Černobílý formát

Podívejme se teď na princip přenosu a zobrazení "běžícího obrazu" na televizní obrazovce. Nebudeme se ale zabývat samotným principem fungování TV jako přístroje, to je na delší povídání.

Protože nelze přenést celý jeden obrázek (frame) najednou, jako je tomu například u kinofilmu, musí se přenést obrázky postupně, bod po bodu. Začíná se vlevo nahoře, pokračuje doprava až ke kraji obrazu (konec řádku) a pak postupuje směrem dolu opět zleva doprava. Celý obraz je tedy rozdělen do řádků. Navíc se zobrazuje prokládaně, nejprve sudé řádky (2,4,6,..) a teprve potom liché (1,3,5,...) - mluvíme o půlsnímcích. Skutečnost tedy vypadá nějak takto:

Tyto půlsmímky se navzájem střídají určitou frekvencí (50Hz pro Evropu a 60Hz pro USA) a vytváří tak běžící video. Vyobrazené čáry určují běh paprsku v obrazovce, který rozsvěcuje na malý okamžik sítnici. Všimněte si čárkovaných čar, během kterých je paprsek vypnut a tedy se nezobrazuje nic. Jde o vertikální (mezi jednotlivými řádky) a horizontální (mezi půlsnímky) zatemňovací intervaly (blanking interval), které slouží k přesměrování paprsku na požadovanou pozici (to nelze okamžitě díky charakteristice vychylovacích cívek obrazovky). U druhého půlsnímku se paprsek nevrací přímo, ale tzv. zig-zagem. Počet řádků určuje vertikální rozlišení, tedy ostrost obrazu ve svislém směru. V Evropě se používá 625 řádků, z nichž pouze 576 je viditelných. V horizontálním směru je rozlišení určeno dostupnou šířkou pásma. Udává se jako počet svislých řádků (tedy sloupců), které je schopna televize zobrazit. Tato hodnota nemá co do činění s počtem bodů při digitalizaci, o tom si řekneme později. Opět jeden obrázek:

Na obrázku A je vidět čtvercový signál, který lze rozdělit do sinusových signálů o ruzných frekvencích. Pokud tyto sinusovky opět sečteme, získáme původní čtvercový signál. Pokud ale z těchto signálů odstraníme ty, které mají vyšší frekvenci a necháme např. jen dvě s nejnižší frekvencí (viz obrázek B), po složení získáme signál, který se už tolik původnímu nepodobá. Mluví se pak o zkreslení. Pokud je nejnižší frekvence z těchto signálů vyšší, než maximální frekvence, kterou dokážeme přenést, neuvidíme nic. Ze šířky pásma 4,5MHz lze vypočítat pro "rozumné" zkreslení horizontální rozlišení přibližně 500 řádků. Máme tedy rozlišení přibližně 500x768 řádků, někdy se ale berou vyšší nároky na zkreslení, pak se uvádí cca 330 řádků.

Ještě malé srovnání celkového rozlišení s jinými systémy, hodnoty jsou pouze orientační:

TV přijímač ale musí ze signálu poznat daleko více věcí, např. kde začínají jednotlivé řádky, kde začíná další půlsnímek, správné úrovně signálu atd. - prostě synchronizace. Před každým signálem řádku je vložen synchronizační puls, který určuje začátek řádku. Signál také není měřen přímo, ale v procentech. Hned po synchronizačním pulsu je horizontální zatemňovací interval, který má úroveň černé - 0% (standardní video signál 0V), synchronizační puls je -43% (-0,3V) a bílá barva je 100% (+0,7V).

Pro synchronizaci půlsnímků se používá vertical blanking interval (VBI), kde je speciální sekvence pulsů, určující začátek každého půlsnímku. VBI je celkem 22 řádků každého půlsnímku, které nenesou obrazovou informaci. Proto se používají pro přenos dodatečných informací, např. teletextu apod.