Věnováno dívce za oknem.

Tam za oknem. Kde pobývá a kde sní svůj život. Kde světlo jí prochází a kde temnota ladí její světlé vlasy. Tam za oknem. Plyne čas, pohlcuje, ona nevnímá. Pouze záblesky od jejích očí spatřují, že den střídá noc. Její obrysy, barvy a pohled zůstává. Jsou to tóny, melodie. Tolik hlubokých pohledů, tolik odlesků duše a tolik krásy. Vše spatřeno v jejích očích, studánkách citů a záplavách slané vody. Slzy. Spatřují se na její tváři, stékají až ke rtům, kde úsměv navrací jí štěstí. Ten úsměv je světlem v její kráse. Ten úsměv ji barví tvář…

S horkým čajem v rukou, nachlazena, souznívá. Světlý kouř nad šálkem stoupá a ona vdechuje tu vůni. Dívá se kolem sebe, oknem pozoruje okolí. Zelenou stráň, okrové stromy, padající listí, poletující vločky prvních sněhů. Otevírá okno a dotyky směřují až ke chladu a poryvu, jíž jí prostupuje, hladí šíji a splétá vlasy, které dávají se do pohybu a tance. Okno však brzy zavírá a listy knihy děkují za klid. Potemňuje svůj pohled očí a nechává působit teplo svého těla a vyhřátého pokoje. Stáčí se do klubíčka, unavena dnem. Její štěstí zůstává v hrnku dané chvíle.

S hudbou vstupuje do mé mysli a duše. Mění ji. Pohledem svých očí snažím se dotknout jejích hladkých rukou. Ty mé zatím spočinuly na její sametové tváři. Ustupuji. Zalekám se krásy a štěstí. Mám strach.

Jednou setkat se s odlesky jejích očí. Mé jediné přání, já nemám dalších...

autor - Speedy Daniel