Na počátku bylo ....

Žijeme ve světě elektroniky a tak se podívejme rovnou na tzv. "elektrické" formáty videa. Pomineme různé prohlížečky a promítačky, které se používaly před nástupem elektronek a polovodičů. Zkusme se podívat stručně do historie.

První formáty videa byly černobílé a měly souvislost hlavně s počátkem TV vysílání. Po různých pokusech různých vědců již v 19. století a začátkem 20. století s mechanickými zařízeními představil "otec televize", ruský vědec Vladimir Kosma Zworykin, žijící v Pittsburghu a pracující u Westinghouse Electric Corporation, v roce 1923 elektronku pro snímání obrazu - iconoskop, s první plně fotoelektrickou mozaikou. Ta dostala ještě mnoho vylepšení, ale stala se základem budoucích kamer, a Zworykin si ji nechal patentovat. V roce 1928 již byla představena první televize s rozlišením 30 (slovy třiceti) řádky a o rok později již s 60 řádky. V té době byl objeven princip prokládání proti blikání obrazu (1930). Až v roce 1934 se začala pomalu televize rozvíjet s prvními diváky (pouze několik desítek veřejně umístěných přijímačů) až se nakonec v roce 1941 ustálil v zámoří standard s 525 řádky.

V Evropě byl vývoj podobný. Již v roce 1929 zahájil Angličan John L. Baird pokusné vysílání s 30 řádky na střední vlně 261,5 metru. Ruský emigrant Isaak Schoenberg (přítel Zworykina), pracující v britské EMI, vyvýjel kamerovou elektronku s názvem Emitron, která byla dokonce lepší než iconoskop. V roce 1934 již dosáhl 405 řádek. První "komerční" vysílání ale bylo uskutečněno v Berlíně v březnu 1935 se 180 řádky a 25 snímky za vteřinu. Ke snímání se ovšem stále používal mechanický systém s rotujícím diskem. Stejný rok v listopadu začalo také vysílání z Paříže na stejném principu a ještě ten samý rok EMI přišla s plně elektronickým systémem se 405 řádky, podporu pro vysílání pak zajišťoval Marconi - vysílání ale začalo v roce 1937. Ve stejném roce přešla Francie na vysílání se 455 řádky a Německo se 441. Se započetím druhé světové války se rozvoj TV v Evropě zastavil, hned po jejím skončení bylo ale vysílání okamžitě obnoveno. Výzkum ale mohl těžit i z rozvoje rádiových zařízení během války a v roce 1952 byl ustaven standard pro vysílání v Evropě - měl 625 řádek při 50 půlsnímcích. Tak se zrodila moderní televize ...

Ani tehdejší Československo nezůstalo pozadu. První, kdo přijímal TV vysílání byl František Pilát, který ještě jako student techniky sestrojil televizní přijímač a použil ho k příjmu 30-řáskového Bairdova vysílání z Velké Británie. Největším průkopníkem byl Dr. Jaroslav Šafránek, který sestrojil v roce 1935 vlastní fungující televizní zařízení. Ministerstvo pošt a telegrafů ale nechtělo povolit vysílání amatérům a raději vyčkávalo na nějaký rozvinutější projekt. Do toho ale přišly události roku 1938 a výzkumy byly ukončeny. Zajímavé je, že Šafránek se snažil odlišit technologii přenosu pohyblivého obrazu od komplexního procesu televizního vysílání a pro televizi jako masové médium prosazoval slovo rozjev. Po válce se Československo ale zařadilo v tomto oboru k nejrozvinutějším státům a již v roce 1948 přišlo s vlastním TV zařízením a studiem.

Televizní formát se již tedy ustálil, již delší dobu ale výzkumníci bádali nad barevnou TV. Již v roce 1949 bylo v USA v provozu přes 10 miliónů přijímačů a byla zde nutnost zpětné kompatibility s černobílým vysíláním - nové barevné TV měli mít možnost přijímat staré černobílé vysílání a naopak starší černobílé TV měli umět přijímat nové barevné vysílání (samozřejmně černobíle). To značně komplikovalo situaci. Největšími výrobci byli tehdy RCA a CBS, oba přišli s novým systémem. Ten od CBS ale nebyl plně zpětně kompatibilní (i když na některých černobílých TV fungoval), takže nakonec zvítězil systém od RCA, který byl National Television System Committee (NTSC) přijat jako standard v roce 1953, vysílání začalo 23. ledna 1954. Mimochodem, v roce 1953 byl představen první domácí video rekordér, ovšem pouze černobílý.

Evropa se oproti zámoří díky druhé světové válce značně opozdila. První varianty barevného systému, kompatibilním zpětně s černobílým vysíláním s 625 řádky byly experimentálně v provozu již od roku 1953, byl ale často měněn a teprve v roce 1967 byl uveden do provozu systém PAL a ve stejném roce i francouzský systém SECAM, který převzalo i tehdejší Československo.