Ukládání videa

K čemu by bylo video, kdyby ho nebylo možné někam uložit pro pozdější přehrání. Pomineme studiové rekordéry a podívejme se na komerční formáty pro domácí použtí.

V polovině 70. let se o místo ucházely dva formáty - VHS a Betamax. Betamax byl sice o něco lepší (na tu dobu), díky marketingu ale zvítězil a po celém světě se rozšířil VHS (Video Home System), vyvinutý firmou JVC. Podívejme se blíže na tento formát.

Pro uložení záznamu nebyla v podstatě jiná metoda, než magnetický pásek. Pokud bychom chtěli uložit video stejnou metodou jako na audiokazetu, potřebovali bychom rychlost posuvu pásku pro šířku pásma 5MHz a štěrbinu 0.6mikrometru: 5MHz * 0.6um * 2 = 6m/s. To je pro jednu hodinu 21.6km pásky. To je hooodně pásky nehledě na rychlost posuvu, která by pásek brzy zničila. Takže byla vyvinuta jiná metoda. Použila se rotující hlava, která zaznamenává signál do šikmých pásů (stop). Na jedné bubnové hlavě jsou dvě štěrbiny posunuté o 180 stupňů, pásek ale obepíná hlavu o více jak 180 stupňů, takže se částečně překrývají. Aby bylo zajištěna šikmost stop, hlava je natočena šikmo přes pásek (stopy jsou šikmé o 5-6°). Každá stopa nese informaci o jednom půlsnímku, na začátku jsou asi tři poslední řádky předchozího půlsnímku a vertikální synchronizace.

Zkreslení a šum pásku je na vyšších frekvencích větší, čímž by utrpěla kvalita barev, proto dochází k částečné redukci. Jasivá složka je namodulována na přibližnš 3.4MHz a barevná složka pak na 600kHz. Je také snížena šířka pásma jasové složky oproti klasickému TV vysílání na asi 2MHz, takže se snižuje i horizontální rozlišení. Zvuk je nahráván do podélné stopy stejně jako u zvukových magnetofonů. U některých rekordérů je možné nahrávat stereo zvuk, ten se moduluje ještě nad obrazovou složku.

Kvůli optimalizaci záznamu a čtení se používají dvě rozdílné hlavy. Byl uveden i tzv. LP mód, u kterého je snížena rychlost posuvu pásku, stopy jsou zúženy a přiblíženy k sobě (dokonce se malinko překrývají). K tomu se používají další dvě hlavy, které mají užší štěrbinu, máme tak už čtyřhlavové video (čtyřhlavá videa umí tedy SP a LP mód, dvouhlavá pouze SP mód, ale některá videa s LP režimem mají pouze dvě hlavy s užší štěrbinou, které se používají i pro SP záznam a tím mají i horší parametry, především při přehrávání na čtyřhlavém videu). V poslední době je vidět i EP formát, který ještě více prodlužuje délku záznamu. Není třeba připomínat, že prodlužováním délky záznamu se snižuje kvalita. Při zastavení pásku nebo při zrychleném přehrávání se změní rychlost pásku, ale sklon hlavy je stejný, takže jsou snímány vždy pouze části obrazu - je vidět známé rozčlenění obrazovky na asi 5 částí s pruhy šumu mezi sebou. Toto se kompenzuje dalšími hlavami, viděl jsem až osmihlavé video, to už jsou ale opravdu profesionální stroje, se kterými je možné provádět i editaci snímek po snímku (když pomineme nevhodnost analogového záznamu pro editaci). Stále ale platí - pro samotné přehrávání a záznam nemá počet hlav význam, takže běžný uživatel vystačí s dnešním čtyřhlavým standardem.

VHS kazeta byla ale příliš velká a tak byl uveden nový formát s menší kazetou - Video 8, který používal pásku o šířce 8mm a jen s o málo lepšími parametry. V 80. letech byl tento systém vylepšen na Hi-8 a hned vzápětí přišel Panasonic a JVC se systémem S-VHS (kompatibilní s VHS, ale ne naopak), který rozšiřoval šířku pásma na 3.2MHz. Poslední dva systémy také začali používat pro propojení nový kabel s oddělenou jasovou a barevnou složkou, čímž se zlepšily barevné přechody. VHS-C a S-VHS-C používají pouze menší kazetu, ale stejný pásek, takže je lze s adaptérem přehrát v běžném přehrávači. Jen zběžně ještě o o jiných formátech. Umatic byl vůbec první formát pro záznam videa na kazetu (Sony 1969), nenašel ale velkého rozšíření, i když byl vylepšován (low-band, high-band a SP Umatic). Betacam byl vyvinut Sony v 80. letech pro zpravodajství. Používá kazety jako měl Betamax a byl to první plně komponentní systém (barva je zpracována plně odděleně, takže dosahuje vyšší věrnosti a separace). V 90. letech byl vylepšen na Betacam SP s broadcast kvalitou (kvalita TV vysílání, dnes už to ale neplatí). M-II (čti em dva) je formát podobný Betacamu, dokáže zaznamenat čtyři zvukové kanály, používal kazety podobné VHS, nenašel ale většího rošíření. Ještě srovnejme některé formáty: