*18.8.1830, Vφde≥, V21.11.1916, Vφde≥; rakousk² cφsa°, Φesk² a uhersk² krßl
Jeho cti₧ßdostivß matka Äofie Bavorskß ho
cφlev∞dom∞ vychovßvala jako budoucφho cφsa°e, vedla ho k
religiozit∞, odpov∞dnosti a pφli. OdmaliΦka ₧il v
p°esv∞dΦenφ o bo₧skΘ vyvolenosti dynastie. Pocit
v²jimeΦnosti ovÜem mladΘho arcivΘvodu dovedl k izolovanosti
a autokratickΘ sebed∙v∞°e. Po cel² ₧ivot se nesblφ₧il ani
s vlastnφmi sourozenci. Ve t°inßcti letech nastoupil slu₧bu v
armßd∞ v hodnosti plukovnφka. Jeho zßliba ve vÜem vojenskΘm
m∞la vliv i na jeho oblΘkßnφ, nosil tΘm∞° v²luΦn∞
uniformu. Vzhledem k ΦasnΘmu p°evzetφ vlßdy se mu nedostalo
obecn∞jÜφho a ÜirÜφho vzd∞lßnφ. Velmi si oblφbil
kreslenφ, zatφmco k hudb∞ nenaÜel hlubÜφ vztah. Necel² rok
se seznamoval s prßvy a stßtov∞dou.
Dne 2.12.1848 se v Olomouci Ferdinand I.
z°ekl tr∙nu ve prosp∞ch osmnßctiletΘho FrantiÜka Josefa I.
Nov² cφsa° se op°el o rakouskΘho ministerskΘho p°edsedu
Felixe knφ₧ete Schwarzenberga, potlaΦil revoluci a obnovil
velmocenskΘ postavenφ Rakouska v italskΘ a n∞meckΘ oblasti.
Ve vnit°nφ politice odvolal ·stavu, obnovil absolutistickΘ
z°φzenφ a p°evzal sßm vlßdu (1852), avÜak bez dostatku
politick²ch zkuÜenostφ. B∞hem krymskΘ vßlky (1854-1856) si
Rakousko znep°ßtelilo Rusko, obojak² postoj ho p°ivedl do
mezinßrodnφ izolace a nesprßvnß kalkulace i do vßlky s
Franciφ a Sardiniφ (1859). Jako generalissimus neprokßzal
cφsa° vojev∙dcovskΘ nadßnφ. Po n∞kolika porß₧kßch
odstoupil Lombardsko, mocensky vyklidil italskou oblast a
bezmocn∞ p°ihlφ₧el vzniku nßrodnφho italskΘho stßtu. Po
prohranΘ vßlce s Pruskem (1866) se Rakousko stßhlo i z
n∞meckΘ oblasti a p°iÜlo o Benßtsko. Po katastrofßlnφ
porß₧ce doÜlo k liberalizaci systΘmu a roku 1867 k
rakousko-uherskΘmu vyrovnßnφ. Monarchie se rozd∞lila na dv∞
Φßsti, m∞la dv∞ hlavnφ m∞sta, dva odd∞lenΘ parlamenty,
komplikovan² systΘm spoleΦn²ch a odd∞len²ch ministerstev.
Rakousko-Uhersko m∞lo spoleΦnΘho panovnφka, armßdu a
zahraniΦnφ politiku. Vyrovnßnφ °φÜi neupevnilo, vedlo
naopak k posφlenφ nacionalismu u ,,neuspokojen²ch? nßrod∙ a
ve svΘ podstat∞ zap°φΦinilo zßnik °φÜe. FrantiÜek Josef
I. a₧ do svΘ smrti brßnil dalÜφ federalizaci °φÜe,
dodr₧oval ·stavu a vyrovnßnφ.
Liberßlnφ vlßdy (1867-1879) zavedly pokrokov²
Ükolsk², tiskov² a volebnφ zßkon, Φeskou otßzku ovÜem
nevy°eÜily. V zahraniΦnφ politice se poda°ilo roku 1878
okupovat Bosnu a Hercegovinu, uzav°φt spojenectvφ s N∞meckem
(1879), je₧ o t°i roky pozd∞ji rozÜφ°ila Itßlie
(Trojspolek). Konzervativnφ vlßda hrab∞te Taaffeho prohloubila
volebnφ reformu. Po roce 1893 vlßdy Φelily vln∞ nacionalismu
a nadstranick² cφsa° plnil d∙le₧itou integrujφcφ ·lohu.
Byl mezi lidem oblφben, stal se symbolem tradice a zßrukou
spravedlnosti. Roku 1907 bylo zavedeno vÜeobecnΘ volebnφ
prßvo. Rakousko-Uhersko hodlalo velmocensky ovlßdnout Balkßn,
kde narazilo na ruskΘ ambice. V roce 60. v²roΦφ cφsa°ova
nßstupu na tr∙n doÜlo k anexi Bosny a Hercegoviny, kterß
vyvolala vß₧nou mezinßrodnφ krizi. O Üest let pozd∞ji
vypukla prvnφ sv∞tovß vßlka. FrantiÜek Josef I. zem°el
uprost°ed vßlky po 68 letech vlßdy a byl poh°ben do
kapucφnskΘ krypty ve Vφdni.
Z man₧elstvφ s Al₧b∞tou
Bavorskou se narodily Φty°i d∞ti: Äofie
(*1855-V1857),
Gisela
(*1856-V1932),
Rudolf
(*1858-V1889)
a Marie ValΘrie
(*1868-V1924).
Cφsa° svoji man₧elku miloval, ale kv∙li svΘ citovΘ
chladnosti, Al₧b∞tin∞ extravagantnosti a zßsah∙m svΘ matky
zpoΦßtku Ü¥astnΘ man₧elstvφ ztroskotalo. V rodin∞ ho
stφhala jedna tragΘdie za druhou. Bratra Maxmilißna
zast°elili roku1867 v Mexiku, jedin² syn Rudolf spßchal
roku 1889 sebevra₧du a cφsa°ovna se stala roku 1898 ob∞tφ
atentßtu. B∞hem svΘ vlßdy m∞l p∞t nßslednφk∙ tr∙nu:
bratra Maxmilißna, syna Rudolfa,
bratra Karla Ludvφka,
synovce FrantiÜka
Ferdinanda d┤Este a prasynovce Karla I.
á