... zdaleka to jeτt╪ neznamená, ºe s ním màºeme zacházet zcela libovoln╪. Také v této oblasti je nutno dbát platn∞ch zákonn∞ch ustanovení, zejména autorsk∞ch práv.
Kdyº je software zadarmo...
V oblasti autorskoprávní ochrany poƒítaƒov∞ch programà neustále panuje vícemén╪ chaos a trvale naràstající vliv internetu tomu jeτt╪ napomáhá. Mnoho uºivatelà (a bohuºel i distributorà) se nap²íklad domnívá, ºe co je na internetu, je voln╪ dostupné pro jakékoliv zacházení. Jin∞m rozτí²en∞m bludem je p²edstava, ºe co je zadarmo, nepodléhá autorskoprávní ochran╪. A do t²etice se zako²enila pov╪ra, ºe kdyº nejsou poruτována autorská práva v∞d╪leƒn╪, není to trestné. Jasno do toho zjevn╪ nevnáτí ani promiskuitní pouºívání pojmà jako freeware, shareware, public domain a v poslední dob╪ i free software.
Nov∞ fenomén - free software
Sv╪t internetu poznává stále nové programové produkty oznaƒované p²ídavn∞m jménem "free", tedy díla, ke kter∞m mají uºivatelé zajiτt╪n p²ístup zdarma, v n╪kter∞ch p²ípadech dokonce zdarma i ràzn╪ pojatou moºnost anal∞zy, τí²ení a zm╪n zdrojov∞ch textà. B╪ºn╪ se na internetu zdarma nabízejí ràzné prohlíºecí a jiné programy (a sluºby, o kter∞ch v této stati nehovo²íme) - nejprve v rámci tém╪² davového nadτení jednotlivcà (tzv. aktivity "open source" ƒi "free software"), pozd╪ji v rámci otevírání obchodní strategie velk∞ch softwarov∞ch firem, které na takové aktivity musely zareagovat, nebo se otev²ením pokusily p²elstít své konkurenty na internetovém trhu.1
Rozdíl je v tom, ºe jednotlivce poskytující své nápady a v∞sledky své programátorské práce zdarma neƒeká v╪tτinou ºádn∞ následn∞ zisk, zatímco u velk∞ch firem se peníze vrací nejen za licence, ale i prost²ednictvím ceny reklamních ploch na stránkách, prodejem získan∞ch a poºadovan∞ch osobních údajà a dalτích marketingov∞ch dat, p²ikoupením souvisejících placen∞ch programà a sluºeb uºivateli apod.
Doposud pojem free neƒinil váºn╪jτí problémy zasv╪cen∞m ani laikàm, a to kupodivu ani právníkàm, protoºe byl pouºíván ve své anglické podob╪ a "vτichni v╪d╪li, o co jde". Oznaƒení "freeware" prost╪ znamenalo program, kter∞ mohl kaºd∞ "voln╪ uºívat", nebo£ jeho autor n╪kde - obvykle v licenƒních podmínkách zobrazen∞ch po spuτt╪ní programu - vyhlásil, ºe nap². pro nekomerƒní úƒely je moºné tento program pouºívat zdarma. Vτichni pak v╪d╪li, ºe sice mohou pojem "voln∞" p²ekládat ve smyslu "volného uºívání", i kdyº o volné autorské dílo podle ƒeského autorského zákona nejde: autorsk∞ zákon2 (dále jen AutZ) upravuje volná díla v ustanovení ⌡ 35 a rozumí jimi ta díla, u nichº skonƒila doba trvání autorského práva,3 anebo díla, která jsou volná z jiného dàvodu (nejsou d╪dicové, odmítli d╪dictví).
