Pravdivě a věrně

ing. Alice Šírová

Chceme znát pravdu o podnikatelských činnostech, jejich výsledcích, chceme mít jistotu správnosti získaných informací a snažíme se nalézt praktické nástroje vedoucí k získání věrohodně popsané skutečnosti. Proto existuje účetnictví se svými výstupy pro různé uživatele. Zamysleme se společně nad tím, co vlastně chceme zobrazovat v účetnictví a jaké kriterium pro dokončení zpracování dat o skutečnosti zvolíme pro dosažení věrohodného a pravdivého zobrazení.

Chceme nahlédnout na rozhraní oborů, na věci související, jen kategorizačně oddělené. Ve vztahu k účetním výkazům jde o pohled na vykazované informace, na jejich interpretaci, na zkoumání skutečností, jež předcházely daným výstupům účetnictví, na další práci s těmito údaji, na zhodnocení vnějších podmínek a náhled na interpretovaná data pod vlivem hodnocení vnějšího prostředí.

Názor na to, co je pravdivě zobrazeno v účetnictví se odvíjí od úhlu pohledu na skutečnost. Tyto názory se mohou u jednotlivých posuzovatelů skutečnosti lišit. Existují možnosti pojetí pravdy nebo je jen jedno pojetí pravdy?

Pohled na účetní výkazy je podmnožinou výše uvedeného pohledu

Pro správný úsudek o tom, co je pravdivé a věrné je nezbytné myslet tzv. celistvě. Tento princip popisuje ve své knize Nevyšlapaná cesta nekončí M.Scott Peck

“celistvost myšlení má podstatu v mnohorozměrném vnímání, které umožňuje dobré myšlení. Myšlenku, že každá věc má větší množství příčin, je možné pojmenovat jako “předdeterminovanost”. Ta nic nezjednodušuje, je nutná k pochopení mnoha sporných otázek. Myslet a jednat celistvě znamená, že musíme plně prožívat napětí soupeřících myšlenek a názorů. Znamená to, že si musíme klást rozhodující otázku: Nevynechali jsme něco? Musíme hledět za své předem vytvořené iluze a snažit se objevit, co schází. Chceme-li myslet celistvě, nevyhnutelně narazíme na paradox. Řecká slova “para” znamenající “po boku, vedle, za, dále a “doxa” znamenající mínění představuje paradox jako “výrok odporující běžnému mínění” nebo výrok, jenž se zdá protismyslný, neuvěřitelný či nesmyslný, ale ve skutečnosti je možná pravdivý. Jestliže nějaká myšlenka není paradoxní, můžeme mít podezření, že nevstřebala nějaký aspekt celku. Pokud v obraze nechybí žádné kousky skutečnosti, pokud jsou včleněny všechny rozměry, pravděpodobně před námi vyvstane paradox. Když půjdeme ke kořeni věcí, prakticky každá pravda je paradoxní. Hledání pravdy znamená dávání do souvislostí věci, které se zdají oddělené a vypadají jako protiklady, zatímco ve skutečnosti jsou v některých ohledech propojené a spřízněné. Sama skutečnost je paradoxní v tom, že se mnohé věci v životě zdají napovrch prosté, ale často jsou složité - ač ne vždy komplikované. Je v tom rozdíl stejně jasný jako rozdíl mezi zjednodušováním a jednoduchostí. Celistvost se ve skutečnosti vyznačuje velkou jednoduchostí. Umět si pohrávat v hlavě s protikladnými myšlenkami a přitom automaticky nepopírat a nezavrhovat skutečnost jedné ani druhé je druh mentální akrobacie. Avšak i když cítíme velmi silné nutkání popřít něco, co je pro nás těžko stravitelné, je schopnost rozumět paradoxu nutná pro odhalování iluzí, polopravd.

Když uvažujeme zjednodušeně, budeme čekat jednoduchá řešení, snadné odpovědi a jasné výsledky i ve složitých situacích. Je třeba se vyrovnat se skutečností, že mnohé situace s sebou nesou riziko. Musíme se naučit s “něčím mezi” - s nejistotou - žít. Při přezkoumávání všech předem vytvořených představ je klíčové umět snášet nejistotu. Nikdy si však nemůžeme být jisti, že jsme zvážili všechny aspekty situace a tak ochota hluboce se zamýšlet často vede k nerozhodnosti. Vždy je tu možnost, že bychom něco vynechali a musíme být ochotni snášet bolest nejistoty a přesto musíme být schopni se v jistém okamžiku rozhodnout. Když zvažujeme své myšlenky a pocity, záleží především na tom, zda jsme ochotni se porvat s vědomím, že nevíme všechno.”

Spojovací můstek hledáme mezi obory jako filozofie a účetnictví, a to z filozofie úhel pohledu na skutečnosti a z účetnictví výstupy, které jsou určitým způsobem vnímány. Dochází dle hodnocení skutečností minulých k vytváření skutečností budoucích. Využití účetních informací je podmíněno jejich interpretací, která může být vysvětlována jako v následující citaci z knihy Postavení člověka v dějinách /doc.PhDr. Karel Pstružina, CSc./

Volba je to vždycky stejná. Buď můžeme sestavit složitější a reálnější model, nebo může být model jednodušší a pak se s ním bude snadněji pracovat. Jen ten nejnaivnější vědec věří tomu, že nejdokonalejší model je ten, který je dokonalou představou reality. Takový model by měl stejné nevýhody jako mapa stejně velká a stejně detailní jako město, které představuje, mapa, na které by byly všechny parky, všechny budovy, všechny stromy, všechny kanály, všichni obyvatelé a všechny mapy. I kdyby byla existence takové mapy možná, její podrobnost by zvítězila nad účelem: nad generalizací a abstrakcí. Tvůrci mapy zvýrazňují rysy podle přání svých zákazníků. Ať mají účel jakýkoli, mapy a modely musí svět stejně tak zjednodušovat jako jej napodobovat.”

