Pomníky a sochy


	Pražská informační služba Betlémské nám. 2 116 98 Praha 1 info@pis.cz

Základní informace Znak Prahy Památky Národní kulturní památky Sochy a pomníky Piktogramy Doprava Ubytování Pražská nej... Jak se Praze říká Změny názvů Fotogalerie Petřínská rozhledna

Pomníky a sochy

Praha 1 Praha 2 Praha 3 Praha 4 Praha 5 Praha 6 Praha 7 Praha 8 Praha 9 Praha 10

Praha 1

Zápasící Titáni (Giganti) - Pražský hrad, ve vstupu do prvního čestného nádvoří; původní autor Ignác František Platzer z let 1761 - 62. Obrovité postavy zápasících gigantů jsou již volné kopie původních soch z r. 1902, autor Čeněk Vosmík a Antonín Procházka. Dále jsou zde znaky rakouské říše: orel s žezlem a český zemský znak lev s žezlem. Po stranách jsou vázy s putti.

Barokní kašna - Pražský hrad, uprostřed II. nádvoří; mohutnou barokní pískovcovou kašnu vytesal r. 1686 italský kameník Franišek de Torre. Je zdobená plastikami pražského dvorního sochaře Jeronýma Kohla. Na vrcholu je koule podepíraná třemi lvy, iniciála L na soklu znamená Leopold I. Mohutní bohové Merkur, Vulkán, Neptun a Herkules i tritoni nadnášejí jednotlivé mísy.

Sv. Václav - Pražský hrad, na nároží starého probošství je pískovcová socha z r. 1662, autor Jan Jiří Bendl. Jde o jedno ze tří Bendlových zobrazení sv. Václava na volném prostranství.

Žulový monolit z Mrákotína - Pražský hrad; nedaleko sochy sv. Václava je 16,38 m vysoký monolit z jednoho kusu žuly z mrákotínského lomu u Třeště na Moravě. Navrhl jej Josip Plečnik k 10. výročí vzniku Čs. republiky v r. 1928.

Sv. Jiří - Pražský hrad, III. nádvoří; bronzová socha sv. Jiří, který zabíjí draka, je významnou památkou gotického kovolijectví ze 14. st. Autor není znám. Dříve se soudilo, že to byla práce Jiřího a Martina z Kluže z r. 1373. Po požáru Hradu r. 1541 byla socha opravena. Rovněž při korunovaci Maxmiliána II. byla socha shozena tlačícím se davem a musela být znovu přelita Tomášem Jarošem. Dříve stávala na jiném místě, snad na barokní kašně před chrámem sv. Víta. Architekt Josip Plečnik ji umístil na vysoký pilíř s mělkou nádrží. Dnes je na kašně odlitek, originál je ve sbírkách Národní galerie. Je to první známá socha u nás, která zdobila volné prostranství, nebyla vázána na stavební objekt.

Zpívající fontána - v zahradě u Letohrádku královny Anny; bronzová fontána patří k nejkrásnějším renesančním fontánám na sever od Alp. Odlil ji mistr Jaroš 1562 - 68 podle nákresu italského malíře Francesca Terzia, který působil v Praze kolem poloviny 16. st. Fontána je bohatě zdobena loveckými motivy, reliéfními maskami a palmetami. Silný sloup fontány je obklopen postavami. Paprsky vody proudící z kašny vydávají líbezný rytmický zvuk vody dopadající na rezonující bronzovou desku.

Vítězství - v zahradě před letohrádkem Královny Anny je bronzová socha mladíka s ratolestí ve vztyčené paži, jejímž autorem je Jan Štursa r. 1921.

Morový sloup, Panna Marie - uprostřed Hradčanského nám. v místě, kde se v době morové nákazy konaly bohoslužby pod širým nebem; stavbu sloupu schválil císař Karel VI. r. 1725, založen o rok později. Město Hradčany nemělo dost financí, proto sloup byl dokončen a vysvěcen až r. 1736. Sochu Madony (Immaculata - Naposkvrněná) a postavy světců na zábradlí a na pilířích obelisku (Václav, Vojtěch, Vít, Jan Nepomucký, Alžběta Durynská, Petr, Pavel, Florian a Karel Boromejský) vytvořil 1724 - 28 Ferdinand Maxmilián Brokof. Po jeho smrti dokončovali dílo jeho žáci. Socha Panny Marie byla již v r. 1894 nahrazena kopií od Ludvíka Wurzela.

Sloup Panny Marie Einsiedelnské - Hradčanské náměstí, na hradní rampě; sloup na čtyřhranném soklu nese sousoší Panny Marie s mrtvým Kristem v klíně. Je to raně barokní dílo neznámého autora cca z r. 1672. Sousoší stávalo u raně barokní kaple Panny Marie Einsiedelnské, jehož část byla koncem 18. st. odbourána, a tak vznikla ohrazená plošina, odkud je krásný pohled na Prahu.

Sv. Václav - Hradčany, hradní rampa; na barokním soklu pocházejícím z někdejšího sousoší sv. Václava na Karlově mostě od Ottavia Mosta, přeneseného sem r. 1791, je nová socha sv. Václava od Čeňka Vosmíka z r. 1906. Vedle sochy je plošina s výhledem na panoráma Prahy. Vedle stojí sousoší Panny Marie Einsiedelnské z konce 17. st.

Tomáš Garigue Masaryk - na Hradčanském nám. poblíž Salmovského paláce byla 7. března 2000 při příležitosti 150. výročí narození T. G. M. odhalena jeho bronzová socha. Sochu vytvořili ak. sochaři Josef Vajce a Jan Bartoš podle původního díla sochaře Otakara Španiela z r. 1931, která je umístěna v pantheonu Národního muzea v Praze. Projektové řešení provedl arch. Jiří Rathouský. Socha je vysoká 3 m, váží cca 500 kg, stojí na kruhovém žulovém podstavci. Slavnostního odhalení se účastnil prezident Václav Havel a americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. Duplikát této sochy byl převezen do Mexika pro osazení na hlavní třídě, jež nese jméno T. G. M.

