KAREL I.

*17.8.1887, Persenbeug, V1.4.1922, Madeira; poslednφ rakousk² cφsa°, Φesk² a uhersk² krßl

Syn arcivΘvody Otty a Marie Josefy studoval p°φrodov∞dnΘ obory na SkotskΘm gymnßziu ve Vφdni a od roku 1905 slou₧il v armßd∞. ProÜel mnoha posßdkami v ╚echßch a HaliΦi. Zajφmal se o reformnφ plßny svΘho str²ce, FrantiÜka Ferdinanda d┤Este, ale z∙stßval mimo politickΘ d∞nφ. V roce 1911 se o₧enil se Zitou Parmskou. Roku 1914 se stal nßslednφkem tr∙nu. Nadßle ho dr₧eli stranou vysokΘ politiky, z∙stßval u armßdy. Po Brusilov∞ ofenziv∞ ho pak p°eveleli do v²chodnφho HaliΦe, kde se pozd∞ji z·Φastnil boj∙ s Rumunskem v Sedmihradsku. Dne 21.11.1916 p°evzal vlßdu a ujal se vrchnφho velenφ armßdy. Neustßle narß₧el na uherskou ne·stupnost a neloajßlnost, nepoda°ilo se mu vÜak usmφ°it nßrodnostnφ spory v P°edlitavsku. Nar∙stajφcφ zßvislost monarchie na n∞meckΘm spojenci odcizila definitivn∞ nen∞meckΘ nßrody, kterΘ se p°iklonily k exilov²m politik∙m, usilujφcφm o vznik nßrodnφch stßt∙. V zahraniΦnφ politice se cφsa°sk² pßr sna₧il zahßjit mφrovß jednßnφ. Pokusy, zprost°edkovanΘ princem Sixtem Parmsk²m, pape₧em, Üpan∞lsk²m krßlem a belgickou krßlovnou, skonΦily ne·sp∞chem. Dohoda pova₧ovala Rakousko-Uhersko za bezmocnΘho sekundanta N∞mecka. Pod vlivem n∞meckΘ a bulharskΘ porß₧ky doÜlo k rozpadu °φÜe, Ma∩a°i vypov∞d∞li vyrovnßnφ a nßrodnφ rady se transformovaly v prozatφmnφ vlßdy. Dne 11.11.1918 podepsal Karel I. ve Vφdni manifest, ₧e se stahuje z °φzenφ vlßdnφch zßle₧itostφ, ale v²slovn∞ se nez°ekl tr∙nu. Po vyhlßÜenφ republiky odmφtl se formßln∞ vzdßt tr∙nu a musel Rakousko v b°eznu 1919 opustit. Ze svΘho Üv²carskΘho exilu podnikl dva ne·sp∞ÜnΘ pokusy o p°evzetφ vlßdy v Uhersku. PotΘ ₧il a₧ do smrti na portugalskΘm ostrov∞ Madeira Poh°ben v Nossa Senhora do Monte.
Z man₧elstvφ se Zitou se narodilo osm d∞tφ: Otto (*1912), Adelheid (*1914-V1971), Robert (*1915), Felix (*1916), Karel Ludvφk (*1918), Rudolf (1919), Charlotte (*1921-V1989) a Al₧b∞ta (*1922).
á