“V moderní ekonomice se předpokládá, že informace volně proudí z místa na místo. Lidé vydávající důležitá rozhodnutí, by měli mít přístup k víceméně stejnému objemu informací. Někde samozřejmě zůstávají izolované oblasti nevědomosti nebo důvěrných informací, ale celkově ekonomové předpokládají, že jakmile jsou jednou určité informace veřejné, jsou dostupné všude. Historikové vědy často pokládají svou vlastní úspěšnou teorii trhu za samozřejmost. Objem, ke kterému dojde, nebo názor, který někdo vysloví, se ve vědeckém světě teoreticky stává společným majetkem.”

O hlubších souvislostech reality nasvědčují názory, že účetní výkazy mohou mít pozitivní vliv na člověka proto, že odstraňují strach, když jejich uživatel posuzuje situaci zkoumané firmy jako uspokojivou, čímž rozproudí tok energie k aktivitě. Je-li tato nová aktivita úspěšná, pozitivně ovlivňuje vývoj veškerenstva. Udělá-li si uživatel závěr negativní, zablokuje energii tvořivosti (neuskuteční zamýšlenou činnost), což může být negativní, ale i pozitivní (při neuskutečnění neprospěšného záměru).

Účetní je vlastně takový překladatel. Usiluje o vypovězení toho, co se stalo. Může se stát, že je jako v hovorovém jazyce více výrazů pro popis téže věci a naopak někdy správná slova nemůžeme nalézt. Na druhé straně je nebezpečí, že příjemce informace si ji vyloží jinak, z hlediska svého chápání popisujícího výrazu, podle své představy o významu určitého výrazu. Pro názornost si představme výkladový slovník. Je možné ujednotit velice široký rozsah významů jednotlivých výrazů vyjadřujících, postihujících, popisujících skutečnost. Příjemce-uživatel informace by pro hodnocení měl zvážit informaci ze všech vymezených úhlů pohledu - vytvořil by si pole pravdy. Proces hledání pravdy je prakticky odlišování pravdy a zdání pravdy. Filozofie má pojem fenomenologie, jež analyzuje jevy z hlediska jejich vztahů k tomu, co je zdání a co je v nich pravdivé. V literatuře “Propedeutika filozofická” doc.Pstružina uvádí:”Na počátku každého poznání musíme znovu prověřit poznání, sebe sama, jako poznávajícího, přírodu, celý svět. Bez tohoto prověření bychom si nikdy nemohli být jisti pravdivostí poznání. Pravda je jedna z ústředních kategorií filozofie. V současné filozofii dominují tři pojetí pravdy: - koherenční, v němž kriteriem pravdivosti je odvoditelnost tvrzení ze systému tvrzení vybudovaných ve shodě s logickými pravidly, korespondenční, kde pravda je charakterizována jako shoda poznatků se skutečností a falsifikační, kdy pravdivé je vše, pokud nenalezneme rozpor s empirickými fakty, nebo nevyvodíme logický rozpor.”

O pravdivosti, situaci, poznávání skutečnosti, soudí každý z nás individuálně, vynáší svůj vlastní soud. Dále jsou v literatuře Propedeutika filozofická uvedeny poznámky: “filozofie je procesem utváření vlastního názoru na svět, síla filozofického myšlení je v různorodosti, obecnosti, inspirativnosti filozofie, v tom, že odpovídá individuálním i společenským potřebám, že vytváří zvláštní svět filozofické reflexe.” Z toho vyplývá, že získat pravdivý obraz účetnictvím je individuální potřeba u uživatelů účetních výkazů a společenská potřeba pro ekonomický obraz společnosti. Filozofickým pojmem se jedná o koherenci, jež znamená shodu, souvislost v systému poznatků, jež jsou koherentní tehdy, když je možné je začlenit do systému. Zobrazení situace účetnictvím hodnotíme a podle hodnocení zachycujeme a využíváme na základě zkušeností, přičemž “zkušenost je smyslový odraz vnějšího světa, posuzování vnitřních stavů, které jsou uchovány v mysli. Každý člověk ve svém životě postupně získává zkušenost, která mu slouží jako kompas pro jeho příští jednání.” Kvantita a kvalita zkušeností má potom vliv na kvalitu pravdivosti zobrazení v účetnictví.

“K jednotlivým věcem nebo procesům se člověk vztahuje zprostředkovaně, na základě pochopení smyslu těchto věcí a procesů: a pochopit smysl lze pouze v rámci celku, v němž věc nebo proces existuje, nebo nejobecněji v rámci celku bytí. Každý fakt, věc, vztah nebo proces nabývá na smyslu z hlediska celku, z něhož je interpretován. To je možné ilustrovat na různých příkladech. Vezměme nejprve názornou ukázku:

Tento obrazec lze interpretovat jako dvě přímky, které svírají ostrý úhel. Takto jej budeme interpretovat v běžném, každodenním životě a takto jej budou interpretovat také exaktní vědy, které vyvozují své závěry na základě empiricky zjištěných faktů. Filosof však může říci, že jde nikoli o ostrý úhel, ale o pravý úhel, neboť tento dílčí fakt interpretuje již z hlediska určitého, předem v mysli vytvořeného celku, v tomto případě celku krychle, v němž původní dílčí fakt nabyl zcela odlišného smyslu, smyslu pravého úhlu.