Màºeme proto pro p²esnost ƒi v odborn∞ch textech volit jiná oznaƒení, nap²íklad pracovn╪ hovo²it o bezplatn∞ch produktech - v protikladu k produktàm obchodovan∞m (p²iƒemº není pochyb o tom, ºe i bezplatné produkty jsou jist╪ obchodovatelné). Nebo také pouºívat dále pojmà "voln∞ produkt", "voln∞ software", "volná licence" s v╪domím, ºe se jedná o termíny odporující právní terminologii a upravené ƒeskou legislativou, a tedy co do dàsledkà jejich pouºití o pojmy nejasné.4
Práv╪ ƒeská legislativa v této oblasti klade v╪cem ve sv╪t╪ internetu zcela b╪ºn∞m neobvyklé p²ekáºky. Hovo²íme-li zde o b╪ºnosti, máme na mysli p²eváºn╪ angloamerickou úpravu autorsk∞m právem - to ovτem platí z hlediska internetu, nikoliv z hlediska naτeho právního systému. ¼eské (a obecn╪ kontinentální) autorské právo je totiº zaloºeno na osobnostním pojetí neodd╪liteln∞ch autorov∞ch práv jako monolitu p²ináleºejícího konkrétní fyzické osob╪ (u spoluautorà osobám). Tzv. osobní autorská práva náleºí pouze fyzické osob╪, nemàºe je získat jiná osoba a jsou vlastn╪ autorem nep²evoditelná: nikdo nemàºe p²evést svoje autorství na n╪koho jiného. V∞jimku tvo²í pouze právo uºití, resp. τí²ení. A tady je t²eba ²íci, ºe nesporn╪ naprostá v╪tτina "free products" je v tomto ohledu autorsk∞m dílem i podle ƒeského autorského zákona - se vτemi dàsledky, které z tohoto omezení vypl∞vají.
Software jako autorské dílo
Právní v∞chodiska
Prakticky kaºd∞ poƒítaƒov∞ program (neboli software) 5 je autorsk∞m dílem chrán╪n∞m podle AutZ, nebo£ je tvàrƒím vyjád²ením urƒité myτlenky, "v∞ronem" autorovy osobnosti (resp. v∞sledkem tvàrƒí ƒinnosti více autorà). Podle ⌡ 2 tohoto zákona za p²edm╪t ochrany se povaºují i programy poƒítaƒà, pokud splσují pojmové znaky d╪l podle tohoto zákona; nestanoví-li tento zákon jinak, jsou chrán╪ny jako díla literární. Dále platí:
? Autor má právo: a) na ochranu svého autorství, zejména na nedotknutelnost svého díla, a je-li dílo uºíváno jinou osobou, aby se tak d╪lo zpàsobem nesniºujícím hodnotu díla, b) s dílem nakládat, zejména rozhodnout o jeho uve²ejn╪ní a udílet svolení k jeho uºití, c) na odm╪nu za tvàrƒí práci. (⌡ 13)
? Uºít díla, pokud to není dovoleno p²ímo zákonem, lze jen se svolením autora. Svolení k uºití díla ud╪luje autor smlouvou.6 (⌡ 14 odst. 1)
Zásadní p²itom je, ºe AutZ nechrání myτlenku, n∞brº její tvàrƒí zpracování.7 Aby program byl autorsk∞m dílem, musí vykazovat znaky jedineƒnosti a neopakovatelnosti, tedy autorskoprávní individuality a pàvodnosti (originality) díla,8 dané jeho ztvárn╪ním, které zákon formuluje jako "vyjád²ení slovem, písmem, náƒrtem, skicou nebo v jakékoli jiné vnímatelné podob╪".9 P²itom AutZ sám tyto pojmy neuvádí ani nerozpracovává - v∞klad s ràznou mírou autority podávají odborníci, uƒebnice ƒi judikáty (rozhodnutí soudà) a vypl∞vá z interpretace pojmà, s nimiº autorsk∞ zákon operuje.
Poƒítaƒové programy v╪tτinou budou autorská díla naplσující pojmové znaky podle ⌡ 2 AutZ, a tedy budou podle tohoto zákona chrán╪ny. To platí bez ohledu na to, zda program byl autorem (nebo k∞mkoliv jin∞m) oznaƒen jako "free" ƒi jinak.
Právo uºívat autorské dílo
Zacházení s autorsk∞mi díly zákon naz∞vá obecn∞m termínem "uºívání", p²ípadn╪ zavádí jeho speciální subkategorii, a to distribuci neboli τí²ení autorsk∞ch d╪l.
