnφka a pr∙vodce p°i jejich samostatnΘm zφskßvßnφ. I on se m∙₧e n∞kdy uΦit od sv²ch ₧ßk∙. Velk² d∙raz je kladen na mezip°edm∞tovΘ vztahy a na p°φpravu kát²movΘ prßci. Jak je vid∞t, tyto po₧adavky se p°esn∞ kryjφ sápot°ebami informaΦnφ spoleΦnosti.

Teprve te∩ se m∙₧eme zaΦφt pln∞ v∞novat ·loze technologiφ váprocesu poznßvßnφ. Ve skuteΦnosti zaΦaly technologie poznßvßnφ ovliv≥ovat ji₧ b∞hem pr∙myslovΘ revoluce. Pokud bychom mezi technologie za°adili i knihtisk, pak jeÜt∞ d°φve. Je velice zajφmavΘ, jak se ji₧ váminulosti mnohokrßt opakovaly nadÜenΘ p°edpov∞di o tom, ₧e technologie zßsadnφm zp∙sobem zm∞nφ vzd∞lßvßnφ. DoÜlo kátomu vásouvislosti sározvojem filmu ve 20. letech [Edison], vásouvislosti sáp°φchodem p°enosn²ch radiop°ijφmaΦ∙ ve 40. letech [Levenson] a pak op∞t sámasov²m rozÜi°ovßnφm zßznamu zvuku (magnetofon) i obrazu (video). Na p°elomu 70. a 80. let jsme za₧ili dokonce ji₧ i jednu vlnu zavßd∞nφ poΦφtaΦ∙ do Ükol [Medek]. Ká₧ßdnΘ p°evratnΘ zm∞n∞ vÜak od vynßlezu knihtisku stßle nedoÜlo. Tedy ve Ükolßch ne. VÜude jinde ano. Do kina mnoho lidφ chodφ ji₧ od dvacßt²ch let, pomalu stejn∞ dlouho poslouchajφ rozhlas. Od padesßt²ch let se lidΘ dφvajφ tΘm∞° ka₧d² den na televizi, magnetofony si dnes kdekdo nosφ stßle s sebou stejn∞ jako telefon, kdo jede na dovolenou bez video kamery, mß nejspφÜ komplex mΘn∞cennosti. Kátomu vÜemu dnes pat°φ i poΦφtaΦe, kterΘ ji₧ te∩ jsou vÜude kolem nßs a bude jich p°ib²vat. P°itom vÜechny tyto technologie nesporn∞ ovliv≥ujφ naÜe myÜlenφ i vzd∞lßnφ. Jak ji₧ bylo °eΦeno vzd∞lßvßnφ se neodehrßvß jen ve Ükole. Zdß se, ₧e podφl znalostφ zφskan² mimo Ükolu dφky technologiφm (mΘdiφm) stßle stoupß. Je zde vÜak jeden zßsadnφ problΘm. M∙₧eme b²t sátφm, jakΘ znalosti si naÜe d∞ti tφmto zp∙sobem, tedy mimo Ükolu, osvojφ, spokojeni? Myslφm, ₧e se shodneme na tom, ₧e ne. Technologie majφ dφkyáakΦnφm hrßm a film∙m sv∙j podφl na souΦasnΘm ·padku morßlky, kriminalit∞ spojenΘ sánßsilφm, vzestupu rasizmu. Stßle vφce lidφ si uv∞domuje, ₧e by se sátφm m∞lo n∞co d∞lat.

Jednß se o problΘm celospoleΦensk². ╪eÜit ho proto lze jen globßln∞. Jestli₧e nßs psychologovΘ upozor≥ujφ, ₧e zvyÜovßnφ d∞tskΘ i jinΘ kriminality mß souvislost sánßsilφm, jeho₧ skuteΦn∞ hromadnΘ Üφ°enφ majφ na sv∞domφ prßv∞ technologie, m∞li bychom se sna₧it tento vliv co nejvφce omezit. ╪eÜenφm ovÜem nem∙₧e b²t p°estat technologie pou₧φvat. Jejich pronikßnφ do b∞₧nΘho ₧ivota ji₧ zabrßnit nelze. Domnφvßm se, ₧e jedinΘ, co ud∞lat m∙₧eme, ba dokonce musφme, je sna₧it se o to, aby byly vyu₧φvßny co nejvhodn∞jÜφm zp∙sobem. Jedin∞ tak lze jejich zßporn² vliv minimalizovat. T²kß se to samoz°ejm∞ ka₧dΘho zánßs, zvlßÜt∞ rodiΦ∙. P°φkladem by vátomto sm∞ru m∞ly jφt nepochybn∞ i Ükoly.