Sv. Jan Nepomucký - Hradčany, Radniční schody v úpatí; sochař Michal Jan Brokof v r. 1709 vytvořil sochu světce v klasickém pojetí v kanonickém oděvu s křížem v levé ruce a zlacenou ratolestí v pravé, u světcových nohou jsou dvě postavy andílků s knihou a se svitkem. Tentýž sochař je autorem sochy sv. Jana Nepomuckého u vchodu do kostela sv. Jindřicha na Novém Městě a před kostelem sv. Jana Na Prádle na Malé Straně.

Eva - Hradčany, hradní rampa dole proti Radničním schodům; je zde bronzová socha Evy od Jana Štursy z r. 1908. Byla sem postavena v r. 1948.

Sv. Jan Nepomucký - Pohořelec; uprostřed náměstí stojí pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého z r. 1752, autorem je patrně Jan Antonín Quittainer (dle Pocheho), seznam soch Galerie hl. m. Prahy uvádí jako autora Tadeáše Hochhause. Roku 1846 sem bylo sousoší přeneseno z Hradčanského náměstí.

Sv. Jan Nepomucký - Strahovský klášter premonstrátů; v exteriéru kláštera je osazena socha světce, jejímž autorem je Václav Nedoma v r. 1818.

Lev s československým znakem - na nádvoří Strahovského kláštera je socha umístěna od r. 1987. Vytvořil ji Bohumil Kafka. Při tvorbě měl v ateliéru v kleci živý model lva.

Tycho de Brahe a Johannes Kepler - Pohořelec u Parléřovy ulice; před budovou gymnazia Jana Keplera stojí na kamenném soklu dvě bronzové postavy s hvězdářskými přístroji v rukou v nadživotní velikosti. Je to dánský astronom Tycho de Brahe, který působil v Praze necelé tři roky a je pochován v Týnském chrámu, a německý astronom Johannes Kepler, který působil v Praze 12 let. Pomník byl postaven v r. 1984, autor Josef Vajce. Je připomínkou slavné astronomické epochy rudolfinské Prahy.

Patníky - na Malostranském náměstí před Lichtenštejnským palácem bylo v roce 1993 osazeno 27 moderních litinových patníků od sochaře Karla Nepraše, jejich výška je 125 cm.

Morový sloup Nejsvětější Trojice - Malostranské nám.; jeden z nejkrásnějších pražských sloupů stojí v horní části náměstí před průčelím chrámu sv. Mikuláše. Trojboký sloup zdobí sochy Nejsvětější Trojice, Panny Marie a pěti českých patronů. Dodatečně byly ve spodní části zřízeny fontány a pod sochou umístěny vázy a putti od Ignáce Františka Platzera. Sloup byl vytesán z vděčnosti za vymizení moru kameníkem Františkem Wolfgangem Herstorferem, sochařem Janem Oldřichem Mayerem a Ferdinandem Geigerem podle návrhu Giovanni Battisty Alliprandiho.

Miroslav Tyrš - na nádvoří Tyršova domu, v němž je Muzeum sportu; Tyršova bronzová postava je oděna do sokolského kroje, v pravé ruce drží šavli, která naznačuje, že šerm byl jedním z nejoblíbenějších sportů zejména v počátku sokolského spolku. Pomník vytvořil v r. 1926 Ladislav Šaloun a byl odhalen při VIII. všesokolském sletu. Za okupace byla socha zničena, poté odlita znovu podle dochovaného modelu.

Pomník obětem komunismu - Újezd, pomník byl odhalen 22. května 2002 v ose Vítězné ulice na úpatí Petřína, autorem je sochař Olbram Zoubek, který sousoší vytvořil ve spolupráci s ing.architektem Zdeňkem Hölzelem a ak. architektem Janem Kerelem.
Pomník se skládá z monumentálního schodiště, na němž stojí sedm bronzových plastik, které se postupně z postav proměňují v torza.

Josef Dobrovský - Kampa; na severním okraji parku před domkem, který hrabě Nostic věnoval českému buditeli Josefu Dobrovskému, je jeho pomník, přenesený sem z Vrchlického sadů r. 1949. Podle návrhu prof. Tomáše Seidana z r. 1891 ho vytvořil v r. 1902 z kararského mramoru sochař Václav Žďárský. Na vysokém žulovém podstavci je Dobrovského portrétní busta v nadživotní velikosti.

Sv. Jan Křtitel - Maltézské nám. proti průčelí maltézského kostela; sousoší patrona maltézského řádu sv. Jana Křtitele z pískovce je od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z r. 1715. Tvoří je postava stojícího světce s praporem v pravé ruce a s beránkem u nohou, níže pak jsou sochy andělů se štíty. Sousoší původně tvořilo střed kašny, která byla v 80. letech necitlivě odstraněna.

Sv. Václav - Václavské náměstí; autor sousoší je Josef Václav Myslbek, podstavec Alois Dryák, ornamentální výzdoba Celda Klouček. Pomník vznikl v letech 1887 - 1924, je výsoký 5,8 m. Modelem ke koni byl krásný vojenský hřebec Ardo. Původně se uvažovalo o umístění pomníku na rampě muzea, ale arch. Hlávka a další prosadili, aby stál pomník na náměstí. Pomník byl koncipován jako jezdecká socha sv. Václava doplněná českými patrony: z čelního pohledu vlevo vpředu je sv. Ludmila, která drží knihu, vpravo vpředu sv. Prokop rovněž s knihou, vzadu vlevo je sv. Anežka s korunkou na hlavě, v rukách nemá nic, a vzadu vpravo je sv. Vojtěch s mitrou a berlou, držící knihu a pravou rukou žehnající. Na místě sv. Anežky byl původně sv. Ivan. Pomník byl odhalen r. 1913 (ještě ne zcela dokončený), poslední socha sv. Vojtěcha byla instalována až v r. 1924. 28. října před tímto pomníkem byla vyhlášena československá státní samostatnost slovy listiny, kterou přečetl Alois Jirásek. Proto bylo do dlažby před sousoší vsazeno datum 28. X. 1918.

