jako oblaka snáší se každým večerem
skutečnost utajené lehkosti návštěv
jako stín vkrádá se mému srdci
a snad žal i bolest trpí zdá se

bolest tak sladkou, že trpět nečekaně chce se
ve chvílích, kdy srdce vydává se na pospas
do okenních tabulí a jejich hladkých vrstev
obrazy hvězd a mrazu nechat malovat

zrcadlo mé nápadně se tvému podobá
snad zjihlo srdce, zvlhlo oko a ty
možná, že spatřuješ mou duši cosi tká
vidíš můj odstín, barvy, ne však zář

snad potemnění mysli nazvat by se dalo
tvé časté navštívení po nocích mých střípků
navždy věrná, krůpěj snů se zdá
jenž dohromady dávají mi slovo znát