Velk² pozor je vÜak t°eba dßt na to, abychom se problematiku vyu₧φvßnφ technologiφ ve vzd∞lßvßnφ nesna₧ili °eÜit pouze vybavovßnφm Ükol poΦφtaΦi a jejich p°ipojovßnφm do internetu [Jobs]. To bychom ud∞lali stejnou chybu jako p°ed 15 lety, kdy se u nßs bojovalo proti poΦφtaΦovΘ negramotnosti dodßvkami poΦφtaΦ∙ vybaven²ch jen jazykem Basic bez jakΘhokoli jinΘho programovΘho vybavenφ. Doufßm, ₧e záp°edchozφho textu jasn∞ vypl²vß, ₧e po₧adavky na p°φpravu pro ₧ivot váinformaΦnφ spoleΦnosti nelze °eÜit automatizacφ v²ukovΘho procesu vápodob∞ programovanΘho uΦenφ realizovanΘho prost°ednictvφm poΦφtaΦe. Jen₧e kdy₧ se podφvßte kolem sebe, zjistφte, ₧e program∙ zalo₧en²ch na °φzenφ studenta vedoucφch ke ztrßt∞ jeho motivace je velkΘ mno₧stvφ [Stoll] a naprostß v∞tÜina ostatnφch, t∞ch kterΘ se nesna₧φ studenta p°φmo °φdit, ho bohu₧el káp°φliÜ velkΘ samostatnΘ poznßvacφ aktivit∞ takΘ nepovzbuzujφ [Schwartz]. Myslφm, ₧e ji₧ zaΦφnß b²t z°ejmΘ, ₧e naÜe problΘmy vádohlednΘ budoucnosti neodstranφ ani kybernetickß pedagogika ani um∞lß inteligence vápodob∞ genißlnφho uΦitele-automatu. Ten stroj by toti₧ musel skuteΦn∞ um∞t dokonale simulovat funkci lidskΘho mozku, a to zatφm p°es veÜker² pokrok nenφ mo₧nΘ (psychologickΘ d∙vody, kapacita a funkce mozku). OvÜem jistΘ je i to, ₧e se urΦitΘ skupiny lidφ asi nikdy nep°estanou zab²vat myÜlenkou na ovlßdßnφ mas. ╪φzenΘ vzd∞lßvßnφ pat°φ nepochybn∞ kásortimentu jejich oblφben²ch nßstroj∙. Je to váp°φmΘm rozporu s ideßlem svobody a demokracie. Pravda je takovß, ₧e souΦasnΘ technologie nejsou p°edurΦeny kátomu, aby jen pomßhaly usnadnit, zautomatizovat a zlevnit to, co ji₧ uΦitelΘ d∞lajφ. Vájejich silßch je cel² vzd∞lßvacφ proces zßsadn∞ zm∞nit[David]. A to s respektovßnφm principu dynamickΘho v²voje myÜlenφ a konstruktivismu.

Pro ·sp∞Ünou realizaci konstruktivnφho zp∙sobu v²uky jsou dv∞ zßkladnφ podmφnky. Je to samomotivujφcφ prost°edφ a dostupnost informacφ, kterΘ m∙₧e zßjemce o sebevzd∞lßvanφ vzφt, zpracovat, a tak b∞hem procesu uΦenφ p°em∞nit na znalosti. A₧ p°φliÜ Φasto si bohu₧el mnoho zánßs plete znalosti sáinformacemi [Eliot]. Nenφ to vÜak totΘ₧. Je jen jedin² zp∙sob, jak záinformacφ ud∞lat znalosti, a to vlastnφ pracφ [Papert].

MyÜlenka vytvo°enφ jednotnΘho celosv∞tovΘho prost°edφ schopnΘho pojmout, logicky spojit a zp°φstupnit vÜechny v∞domosti lidstva je ji₧ dost starß. Prvnφ sánφ p°iÜel anglick² spisovatel v∞decko-fantastick²ch romßn∙ H.G.Wells n∞kdy koncem 20. let. VátΘ dob∞, a jeÜt∞ dlouho potΘ, vlastn∞ a₧ do nedßvna, to byla jen utopie. P°esto se naÜli n∞kte°φ nadÜenci, kte°φ se pokouÜeli navrhnout nßstroj, kter² by mohl pomoci n∞co takovΘho realizovat. Ji₧ od konce 30. let si sámyÜlenkou na vytvo°enφ stroje, kter² by sßm dokßzal spojovat ty dokumenty, je₧ majφ n∞jakou souvislost, pohrßval pan Vannevar Bush. Jeho pokusy p°eruÜila druhß sv∞tovß vßlka, b∞hem nφ₧ byl jako v²znamn² v∞dec pov∞°en koordinacφ vÜech americk²ch vßleΦn²ch v²zkum∙. Proto jeho projekt na stroj nazvan² Memex [viz Literatura]spat°il sv∞tlo sv∞ta a₧ po vßlce. Na poΦφtaΦe bylo tehdy jeÜt∞ p°φliÜ brzy, a tak pou₧il mechanickΘ spojovßnφ mikrofiÜφ. P°esto₧e se jeho stroj dφky p°φliÜnΘ komplikovanosti neujal, jednß se o prvnφ pokus o nelineßrnφ spojovßnφ dokument∙, kter² mß sv∙j vzor nejen váutopii pana Wellse ale tΘ₧ vásystΘmu dynamickΘho uklßdßnφ informacφ válidskΘm mozku.

