5 měsíců a dva týdny

Tak se Martínek konečně rozhoupal a začal nám cestovat po posteli, koberci či dece. Zatím jenom „válí sudy“, ale dostane se tímto způsobem tam, kam zrovna potřebuje. Rázem se stal postrachem pro všechny předměty na podlaze. Několikrát jsme ho přistihli jak se odkoulel pod Varikovo křeslo, zkoumal rukama polstrování zespodu a hrál si při tom s dekou, která z něj visí. Martínek taky zjistil, že i stůl v obýváku má zajímavý spodek, a tak ho taky „chodí“ pozorovat.

Nejvíc práce má Martínek vždy když „uklízí“. Říkáme tak činnosti, kdy na zemi na bříšku zkoumá mísu plnou svých hraček. Každou hračku totiž musí vyndat, pořádně si jí prohlédnout (oslintat) a pak vystrčit z misky ven. Jelikož si misku drží jednou rukou nakloněnou a tou druhou tam loví hračky, trošku se při tom ještě kymácí a chrastítka samozřejmě chrastí všechna najednou. Ten randál se mu zřejmě líbí. Nakonec, když je mísa prázdná, ji zvedá a dává na hlavu.

Uplynulý víkend jsme strávili u kamaráda na chatě na svatební oslavě. Protože bylo v chatě příliš rušno, bydleli jsme venku ve stanu. Byli jsme vybaveni karimatkami a péřáky, dokonce i Martínek měl svůj malý (vypůjčený). Počasí nám přálo až na páteční noc, kdy byla bouřka. Martin se blesků ani hromů nezalekl, probudil se sice a koukal, co to je za randál, ale pak zase usnul a spal spokojeně až do rána, na rozdíl od mámy, která se bouřky bála. Večerní koupání jsme tento víkend zvládli ve škopku (Martin seděl, držel se okrajů a sledoval co se děje na zahradě kolem), a usínání bylo tentokrát doprovázeno trampskými písněmi linoucími se od táboráku, kde se na rožni opékalo prasátko. Takže to byl vydařený víkend.