21. týden a kousek 22. týdne

Zase jsem viděla mrňouse tam uvnitř! Od doby, kdy jsem miminko viděla naposledy (to bylo ve 12. týdnu na pohotovosti), nám docela vyrostl. Skoky šel do Podolí se mnou, aby ho viděl poprvé. Tentokrát jsme měli štěstí, mnoho maminek před námi nebylo a šli jsme rychle na řadu. V čekárně mě docela překvapilo, že Skoky byl jediný nastávající tatínek, který se šel na miminko podívat. Všechny ostatní dámy tam své drahé polovičky neměly. Paní, která šla přede mnou (a už byla v hodně pokročilém stadiu těhotenství), pustili i tlukot srdíčka. Bylo to nějak hodně hlasitě, Skoky nevěděl co to je, tak jsem mu to vysvětlila. Chvilku poslouchal a pak se ještě zeptal: "A to tam má slona?"

Protože to v ordinaci jde jak na běžícím páse, musel Skoky chvilku počkat venku v čekárně, než se maminka přede mnou oblékla, mohl by ji okouknout. ;-) Sestřička ho pozvala dovnitř, zrovna když jsem se uvelebila na vyšetřovací lehátko.

Před víkendem jsem začala vést se Skokym debatu o tom, zda-li si necháme říct, jestli to bude holčička nebo chlapeček. Já to vědět nechtěla, chci, aby to pro mne bylo to velké překvapení na konci, Skoky by to naopak vědět chtěl. Museli jsme se na něčem dohodnout. Tak jsem mu jednoduše řekla: "Skoky, jako "hlava rodiny" budeš mít rozhodující slovo. Když to budeš chtít vědět, tak si to říct necháme, jo? Já to tedy vědět nechci, ale klidně se podřídím. Můžeš se rozmyslet, máš na to ještě pár dnů." Přiznám se, že jsem ho trošičku chtěla i vyzkoušet, čemu dá přednost. Jestli své zvědavosti, nebo mému přání nechat pohlaví našeho miminka prozatím utajeno. Doufala jsem, že samozřejmě tomu druhému.

Zpátky k vyšetření. Já jsem už ležela, pan doktor mi prsknul na břicho ten studený gel a Skoky rázným krokem vešel dovnitř a pozdravil: "Dobrý den!" Další tři kroky a už stál u nás. Ještě si ani nepoložil kufřík na zem a povídá: "Nechceme to vědět, pane doktore, nechceme!" Doktor vzhlédnul, sám se ještě ani nestačil na nic zeptat (dokonce ani sestry, o jaké vyšetření jde) a už to od Skokyho slyšel. "Takže nechcete?" Skoky: "NE!" Hned mě potěšilo jeho rozhodnutí. Nějak podvědomě jsem věděla, že řekne, že to nechceme vědět, ale až tak rázně, to jsem tedy nečekala. :-)))

Bohužel jsem neviděla na monitor, to bylo prozatím dopřáno jen Skokymu. Pan doktor kontroloval všechny vnitřní orgány a co viděl, hlásil sestřičce, která zapisovala do těhotenské průkazky. Všechno snad vypadá být v pořádku, o ničem špatném nás doktor neinformoval. Sestřičce hlásil: "1 plod, akce +, plodové vody dostatek, pak nějaké zkratky a čísla, které jsou zapsány, ale ve kterých se nevyznám (BPP, ABD, f). Hlava, obličej, páteř, břišní stěna, odstup pupečníku, srdce 4 oddíly, křížení cév normální, žaludek naplněný +, ledviny +, močový měchýř +, končetiny ve správné orientaci." Pak se smiloval i nade mnou, otočil monitor a já ho/ji viděla taky. Ukázal mi, kde co je, ale něco jsem poznala i sama - hlavičku, páteř a tlukoucí srdíčko. Je to zvláštní, když na miminko můžeme takhle koukat a jakoby mu lézt do "soukromí". Ale pro tentokrát nám to snad promine. ;-)

Poprosili jsme o fotku, tak se snažil pan doktor, aby ho/ji dostal co nejlépe do záběru. Zrovna byl/a ve svislé poloze, takže se podařilo jen částečně. No posuďte sami. ;-)

O víkendu jsme měli u nás v domečku návštěvu. Děda měl svátek, tak přijela babička i děda, moji rodiče a seshora přišel i brácha se švagrovou (děti byly na víkend u Jičína) a snědlo se pár chlebíčků. Babička mě zkritizovala, jak jsem tlustá, že mám nějak veliké břicho. Po deseti minutách však vyšlo najevo, že se jí asi trochu zastavil čas. Myslela, že jsem ve druhém měsíci...

Pak přišla řeč samozřejmě na miminka, švagrová (v eMiminkovské diskusi vystupuje jako "tetka od eMiminka") to nevydržela a vylezla na půdu, kde bylo v pytlích schované oblečení po jejích dvou dětech. Tak se ty hromady snesly dolů a začaly jsme se v tom ještě s mojí mámou přehrabovat. Rozdělovaly jsme oblečení podle velikosti a zatím mám na jedné velké hromadě v kuchyni oblečení pro novorozeňata až do půl roku (samozřejmě bude záležet na tom, jak to naše bude po narození veliké). Opravdu jsem vděčná za to, že to všechno schovala a teď to budu moct použít. Kdybych měla kupovat vše nové, to bych se asi nedoplatila. Nyní mám o zábavu postaráno - prát, žehlit, skládat atd. Je neuvěřitelné, jak jsou některé košilky malinkaté. Skoky nechce uvěřit, že to nějakému miminku může být akorát. :-) Zatím ale ještě nemáme skříň, tak to skládám do krabice. Snad ale už brzy začneme zařizovat i pokojíček pro miminko.