DalÜφm, kdo se pokusil o realizaci nelineßrnφho dokumentu byl Theodor (Ted) Nelson. Jako student sociologie na Harvardu se vároce 1960 zapsal tΘ₧ do kurzu vyu₧itφ poΦφtaΦ∙ a od tΘ doby zaΦal pracovat na realizaci nelineßrnφho spojovßnφ dokument∙ na poΦφtaΦφch. Nikdy se mu sice nepoda°ilo sv∙j systΘm dovΘst a₧ kápraktickΘmu pou₧itφ (na projektu Xanadu pracuje dodnes), ale p°esto je slavn². Jeho nßzev hypertext se dnes vÜeobecn∞ pou₧φvß dφky tomu, ₧e byl prvnφ, kdo se o n∞co takovΘho pokusil na poΦφtaΦi, a to vádob∞, kdy jeÜt∞ neexistovalo ani poΦφtaΦovΘ zpracovßnφ lineßrnφho textu.

Od tΘ doby bylo vyvinuto mnoho vφce Φi mΘn∞ ·sp∞Ün²ch hypertexov²ch systΘm∙. Kát∞m prvnφm pat°φ FRESS (File Retrieval and Editing System) z americkΘ Brown University, jeho₧ prototyp byl vároce 1967 pou₧it váprojektu Apollo káuklßdßnφ dokumentace. Vánßsledujφcφch letech se pou₧φvßnφ hypertextov²ch systΘm∙ rozÜi°ovalo jen velmi pomalu. Nejd°φve bylo t°eba zdokonalit a rozÜφ°it textovΘ editory a teprve pak vznikl dostateΦn² potencißl pro tvorbu hypertext∙. Prvnφ praktickΘ uplatn∞nφ naÜel po vzoru Apolla várealizaci firemnφ dokumentace a vánßpov∞d∞ kár∙zn²m program∙m. VátΘto oblasti ji₧ dßvno pln∞ zdomßcn∞l. Sátφm, jak se rozÜi°ovalo vyu₧itφ poΦφtaΦ∙ a prßci sánimi zaΦalo ovlßdat stßle vφce uΦitel∙, zaΦaly se hypertextovΘ systΘmy stßle vφce pou₧φvat i ve v²uce. Dnes to ji₧ nejsou zdaleka samotnΘ nelineßrnφ texty. Dφky souΦasn²m mo₧nostem poΦφtaΦ∙ mohou b²t hypertextovΘ dokumenty dopln∞ny zvukem, obrßzky, animacemi i videem. ╪φkß se jim pak hypermΘdia. Tφmto zp∙sobem jsou realizovßny tΘm∞° vÜechny encyklopedickΘ tituly na CD-ROM, jich₧ je ji₧ na trhu celß °ada.

DalÜφ nezbytnou podmφnkou nutnou kárealizaci celosv∞tovΘ encyklopedie je poΦφtaΦovß sφ¥ internet. Jejφ historie je pom∞rn∞ dost znßmß, a tak se jφ na tomto mφst∞ nebudu zab²vat. Zdaleka ne ka₧d² si vÜak uv∞domuje tu skuteΦnost, ₧e dnes nejrozÜφ°en∞jÜφ internetovß slu₧ba World Wide Web je vlastn∞ p∙vodn∞ obyΦejn²m hypertextov²m systΘmem, kter² vároce 1991 vytvo°il pan Tim Berners-Lee p∙vodn∞ jen pro vnit°nφ pot°ebu CERN ve èv²carsku. Jak to podle souΦasnΘho v²voje vypadß, stane se prßv∞ internet sáWWW, kter² se stßle vyvφjφ a zdokonaluje, nejspφÜ tφm zßsadnφm zlomem na cest∞ lidstva kárealizaci vize pana Wellse a jeho nßsledovnφk∙.