Čechie (velká figurální skupina) - Václavské náměstí; novorenesanční plastiky na fontáně před Národním muzeem vytvořil v roce 1895 Antonín Pavel Wagner (1834 - 1895): ve středu sedí Čechie s Moravou a Slezskem, po stranách symboly Vltavy a Labe.

Národní muzeum - Václavské náměstí, interiér; po stranách vstupu do budovy sedí symbolické postavy Historie a Přírodních věd od Josefa Maudera. Průčelí korunované kupolí Panteonu, je zdobeno reliéfními deskami, znázorňujícími Založení Zbraslavského kláštera Václavem II., Založení Karlovy univerziry Karlem IV. a Dobu Rudolfa II. od Antonína Pavla Wagnera, který vytvořil i sochařskou výzdobu průčelí tympanonu Čechie jako patronka věd a umění. Zemský znak na vrcholu štítu držený génii je od Antonína Poppa. Alegorické skupiny po stranách kopule na téma Obětavost, Nadšení, Láska k pravdě a Láska k minulosti vytvořil Bohuslav Schnirch. Vstupní sloupová hala je zdobena bronzovými plastikami Libuše, Přemysla, knížete Václava a Přemysla Otakara II. od mnichovského sochaře Ludvíka Schwanthalera. Jeho díla zdobí i schodiště: Eliška Přemyslovna, Jiří z Poděbrad, arcibiskup Arnošt z Pardubic a Bohuslav Hasištejsnký z Lobkovic. Plastiky odlil královský bavorský litec Müller.

Mistr Jan Hus - Staroměstské náměstí, autor Ladislav Šaloun, architektonická spolupráce Antonín Pfeiffer, kovolijecké práce provedla brandýská firma Srpek. Myšlenku na vybudování pomníku navrhl Vojta Náprstek, který byl předsedou příslušného spolku. Na pomník byla uspořádána sbírka. Pomník z kamene a bronzu patří k nejvýznamnějším secesně symbolistním pracím českého monumentálního sochařství. Obrovský monument zaujímá plochu 900 m2.
Dominantní je postava mučedníka Husa nad dohořívající hranicí, hledícího k hlavnímu husitskému chrámu P. Marie před Týnem. Dále skupiny lidu reprezentující období husitství (pavéza, cep) a proti tomu pobělohorskou dobu útlaku. R. 1903 byl položen základní kámen, r. 1915 byl neoficiálně odhalen pomník (slavnostní akt byl zakázaný), slavnosti byly odloženy na dobu příhodnější. Pražané tehdy alespoň pokryli pomník květy. Po vzniku republiky byly teprve doplněny nápisy a v r. 1926 mísy pro ohně a zábradlí.
Nápisy na pomníku - z čelní strany: Milujte se, pravdy každému přejte (autor Hus) - zleva: Živ buď, národe posvěcený v Bohu, neumírej. - zprava: Věřím, že po přejití bouří hněvu vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český. - vzadu: Kdož jsú boží bojovníci a zákona jeho.

Jan Hus - nádvoří Karolina, autor Karel Lidický (1900 - 1976). Bronzová socha je z r. 1954.

Pieta - před vchodem do Stavovského divadla, autorka sochařka českého původu Anna Chromy, od roku 2000

Mariánský sloup (bývalý) - Staroměstské náměstí, nedaleko Husova pomníku; stál zde do roku 1918, dílo Jana Jiřího Bendla a jeho pomocníků Arnošta Heidelbergera, Stanislava Goldschnecka a Abrahama Melbera z roku 1650. Byl vztyčen téhož roku a vysvěcen o dva roky později. Téměř čtrnáctimetrový pískovcový sloup nesl dvoumetrovou pozlacenou mariánskou sochu na vrcholu a čtyři skupiny andělů zápasících s nečistými silami zla v rozích kamenného zábradlí. Sloup byl postaven z příkazu Ferdinanda III. na paměť ukončení třicetileté války a osvobození Prahy od Švédů a ke cti Panny Marie Immaculaty - Neposkvrněné (byl to 2. nejstarší Mariánský sloup v Evropě - starší je v Mnichově). Pražský poledník, který byl vyznačen v 90. letech 20. st. v dlažbě Staroměstského náměstí je stínem, který vrhal Mariánský sloup v pravé poledne.
Stržení sloupu v r. 1918 partou žižkovského bohéma Franty Sauera nebylo spontánním výbuchem hněvu proti barokní památce jako symbolu habsburského útlaku, i když to tak někdy bývalo interpretováno a když takové akce někde nastaly. Torzo mariánské sochy a další zbytky plastik ze sloupu jsou uchovávány v Lapidáriu Národního muzea.
V r. 1936 byla umístěna zmenšená kopie Bendlovy Panny Marie z Mariánského sloupu na hlavní oltář v nově postaveném Kostele Panny Marie Královny míru v Praze na Lhotce. Kopie sloupu je i v kapli Staroměstské radnice. V r. 1990 vznikla Společnost pro obnovu Mariánského sloupu, která na Staroměstském náměstí v r. 1993 položila základní kámen k novému sloupu.

Kašna s ozdobnou mříží - Malé náměstí; znamenitá ručně kovaná renesanční mříž s datem 1560. V 17. st. doplněna zlaceným českým lvem nad velkou makovicí.

____________Karlův most - začátek_______________

Karlův most
Barokní sochy a sousoší byly na mostě instalovány v letech 1683 - 1714. Jen v krátkém období 1706 - 1714 bylo instalováno 26 soch. Posledním byl v r. 1938 sv. Cyril a Metoděj. Za Jiřího z Poděbrad stál prý uprostřed mostu jeho jezdecký pomník, socha Spravedlnosti a pyramida se lvem a Jiříkovým heslem Veritas vincit (Pravda vítězí). Kolem r. 1600 sem byla jako první osazena socha sv. Jana Nepomuckého a později další. Ty sochy a sousoší, které byly později zničeny povodněmi, nebo které byly přiliš ničeny povětrnostními vlivy, byly nahrazeny kopiemi soudobých umělců. Většina soch je z českého pískovce, jen sv. Filip Benicius je z bílého kamene podobného mramoru a sv. Kříž (Kalvárie) a Jan Nepomucký jsou z bronzu.