Aº na v∞jimky v podob╪ d╪l voln∞ch musí uºivatel právo k uºívání nab∞t smlouvou.10 Ta u poƒítaƒov∞ch programà oznaƒen∞ch jako freeware nemusí b∞t v n╪jaké p²ísn╪ formalizované podob╪, postaƒí nap². jednostranné prohláτení autora.11 Podobn╪ u sharewaru se màºe jednat o jednostranné prohláτení autora sd╪lující uºivateli, kdy a za jak∞ch podmínek màºe dílo uºívat. V obou p²ípadech zde vτak hovo²íme o uºívání pouze ve smyslu instalace a spuτt╪ní, tedy nikoliv dalτího τí²ení ƒi dokonce modifikace programà.
Zatímco pro smlouvy o τí²ení díla12 zákon p²edepisuje písemnou podobu,13 u smlouvy o poskytnutí práva dílo uºívat to není v zásad╪ nutné. Absence písemné formy ovτem ƒiní existenci a obsah takto uzav²ené smlouvy prakticky nedokazateln∞mi, a tedy - jak podle naτeho názoru vypl∞vá z kontextu AutZ - dàkazní b²emeno, ºe autorské dílo uºívá legáln╪, by m╪l v p²ípadném sporu nést uºivatel.
Smlouva o uºívání softwaru màºe mít charakter oboustrann╪ potvrzeného (podepsaného) ujednání, ale postaƒí i úƒetní doklad + obchodní podmínky,14 nebo dokonce smlouva màºe b∞t uzav²ena konkludentním jednáním15 kupujícího.
Teoreticky je moºné nab∞t program (a právo jej uºívat) od jakékoliv osoby. Je tu ale ust. ⌡ 19 odst. 2 AutZ, podle n╪hoº nabyvatel smí získané oprávn╪ní p²evést na t²etí osobu jen se svolením autora. Druh∞ odstavec ⌡ 19 tak vlastn╪ zakazuje dalτí prodej d²íve zakoupeného softwaru bez souhlasu autora, tj. chci-li n╪komu prodat mnou pouºívan∞ program, m╪l bych o souhlas poºádat nositele autorsk∞ch práv (pokud není v licenƒních podmínkách takov∞to souhlas globáln╪ ud╪len, eventuáln╪ ud╪len s podmínkou, kterou je nutno pro legalitu p²evodu splnit - nap². p²eregistrace nového uºivatele podle pokynà, jeº jsou uvedeny v licenƒním ujednání).
AutZ versusfree software
AutZ v∞slovn╪ upravuje smlouvu o τí²ení díla (⌡ 22), která musí b∞t sjednána písemn╪ a jejíº obsah je podrobn╪ stanoven (zpàsob a rozsah τí²ení díla, datum, kdy se tak stane, autorská odm╪na, souƒinnost autora, doba, na kterou je sjednána, a závazek uºivatele, ºe τí²ení provede na svàj úƒet); v dalτím ustanovení pak zákon v ⌡ 28 neurƒit╪ ²íká, ºe na smlouvy o jiném uºití díla (tedy o jiném uºití, neº τí²ení díla) se p²im╪²en╪ vztahují ustanovení o smlouv╪ o τí²ení díla. Fakticky to znamená, ºe konkrétní v∞klad této "p²im╪²enosti" je dán v p²ípad╪ sporu v∞kladem soudu a jeho posouzením. Na druhé stran╪ vτak v╪tτina bezplatn∞ch produktà zahrnuje ve sv∞ch tzv. licencích poºadavek nebo alespoσ moºnost jejich τí²ení po p²epracování uºivatelem.
Naráºíme zde tedy na zásadní rozpor mezi p²áním autorà softwaru - kaºd∞ màºe s programem více mén╪ nakládat dle libosti - a kogentním (na²izovacím) ustanovením AutZ, kter∞ poºaduje písemnou smlouvu o τí²ení programu a odm╪nu autorovi.
Jak tedy nab∞t právo k bezplatn∞m produktàm v souladu s ƒesk∞m autorsk∞m zákonem? Je nabídku bezplatn∞ch programov∞ch produktà moºné povaºovat za návrh smlouvy ve smyslu obƒanskoprávním (a hledat oporu ve vztahu oferty a její akceptace k tomu, abychom uzav²ení smlouvy p²ipustili?). A musíme tento vztah vàbec ²eτit?
