10 měsíců a 2 týdny

Martínkovi se začaly líbit nákupy v supermarketech. Posadíme nebo postavíme ho vždy do vozíku a vyrazíme. V obchodě se však musí dávat pozor, jaké předměty jsou v jeho dosahu. Nejlepší je mu dát kousek rohlíku, aby se nasytil žaludek, ale hlavně zaměstnaly ruce a pak se už Martin kochá pohledem na to množství nových věcí.. Navštívili jsme taky Makro, ale protože dovnitř děti nesmí, tlačil Martínek nákupní vozík na parkovišti. Táta pouze korigoval směr, aby neměli někteří zákazníci otlučená auta. Máma byla mezitím nakupovat a přinesla z Makra výbavičku na písek (lopatku, hrabičky, bábovičky, konvičku a kyblíček), kterou jsme otestovali ve vaně. Martínkovi se nejvíce líbil kyblíček - dával si ho na hlavu jako klobouk teda spíš jako přilbu, ale protože to je spíše kýbl, skončil většinou se zakrytým výhledem.

Při pěších výpravách venku se Martinovi líbí absolutně vše. Chce si osahat trávu, asfalt, zetlelé listí, kdejaký klacík, ploty okolo baráčků, popelnice ale hlavně auta. Auta mají světla, značky, nárazníky a nejvíc Martina baví pneumatiky. Jak vypadá po návratu domů netřeba říkat. V kočárku Martínek vymyslel další polohu: klečí a nakloněn dopředu ven z kočárku (opírá se břichem o zábranu) se zdviženou hlavou sleduje vše kolem, aby mu nic neuteklo. Říkáme, že jede na "tankistu".

Doma při chůzi bytem se už dokáže zastavit, dřepnout si, zvednout ze země zajímavou věc, zase si stoupnout a pokračovat dále v chůzi - to všechno bez držení. O tento kousek se zřejmě pokoušel i v chodítku, ale nedopadlo to dobře. Martínek se vyklonil tolik, že se již nedokázal zpátky zvednout a přitom mu tam uvízly nohy. Nemohl ani ven ani dovnitř. Situaci musela zachraňovat máma, která byla přivolána křikem.

Pokud Martina nosíme na rukou a on zahlédne nějakou zajímavou věc, na kterou by jinak nedosáhl, řekne si o ní. Natáhne ručičku, upře na věc oči a říká: "Hh, hh, hh". Mamina ho taky naučila nový trik - pá pá - Martínek umí mávat. Zatím ještě máchá oběma rukama ( když se mu zrovna zachce si s námi hrát), ale časem to vypilujeme. Další zábavou jsou stahovací lustry a tahání Varika za obojek. Zatím to Varik trpí, ale občas vrčí a štěkne. Pak Martin pustí a Varik zmizí. Má-li ovšem Martin v ruce piškot, nechá si Varik líbit skoro cokoliv. Ví, že většinou Martinovi piškotek vypadne a to je jeho příležitost. Aspoň malá odměna.

K jídlu už Martínek zvládne kousky ovoce. Dělá to tak, že je tak dlouho žmoulá v pusině, až se rozpustí. Nejvíce mu jde banán. Jídlo má Martínek obvykle ve svojí přísavné mističce a pokud jí má na dosah, soustředí se pouze na jediné - jak ji utrhnout, převrátit a vyklopit. Když se to nedaří, snaží se v ní Martin alespoň trochu porochňat. Jestliže se nějakou nehodou jídlo ocitne na stole, Martin ho velmi rád rozpatlává rukama do co největší plochy. Jednou jsme oběd uspořádali všichni společně u jednoho stolu - Martínek seděl ve své vyvýšené stoličce. Naloženou lžičku jsme mu museli do ruky vložit my, ale jemu samotnému se několikrát podařilo dopravit ji i s kaší dopravit do pusinky. Kdyby ale nebyla kaše tak hustá, asi by to dopadlo jinak. Zkoušeli jsme to poté několikrát opakovat, ale už to nefungovalo.