OvÜem, jak u₧ to tak b²vß, v₧dy je vÜe trochu jinak. Podle p∙vodnφ p°edstavy m∞la sv∞tovß encyklopedie obsahovat pouze informace smysluplnΘ. Do jistΘ mφry tomu tak bylo a₧ do roku 1993. Do tΘ doby byl toti₧ internet sφtφ Φist∞ akademickou. Teprve po tomto roce byl, dφky nutnosti rozlo₧enφ nßklad∙ spojen²ch sáv²vojem, uvoln∞n i pro komerΦnφ vyu₧itφ. Proto se dnes internet stßle vφce pou₧φvß káobchodovßnφ a najdete na n∞m i mnoho reklamy, spamu, pornografie apod. Internet se na druhou stranu stal dokonalou zßrukou svobody projevu. Dφky decentralizaci umo₧≥uje stovkßm milion∙ u₧ivatel∙ (1 miliarda oΦekßvßna doároku 2005) komunikovat prost°ednictvφm elektronickΘ poÜty a publikovat svΘ nßzory na Webu, a¥ jsou jakΘkoli [Shenk]. Tak₧e je mo₧no vátΘto skuteΦn∞ celosv∞tovΘ hypermedißlnφ encyklopedii najφt opravdu tΘm∞° vÜe. Je dokonal²m zrcadlem v∞domφ lidstva, a tak je nepochybn∞ p°edurΦena tΘ₧ kávyu₧itφ v²ukovΘmu. Jen₧e spl≥uje jen jednu ze dvou d°φve formulovan²ch podmφnek konstruktivnφho v²ukovΘho prost°edφ. Umo₧≥uje pouze p°φstup káinformacφm, kterΘ jsou Φasto ukryty neznßmo kde a nenφ na nich na prvnφ pohled poznat, zda jsou pravdivΘ [Postman].

Tou druhou podmφnkou je existence vhodn∞ motivujφcφho prost°edφ. Jejφ spln∞nφ je mnohem obtφ₧n∞jÜφ. Na rozdφl od tΘ prvnφ, kterß je v∞cφ p°edevÜφm technickou, je tato druhß zßle₧itostφ socißlnφ. To, jak²m zp∙sobem budou naÜe d∞ti p°φpadn² p°φstup do internetu vyu₧φvat, do znaΦnΘ mφry zßvisφ na tom, co je zajφmß. A to, co je zajφmß, je závelkΘ Φßsti dßno prost°edφm, ván∞m₧ ₧ijφ. Svou roli hrajφ zßjmy spolu₧ßk∙, reklama, populßrnφ zp∞vßci a herci. Zajφmav² je film, na kter² nesm∞jφ jφt, jakΘ ·Φinky majφ drogy, kterΘ jsou jim zakazovßny apod. Ovlivnit toto klima tak, aby d∞ti zajφmalo prßv∞ to, co by cht∞l rodiΦ Φi uΦitel, je velmi nesnadnΘ. Svou roli hraje mnoho vliv∙. Mezi ty nejd∙le₧it∞jÜφ pat°φ funkce rodiny, a ta je, jak je patrnΘ t°eba ze statistiky rozvodovosti, váposlednφ dob∞ Φasto dost Üpatnß. D∙le₧itΘ je samoz°ejm∞ celkovΘ klima ve Ükole i doma. Mßm-li b²t up°φmn², neumφm si v souΦasnΘ situaci v∙bec p°edstavit, jak by v∞tÜina naÜich uΦitel∙ dokßzala p°ejφt od zavedenΘho instruktivnφho zp∙sobu v²uky kámotivujφcφmu konstruktivnφmu, a to navφc sávyu₧itφm technologiφ. Jsem proto p°esv∞dΦen o tom, ₧e p°φprava uΦitel∙ by m∞la b²t naÜφ prioritou Φφslo jedna. Spolu sánφ by ruku váruce m∞la jφt tΘ₧ kampa≥ vysv∞tlujφcφ v²znam vyu₧itφ technologiφ ve v²uce ÜirokΘ ve°ejnosti. RodiΦe jsou t∞mi, kdo majφ skuteΦnou zodpov∞dnost za v²chovu sv²ch d∞tφ, a nem∞li by proto slep∞ spolΘhat vátΘto v∞ci na stßt. Navφc se cht∞ necht∞ zavßd∞nφ technologiφ do Ükol neobejde bez urΦit²ch nßklad∙ a k tomu je t°eba celospoleΦensk² konsensus.