Autorsk∞ zákon se vztahuje na díla autorà, kte²í jsou ƒesk∞mi obƒany, a na díla autorà, kte²í poºívají v ¼R azyl; na díla cizích státních p²ísluτníkà pak podle mezinárodních smluv p²i zaruƒení vzájemnosti.16 Podle Revidované úmluvy bernské (dále jen RΘB), ƒl. 5, odst. 1: "Auto²i mají ve vztahu k dílàm, pro n╪º jsou chrán╪ni podle této úmluvy, v ostatních státech Unie krom╪ státu pàvodu díla práva, která p²ísluτné zákony jiº p²iznávají nebo v budoucnu p²iznají jejich obƒanàm, jakoº i práva zvláτ£ p²iznaná touto smlouvou." AutZ je tedy t²eba dodrºet ve vztahu ke vτem signatá²àm RΘB.17 Uºivatel internetu p²itom vτak nemá moºnost prokázat totoºnost poskytovatele bezplatného produktu s jeho autorem, ƒi dokonce zjiτ£ovat autorovu státní p²ísluτnost (nechlubí-li se jí p²ímo), stejn╪ jako nelze p²edpokládat jeho znalost mezinárodních úmluv. Je ovτem t²eba si ²íci, ºe v╪tτiny zemí se RΘB t∞ká.
Jelikoº jde o díla τí²ená na internetu, tedy autorská díla, nemàºeme se u nás odvolávat na p²ípadnou úpravu obchodn╪závazkov∞ch vztahà, ale v∞luƒn╪ jen na autorsk∞ zákon a podpàrn╪ na obƒansk∞ zákoník. Pokud se má uºivatel takového produktu vyhnout p²ípadn∞m sporàm, m╪l by mít jeho uºívání a p²ípadné τí²ení zajiτt╪no smlouvou; jak jí vτak dosáhnout, aby odpovídala alespoσ minimu poºadavkà, není - uváºíme-li moºn∞ právní "guláτ" spojen∞ s internetem - vàbec jednoznaƒné.
Kdyby doτlo ke sporu o takov∞ produkt u uºivatele v ¼R, ²eτil by tento spor ƒesk∞ soud, kter∞ by se zajímal o napln╪ní podmínek ƒeské právní úpravy. Nabídka smlouvy u bezplatn∞ch produktà (ve smyslu návrhu na uzav²ení smlouvy na stránkách internetu) se v souladu s ƒesk∞m právem chápe jako "projev vàle sm╪²ující k uzav²ení smlouvy a urƒen∞ jedné nebo více urƒit∞m osobám", pokud je dostateƒn╪ urƒit∞ a vypl∞vá z n╪j vàle navrhovatele, aby byl vázán v p²ípad╪ jeho p²ijetí.18 To nabídky, o kter∞ch uvaºujeme, v podstat╪ splσují - pokud nezpochybníme to, co je mín╪no urƒitostí osob, kter∞m je návrh urƒen, a urƒitost vlastního návrhu. Ve skuteƒnosti je ovτem nabídka uƒin╪na naprosto neurƒitému okruhu osob (i kdyº je, vzhledem k obvykl∞m podmínkám u t╪chto produktà, obsahov╪ urƒitá). Podle naτeho názoru tedy tímto zpàsobem nelze platnou smlouvu uzav²ít, nebo£ jde o pouhou v∞zvu k podávání návrhu na uzav²ení smlouvy podle obchodního zákoníku.19
Ovτem dalτí krok uºivatele, kter∞ má zájem o bezplatn∞ produkt, tj. skuteƒnost, ºe se urƒit∞m zpàsobem k návrhu p²ihlásí, lze naopak z právního hlediska za návrh uƒin╪n∞ tímto uºivatelem povaºovat. Smlouva vznikne, jakmile návrh uºivatele poskytovatel bezplatného produktu p²ijme, tedy z²ejm╪ uƒiní jiné "vƒasné jednání, z n╪hoº lze dovodit jeho souhlas". Aº potud bychom mohli dosavadní praxi p²ik∞vnout s tím, ºe takto z²ejm╪ relevantní smlouva vzniknout màºe. V pojetí naτeho obƒanského práva je smlouva uzav²ena okamºikem, kdy vyjád²ení souhlasu s návrhem dojde navrhovateli. V praxi by to tedy znamenalo, ºe se jako uºivatel p²ihlásím k uºívání bezplatného programového produktu, ƒímº navrhnu jeho poskytovateli uzav²ení smlouvy - poskytovatel pak ovτem musí vyjád²it svàj souhlas a ten mi musí jako navrhovateli dojít: jen v takovém p²ípad╪ lze vztah mezi poskytovatelem bezplatného produktu a jeho uºivatelem povaºovat za smluvní.
