EMISE A IMISE

Vyrobit pot°ebnΘ mno₧stvφ elektrickΘ energie bez klasick²ch tepeln²ch elektrßren nenφ zatφm mo₧nΘ. UhelnΘ elektrßrny vÜak bohu₧el zat∞₧ujφ ₧ivotnφ prost°edφ zejmΘna oxidem uhliΦit²m, si°iΦit²m, oxidy dusφku a oxidy n∞kter²ch aromatick²ch uhlovodφk∙. PrßÜkov²m spalovßnφm dochßzφ k znaΦnΘmu ·letu popφlku do ovzduÜφ. VÜechny tyto lßtky, kterΘ jsou vypouÜt∞nΘ ze zdroje, naz²vßme emisemi.

Imise jsou p°φzemnφ koncentrace t∞ch₧e lßtek (p°ibli₧n∞ do v²Üe 1,8 m). Do prost°edφ se dostßvajφ n∞kdy i ze vzdßlen²ch zdroj∙ zneΦiÜt∞nφ ovzduÜφ. Pro hodnocenφ a zdravφ lidφ jsou rozhodujφcφ imise. VysokΘ komφny elektrßren snφ₧φ tedy imisi Ükodliv²ch lßtek ve svΘm okolφ, ale celkovß emise Ükodlivin z∙stßvß nezm∞n∞na. Pouze dojde k rozpt²lenφ kou°ov²ch plyn∙ s obsahem oxid∙ a popφlku na v∞tÜφ ·zemφ, Φasto p°esahujφcφ i hranice stßt∙. Na druhou stranu za ÜpatnΘ ₧ivotnφ prost°edφ severnφch ╚ech nemohou jen Ükodliviny pochßzejφcφ z velk²ch elektrßren, ale spolu s nimi, a to vφce jak z poloviny, se na n∞m podφlejφ lokßlnφ topeniÜt∞, automobily, chemick² pr∙mysl atd. Proces spalovßnφ v elektrßrnßch je, na rozdφl od vytßp∞nφ domßcnostφ, p°esn∞ regulovßn. Krom∞ toho existuje °ada mo₧nostφ, jak negativnφ dopad uheln²ch elektrßren na ₧ivotnφ prost°edφ co nejvφce omezovat.

ODSTRAN╠N═ OXID┘ S═RY

Mezi nejÜkodliv∞jÜφ lßtky, kterΘ se mohou dostat spalinami do vzduchu, pat°φ oxidy sφry. Sφra se v uhlφ vyskytuje ve dvou formßch: z menÜφ Φßsti v anorganick²ch slouΦeninßch (pyrity, sirnφky), z v∞tÜφ Φßsti ve form∞ organick²ch slouΦenin. Prßv∞ organickΘ lßtky obsahujφcφ sφru se p°i spalovßnφ oxidujφ na oxid si°iΦit² SO₂.

Elektrßrna TuÜimice I, II, na historickΘm snφmku. Vedle chladicφch v∞₧φ je vid∞t odsi°ovacφ za°φzenφ sov∞tskΘ v²roby, kterΘ nikdy nebylo uvedeno do provozu a dnes ji₧ neexistuje.

Devadesßt procent mno₧stvφ oxidu si°iΦitΘho je unßÜeno spolu se spalinami komφnem do ovzduÜφ, kde z n∞j p∙sobenφm vlhkosti a sluneΦnφho zß°enφ vznikß kyselina sφrovß, kterß v podob∞ tzv. kysel²ch deÜ¥∙ p°ekyseluje p∙du, sni₧uje mo₧nost p°φsunu ₧ivn²ch lßtek do list∙ a jehliΦek strom∙, a tak vede k odumφrßnφ les∙. KyselΘ deÜt∞ p∙sobφ nep°φzniv∞ i na zdravφ lidφ, poÜkozujφ stavebnφ konstrukce, zejmΘna vßpenec a mramor, v p∙d∞ rozpouÜt∞jφ t∞₧kΘ kovy, kterΘ se pak s vodou dostanou do ₧iv²ch organism∙, Φlov∞ka nevyjφmaje.
   Velmi d∙le₧it²m krokem k ozdravenφ ₧ivotnφho prost°edφ je odsφ°enφ uheln²ch elektrßren. Chemicky lze odsφ°it jak palivo, tak kou°ovΘ plyny. Proto₧e odsφ°enφ uhlφ p°ed spalovßnφm by bylo ekonomicky p°φliÜ nßroΦnΘ, odsi°ujφ se v praxi pouze kou°ovΘ plyny. Metody, kterΘ se k odsφ°enφ pou₧φvajφ, se rozd∞lujφ do t°φ skupin: na suchΘ, polosuchΘ a mokrΘ.