Filosofie původně zahrnovala veškeré teoretické poznání. S tím, jak poznatků přibývalo a jak se začaly diferencovat, vyčleňovaly se z filosofie jednotlivé vědy. Jednotlivé vědy se začínají z filosofie vydělovat tehdy, když praktické potřeby nebo dosažený stupeň poznání zaměří směr pojmového poznání na specifické souvislosti uplatňující se pouze v dílčích oblastech celku skutečnosti. Původní záměr - logicky uchopit jednotu světa na základě poznaných souvislostí, je v jednotlivých vědách programově opuštěn ve prospěch zjišťování specifických souvislostí. Ty se v poznané a praxi zvládnuté formě stávají později prostředkem, instrumentálním momentem lidského konání. Ve vědách se specifické souvislosti hledají už na základě pochopeného, hotového smyslu věcí, které patří do určitých oblastí skutečnosti. Filosofie tento smysl konstituuje. Pro vztah filosofie a vědy je příznačné, že filosofie zkoumá postavení věd v celku světa, zkoumá jejich smysl a jejich předpoklady. Filosofie i nadále zkoumá všestranně skutečnost, avšak jinak, než je tomu u speciálních věd. Filosofie zkoumá skutečnost v obecnější rovině.

Je tomu však i obráceně. Rozvoj filosofie není založen jen na rozvoji věd. Filosofové tím, že jejich poznatky jsou obecnější, poznávají také hlubší zákonitosti ve vývoji skutečnosti, kterými se speciální vědy mohou inspirovat. Jestliže např. filosofové díky zobecnění dospějí k závěru, že struktura celku hromady písku nebo u výrobního podniku je odlišná, pak vědci se mohou těmito závěry inspirovat a začnou zkoumat, zda vzájemné vztahy mezi částmi v celku atomu jsou spíše podobné hromadě písku nebo výrobnímu podniku. A na základě takovéhoto podnětu mohou jinak orientovat svůj výzkum a mohou dospět k novým poznatkům, neboť mnohdy je zapotřebí vědět, co vlastně má věda v realitě hledat. Tak tomu bylo v historii mnohokrát a filosofie tím naplnila svou metodologickou funkci.

Při poznání se musíme vyhnout přebírání poznatků a začít konstituovat ze sebe sama. Každé poznání je naše individuální a proto musíme nejdříve ze všeho vyčistit mysl a přistupovat nepředpojatě k poznávání. Husserlova interpretace Descarta je následující: “První bylo nepřijímat nikdy žádnou věc za pravdivou, již bych s evidencí jako pravdivou nebyl poznal: tj. vyhnout se pečlivě ukvapenosti a zaujatosti: a nezahrnovat nic víc do svých soudů než to, co by se objevilo tak jasně a zřetelně mému duchu, abych neměl žádnou možnost pochybovat o tom. Druhé, rozdělit každou z otázek, jež bych prozkoumával, na tolik částí, jak je jen možno a žádoucno, aby byly lépe rozřešeny. Třetí, vyvozovat v náležitém pořadí své myšlenky, počínaje předměty nejjednoduššími a nejsnáze poznatelnými, stoupaje povlovně jakoby ze stupně na stupeň až k znalosti nejsložitějších, a předpokládaje dokonce i řád mezi těmi, jež přirozeně po sobě nenásledují. A poslední, činit všude tak úplné výčty a tak obecné přehledy, abych byl bezpečen, že jsem nic neopominul.”

V protikladech k tomu, co je zdánlivé, je užíváno označení faktu. Skutečnost je to, jak věci opravdu jsou, jak jsou ve vzájemných vztazích, což označujeme faktem. Wingstein říká, že “chceme-li nějak zachytit skutečnost, pak musíme zachytit především vztahy mezi věcmi, které se projevují jako jejich forma. Ale protože se jedná o zobrazení, které je pojmové, jde o logickou formu. Logos je pojem věci. Logickým obrazem faktu je myšlenka. Souhrn pravdivých myšlenek je obrazem světa.” V zásadě jde o přenesení objektivní skutečnosti do pojmů v té podobě, jak jsou ve světě, tzn. ve vzájemných vztazích.”

Existuje tzv.”Neurolingvistické programování “/NLP/, což je systematické, efektivní použití v každém člověku sídlících možností vzpomínání, zapomínání, vyhodnocování informací a jejich zobrazení, vnímání, reagování ve všech oblastech lidského bytí v maximální podpoře subjektivního a objektivního blaha, flexibility a dalších schopností důležitých k uspokojivému utváření života. Vysvětlení NLP je následující: část slova “neuro” se vztahuje k jazykovědnému poznatku, že každý člověk má přístup a vztah ke skutečnosti pouze prostřednictvím svých smyslů /včetně intuice/. Takto získané informace potom posuzujeme, tzn. zhodnocujeme nebo zařazujeme do různých etických kategorií a zpracováváme tak, jak jsme se to naučili. Jsou poté podle pořádkového programu vědomého či nevědomého ukládány a v případě potřeby podle určitého systému opět vyvolávány. Na tomto základě se rozvíjí pochopení skutečností, způsoby jednání a chování. Slovní část “lingvistický” obsahuje poznání, že naše myšlenkové pochody uspořádáme pomocí řeči, a že ostatním sdělujeme abstraktním způsobem nebo takto přijímáme jejich sdělení. Naopak je používání řeči podle toho zrcadlem našich současných myšlenkových struktur. Část slova “programování” říká, že vzory hodnocení a jednání jsou konstruovány z /měnitelných/ programů. Lidé reagují na svou představu o skutečnosti, na svůj model skutečnosti a nikoliv na skutečnost samu. Každá technika NLP, každý NLP model lze spojit se zkušenostmi s lidmi, poradenskou činností, komunikací, se zvládáním problémů. Jen co člověka zajímá, vejde do jeho podvědomí jako rozšíření jeho možné reakce, aby bylo k dispozici kdykoli.