Podle naτeho názoru by takovou smlouvu bylo moºno platn╪ uzav²ít i prost²ednictvím elektronické komunikace, tedy nap². vypln╪ním formulá²e na webové stránce zájemcem o program a následn∞m odesláním souhlasného mailu autorem programu.
Sloºit╪jτí je ovτem otázka, zda je obsah takového smluvního vztahu zcela perfektní: autorsk∞ zákon totiº p²edpokládá, ºe p²i kaºdém uºití díla náleºí autorovi odm╪na - a pro smlouvu o τí²ení díla je stanovení autorské odm╪ny povinné.20 Podle n╪kter∞ch v∞kladà se p²itom nelze platnou dohodou vzdát práv (pohledávek) na autorské odm╪ny, jeº dosud nevznikly a které mohou v budoucnu teprve vzniknout.21 Taková dohoda by totiº byla v rozporu s kogentním ustanovením ⌡ 574 odst. 2 ObƒZ.
Podle naτeho názoru se lze vzdát práv, která v dob╪ uzav²ení dohody existují - autor by se tedy mohl vzdát odm╪ny p²i uzavírání konkrétní dohody s konkrétním zájemcem o dalτí τí²ení ƒi modifikaci programu. Nelze ovτem vylouƒit, ºe konkrétní soud bude mít v konkrétní v╪ci názor jin∞.
Znovu tedy naráºíme na dlouho známou, leƒ zákonodárci rad╪ji nevid╪nou skuteƒnost, ºe naroubování poƒítaƒov∞ch programà na koτat∞ strom autorského zákona v dosavadním pojetí se prost╪ nezda²ilo; ochrana programà jako literárních d╪l snad màºe navenek vyvolat jakési uspokojení, to vτak rychle opadne p²i bliºτím seznámení s v╪cnou stránkou autorskoprávní úpravy.
Nástin moºného ²eτení
Aby doτlo k platnému uzav²ení smlouvy o τí²ení díla podle AutZ, je t²eba postupovat v∞τe uvedenou cestou opaƒného návrhu - od zájemce k autorovi. To samoz²ejm╪ znaƒn╪ zkomplikuje proces p²ejímání free softwaru, ale v souƒasné dob╪ nevidíme jinou cestu.22 Krom╪ toho musíme p²edpokládat, ºe naτe konstrukce vzdání se autorské odm╪ny tak, jak jsme ji v∞τe navrhli, bude shledána zákonnou.
Samostatnou moºností by bylo promítnutí urƒit∞ch specifick∞ch vlastností poƒítaƒov∞ch programà do p²ipravovaného návrhu nového autorského zákona, na n╪mº jiº po mnoho let pracuje Ministerstvo kultury ¼R. Obáváme se ale, ºe existence "free softwaru" leºí stejn╪ hluboko pod rozliτovací úrovní autorà novely jako software samotn∞.
Vladimír Smejkal, Martin Vlƒek
1 Viz nap²íklad zve²ejn╪ní zdrojového kódu Communicatoru firmou Netscape.
2 Zákon ƒ. 35/1965 Sb., ve zn╪ní pozd╪jτích p²edpisà.
3 Ta je obecn╪ podle ⌡ 33 téhoº zákona po dobu ºivota autora a 50 let po jeho smrti, u d╪l anonymních a pseudoanonymních, která u softwaru také p²ipadají v úvahu, 50 let po uve²ejn╪ní díla.
4 Platí to i v p²ípad╪ pojmu licence - srovnej ⌡ 508 a násl. obchodního zákoníku, kter∞ hovo²í pouze o licenƒní smlouv╪ k p²edm╪tàm pràmyslového vlastnictví, tedy nikoliv k autorsk∞m dílàm, u nichº je pouºíván pojem "licence" jako neprávní, leƒ vºité oznaƒení pro smlouvu definující "právo uºívat".