P°i suchΘ metod∞ se p°idßvß mlet² vßpenec do ohniÜt∞, kde se teploty plyn∙ pohybujφ kolem 900 - 1 200 ░C. Vßpenec CaCO₃ se tepeln∞ rozklßdß na oxid vßpenat² a oxid uhliΦit². ╚ßst oxidu si°iΦitΘho ve spalinßch reaguje s oxidem vßpenat²m na si°iΦitan vßpenat² CaSO₃. Kou°ovΘ plyny se tak zbavφ 30 - 40 % sφry. Proto se tato metoda rozÜi°uje o dalÜφ technologie, kterΘ umo₧≥ujφ nap°. vst°ikovßnφm vody reakci oxidu vßpenatΘho na hydroxid vßpenat², kter² reaguje se zbytkem oxidu si°iΦitΘho ve spalinßch na si°iΦitan vßpenat². Ten se dßle oxiduje na sφran vßpenat², Φφm₧ m∙₧e ·Φinnost stoupnout a₧ na 70 %.

	Odsi°ovacφ za°φzenφ elektrßrny v Ledvicφch.

Mokrß vßpencovß metoda spoΦφvß ve vypφrßnφ kou°ov²ch plyn∙ absorpΦnφ suspenzφ, kterß obsahuje vodu, prßÜkov² vßpenec CaCO₃, rozpuÜt∞nΘ si°iΦitanovΘ ionty SO₃^2- a hydrogensi°iΦitanovΘ HSO₃^- a oxid uhliΦit². Oxidacφ vznikß tzv. energosßdrovec CaSO₄.2H₂0, kter² lze dßle vyu₧φt, nap°. ve stavebnictvφ. Touto metodou bude odsφ°ena v∞tÜina velk²ch elektrßrensk²ch blok∙ u nßs.

P°i polosuchΘ metod∞ se rozpraÜuje vodnφ suspenze pßlenΘho vßpna nebo vßpennΘho hydrßtu do kou°ov²ch plyn∙. Reakcφ s kysel²mi slo₧kami spalin vznikß si°iΦitan vßpenat² a sφran vßpenat².

ODSTRAN╠N═ OXID┘ DUS═KU

Mezi lßtky rovn∞₧ ohro₧ujφcφ zdravφ lidφ pat°φ oxidy dusφku unikajφcφ z elektrßrensk²ch komφn∙. P°i spalovßnφ uhlφ (ale i mazutu) za vysok²ch teplot vznikajφ oxidacφ paliva se spalovacφm vzduchem oxidy dusφku. V kotlφch elektrßren vznikß p°edevÜφm oxid dusnat², m∞nφcφ se na dioxid dusφku NO₂. Vedle n∞j se vyskytuje oxid dusit² a dusiΦnany. Ustßlil se zvyk oznaΦovat souhrnn∞ vÜechny oxidy dusφku jako NOx.
   Oxidy dusφku zvyÜujφ ÜkodlivΘ ·Φinky oxidu si°iΦitΘho a stejn∞ jako on napadajφ sliznice d²chacφch orgßn∙ a devastujφ lesy. Podle lΘka°∙ a hygienik∙ jsou oxidy dusφku asi 6 a₧ 10x nebezpeΦn∞jÜφ ne₧ oxid si°iΦit².
   Emise oxid∙ dusφku lze snφ₧it ji₧ optimalizacφ spalovßnφ a snφ₧enφm spalovacφch teplot. Velmi efektivnφm za°φzenφm je fluidnφ ohniÜt∞, nebo¥ spalovßnφ ve fluidnφ vrstv∞ probφhß p°i teplotßch v rozmezφ 800 - 900 ░C, p°i kter²ch se tvo°φ podstatn∞ mΘn∞ oxid∙ dusφku ne₧ p°i b∞₧nΘm spalovßnφ. Fluidnφ kotle tedy odstra≥ujφ oxidy sφry i oxidy dusφku zßrove≥.
   DalÜφ cestou vedoucφ ke snφ₧enφ koncentracφ NOx je vlo₧enφ katalyzßtoru do kou°ov²ch plyn∙. Jejich pomocφ probφhß katalytickß redukce, p°i kterΘ vznikß Φist² dusφk a vodnφ pßra. Za°φzenφ pro katalytickou redukci se °φkß Denox filtry.