“Tajemství vedení podvědomí spočívá v tom, že je třeba tak dlouho usilovat o správnou odpověď, dokud se nedostaví. Reakce podvědomí, které vždy ukazuje cestu a vede k cíli, může mít formu intuice, vnitřního prozření nebo mocného tlaku. Jakmile se jednou podaří uvést do chodu “motor” subjektivního ducha, začne tento duch vyvíjet vnitřní sílu a naviguje vás k tomu nejlepšímu. Kdo se nechá vést moudrostí svého subjektivního ducha, nikdy se nedopustí omylu nebo nesprávného kroku. Kdo se svěří tomuto životnímu vůdci, sklidí úspěch, štěstí a pokoj. Mysleme vždy na to, že všechny úspěchy a obdivuhodné výsledky vědy se uskutečnily za pomocí podvědomí. Jakmile se vědomě snažíme o vyřešení nějakého těžkého problému, shromáždí podvědomí všechny nutné informace a zpracuje z nich správnou odpověď, kterou si potom uvědomíme jako intuici nebo osvícení. Kdo je v těžké situaci, musí se nejprve snažit najít odpověď čistě rozumovou cestou. Opatřeme si potřebné informace četbou nebo konzultací s odborníky. Pokud se řešení stále ještě nedostaví, předejme úkol před usnutím podvědomí a východisko zcela jistě najdeme.Řešení nepřijde vždy přes noc. Nenechme se proto odradit a svěřujme i nadále svůj problém podvědomí. Kdo považuje od samého začátku řešení svého problému za namáhavé a zdlouhavé, oddaluje tím jen odpověď podvědomí. Pevně věřme, že podvědomí hledanou odpověď zná. Vžijme se do osvobozujícího pocitu, který provází vyřešení našich problémů. Podvědomí bude na naše pocity reagovat. Síla podvědomí uskuteční každou představu, kterou mu s vírou a vytrvalostí předkládáme. Pevně v to věřme a řešení na sebe nenechá dlouho čekat. Podvědomí je zároveň pohlednicí našich vzpomínek. Uchovává věrně všechny naše zážitky. Naše myšlenky určují reakci našeho podvědomí. Mnohé myšlenky vyvolají také moudré rozhodnutí a jednání. Podvědomí k nám hovoří hlasem pocitu, intuice či vnuknutí. Podvědomí představuje vnitřní kompas. Dejme se jím vést.”

Procházka intuicí, vlastními schopnostmi, důvěrou v sebe sama, plné vmínání souvislostí a skutečností, detailně i celkkově provází naše rozhodování, filozofii informací a jejich hodnot. Nápomocna procesu vnímání je právě intuice. Představa, že by se mělo rozhodovat výlučně na základě intuice, je nebezpečný soud. Intuice nám nemá přikazovat, co máme dělat, nýbrž má pouze doplňovat informace k tomu, co už víme a cítíme. Intuitivní informace by se neměly posuzovat izolovaně. Jestliže vymezíme pole působnosti intuice, dokážeme ji využívat v případě, že máme k dispozici jasné, empirické informace. Když jich je méně, anebo chceme-li zjistit, jaký dopad bude mít naše nynější rozhodnutí na budoucnost, může být účinnější intuitivní zkoumání. I když si to možná neuvědomujeme, každé rozhodnutí, jež učiníme, se do jisté míry opírá o naši intuici, naše znalosti a emoce, o náš úsudek. Zjednodušíme-li komplex složitých duševních pochodů, můžeme říct, že hodnotíme situace na základě čtyř druhů zdrojů informací:

Intuice se dá snadno splést s pocity, to je jeden z důvodů, proč jsme si možná dosud neuvědomovali, do jaké míry se intuice podílí na našem rozhodování. Je také více než pravděpodobné, že máme ve zvyku přehlušit intuitivní radu logikou. Jinými slovy - tok intuitivních dat, jež neustále přijímáme, přehlušují informace, jež nám poskytují smysly, emoce, vzpomínky a intelekt. Schopnost vyčlenit intuitivní aspekt z komplexu rozhodování nám umožní využít takto získané informace jako fundovaného faktu, nikoliv jako slepého vnuknutí. Když se rozhodujeme s přihlédnutím k intuici, sepišme si, co víme o daném problému i možnostech, jež se nabízejí, co nám diktuje rozum, co emoce a co intuice. Vytvoříme si tak souhrnný soubor informací, na jehož základě se můžeme rozhodnout. Je zapotřebí vnímat zpočátku intuici odděleně od vědomostí a pocitů tak, aby se později dala efektivněji začlenit do procesu rozhodování. Ale to není tak jednoduché - intuitivní informaci musíme nejdříve pochopit a pak podle ní jednat. Intuitivní informace je objektivně platná a pravdivá. K omylům dochází až ve výkladové fázi intuitivních dat. Intuice má navíc něco, co logika a další rozhodovací procesy postrádají: s její pomocí můžeme stejně snadno - pokud ne ještě snáz - získávat informace o budoucnosti anebo o věcech, jež se neřídí námi známými pravidly. Někdy může intuitivní “zásah do černého” zpochybnit logika a emoce. Jelikož součástí intuitivního procesu je také výklad, je zapotřebí zkoumat dál, zejména když si intuice, vědomosti, emoce a pocity vzájemně odporují v názoru, jak máte postupovat.

