Je prosinec a tak, jako každým rokem, shání všichni dárky pro své nejbližší. Někteří začali už v září, jiní nechávají vše na poslední chvíli. Já osobně se řadím k té druhé skupině. A musím se přiznat, že je pro mě rok od roku obtížnější obstarat dárky včas. Jak to tedy vypadá teď? Třiadvacátého vyrazím do města ve snaze najít ty správné věci, kterými rozzářím oči obdarovaných. Myslíte, že jsem šílenec? Den před Vánoci běhat po obchodech, měl jsem na to přeci času dost! Možná, že jsem. Ale podle obchodních řetězců se počítám mezi běžné nakupující. Ony totiž čekají vystresované vánoční maniaky až na Štědrý den. Nejprve jsem si myslel, že je to záležitost obřích obchodních domů ve velkých městech a dlouhá léta tomu tak skutečně bylo. Až letos se vše změnilo. Markety, které jsou zaměřené převážně na potraviny a naleznete je tudíž v každém malém městě, se rozhodly, že budou mít dvacátého čtvrtého prosince otevřeno až do půlnoci. Zřejmě pro případ, kdyby někdo v jedenáct v noci nutně potřeboval kilo pomerančů. Jakkoliv absurdní se mi tato situace zdá, jediné, čeho na tomto podivném rozhodnutí oněch marketů lituji, jsou paní a slečny prodavačky, které Vánoce stráví u kasy. A nemyslím si, že jim za to někdo dobře zaplatí.

1. Pro mě je a bude zážitkem měsíce Dívka za oknem...

2. To víte, že ano. Počínaje starými hudebními vykopávkami (rodina někdy vážně nechápe), Lynchem a vším okolo něj, konče mou touhou navštěvovat, zase opouštět sny a vkládat do nich tolik významu. Já myslím, že mi v tomto příliš lidí nerozumí...

1. Jenom jeden? Vždyť jsou Vánoce, teď je zážitkem každé ráno, odpoledne, kdy se probudím. Besídky, oslavy, nakupování dárků, vánoční shon, atmosféra, romantika barevných světýlek nebo jen nálada lidí kolem.

2. Rád bych o tom mluvil jako o slabůstce, někdo říká, že je to nešvar, zlozvyk nebo přímo úchylka. Kyselé, pálivé dobroty a hraní si s všemožnými špunty a uzávěry od lahví.

1. Zážitkem měsíce byla snaha o udržení suchého oka ve vlaku plném cestujícím při čtení Zelené míle... marná...

2. No, mám slabůstku pro PC hry, což zrovna moc lidí v mém okolí nechápe... a pak mam slabost pro upíry... to nechápe nikdo...

1. Utrpení ve školních lavicích. Můžu jim pořád dokola opakovat, že se nenechám honit, že jsem ve škole a ne na útěku, ale oni mě vůbec neposlouchají!
 

2. Začal jsem se více věnovat on-line hraní. Což chápou asi jen mí stejně „postižení soukmenovci.

1. Hodina mrznutí na autobusové zastávce.

2. Zeptám se ;).

1. Ano, pro sny. Jsou přece tak krásné a je v nich smysl, který spousta lidí nevidí. Ale nevím, jestli mě okolí nechápe. Teda úplně celé okolí. Já třeba považuju za své okolí i Click. To je takové okolí internetové, ale je to okolí, protože je mi blízko. Tam (vlastně tady) jsem našla pochopení hodně. Hlavně u Speedyho. Moc mi to pomáhá a jsem mu za to hrozně vděčná :). Ale nevím. Není to vlastně ani slabůstka. Ne, úplně.

2. To, že jsem začala psát básně. Zatím to jenom zkouším, ale moc si to užívám. Jedná se o hrozně krásný a nepopsatelný pocit. Kdo to nezkusil, nikdy nepochopí.

1. Bylo jich moc, strašně moc...

2. Je toho hodně, ale myslím, že okolí to sice chápe, ale závidí...

1. Nějak mě nic nenapadá...

2. CONy, týkající se fantasy a sci-fi a pak dřevárny resp. LARPy.