OXID UHLI╚IT▌

P°i spalovßnφ vznikß krom∞ oxidu si°iΦitΘho a oxid∙ dusφku i oxid uhliΦit². P°esto₧e je tento plyn nejedovat², je nebezpeΦn² tφm, ₧e se podφlφ na tzv. sklenφkovΘm efektu. ZvyÜovßnφ jeho mno₧stvφ v atmosfΘ°e by mohlo zp∙sobit celkovΘ oteplovßnφ a tφm rozpouÜt∞nφ polßrnφch ledovc∙, stoupnutφ hladiny oceßn∙ a dalÜφ jen t∞₧ko p°edvφdatelnΘ klimatickΘ zm∞ny a p°φrodnφ pohromy. V souΦasnosti ale neexistuje ₧ßdnß metoda, kterß by v praxi dokßzala odstranit CO₂ ze spalin.

OXID UHELNAT▌

Na rozdφl od oxidu uhliΦitΘho ·nik jedovatΘho oxidu uhelnatΘho lze optimßlnφm spalovßnφm podstatn∞ snφ₧it.

	OdluΦovaΦ popφlku (elektrßrna Ledvice).

POPEL

Vedle plyn∙ vznikß p°i spalovßnφ uhlφ popel. Popel je sm∞s r∙zn∞ velk²ch Φßstic. Vφce ne₧ t°i Φtvrtiny z celkovΘho mno₧stvφ popela se vyskytujφ ve form∞ prachu se zrnitostφ od tisφcin milimetru do jednoho milimetru. Tato Φßst je zachycovßna v elektrostatick²ch odluΦovaΦφch, v nich₧ se dnes zachycuje vφce ne₧ 99,5 % veÜkerΘho popφlku. Tahu spalin se stavφ do cesty soustava drßt∞n²ch vysokonap∞¥ov²ch elektrod, kterΘ p°itahujφ Φßstice popφlku s opaΦn²mi elektrick²mi nßboji.
   Hrub² popel a struska se zrny o velikosti do p∞ti centimetr∙ tvo°φ p°ibli₧n∞ jednu Φtvrtinu odpadu. Tato Φßst se zachycuje ve spodnφ partii ohniÜt∞ pod spalovacφ komorou.
   Z n∞kter²ch druh∙ popelovin se dajφ vyrßb∞t stavebnφ hmoty.

ElektroodluΦovaΦ.

Kotle budoucnosti

Pravd∞podobn∞ nejv²hodn∞jÜφ zp∙sob vyu₧itφ energetickΘho uhlφ p°edstavuje kombinace tlakovΘho zply≥ovßnφ uhlφ a tzv. paroplynovΘho cyklu. Tento zp∙sob v²razn∞ zvyÜuje ·Φinnost v²roby elektrickΘ energie a odbornφci oΦekßvajφ jeho bou°liv² rozvoj zejmΘna v t∞ch zemφch, kterΘ jsou odkßzßny p°evß₧n∞ na uhelnΘ zdroje energie.
   RozemletΘ uhlφ (vysokß sirnatost nenφ problΘm) se v generßtoru (zplynovaΦi) za vysokΘ teploty a tlaku nejprve zplynuje. VeÜkerΘ pevnΘ Φßstice, kterΘ jinak unikajφ do vzduchu, se m∞nφ ve strusku vhodnou pro stavebnictvφ. Surov² plyn je ochlazen, zbaven sφry (tu lze v²hodn∞ prodat) a dalÜφch neΦistot.
   Energetick² plyn se vede dßle do plynovΘ turbφny, v jejφ₧ komo°e se spaluje. Vznikß elektrickß energie a navφc plyn opouÜt∞jφcφ turbφnu je natolik hork², ₧e v kotli oh°eje vodu na pßru. V parnφ turbφn∞ se pak vyrobφ dalÜφ elekt°ina.