Tvrdφm-li, ₧e p°φprava uΦitel∙ je nynφ v∞cφ jednoznaΦn∞ nejd∙le₧it∞jÜφ, musφm tΘ₧ °φci pßr slov o tom, jak by m∞la vypadat. Velmi Φasto se setkßvßm sáp°esv∞dΦenφm, ₧e uΦitel∙m staΦφ, budou-li ovlßdat prßci na poΦφtaΦi stejn∞ jako b∞₧n² ·°ednφk nebo sekretß°ka. To samoz°ejm∞ nenφ pravda. Krom∞ t∞chto zßkladnφch v∞domostφ musφ mφt uΦitel jeÜt∞ mnoho dalÜφch. Jsou to váprvnφ °ad∞ znalosti oboru, kter² vyuΦuje, a navφc pedagogiky, psychologie a filosofie. V²znam t∞ch druh²ch se p°itom nynφ znaΦn∞ zvyÜuje. Dφky dostupnosti toti₧ ji₧ uΦitel nebude sv²m ₧ßk∙m jedin²m zdrojem informacφ. Proto se musφ jeho role pon∞kud p°esunout záoblasti odbornΘ do oblasti v²ukovΘho poradenstvφ. Jeho hlavnφm ·kolem je vytvo°enφ kreativnφho konstruktivnφho prost°edφ. KádokonalΘmu zvlßdnutφ tohoto ·kolu ve skuteΦnosti nestaΦφ znalosti teoretickΘ. Jsou kátomu t°eba takΘ organizaΦnφ schopnosti a talent ne nepodobn² vlohßm káherectvφ. Mß-li vÜak uΦitel navφc ·sp∞Ün∞ vyu₧φvat ve svΘ prßci technologie, pot°ebuje jeÜt∞ dalÜφ v∞domosti a podporu specializovan²ch slu₧eb.

Musφ um∞t ohodnotit v²ukov² program a za°adit ho vhodn²m zp∙sobem do v²uky. Musφ velmi dob°e ovlßdat prßci sáinternetem, aby mohl sv²m ₧ßk∙m poradit, jak hledat pot°ebnΘ informace. Musφ b²t schopen p°ipravovat vhodnΘ ·koly (projekty), jejich₧ °eÜenφm se ₧ßci uΦφ. Na to na vÜechno mß obvykle velmi mßlo Φasu, a tak by nem∞l b²t zat∞₧ovßn nap°φklad ·dr₧bou a sprßvou poΦφtaΦ∙ a poΦφtaΦov²ch sφtφ ve Ükole. UΦitel vÜak v∞tÜinou nemß dostatek Φasu ani na to, aby si sßm p°ipravoval vÜechny materißly do v²uky. Bude-li chtφt vyu₧φt nep°ebern²ch mo₧nostφ aktußlnφch dokument∙ na internetu, bude pot°ebovat specializovanΘ slu₧by, kterΘ mu budou pomßhat vhodnΘ materißly najφt. Ve sv∞t∞ se ji₧ takovΘ slu₧by na Webu stßvajφ samoz°ejmostφ. Jsou placeny stßtem, nadacemi, ve Spojen²ch stßtech, kde je dostateΦn∞ velk² trh, jsou n∞kterΘ dokonce i komerΦnφ. U nßs takΘ n∞kolik takov²ch slu₧eb vznikß. V∞tÜinou dφky naprostΘmu nedostatku financφ hlavn∞ na zßklad∞ nadÜenφ lidφ. Jß sßm se podφlφm na realizaci jednΘ zánich - UΦitelskΘho spomocnφka, kterΘho najdete na http://it.pedf.cuni.cz.

Ona spomoc, kterou Spomocnφk nabφzφ uΦitel∙m spoΦφvß hlavn∞ váposkytovßnφ vhodn²ch pomocn²ch materißl∙ pro v²uku. To staroΦeskΘ "s" p°idanΘ kápomoci mß vyjad°ovat tu skuteΦnost, ₧e pomßhat bude jen t∞m, kdo cht∞jφ urΦit²m zp∙sobem p°isp∞t ke spoleΦnΘmu cφli, tj. ká·sp∞ÜnΘmu zavedenφ konstruktivnφho zp∙sobu prßce sátechnologiemi vánaÜich Ükolßch. Nabφzφ Zajφmavosti ze sv∞ta vzd∞lßvacφch technologiφ, co₧ je slu₧ba podobnß rubrice ve specializovan²ch novinßch. V Odkaznφku jsou shromß₧d∞ny linky na mnoho zajφmav²ch mφst vádomßcφm i sv∞tovΘm Webu sáhlavnφm zam∞°enφm na podporu p°φpravy uΦitel∙ na v²uku. ZvlßÜtnφ Φßst je v∞novßna v²ukov²m sφ¥ov²m projekt∙m. Ty p°edstavujφ jeden zánejvhodn∞jÜφch zp∙sobu vyu₧itφ technologiφ [Piaget]. Sájejich pomocφ lze v²uku r∙zn²ch tΘmat (od ekologie p°es angliΦtinu a₧ po fyziku, matematiku a poΦφtaΦe) rozÜφ°it za hranice Ükoly, m∞sta i stßtu (viz znaky konstruktivismu). Krom∞ v²ukov²ch efekt∙ mß prßce na projektech tΘ₧ v²znam celospoleΦensk². D∞ti se uΦφ poznßvat, ₧e na sv∞t∞ je tΘ₧ mnoho jin²ch lidφ sájin²mi nßzory a ₧e na tom nenφ nic ÜpatnΘho. Proto projekty p°edstavujφ ten nejvhodn∞jÜφ zp∙sob p°φpravy pro ₧ivot váinformaΦnφ spoleΦnosti. Budeme-li moci, cht∞li bychom se do budoucna vφce v∞novat p°φprav∞ specializovan²ch materißl∙ urΦen²ch naÜim student∙m respektujφcφch naÜe domßcφ podmφnky a kulturnφ zvyklosti.