Ve směru od Staroměstské mostecké věže na Malou Stranu VLEVO jsou tyto sochy:

Sv. Ivo - autor Matyáš Bernard Braun, r. 1711; na Karlově mostě kopie z r. 1908 od Františka Hergesela mladšího. Originál umístěn v Lapidariu NM. Sv. Ivo je patron právníků, sousoší dala postavit právnická fakulta. Vdova s dětmi prosebně vzhlíží k světci, ujišťujícímu ubožáky svou pomocí. Po jeho pravici tasí meč Spravedlnost.

Sv. Barbora, Markéta a Alžběta - autor Michal Jan Josef Brokof, starší syn Jana Brokofa, r. 1707, též uváděno 1709. Uprostřed sousoší Barbora, napravo Markéta, nalevo Alžběta. Postava Alžběty, sochařsky nejhodnotnější, je patrně dílem Michalova bratra Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Sousoší "svatých panen" pořízeno nákladem J. V. Obyteckého z Obytce, jehož znak je umístěn na soklu pod Markétou, pod Alžbětou je znak jeho manželky.

Pieta - nebo Oplakávání Krista, autor Emanuel Max, r. 1859; na matčině klíně spočívá Ježíš, napravo je Maří Magdaléna, uprostřed sv. Jan. Sochu objednala pražská obec. Od r. 1695 zde byla Pieta Jana Brokofa, která byla střelbou r. 1848 poškozena a 1859 přemístěna do nádvoří nemocnice Pod Petřínem. Kdysi se v místě popravovalo a nepoctiví pekaři se spouštěli v kleci do řeky.

Sv. Josef s Ježíškem - autor Josef Max; původně zde od r. 1707 stála stejnojmenná socha z Brokofovy dílny, byla však střelbou poničena. Maxovu sochu objednal velkoobchodník Josef Bergmann.

Sv. František Xaverský - sousoší Františka Xaverského vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokof z let 1711-12. Toto i autorovo protější sousoší Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu, se při povodni r. 1890 s částí mostu zřítilo do vody. Zbytky jsou v lapidáriu Národního muzea. V r. 1913 vytvořil Čeněk Vosmík kopii Fr. Xaverského, druhého hlavního světce jezuitského řádu, který po misiích v Japonsku a Indii zemřel v Číně. Světec připomíná klečícímu pohanskému knížeti před pokřtěním smysl víry. Pod levicí světce jsou dvě pážata, z nich jedno nese podobu autora F. M. Brokofa. Dále čtyři pohanská knížata - Ind, Tatar, Číňan a mouřenín - nesou světce na desce s křížem. Originál sochy umístěn v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti, osazená kopie je z r. 1913 od Čeňka Vosmíka.

Sv. Kryštof - patron plavců, autor Emanuel Max r. 1857; původně zde stála strážnice, která se při povodni 1784 zřítila do vody i se strážníky. Sv. Kryštof nese na rameni žehnajícího Ježíška.

Sv. František Borgiáš - třetí hlavní představitel jezuitů; autor Ferdinand Maxmilián Brokof r. 1710. V dolní části soklu jsou borgiášovské atributy: přilby (býval vojákem), vévodská koruna (byl šlechtic) a kardinálský klobouk (opakovaně odmítal kardinálskou hodnost). Dva andělé drží obrazy Madony a svátosti oltářní. Horní podstavec nese znak purkrabího Františka z Colletů.

Sv. Ludmila s malým Václavem - stojí zde kopie sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna po r. 1720. Původně zde stávala socha sv. Václava jako vítěze mezi dvěma anděly od Ottavia Mosta z let 1695 - 1701, která se při povodni 1784 zřítila do Vltavy. Nahradili ji snad sochou od bývalého kostela Panny Marie Einsiedelnské z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Sv. Ludmila má v levé ruce závoj, jímž byla uškrcena, pravou rukou ukazuje do bible, v níž se učí malý Václav číst. Na reliéfu podstavce je zobrazeno Václavovo usmrcení. Socha z dílny Brauna byla nahrazena kopií z r. 1999 od J. Kačera a M. Kačerové.

Sv. František Serafinský - otec žebravých řádů mezi dvěma anděly - serafíny. Autor Emanuel Max r. 1855; zhotovit jej dal František Kolowrat - Liebstejnský na památku záchrany císaře Františka Josefa I. při atentátu r. 1853. Bývalo zde sousoší téhož světce od Františka Preisse z r. 1708. Jeho hlavní postava nyní stojí ve výklenku ohradní zdi kostela sv. Josefa na nám. Republiky, andělé jsou u vchodu do kostela.

Sv. Vincenc Ferrarský a sv. Prokop - autor Ferdinand Maxmilián Brokof r. 1712; Dominikán Španěl Vincenc křísí mrtvého. Český patron Prokop drží berlu na smutném zkroceném okřídleném satanovi. Na zajímavém soklu jsou tři karyatidy - poprsí Saracéna a Žida, obrácených sv. Vincencem na víru a plačícího démona spoutaného sv. Prokopem. Na soklu reliéfy Posledního soudu a Orání sv. Prokopa s čertem. Oba tito světci podle vatikánských knih prý napravili 100 000 hříšníků, přivedli ke katolické víře tisíce Saracénů a Židů, vzkřísili mnoho mrtvých a zkrotili mnoho čertů.

Sv. Mikuláš Tolentinský - světec podává chléb chudým; autor Jan Bedřich Kohl r. 1708, postaveno nákladem konventu augustiniánů sv.Tomáše. Stojí zde kopie od sochaře Jana Jiřikovského z r.1969. Originál umístěn v Gorlici na Vyšehradě.

