32. a kousek 33. týdne

A už do práce nechodím. :-) Je to paráda, moc jsem se těšila, až budu moct zůstat doma. Oficiálně nastupuji mateřskou dovolenou až 1. května (počítáno 6 týdnů od pozdějšího termínu porodu – tj. 12. června), ale ještě mi zbývalo 7 dnů dovolené, které jsem si chtěla vybrat. Takže jsem v práci předala mé nástupkyni klíč od kanceláře, vrátila jsem klíč na vstup do budovy a rozloučila se.

Rozlučku jsem uspořádala už v pátek minulý týden, a to z toho důvodu, že šéf a dalších 5 kolegů odjíždělo na celý tento týden do zahraničí. Dostala jsem strašně moc dárků (hlavně pro miminko, ale některé i pro mě), ještě že pro mě Skoky přijel autem, jinak bych to vůbec nepobrala!

První den volna (středa) jsem ale nestrávila odpočinkem od pracovního shonu, ale na nohách. Hned ráno jsem jela do města vyřídit nějaké drobnosti (pošta, nechat vyměnit baterii v hodinkách atd.) a odpoledne na nákup. Naše lednička doma už byla opravdu dost prázdná. Hlavním programem mého dne byla prohlídka porodnice u Apolináře. Exkurse začíná v 10 hod. u těhotenské poradny v 1. patře. Nejdříve nás bylo relativně málo (asi 7 lidí), ale pak se k nám přidávali ještě opozdilci a možná nás celkově na prohlídce bylo 20, včetně tatínků. Provázela nás porodní asistentka a zašli jsme na oba porodní sály a na oddělení šestinedělí. Na porodních sálech mají 3 nová porodní lůžka, ostatní jsou ještě stará. Nová lůžka jsou alespoň dostatečně široká, ale ty staré lehátka mi připadají dost úzká. Asi se na nich žena nemůže moc hýbat, jinak by mohla spadnout. Aspoň tak mi to připadalo. Šestinedělí vypadalo klasicky, viděli jsme i všechny typy nadstandardních pokojů – jednolůžkový bez sociálního zařízení (300 Kč), dvoulůžkový s vlastním sociálním zařízením (500 Kč) a jednolůžkový se sociálním zařízením (700 Kč). Jen jsem se trošku pobavila, když na chodbě šestinedělí byla cedulka s informací o svačině: „Svačina – 15.00 hod., 1 rohlík, 2 dcl mléka.“ Asi typická denní nemocniční strava, protože cedulka vypadala, že už tam visí dost dlouho. Zájemkyně o tuto porodnici, běžte se tam podívat.

V sobotu jsme šli se Skokym vyměnit tu autosedačku, kterou jsem dostala před týdnem v práci. Vybírali jsme dlouho a nakonec jsme ji vyměnili za sadu ložního prádla do postýlky. Uvědomili jsme si, že vlastně zatím nemáme čím miminko v postýlce přikrýt. Takže v tom velkém balíku je peřinka, polštářek (ten zatím používat nebudeme, aby mrňous spal na rovném), ochranný límec okolo postýlky, sada povlečení včetně prostěradla a nebesa. Nebesa používat určitě nebudeme, takže bych z toho kusu látky mohla něco malého ušít – aspoň povlak na polštářek. A protože nám zbývalo ještě asi 200 Kč do výše ceny sedačky, tak jsme ještě přihodili nůžky na nehty s kulatou špičkou a hřebínek s kartáčkem na vlasy. Trefili jsme to s cenou celkem dobře – celkem jsme jen doplatili 4,- Kč. Docela dobrý nákup… ;-)

Pak jsme zašli ještě do dalšího obchodu, jen tak se podívat, co mají hezkého. Dívala jsem se hlavně na podprsenky na kojení. Některé se mi i líbily, ale nevěděla jsem, kdy je nejlepší doba na nákup. Teď je přece jen asi ještě brzy a jakou velikost vůbec koupit? Vždyť se po porodu prsa ještě zvětší. Paní prodavačka nám řekla, že se správná doba na nákup je přibližně 2-4 týdny před porodem a když ji si obléknu, tak se mi má pod ramínko a část košíčku ještě vejít dlaň. Na nákup se proto vydáme ještě o něco později.

Břicho mi stále roste a už i dost tlačí – na všechny směry. Někdy se mi hůře dýchá, jindy když mi trochu ztvrdne břicho, tak zase tlačí směrem dolů. Začínám mít trochu problém se jednoduše ohnout, nebo třeba i ve sprše jen zvednout nohu, abych na ni dosáhla a mohla si ji namydlit. Ale ještě to jde. Když se mi hůře dýchá, tak pořádně narovnám záda, ramena k sobě a vypnu prsa, tak si kyslíku mohu dopřát podstatně více, než když chodím nebo sedím v „běžném“ postoji. Ten běžný postoj jsou u mě bohužel shrbená záda. Už od základní školy jsem měla problémy s páteří, takže ve správném postoji moc dlouho nevydržím. Asi před dvěma týdny se mi na břichu objevila „linea nigra“ – tmavší pruh od pupíku dolů. Není to hodně vidět, ale čára je tam. Uvidíme, za jak dlouho po porodu zmizí.

Když se nyní miminko hýbe, tak je i cítit, kde se nachází nějaká končetina. Najednou se pohne a začne se převalovat, vystrčí třeba nohu a nechá ji tak. Pohmatem je cítit, jak mám kus břicha měkký, pak vystupuje najednou něco malého a tvrdého, no a kousek vedle pak mám břicho zase měkké. Občas si tu nohu (jestli je to vůbec noha…) miminko zapomene zase dát zpátky k tělu, tak mám na chvíli břicho našišato. :-)

Stále chodím cvičit, dělá mi to dobře na tělíčko. Lepší, než se válet. Občas si zacvičím i sama doma. Minulý týden jsem byla po asi dvoutýdenní přestávce (nestíhala jsem kvůli práci) zase cvičit. Dopadlo to tak, že jsem necelý týden nemohla ani pořádně chodit. Jednoduše jsem měla namožené svaly na nohou – na stehnech. To bylo utrpení třeba si jen sednout….jejej. Tento týden (přesně týden od minulého cvičení) jsem byla na tělocviku opět a tentokrát mě nohy nebolí. No je vidět, že když jsem se chvilku nesnažila hýbat, hned se to projeví na těle.

Příští týden jdu opět na kontrolu k panu doktorovi, tak jsem zvědavá, jestli budu chodit dále do těhotenské poradny i k němu, nebo jen na ambulanci do porodnice, kterou si vybereme.