N∞kte°φ odbornφci se domnφvajφ, ₧e souΦasnΘ Ükolstvφ, vátΘ podob∞, jakou ji znßme, je nereformovatelnΘ. Äe snahy o zm∞nu mohou vΘst nanejv²Ü kádalÜφm a dalÜφm pokus∙m o p°izp∙sobenφ technologiφ stßvajφcφm postup∙m. Ti pak dospφvajφ a₧ kádosti radikßlnφm nßzor∙m. Pat°il kánim svΘho Φasu t°eba Seymour Papert, ₧ßk Piaget∙v, autor prvnφho z°eteln∞ konstruktivnφho poΦφtaΦovΘho nßstroje na podporu logickΘho myÜlenφ - jazyka Logo. Pat°φ kánim t°eba tΘ₧ Lewis Perelman, jemu₧ je p°ipisovßno autorsvφ pojmu "just in time", kter² mß znamenat implementaci japonskΘho modelu v²roby (kanban) váprost°edφ svobodnΘho uΦenφ - vákyberprostoru. P°edstava je takovß, ₧e se ka₧d² váinformaΦnφ spoleΦnosti bude uΦit v₧dy pouze to, co zrovna pot°ebuje, a jako uΦitele si zvolφ toho, kdo to nejlΘpe umφ (jako v²roba v₧dy jen toho zbo₧φ, na kterΘ je prßv∞ poptßvka). Vlastnφ uΦenφ pak m∙₧e probφhat distanΦn∞. SouΦasnou situaci ve Ükolstvφ Perelman sáoblibou p°irovnßvß káMaginotov∞ linii, kterou N∞mci za druhΘ sv∞tovΘ vßlky prost∞ obeÜli. V²voj se zkrßtka nedß zastavit a kdo chvφli stßl, ji₧ stojφ opodßl.

PodobnΘ nßzory se v∞tÜin∞ lidφ jevφ jako p°ehnanΘ. UrΦitß instituce bude nejspφÜe v₧dy existovat, aby chrßnila d∞ti p°i jejich povinnΘ p°φprav∞ na ₧ivot. Postavenφ d∞tφ se vÜak m∞nφ stejn∞ jako postavenφ uΦitel∙. Znßm² americk² odbornφk na digitßlnφ ekonomiku Don Tapscott je p°esv∞dΦen, ₧e ji₧ existuje novß tzv. sφ¥ovß generace, jejφ₧ vlastnosti znaΦn∞ ovliv≥uje schopnost ovlßdat technologie. Tito mladφ lidΘ jsou daleko sebev∞dom∞jÜφ, otev°en∞jÜφ, schopn∞jÜφ a nebojφ se st°etu sáautoritou. P°es vÜechny nedostatky souΦasnΘho Ükolstvφ je optimistou a domnφvß se, ₧e tato generace bude schopna novΘ technologickΘ mo₧nosti vyu₧φt ku prosp∞chu lidstva.

Ve skuteΦnosti je vÜak pon∞kud poΦetn∞jÜφ tßbor pesimist∙. Ve svΘm v²b∞ru citßt∙, kter² je p°φstupn² tΘ₧ jako p°φloha tohoto dokumentu, jsem shromß₧dil jeÜt∞ n∞kolik dalÜφch nßzor∙ z tΘto kategorie. Mezi ty nejzajφmav∞jÜφ pat°φ p°irovnßnφ v²ukov²ch technologiφ kázesilovaΦi, kter² umoc≥uje dobrΘ i ÜpatnΘ v²ukovΘ metody, od Alana Lesgolda. Spojφme-li ho sáobavami panφ Sherry Turkle o to, ₧e ty ÜpatnΘ metody mohou p°evß₧it, mßme jist∞ nad Φφm p°em²Ület. V²znamn² americk² poΦφtaΦov² v∞dec Michael Fellows doporuΦuje Ükolßm poΦφtaΦe rad∞ji vyhodit, ne₧ sánimi pracovat tak, jak to dosud d∞lajφ. Podle n∞j by se do Ükol spφÜe ne₧ technologie m∞ly dßvat dobrΘ nßpady. Na dalÜφ se podφvejte sami. Za p°eΦtenφ jist∞ stojφ tΘ₧ esej Web a pluh, kterou napsal pan Lowell Monke.