Jinak se musí postupovat při přestavbě firmy, jinak při přepracování nějakého tvůrčího projektu, ale výchozí předpoklad je stejný: je zapotřebí umět klást ty správné otázky. Uvedeme jednoduchý postup, který lze uplatnit v okruhu příbuzných a přátel, ale také na pracovišti pro vypracování strategií a řešení problémů. Klaďme intuici stejné otázky, jaké bychom kladli intelektu a jeho souboru vědomostí. Rozdíl spočívá v tom, že když klademe otázky intuici, nemusíme brát ohhled na hranice času, prostoru a zkušeností. Není od věci sepsat si seznam otázek, jež si v práci nejčastěji klademe. Někteří odborníci mají sadu standardních otázek - naše intuice nám poskytne lepší. Každý člověk hledá údaje s ohledem na to, co pokládá za důležité. Pesimista bude vyhlížet spíše nedostatku, optimista se zaměří na klady. Někdo dostává ucelené odpovědi, někdo jen útržky, jež si často protiřečí, zato jsou mimořádně důležité. Druhů a stylů intuitivních prožitků je přesně tolik, kolik je různých lidí. Protichůdnost je u intuitivních prožitků velice konstruktivní, neboť nabádá k hlubšímu zkoumání. Intuitivní informace jsou tak bohaté a složité, že z jednoho intuitivního prožitku lze vždycky vytěžit ještě pár dalších informací. To je výhodné zejména tam, kde je zapotřebí uchopit otázku v její celistvosti a získat tak různé možnosti řešení.

Všichni v našem investičním klubu mluví o nových “horkých” akciích. Náš makléř nám za poslední týdny několikrát volal a vřele nám je doporučoval. Vyžádáme si výroční zprávu a čísla z auditu zní lépe, než jsme očekávali. Přestože po nedávné nákupní horečce cena akcií závratně stoupla, jsme přesvědčení, že ještě zdaleka nedosáhla stropu. Každý den si v duchu připomínáme, že máme zavolat našemu makléři, aby koupil tisíc akcií. Ale vždycky nám do toho něco přijde a pokaždé zapomeneme. Měli jsme štěstí. Na konci týdne se akcie náhle propadnou až na dno. Na scéně se objevila konkurence s nižším cenovým bodem, nějaký analytik změnil hodnocení a investiční fondy se teď předhánějí, kdo se dřív zbaví náhle bezcenných akcií.

Úvahy:

1. proč jsme obdařeni intuicí: stejně jako všechny ostatní smysly je i intuice především nástrojem určenýmn k přežití. Je určená k tomu, aby nám okamžite předávala údaje. Máme sklon spoléhat na vyspělé a civilizované smysly, ale měli bychom mít na paměti, že nejspolehlivější jsou právě ty, jež se vyvinuly jako první. Hmat se vyvinul dřív než zrak, jako poslední se vyvinul intelekt. Příroda nám říká, na co se můžeme spolehnout, abychom přežili - ani intuicí jsme nebyli obdařeni náhodou. Většina zásadních otázek se týká budoucnosti. Intuice jako schopnost přežít je obzvláště dobře uzpůsobená k tomu, aby se obracela na budoucnost. S největší pravděpodobností nám v bezprostředním okolí schází právě smysl nebo soubor smyslů určených ke sbírání takových informací. U většiny z nás probíhá tento proces nevědomě a za průvodního působení rušivých vlivů ze strany logiky a citových modelů. Jestliže si plně uvědomíme intuitivní informace, dřív než podle nich mimoděk jednáme, můžeme tyto cenné údaje povýšit nad emoce, na úroveň intelektu. V důsledku toho se rozhodujeme fundovaněji a paradoxně i “rozumněji”. Právě oddělení intuitivních hinformací od pocitů a myšlenek, jež ve svých předpokladech nemusí být právě správné, se intuice stává užitečným nástrojem. Je spousta věcí, jež leží mimo pole našeho vlivu (například kdy a kde dojde k zemětřesení), ale je spousta věcí, které ovlivnit dokážeme - třeba to, že v onen den nemusíme být v jeho epicentru. Praktické využití intuice spočívá v rozšíření naší sféry vlivu, zkušeností a možností. Umíme-li předpovědět nějakou budoucí událost a zjistit také podmínky, za jakých k ní dojde, můžeme spoluvytvářet jinou budoucnost, je-li to v našich silách, v opačném případě se alespoň můžeme rozhodnout jinak. Jinak o skutečnosti. Co je to skutečnost? Představme si míč. Když do něj strčíme, začne se kutálet směrem, kterým jsme ho strčili, jestliže známe povrch, po němž se kutálí (a tedy i překážky, na něž narazí) a rychlost, kterou jsme ho rozkutáleli, jsme schopni docela dobře odhadnout, kde se zsastaví. Nyní si představme tisíce míčů, jež se kutálí všemi možnými směry. Jestliže víme, odkud se míče rozkutálely, pak také víme, jakou rychlostí a v jakém místě se náš míč střetne s dalším a změní směr. Budeme mít také informace, jež nám umožní pozměnit směr některého míče. Vlastně budeme mít prostředky, jak změnit směr všech míčů, s nimiž přijde náš míč přímo či nepřímo do styku - tím, že změníme směr pouze jednoho z nich. Skutečnost je obecná shoda, konsensus.

Intuice je pouze názornou ukázkou toho, že vše souvisí se vším. Věříme-li C.G. Jungovi a jeho teorii synchronnosti, pak také věříme, že vše je na nějaké úrovni propojeno. Chybí jediné: otázka - správná otázka. Rychlý rozvoj techniky v uplynulém půlstoletí je pozvolna doplňován souborem etických pravidel jejího využití, vracíme se k základům vědeckotechnického pokroku a zpevňujeme je. Odpovědi na materiální volby musíme hledat ve své duši. Materiálno a duchovno hledají vzájemnou harmonii. Prostřednictvím intuice můžeme zkoumat nejen to, co věci rozděluje, ale i to, co je spojuje.