Sv. Luitgarda neboli Sen Sv. Luitgardy - proslulé dílo Matyáše Bernarda Brauna, jeho první známá práce a výtvarně nejkvalitnější dílo Karlova mostu. Autorem návrhu sousoší by mohl být Braunův přítel Petr Brandl nebo autor mohl použít Berniniho mystický výjev s ukřižovaným. Nejistá je otázka architektonické spolupráce na podstavci, mohl se na ni podílet František Maxmilián Kaňka nebo Jan Santini-Aichl. Sousoší je vytesáno v dobrém tvrdém pískovci nákladem plaského opata Evžena Tyttla za plných 1200 zlatých. Originál je umístěn v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti. Kopii vytvořili J. Novák a B. Rak v r. 1995. Slepá Luitgarda byla členkou cistercického řádu. Před smrtí se jí zjevil Ježíš na kříži, objal ji a přitiskl její ústa k ráně na svém boku, Luitgarda si s ním vyměnila srdce.

Sv. Vojtěch - druhý český biskup s berlou žehná po návratu z Říma české zemi. Drží evangelium, jež hlásal pruským Slovanům a Maďarům; autor Ferdinand Maxmilián Brokof r. 1709. Originál darovaný městským radním Markem Joanellim, jehož znak nese na soklu, je umístěn v Gorlici na Vyšehradě. V r. 1973 osazena kopie sochařů Vojtěcha a Karla Hořínka.

Sousoší trinitářů neboli Turek z pražského mostu - sousoší Jana z Mathy, Felixe z Valois a českého patrona Ivana je populární postavou Turka. Posláním trinitářského řádu bylo vykupovat křesťany z tureckého zajetí; sousoší tedy představuje mohutnou skálu, v níž je vytesáno vězení se třemi uvězněnými křesťany. Hlídá je pes a Turek s důtkami, původně s kopím. Na skále stojí sv. Jan z Mathy se zlomenými pouty a s penězi za výkup otroků, vpravo sedí poustevník Ivan, pod ním jelen s křížem mezi parohy. Sv. Felix rozpíná pouta zajatci. Autor Ferdinand Maxmilián Brokof r: 1714. Na soklu je jméno dílny Ferdinandova otce - Jana Brokofa.

Sv. Václav - autor Josef Kamil Böhm r. 1857 - 58. Sochař vytvořil postavu podle náčrtu malíře Josefa Führicha. Byla věnována Klárovým ústavem slepců.

Ve směru od Staroměstské mostecké věže na Malou Stranu VPRAVO jsou tyto sochy:

Madona a sv. Bernard - autorem cisterciáckého sousoší Madony s klečícím Bernardem z r. 1709 je Matěj Václav Jäckel. Tento originál je umístěn v Gorlici na Vyšehradě. Na mostě osazena kopie, jejímiž autory jsou M. Vajchr, V. Hlavatý, J. a P. Vitvarovi, M. Tomšej, A. Viškovská-Altmanová a J. Wolf v letech 1978 - 79. Objednavatel původního díla byl opat Littwerig. Je odsud dobře vidět sochu, která možná představuje stavitele Juditina mostu (tehdejší zvyk), jejíž jméno je

Bradáč - patří k našim nejstarším veřejným plastikám. Původně byla na třetí klenbě Juditina mostu na staroměstské straně, při zaklenutí ramene byla vyňata a zazděna do nábřežní zdi mezi Karlovým mostem a křižovnickým klášterem do téže výšky. Plastika Bradáče byla prvním staročeským vodoznakem. Vědělo se, kam až voda v městě dosáhne, když vystoupí k bradě, nosu nebo jeho uším.

Madona, sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský - autor Matěj Václav Jäckel; oba světci, zakladatelé dominikánského řádu, hlavního nástroje inkvizice, přijímají od Madony růženec. Dominikáni sousoší pořídili. Pod Madonou je zeměkoule v oblacích a symbolický pes s pochodní v tlamě (psi Páně). Původní socha umístěna v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti, na mostě osazena kopie V. Bartůňka a S. Hanzla z let 1958 - 61.

Kalvárie, sv. Kříž - pískovcové sochy Panny Marie a sv. Jana vytvořil r. 1861 Emanuel Max; kříž jako první ozdoba mostu zde stával už za Karla IV. Později byl několikrát vyměněn. Nynější bronzový zlacený kříž byl ulit r. 1629 H. Hillingerem. Prý jej r. 1657 v Drážďanech koupil malíř Karel Škréta. Silně zlacený nápis v hebrejštině "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů" (Kadoš, Kadoš, Kadoš, Adošem Cevaot) okolo kříže byl podle nápisu na podstavci a podle pověsti pořízen královským tribunálem r. 1696 z pokuty žida, který se posmíval kříži. Podle židovské ročenky z r. 1998 není pověst pravdivá, odsouzený se stal obětí lživého udání. Pro židovské občany a návštěvníky města je nápis nepochopitelný a uráží jejich náboženské přesvědčení, proto sem byly 8. 3. 2000 umístěny tři vysvětující tabulky, jejichž autorem je sochař Vlastislav Housa.

Sv. Anna - autorem sochy Mariiny matky je Matěj Václav Jäckel. Představuje lidskou láskyplnou tvář světice, chovající Ježíška, jenž objímá zeměkouli s křížkem. Jde o sv. Annu samotřetí, Panna Maria je zde jako dívka. Socha pořízena nákladem hraběte Rudolfa z Lisova; originál je v Gorlici na Vyšehradě, na mostě osazena v r. 1999 kopie, jejímiž autory jsou V. Adamec, M. Pokorný.

Sv. Cyril a Metoděj - sousoší stojí na místě zničeného Brokofova sousoší Ignáce z Loyoly; autor prof. Karel Dvořák r. 1928 - 1938; sousoší vyjadřuje misijní činnost věrozvěstů a myšlenku slovanské jednoty. Autor si byl vědom skutečnosti, že jeho sousoší bude soutěžit s díly rozvinutého baroka, a tak změnil původní koncepci a tvorba mu zabrala mnoho času. Dílo má již otisk nové doby, ale přitom respektuje okolní plastiky. Sousoší pořízeno nákladem bývalého ministerstva školství a národní osvěty a osazeno r. 1938.

Sv. Jan Křtitel - patron malostranských špitálníků - johanitů, autor Josef Max r. 1855; sochu objednal J. N. Gemerich z Neuberku, aby nahradila poškozené sousoší Jana Brokofa Kristův křest z r. 1706. Jan Křtitel má u levého boku kříž a mušli, připomínající Kristův křest. Socha se až topornou nehybností odlišuje od dynamických barokních soch. Tento romantický směr 1. poloviny 19. st. (nazarénismus) zdůrazňoval sentimentalitu a uhlazené linie, které měly zvýšit působivost náboženských motivů.