5 Detailní rozbor souvisejících pojmà viz ƒlánek Smejkal, V.: Podnikáme se softwarem. Softwarové noviny, IX, 1998, ƒ. 9, s. 88.
6 Zvláτ£ upozorσujeme na toto kogentní ustanovení, které zakládá jednoznaƒnou povinnost mít v n╪jaké form╪ souhlas autora s uºíváním jeho autorského díla.
7 Ochrana myτlenky je záleºitostí jin∞ch práv k duτevnímu vlastnictví - zejména práva patentového.
8 ⌡ 2 odst. 1 AutZ.
9 ⌡ 9 odst. 1 AutZ.
10 Viz ⌡14 AutZ.
11 U poƒítaƒov∞ch programà lze velmi obtíºn╪ p²edpokládat napln╪ní podmínek pro to, aby se dílo stalo voln∞m ze zákona podle ust. ⌡ 35, ale z²ejm╪ vºdy se bude jednat o dílo, u n╪hoº autor poskytne vτeobecné, volné, neomezené uºívací právo a souƒasn╪ toto dílo n╪jak∞m zpàsobem zp²ístupní ve²ejnosti - nap². vystavením na internetu. Smlouva màºe b∞t u freewaru nahrazena jednostrann∞m prohláτením autora o volném poskytnutí programu (práva jej uºívat, event. τí²it), p²íp. o jeho poskytnutí za urƒit∞ch podmínek.
12 Smlouvami o τí²ení díla jsou zejména smlouva nakladatelská, smlouva o ve²ejném provozování díla, smlouvy o τí²ení díla pàjƒováním nebo pronájmem rozmnoºenin díla, smlouva o τí²ení snímkà zvukového záznamu díla a smlouva o vysílání díla rozhlasem nebo televizí podle ust. ⌡ 22 a násl. AutZ.
13 Podle ⌡ 22 odst. 4 AutZ.
14 Podle ust. ⌡ 273 ObchZ odst. 1 ƒást obsahu smlouvy lze urƒit také odkazem na vτeobecné obchodní podmínky vypracované odborn∞mi nebo zájmov∞mi organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, které jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu p²iloºené.
15 Nev∞slovn╪ uƒin╪n∞m právním úkonem, tj. zaplacením a p²evzetím zboºí (viz ⌡ 35 ObƒZ).
16 Viz ⌡ 50 odst. 2 AutZ: "Na díla cizích státních p²ísluτníkà vztahují se ustanovení tohoto zákona podle mezinárodních smluv, a není-li jich, je-li zaruƒena vzájemnost."
17 Viz také T∞ƒ, V.: Pràmyslová a autorská práva v mezinárodním obchod╪. Linde, Praha 1997, s. 88.
19 Viz také Jehliƒka, O., µkárová, M., µvestka, J., Vodiƒka, A. a kol.: Obƒansk∞ zákoník. Komentá². 1. vyd., Praha, C. H. Beck 1994, s. 96.
20 Podle ust. ⌡ 22 odst. 3 AutZ smlouva o τí²ení díla musí stanovit zpàsob a rozsah τí²ení díla, ƒas, kdy se tak stane, autorskou odm╪nu, souƒinnost autora, dobu, na kterou je smlouva sjednána, a závazek uºivatele, ºe τí²ení díla provede na svàj úƒet. Navíc platí podle ust. ⌡ 14 odst. 2 AutZ, ºe autorovo oprávn╪ní vypl∞vající ze zákona nemàºe b∞t dohodou stran vylouƒeno ani zkráceno, tedy není moºné ani podle vàle autorovy otázku odm╪ny opomenout.
21 Telec, I.: Autorsk∞ zákon. Komentá². 1. vydání, Praha, C. H. Beck 1997, s. 161.
22 Nejsme jediní, protoºe k prakticky totoºnému záv╪ru dochází M. Cepl v textu "Právní rozbor dvou voln∞ch licencí z hlediska ƒeského práva" (www.fpm.cz/czech/Publikace/oplana.htm).