Jak se ovšem postavit k problému hledání pravdy? Mějme na zřeteli, že nemůžeme říci, že něco je pravda. Můžeme pouze tvrdit, že něco pravda není. Tímto způsobem zkoumáme skutečnost. Skutečnost-celek je nutno rozdělit na fragmenty, za nějž jsme schopni stanovit, zda něco není pravda - proto, že nelze hovořit o pravdě v rámci maximálního celku. Jestliže zkoumáme pravdivost zobrazení, závisí náš závěr hodnocení na tom, které fragmenty bereme v úvahu. Pohybujeme-li se v jednom fragmentu, můžeme dospět k názoru, který by při zohlednění dalšího fragmentu, resp.fragmentů, mohl být odlišný od závěru původního. Bude-li definován fragment a jeho vazby k jiným fragmentům, jež byly při posuzování pravdivosti zobrazení skutečnosti zohledněny, můžeme tvrdit, že něco není pravda a získat pravdivé zobrazení skutečnosti, pravdivý obraz. Kombinacemi jednotlivých fragmentů dospějeme k variantám pravdivého obrazu.

Jednotlivé fragmenty mohou tvořit uživatelé ekonomických informací, obory účetnictví, prvky ekonomického prostředí, problémy, které chceme řešit. Pro názornost se zamysleme nad fragmentem uživatelé. Uživatelé disponují rozdílným způsobem myšlení, uznáváním hodnot, stylem práce, aktivitou, odpovědností, konstruktivností, profesionalitou, přístupem k riziku. Přesto každý uživatel v praxi ovlivňuje posouzení podnikového chodu, podílí se na zobrazení skutečnosti prostřednictvím účetnictví, prezentuje získané výsledky, pracuje s nimi a předává je spoluuživatelům. Informace z účetnictví jsou dále nástrojem založení podnikové kooperace, ekonomických aktivit podniku a jeho ekonomického okolí - jsou to opěrné body komunikace, tvorby aktivit, jejich realizace. Účetnictví je vlastně řád ekonomického prostředí, je to mechanismus koordinace zobrazování ekonomických aktivit. Toto vše utvářejí lidé, jež disponují rozdílným chápáním, různými zájmy a podle těchto faktorů zobrazují v rámci “pravidel hry”. Promítají vlastní rozhodnutí, jeho důsledky. Získávají podklady pro další rozhodování. Co praví o pohledu na realitu a pravdě Paul Heyne v knize Ekonomický styl myšlení: “K realitě nemůžeme přistoupit se zcela nezaujatým myšlením, protože jsme se nenarodili včera. Zcela nezaujaté myšlení by v každém případě bylo úplně prázdným myšlením, které se nemůže vůbec nic naučit. Veškerá diskuse, každý dotaz a dokonce každé pozorování je zakořeněno a vyrůstá z domněnky. Nemůžeme začít všude a se vším. Musíme začít někde a s něčím. Vycházíme odtud, kde se sami nacházíme a na základě toho, čemu věříme, že je pravdivé, důležité, užitečné nebo moudré. Jistě, možná, že se v každém z těchto soudů mýlíme. Vždy se skutečně mýlíme do určité míry,jelikož každé pravdivé tvrzení nutně pouští ze zřetele velkou část, která je rovněž pravdivá, a tak se dopouští chyby opomenutí.” Chyba opomenutí je prostor pro nepravdu. Nepravda může vyústit v chybná rozhodnutí. Snažíme se jim proto vyhnout. Hledáme pro to nástroj, metodu, chceme vyloučit chyby získáním většího množství informací ještě před tím, než začneme jednat. Účetnictví poskytuje pro své uživatele informace o dostupných příležitostech, vytváří komunikační síť. Jasné, přesné, pravdivé informace usnadňují efektivní kooperaci svých uživatelů. Účetnictví je nástroj pro předání informace prostřednictvím výkaznictví, přičemž zobrazuje děje a jejich důsledky.

- věřitelé - zajímá je schopnost podniku hradit své závazky

3. ekonomické okolí - podniky

- politický systém a program vládní strany

Uživatele vlastníka zajímá finanční a majetková situace, jejíž obraz je ovlivněn do různé míry fragmenty ekonomického okolí. Praktický problém stanovení opravných položek k pohledávkám manažerem a sdělení informace vlastníkovi je řešitelný manažerem v rámci jeho znalostí platební schopnosti odběratelů, možných předpokladů pro úhradu pohledávky. Vlastník může mít mnohem méně informací pro získání vlastního pravdivého obrazu platební morálky, vytvářel by opravné položky v rámci fragmentu jemu dostupného ekonomického okolí /konkrétní známost odběratele, zveřejňované údaje v tuzemsku, zahraničí/. Manažer pracuje se širším fragmentem - širší znalost odběratele, jeho vazeb na ekonomické okolí, jeho záměry. Při zkoumání vztahu firma-odběratel dospějí vlastník a manažer v rámci svých fragmentů k pravdivému obrazu, který však při vzájemném srovnání může být značně odlišný.

Uživatel věřitel chce znát schopnost podniku hradit závazky. Věřitel se může opřít o zveřejňované údaje, o aktuální informace v tisku /např. ohledně likvidací firem/. Ve sledovaném podniku podává informaci manažer a to v závislosti na jím definovaném fragmentu pro vývoj peněžních toků. /šíře faktorů ovlivňujících příjem plateb od odběratelů, zohlednění kompenzací odběratelů a dodavatelů v rámci firmy, vývoj závazků/.