Sv. Norbert, Václav a Zikmund - autor Josef Max r. 1853; původně zde stávalo sousoší se sv. Norbertem (zakladatelem premonstrátského řádu) z r. 1708 z brokofovské dílny, pak z r. 1764 z platzerovské dílny. Nynější sousoší na novogotickém podstavci objednal strahovský opat dr. J. Zeidler.

Sv. Jan Nepomucký - je nejstarší plastikou na mostě. Návrh vypracoval arch. Jean Baptiste Mathey, baron M. B. Wunschwitz ji dal ulít z bronzu podle dřevěné sochy Jana Brokofa v Norimberku zvonařem J. W. Heroldtem. Dřevěný model vyřezal Jan Brokof 1682 podle hliněné skici vídeňského sochaře Matyáše Rauchmüllera. Přitom se prý Brokof z luterána obrátil na katolickou víru. Na levém reliéfu podstavce je zpověď královny Johany, v popředí její manžel Václav IV. se psem, na pravém reliéfu podstavce je Nepomuckého svržení do Vltavy, uprostřed nápis a bronzový znak donátora. Oba reliéfy se zcela liší od Brokofovy práce. Kolem hlavy světce je 5 hvězdiček, které se údajně objevily nad hladinou, když byl Jan Nepomucký svržen do vody. Mají symbolizovat 5 písmen latinského slova "tacet", coz znamená "mlčí". Výška sochy 2,5 m, váha 20 q, cena 7000 zlatých. Socha byla odhalena r. 1683. Jan Nepomucký byl velmi populární u chudých lidí, jezuité jím potlačovali památku Jana Husa a Žižky. Na zábradlí mostu, odkud byl světec svržen do vody, byl upevněn nevelký mosazný křížek, jde o kříž arcibiskupský, poněvadž má přes svislé rameno dvě ramena příčná. Položíte-li ruku na kříž tak, aby se každý prst dotýkal jedné z hvězd, splní se Vám prý tajné přání. Také reliéfu na soše sv. Jana Nepomuckého se lidé dotýkají pro štěstí.
Tato socha sv. Jana Nepomuckého se stala závazným ikonografickým vzorem, podle níž pak vzniklo bezpočet dalších svatých Janů Nepomuckých s menšími obměnami u nás i v zahraničí.

Sv. Antonín Paduánský - socha kazatele s Ježíškem a lilií; autor Jan Oldřich Mayer r. 1707. Socha pořízena nákladem rady nejvyššího purkrabství K. M. Witthauera.

Bruncvík - mimo řadu na mostním pilíři ve vodě stojí socha z r. 1884, autor Ludvík Šimek; socha připomíná stará městská práva - obchodní, celní a soudní pravomoci města. Mnozí pokládali sochu za rytíře Rolanda, později za Bruncvíka. Pověst dokonce praví, že na mostě je zakopán Bruncvíkův meč. Původní socha zničená Švédy r. 1648 byla vytvořena podle modelu ze slonoviny, 68 cm vysokého, zhotoveného v 1. polovině 17. st. pro rudolfinské sbírky. Šimek jako náhradu vytvořil tuto sochu mladého rytíře se vztyčeným mečem.

Sv. Juda Tadeáš - autor Jan Oldřich Mayer z r. 1708; světec drží evangelium a kyj, kterým ho zabili pohané. Sochu objednal Fr. Sezima rytíř Mitrovský.

Sv. Augustin - církevní učitel; autor Jan Bedřich Kohl r. 1708; světec držící hořící srdce šlape po kacířských knihách. Na soklu znak donátorů - augustiniánů. Originál sochy je dnes umístěn v Gorlici na Vyšehradě, na mostě osazena kopie z r. 1971, jejímiž autory jsou J. Dušek, O. Velínský, A. Sopr a J. Hampl.

Sv. Kajetán - autor Ferdinand Maxmilián Brokof r. 1709; sv. Kajetán s typickými barokními ozdobami andělíčky a obláčky, za sochou vysoký trojhran, který symbolizuje sv. Trojici. Sochu pořídil bývalý konvent kajetánů (theatinů) v Praze za 775 zlatých.

Sv. Filip Benicius - generál řádu servitů; autorem je salzburský sochař Michal Bernard Mandel r. 1714; sv. Filip je zobrazen s křížem, ratolestí a knihou v levici, za pravou nohou mu leží papežská tiára, která dokládá, že odmítl r. 1268 svou volbu papežem. Socha z bílého kamene byla dokončena po umělcově smrti a pořízena nákladem servitů v Praze.

Sv. Vít - autor Ferdinand Maxmilián Brokof r. 1714, možná však vytvořil jen model a vlastním autorem je někdo z jeho dílny. Sv. Vít v oděvu římského legionáře stojí na skále se lvy, kteří ho prý zabili. Lvi ze sousoší jsou však docela přitulní a hraví. Sousoší objednal vyšehradský děkan M. V. Macht z Löwenmachtu

Sv. Salvátor, Kosma a Damián - autor Jan Oldřich Mayer r. 1709; Kosma i Damián byli patrony lékařů: nápis praví, že Kosma je Hipokratem mezi světci a Damián je Galénem nebes. Na sobě mají taláry a na hlavě birety univerzitních mistrů, drží nádoby s léky a mučednické palmy. Uprostřed je Kristus - léčitel světa. Sousoší je pořízeno nákladem lékařské fakulty.

_____________Karlův most - konec______________

Karel IV. - Křižovnické náměstí; významný novogotický památník ve střední Evropě podle modelu Arnošta Hänhela ( drážďanský sochař) zhotovila dílna v Norimberku roku 1848 k 500. výročí založení Karlovy univerzity. Pomník byl zřízen nákladem univerzity a sbírkami. Socha Karla IV. je v nadživotní velikosti. Jednou rukou se opírá o meč, v druhé drží zakládací bulu pražské univerzity.
Na podstavci skoro 4 m vysokém jsou alegorie čtyř fakult a na nárožích čtyři postavy významných osobností Karlovy doby: Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi, Beneš z Kolovrat a Matyáš z Arrasu. Pomník byl postaven na nově upraveném prostoru po odstranění vojenské strážnice a přemístění viničního sloupu.