Pro zßv∞reΦnΘ pouΦenφ bych se rßd obrßtil káfilosofii. Ona je tou v∞dou, kterß by m∞la dßvat smysl veÜkerΘmu naÜemu konßnφ. Na ₧ivot∞ je vÜak nejzajφmav∞jÜφ prßv∞ to, ₧e jeho smysl lze jen tuÜit. Mo₧nß prßv∞ proto existuje vátΘto oblasti tolik r∙zn²ch nßzor∙ a ideologiφ, je₧ se sna₧φ naÜi pozemskou nev∞domost, kterß mnoho lidφ znepokojuje, nahradit zcela konkrΘtnφ p°edstavou. Odtud pochßzejφ ty r∙znΘ fundamentalismy a totalismy, zánich₧ jeden mßme dosud vá₧ivΘ pam∞ti a o druh²ch se dozvφdßme zámΘdii hlavn∞ dφky jejich teroristick²m Φin∙m. Äivnou p∙dou podobn²ch extremism∙ je snaha jedn∞ch o nadvlßdu nad sv∞tem a nev∞domost druh²ch. VáurΦitΘm smyslu se dß °φci, ₧e prßv∞ nev∞domost, nebo v∞domost urΦit²m zp∙sobem omezenß, je doslova programem totalitnφch re₧im∙. Odtud pramenφ nebezpeΦφ p°φliÜ velkΘho °φzenφ uΦenφ. Je toti₧ nejen snadno zneu₧itelnΘ, ale tΘ₧ ovliv≥uje myÜlenφ káposluÜnΘmu p°ijφmßnφ hotov²ch nßzor∙. P°φpady, kdy se nelze instruktivnφmu postupu vyhnout, existujφ, ale nenφ jich mnoho. Pat°φ sem t°eba v²uka abecedy, nßsobilky, vyjmenovan²ch slov, pravidel silniΦnφho provozu apod. Tuto v²uku lze snadno realizovat klasick²m zp∙sobem, ale dß se bez nesnßzφ tΘ₧ naprogramovat a pak nahradit prßci uΦitele p°i v²uce i testovßnφ znalostφ poΦφtaΦi. Tento instruktivnφ zp∙sob prßce by vÜak nem∞l p°evlßdat.

Jin²m nebezpeΦφm je prßv∞ opaΦn² nßzor, tj. domn∞nka, ₧e ₧ivot ₧ßdn² konkrΘtnφ smysl v∙bec nemß. TakovΘto p°edstavy pak vedou ke lhostejnosti, apatii, nezßjmu o cokoli a kácelkovΘ neΦinnosti. Do podobnΘho stavu se Φasto vánaÜem ÜkolskΘm systΘmu dostßvß ₧ßk, kter² se musφ uΦit n∞co, co ho naprosto nezajφmß, a podle n∞j v∞tÜinou bezd∙vodn∞. Do stejnΘ situace se ale velice snadno dostane i uΦitel, kdy₧ zjistφ, ₧e se mu neda°φ probudit zßjem ₧ßk∙ o probφranΘ tΘma a rezignuje. Troufßm si tvrdit, ₧e to je tΘ₧ p°esn∞ ten stav, do n∞ho₧ by se uΦitel mohl dostat, bude-li nucen bez d∙kladnΘ odbornΘ p°φpravy, podpory a vlastnφch schopnostφ pou₧φvat technologie. TΘm∞° v₧dy brzy zjistφ, ₧e sv²m ₧ßk∙m po technickΘ strßnce nestaΦφ. Dß-li jim voln² prostor kásamostatnΘ prßci, budou si jen hrßt, na Webu hledat p°esn∞ to, co nechce, nebo si posφlat E-maily, jejich₧ obsah by byl siln² i pro mnohem otrlejÜφ povahy. Velmi podobnΘ jsou i nßsledky zßm∞rn∞ p°ehnanΘ liberalizace, p°i nφ₧ si ₧ßci tΘ₧ d∞lajφ, co cht∞jφ a nikdo p∙sobenφ technologiφ na jejich myÜlenφ neovliv≥uje.