Obdobně jako věřitel se na zveřejňované údaje obrátí i zaměstnanci, veřejnost, konkurence, finanční orgány. Při tvorbě zveřejňovaných výkazů podnik zjišťuje obrat, platební schopnost, výdělkovou pozici, základ daně z jemu dostupných informací v rámci stanovených fragmentů /odběratelé se svou schopností hradit závazky, obrat se znalostí ovlivňujících skutečností, které se projeví fakturačně v následujícím účetním období, výdělkovou pozici na poli fragmentu podnikatelských záměrů firmy, což se promítne do stanovení základu daně/.

Fragment-manažer má zájem o vykázání maximálního obratu, jeho pravdou je ponechat fakturu v minulém a dobropis v aktuálním účetním období. Fragment -finanční úřad by rovněž uvítal výše uvedenou alternativu /jelikož dojde ke zvýšení daňového základu/. Fragment finanční instituce by při hodnocení obou účetních období mohl upřednostňovat za minulé účetní období vykázání nižších výnosů. Za všechny fragmenty nelze jednoznačně stanovit, zda vezmeme v úvahu doklady existující k rozvahovému dni nebo zda budeme posuzovat všechny známé souvislosti ke dni účetní závěrky.

Modelové situace z praxe-jak je posuzovat a zobrazovat v účetnictví? /v rámci aktuálních účetních nástrojů/

1.Opravné položky pohledávek tvoříme z hlediska námi předpokládané, ověřitelné informace, kdy chceme vyčíslit riziko dlužníka, že jeho podnikatelská aktivita nebude završena úhradou našich pohledávek. Nabízí se filozofická otázka: do jaké míry odhadneme vlastní situaci, natož potom postavení současné i budoucí dlužníkovo? Jestliže i vyčíslíme výši nedobytnosti pohledávky, je žádoucí určitou pohledávku odepisovat, nebo může být náš dlužník také naším spolupracovníkem na poli podnikatelském? Je pro nás spolupráce s ním ztrátová či zisková?Jemná plavba je možná i v bouři a loď nutně nemusí ztroskotat.

2.Souvislost nákladů a výnosů ve smyslu vydaných faktur a dobropisů těchto faktur v následujícím účetním období - musíme si klást otázku, proč vznikl dobropis? Jedná se o korekce výnosů předchozího účetního období? Když bylo chybně fakturováno a bylo to zjištěno až v následujícím roce, je nutno zkorigovat výnosy minulého roku. Ale když je změna podnikatelských aktivit až v následujícím roce /a na tom základě je vystaven dobropis/ a rozhodné události pro storno původní vydané faktury nastaly v následujícím roce, ponecháme vydané faktury ve výnosech minulého roku.

3.Účtování kurzových rozdílů je náročnější u částečných úhrad dodavatelských faktur. Při kažé úhradě /částečné/ je možné účtovat kurzový rozdíl a při poslední úhradě - doplatku provést konečné vyčíslení kurzového rozdílu. Je-li k 31.12. daného roku zahraniční dodavatelská faktura uhrazena jen částečně, mohlo by účtování kurzových rozdílů po každé dílčí úhradě ovlivnit hospodářský výsledek.

Další záležitostí je příjem zahraničních faktur, jejich zaúčtování kurzem ke dni přijetí a následným obdržením dobropisů k daným fakturám. Kdyby byly dobropisy zaúčtovány kurzem přijetí dobropisů, vznikl by rozdíl na protiúčtech dodavatele - např. při pořízení HIM ze zahraničí by byla neopodstatněná částka na účtě pořízení majetku/zboží, u nákladové faktury by došlo ke zkreslení nákladů, příp. daňového základu.

4.Zajímavou kapitolu účetní praxe tvoří odepisování. Daňově lze odepisování přerušit, účetně nelze. Představme si situaci, kdy majitel-firma vlastní HIM, který pronajímá formou operativního a finančního leasingu. U operativního pronájmu např. zařadí v lednu daného roku majetek do užívání a přenechá jej nájemci. Zahájí odepisování s přesností na měsíce. Nájemní smlouva je řádně či mimořádně ukončena ve třetím roce. Od října do listopadu v roce ukončení prvního operativního pronájmu je uskutečněn ještě jeden opeativní pronájem. Je správné uplatňovat účetní odpisy za celý rok? Jestliže se jedná o majetek zařazený do druhé odpisové skupiny v pořizovací ceně např. 12 mil., je odepisování ovlivňující náklady, zůstatkovou cenu, za níž by měl být daný HIM naskladněn nezanedbatelné jak pro výši nákladů, tak pro výši hodnoty skladu pro roční závěrku /dále pro výpočty ukazatelů finanční analýzy/.