Karel IV. - Karolinum, aula, autor Karel Pokorný z r. 1947

Viniční sloup se sochou sv. Václava - Křižovnické náměstí; dílo vzniklo r. 1676 v dílně Jana Jiřího Bendla pro úřad hor viničných, který v letech 1358 - 1783 sídlil na Křižovnickém náměstí. Sloup stával při cestě k mostecké věži u strážního domku. Po zboření domku byl sloup přemístěn přímo ke chrámu, aby nepřekážel zvyšujícímu se provozu. Pískovcový sloup je obtočen révou s hrozny. Sv. Václav je zde jako patron vinařů, prý sám lisoval mešní víno. Kolem sloupu se dochovaly zbytky dlažby z Juditina mostu z 12. st.

Hold českých stavů - Smetanovo nábřeží v parčíku; novogotickou architekturu navrhl Josef Ondřej Kranner, kamenické práce provedl Karel Svoboda, autor sochařské výzdoby je Josef Max a Josef Kamil Böhm. Dílo vzniklo 1844 - 1846. Ve své době to byl největší pražský pomník, výška 22 m. Jeho smyslem bylo oslavit habsburskou vládu.
Podstavcem pomníku je kašna, pomník je vyzdoben 25 figurálními alegoriemi a 17 sochami (vysokými 170 cm), které představují charakteristická zaměstnání tehdejších 16 krajů země, sedmnáctá je postava sedící čelem k řece, která představuje Prahu. Nad nimi je 8 alegorických soch o výšce 140 cm s náměty orby, hornictví, obchodu, průmyslu, umění, vědy, míru a hojnosti. Uvnitř pomníku stávala jezdecká socha Františka I., dílo Josefa Maxe, která byla po získání samostatnosti r. 1918 odstraněna. Je vystavena v lapidariu.

Bedřich Smetana - na konci Novotného lávky před Muzeem Bedřicha Smetany byl 4. června 1984 u příležitosti oslav stého výročí úmrtí odhalen pomník slavného skladatele, jehož autorem je prof. Josef Malejovský a arch. Bedřich Hanák. Bronzovou plastiku vysokou 235 cm a vážící asi tunu odlil Závod umělecké kovovýroby v Holešovicích. Sbor pro postavení pomníku známému českému skladateli byl ustaven již v r. 1909, diskuse a spory o jeho umístění však trvaly celých 75 let.

Josef Stepling - Klementinum, II. nádvoří, autor Ignác František Platzer vytvořil tuto pískovcovou klasicistní sochu v r. 1778 podle návrhu malíře Jana Jakuba Quirina Jahna. Památník vystavěn z podnětu Marie Terezie, aby připomínal vědecké práce jezuitského profesora Steplinga, který sestavil a vybavil hvězdárenskou věž Klementina.

Pražský student - Klementinum, I. nádvoří, pískovcová socha je od Josefa Maxe (1804 - 1855) z r. 1848. Vytvořil ji na oslavu hrdinství pražských studentů při obraně Prahy před Švédy v r. 1648

Jan Nepomucký jako almužník - Široká ul. při kostele sv. Ducha, Ferdinand Maxmilián Brokof (1688 - 1731) ji vytvořil v r. 1727. Patří k vrcholnému českému baroku. Představuje Jana Nepomuckého s klečícím žebrákem na soklu s reliéfy Mučednictví, Nalezení a Pohřbení těla světce. Socha původně stála před kostelem sv. Kříže Většího.

Mojžíš - Pařížská třída, poblíž Staronové synagogy; bronzová socha autora Františka Bílka (1872 - 1941) je z r. 1905. Postava klečícího muže v nadživotní velikosti, který zapisuje na svitek jméno ADAM jako symbol lidstva, za nějž nese odpovědnost a pro nějž hledá zaslíbenou zemi. Byla sem umístěna v r. 1937, za okupace byla roztavena a v roce 1946 byla znovu odlita díky tomu, že paní Bílková vlastnila originální sádrový model. Na místo byla vrácena roku 1947.

Rabín Löw Ben Bezalel (Rabi) a Železný muž - Nová radnice, Mariánské nám., autor Ladislav Šaloun vytvořil plastiky v letech 1908 - 1910. Představují Rabína Löwa s alegorickou ženskou postavou a muže v brnění. Jsou osazeny v rozích budovy Nové radnice.

Golem - v ul. U Staré školy na dvorku Židovského muzea stojí téměř 500 kg vážící bronzová abstraktní plastika, která zpodobňuje Golema, stvořeného podle pražské židovské pověsti rabínem Löwem-Jehudou ben Bezalelem k ochraně ghetta. Autorkou je americká sochařka českého původu Pearl Amsel, vytvořila podobu v letech 1985 - 87 a její syn Harold Amsel ji Židovskému muzeu věnoval na památku své matky.

Nová radnice, Mariánské nám. - Na průčelí jsou alegorické skupiny Revize a Účetnictví od Stanislava Suchardy a skupiny Skromnost, Ušlechtilost, Síla a Vytrvalost (na balkoně a na římse nalevo) od Josefa Mařatky.

Terezka - Mariánské nám.; ve zdi zahrádky Clam-Gallasova paláce pod nikou je kašna s alegorií Vltavy, socha sedící ženy, která přidržuje dvě nádoby na vodu. Z jedné vytéká symbolický proud vody s pěti hvězdičkami, atributem sv. Jana Nepomuckého, který našel mučednickou smrt ve vodách řeky Vltavy. Z druhé nádoby vytéká do kašny skutečný pramínek, který symbolizuje Vltavu. Vytvořil ji Václav Prachner r. 1812 podle kresebné předlohy prvního ředitele pražské malířské akademie Josefa Berglera , kterému byla práce zadána po předložení modelu. Terezka se jí říká snad podle jména některého z děvčat, chodících pro vodu. Socha byla mnohokrát poničena, proto musela být v r. 1953 zhotovena kopie z jemného bělavého pískovce s růžovým žilkováním. Opravený originál je ve sbírce Národní galerie. Pověst vypráví, že podivínský důchodce, bývalý rytmistr, bydlící na náměstí, hleděl dlouhé hodiny z okna na sochu a zamiloval se do ní. Prý jí odkázal několik tisíc zlatých. Pozůstalí však prý dosáhli zmaření platnosti závěti.