V²voj filosofie, na rozdφl od jin²ch exaktn∞jÜφch obor∙, nenφ zdaleka tak p°evratn². Ji₧ jsem se zmi≥oval o tom, ₧e nßzory n∞kter²ch starov∞k²ch filosof∙ lze bez nesnßzφ p°ijmout i dnes, vádob∞ nastupujφcφ informaΦnφ spoleΦnosti. Mßm na mysli p°edevÜφm Platonovu analogii, podle nφ₧ je vzd∞lßvßnφ cesta z jeskyn∞ na sv∞tlo poznßnφ (lat. educatio = vyvßd∞nφ v∞zn∞ z v∞zenφ), p°i nφ₧ jako stφny potkßvßme jinΘ lidi (pr∙vodce, vychovatele), kte°φ nßs vedou ven (na svobodu). P°esto₧e se a₧ na sv∞tlo vápravΘm slova smyslu nikdy dostat nem∙₧eme, lze obΦas v²chod zájeskyn∞ na kratiΦk² okam₧ik vádßli zahlΘdnout. Proto vφme o tom, ₧e existuje a tuÜφme, kter²m sm∞rem se kán∞mu jde. Dosp∞t a₧ káabsolutnφmu poznßnφ nenφ válidsk²ch silßch a je t°eba se sátφm smφ°it. Rozhodn∞ to vÜak neznamenß, ₧e se smφme na svΘ cest∞ za poznßnφm zastavit. To by bylo proti p°irozenosti a mozek nßm to nedovolφ.

Nejsem filosofem a rozhodn∞ nemßm vá·myslu se tφmto oborem zab²vat do hloubky. Pot°ebujeme hlavn∞ najφt souvislost mezi filosofiφ, vzd∞lßvßnφm a technologiemi. Aktußlnφ vátomto sm∞ru pro nßs mohou b²t myÜlenky dvou Φesk²ch filosof∙ - Jana PatoΦky a Radima PalouÜe.

Podle PatoΦky nelze v²chovu uskuteΦnit zcela bez konfliktu mezi vychovancem a vychovatelem, jen₧ se sna₧φ vychovance usm∞r≥ovat a dovΘst ho a₧ tak daleko, aby byl jednou lepÜφ ne₧ on sßm [Sova]. PatoΦk∙v ₧ßk a souΦasn² profesor Karlovy university Radim PalouÜ se zab²vß v²chovou zápozice holistickΘ, je₧ nenφ v rozporu sákonstruktivistick²mi principy pedagogiky ani sánejnov∞jÜφmi poznatky záostatnφch obor∙, o nich₧ jsme mluvili, i zát∞ch, o nich₧ jsme nemluvili. Sociology popisovanou informaΦnφ spoleΦnost PalouÜ naz²vß sv∞tov∞kem, kter² nynφ nastupuje po starov∞ku, st°edov∞ku a novov∞ku, aby vrßtil Φlov∞ka závn∞jÜφ pozice pozorovatele okolnφho sv∞ta zp∞t. Holismus je toti₧ filosofick² sm∞r, kter² na vÜechny vlastnosti sv∞ta (kosmu) nahlφ₧φ jako na jeden celek, kter² se stßle tvo°iv∞ rozvφjφ a jeho₧ vÜechny souΦßsti spolu souvisφ a mohou b²t stejn∞ v²znamnΘ. ╚lov∞k je prßv∞ jen jednou zát∞chto souΦßstφ a mß spoluzodpov∞dnost za celek. P°φroda tvo°φ stßle n∞co novΘho a v₧dy p∙vodnφho, tak₧e ka₧d² jedinec je jin².

Ve svΘm d∙sledku tyto p°edstavy velmi dob°e korespondujφ sáteoriφ mnoha osobnostφ a inteligencφ váka₧dΘm zánßs, sádynamick²m v²vojem mozku i s kolektivnφm nev∞domφm. To znamenß, ₧e ve skuteΦnosti nenφ mo₧nΘ p°ipravit p°esn∞ takov² studijnφ postup, kter² by dokonale vyhovoval vÜem. NejlepÜφ je proto vytvo°it takovΘ prost°edφ, ván∞m₧ je kádispozici mnoho r∙zn²ch zp∙sob∙ poznßvßnφ, a ka₧d² si m∙₧e pod dohledem uΦitele zvolit ten, kter² mu vyhovuje nejvφce. Jak je vid∞t, i sápomocφ filosofie se dostßvßme stßle ke stejn²m princip∙m, kterΘ ji₧ nemß smysl opakovat.

Jakou ₧e to vlastn∞ vátom vÜem hrajφ roli technologie? I to ji₧ bylo °eΦeno. Jsou urychlovaΦem, kter² dßvß novΘ mo₧nosti t∞m, kdo kánim majφ p°φstup a nechßvß pozadu ostatnφ (velk² problΘm!). Jsou obrovsky mocn²m nßstrojem, kter² se podle zp∙sobu pou₧itφ m∙₧e stßt jak zßzraΦn²m lΘkem, tak i smrtonosnou zbranφ. Na nßs je, kter² ze zp∙sob∙ si zvolφme. Odpov∞dnost, za budoucnost mßme vÜichni. Chceme-li vÜak, aby nßs naÜi ₧ßci jednou p°ekonali, musφme jim dßt nejen technologie a kvalitnφ uΦitele, ale i my sami jim musφme b²t dobr²m vzorem [Schweitzer].