5.Stanovení hranic pro vedlejší pořizovací náklady vstupující do ceny HIM/zboží a pro režii - v podstatě veškerá “režie” vzniká např. u firmy leasující HIM či prodávající HIM proto, aby byl HIM/zboží pořízen a realizován. Přísný názor by hlásal, že mají být náklady jednoznačně nepřiřaditelné rozpouštěny při přeřazování z pořízení do hodnoty HIM/zboží. Situace je zvláštní např. u společnosti, která uzavírá obchodní kontrakty jak na leasing, tak na prodej. V určité fázi jednání s obchodním partnerem je snaha uzavřít leasingovou smlouvu. Po nějaké době /ať již před nebo po uzavření vlastní leasingové smlouvy/ je kontrakt přeměněn na obchodní případ prodej. Jak má postupovat účetní? Dostane-li informaci z obchodního úseku o uzavírání/uzavření leasingové smlouvy, zaúčtuje dodavatelskou fakturu a ostatní související faktury na pořízení HIM s analytickou evidencí leasing. Následně obdrží informaci o změně kontraktu na prodej a zaúčtuje přeřazení z HIM do zboží a vlastní odprodej. Zákazník však neplatí a HIM je mu odebrán, ale již po částečném použítí. Tento HIM byl z titulu momentu realizace vyřazen z aktiv prodávajícího. Při odebrání by měl být již po částečném použití naskladněn a dále je např. realizován několikerý v rámci jednoho roku časově nesouvislý operativní leasing. Věrný obraz by měl vyjadřovat výše popsané operace a zároveň vést jednotlivý operativní leasing ve formě zařazení do nájmového HIM a zpět na “sklad”, vyčíslení účetních výkonových odpisů /jak např. zohlednit odlišné technické-přírodní podmínky zemědělského stroje při odepisování?/. Jak zachovávat průběžně věrný obraz a zároveň nepřenášet nejistotu např. obchodního oddělení do účetnictví? /např. zákazník si objedná příslušenství k pořizovanému HIM, obchodní úsek předá tuto informaci při potvrzování dodavatelských faktur účtárně, načež zákazník pozmění specifikaci. Je nutné všechny tyto provozní záležitosti promítat do účetnictví nebo je operativnější stanovit zobrazení skutečnosti k určitému okamžiku s tím, že veškeré události bez konečného vlivu na účetní zobrazení nebudou v účetnictví zaznamenány? Zde se dostáváme k záležitosti ochoty akceptovat jistou míru nejistoty v oblasti věrného zobrazení probíhajících podnikatelských činností. Na druhé straně vyvstává otázka, zda je nutné absolutně všechny skutečnosti průběhu ekonomické operace účetně zaznamenat. Zajímá externí uživatele výkazů, kolikrát ten který zákazník změnil své rozhodnutí? Zajímá to zaměstnance? Jestliže přímý uživatel “sporné informace” akceptuje míru nejistoty v přesnosti účetních dat v rámci stanoveného časového intervalu, je účetní praxe snazší.

6.Firma nakoupí stroje /např. stavební/, kdy se jejich hodnota pohybuje v rozmezí 3-18 mil. Při přijetí nákupní faktury není přesně znám účel použití. Může být předběžné jednání o uzavření smlouvy o operativním leasingu, ale operativně může dojít ke změně obchodní politiky a stroj se stává zbožím. Jestliže by bylo účtováno podle obchodního záměru při přijetí faktury, přenášely by se nepřesnosti obchodního oddělení do účetnictví. Věrného zobrazení je dosaženo v okamžiku realizace, kdy současně bude odúčtován pořízený stroj z účtu 042 na účet HIM-leasing nebo na sklad zboží a následně na prodané zboží. Soulad obchodních strategií může mít zajímavé dopady do účetnictví např. v situaci, kdy vedení firmy pořídí stroj, zamýšlí jeho operativní leasování. Zařadí jej při první realiaci - při prvním leasingu, ale od smlouvy je odstoupeno např. z důvodu neplacení. Zařadí ho tudíž do odepisovaného majetku, nabíhají odpisové náklady, ale nepodaří se uzavřít smlouvu o operativním leasingu a realizovat oproti nákladům výnos. Daňové odpisy lze uplatňovat. Nebude ale takový postup posuzován jako úmyslné snižování daňového základu? Jak firma prokáže záměr leasování? V jistém případě by se při tomto permanentně uplatňovaném postupu dostala do ztráty a zkrachovala, ale jestliže jiné výnosy vykompenzují náklady z titulu odpisů, může být daňový postup posuzován jako neoprávněný. Současně je porušována zásada věrného zobrazení, protože zaúčtování zařazení do užívání účtujeme o záměru, ne o skutečnosti. V situaci, kdy je přerušen opeativní lesing, je předmětný majetek evidován na účtě vypovídajícím o jeho aktivitě. Při přerušení leasování /např. v rámci jednoho účetního období je stroj leasování dvakrát po třech měsících/ nelze přeúčtovat majetek na sklad, i když je pravda, že majetek je na skladě a neaktivní. Doporučujeme zřídit analytickou evidenci pro účet neaktivního majetku 022xxx proto, abychom v průběhu účetního období měli z účtetnictví věrohodné informace. Nerozlišování aktivního a neaktivního HIM může mít vliv na výpočet hodnot ukazatelů finanční analýzy, na tvorbu statistických výkazů, zkreslení struktury HIM.

7.Opravy nákladů a výnosů se považují za mimořádné jen jedná-li se o významnou částku těchto oprav. Co je to ale významná částka? A významná v jakém smyslu? Např. významná hodnotově v rámci změny výše nákladů nebo výnosů vyjádřené v procentech nebo předmětně, věcně významná - např. hodnotově nevýznamná změna, ale z hlediska podstaty změny je vliv na budoucnost pro účetní jednotku důležitý /zákazník si neodebere zboží v daném roce, přičemž v minulém roce vznikly náklady na uspokojení jeho zakázky s podnikatelským záměrem, že se právě tento zákazník stane do budoucna stěžejním odběratelem/.

Posuzování věrohodnosti a pravdivosti závisí na tvůrci informací a na uživateli informace, na vztazích a vzájemném postavení uživatelů a na problémech, jež mají řešit. Pro uspokojení potřeb uživatelů existují jednotlivé účetní obory, jako např. finanční účetnictví, manažerské účetnictví. Účetnictví tak funguje jako nástroj zobrazování proběhnuvších dějů a tvoří zdroj informací pro řízení dějů budoucích. V praxi působí jak tato technická složka získávání informací, tak lidský faktor zpracovávající a využívající informace. Na kombinaci obojího závisí kvalita - věrohodnost a pravdivost - informací o dějích v celém časovém spektru a mohutnosti informačního potenciálu. Je to právě člověk, kdo používá nástroje - účetnictví - jako základní orientační bod v hodnocení minulého a utváření budoucího.

12.11.1998  Ing. Alice Šírová

Copyright © 1997 Macron Software