Josef Mánes - Mánesův most; za Domem umělců v parčíku před Mánesovým mostem je pomník Josefa Mánesa od Bohumila Kafky (1878 - 1942) z roku 1930. Architektonická úprava od arch. Josefa Havlíčka. Z celkem pěti soutěží na pomník byl akceptován až návrh Bohumila Kafky v poslední soutěži v r. 1929. Realizaci pomníku zabránila hospodářská krize a poté 2. světová válka, takže byl slavnostně odhalen až v r. 1951. Autor se odhalení pomníku nedočkal.

Antonín Dvořák - na nám. Jana Palacha před Domem umělců byla odhalena Dvořákova socha 4. 6. 2000, na závěr známého festivalu Pražské jaro. Již v r. 1949 rozhodl tehdejší pražský magistrát, že socha bude stát v parčíku u Rudolfina a zadal její zhotovení sochaři Josefu Wagnerovi a arch. Pavlu Smetanovi. Josef Wagner zemřel v r. 1957 těsně před jejím dokončením. Tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý v r. 1951 však rozhodl, že na tomto místě bude stát socha malíře Josefa Mánesa. Nejedlý prý projevoval nechuť k Dvořákovi, protože byl jako mladý odmítnut Dvořákovou dcerou Otylkou, která dala přednost skladateli Josefu Sukovi. V uplynulých letech několikrát znovu začalo jednání o umístění Dvořákova pomníku, v r. 1991 byl dokonce na Klárově položen základní kámen a stojí tam dodnes. Třímetrová Dvořákova socha Josefa Wagnera otce a Jana Wagnera syna měla být na Klárově skutečně odhalena, ale na popud houslisty Josefa Suka nakonec slíbil primátor umístit ji na schodiště Rudolfina, kde Dvořák řídil první koncert České filharmonie, kde se konaly premiéry jeho skladeb a kde učil na mistrovské škola konzervatoře. To však vyvolalo bouři odporu odborné veřejnosti, takže nakonec byla umístěna provizorně na trávník před Rudolfinum. V rámci celkové úpravy náměstí Jana Palacha bude definitivně rozhodnuto o jejím umístění.

Josef Jungmann - Jungmannovo náměstí; bronzový pomník je dílem sochaře Ludvíka Šimka a architekta Ant. Barvitia podle koncepce Václava Levého. Sokl je z různobarevné žuly a syenitu, celková výška pomníku je 7 m. Základní kámen poklepal v r. 1873 Frant. Palacký ke 100. výročí Jungmannova narození, který žil nedaleko odtud v dnešní Jungmannově ulici. Odhalení pomníku v r.1878 bylo spojeno s významnou národní manifestací. Pomník učence byl zbudován nákladem spolku Svatobor (původní záměr zbudování pomníku po smrti Jungmanna 1847 nebyl vzhledem k politické situaci realizován).

Pomníček 17. listopadu - Národní třída, Kaňkův dům - podloubí u Mikulandské ul.; bronzové dlaně s prsty zvednutými do písmene V, které se vzpínají z ploché kovové desky, připomínají odvahu a odhodlání účastníků události, která se zde odehrála 17. listopadu 1989 a která odstartovala novou éru naší nekomunistické historie. Autory jsou Miroslav Krátký a Otakar Příhoda. Je to místo, které lidé každoročně ve výroční den pokrývají květy a kde zapalují na památku svíčky.

Josef Hlávka - socha významného českého architekta a mecenáše (1831 - 1908) je umístěna na nádvoří Hlávkových nadačních domů v průchodu mezi Vodičkovou a Jungmannovou ulicí. Hlávka založil Českou akademii pro vědy, slovesnost a umění (1890), studentské koleje pro nadané, ale nemajetné studenty, Národohospodářský ústav a pár let před svou smrtí i Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, které kupodivu přežilo i komunistickou éru. Bronzová socha v mírně nadživotní velikosti představuje důstojného starého pána s mohutným plnovousem. Je odlita Petrem Dvořákem podle původního sádrového modelu, který zhotovil sochař Josef Mařatka v r. 1914 a která měla původně stát na předpolí Hlávkova mostu. Na podstavci podle arch. Václava Adamovského je Hlávkův podpis. Mařatka vytvořil sochu jako výraz díků za finanční podporu svých studií v Paříži, kde se spřátelil se sochařem Augustem Rodinem, o jehož slavnou pražskou výstavu se v r. 1902 zasloužil. Slavnostní odhalení Hlávkovy sochy se konalo 1. července 1994. Další Hlávkovu sochu věnovala Nadace Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových II. gynekologicko-porodnické klinice 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity. Sádrový model s bronzovou patinou od Josefa Mařatky byl slavnostně odhalen 3. července 1997 v kapli sv. Kříže bývalé Zemské porodnice U Apolináře, kterou Hlávka mimo jiné projektoval i se svou stavební firmou postavil.

Wimmerova kašna - Uhelný trh; klasicistní plastika uprostřed čtvercové pískovcové nádrže z r. 1797 je dílem Františka Xavera Lederera. Představuje hocha, který podává sedící dívce hrozen. Středový sloupek kašny představuje kmen palmy, kolem něhož se vine vinná réva. Kmen je ukončen labutí se vztyčenou hlavou, chrlící vodu. Kašnu objednal pražský mecenáš baron Jakub Wimmer a věnoval ji městu k výzdobě dnešní Národní třídy. Na nádrži je nápis: Rodnému městu od spoluobčana J. W. Z nároží Národní třídy a Jungmannovy ulice byla přemístěna do Jeruzalémské ul., r. 1680 na Betlémské nám. V r. 1882 bylo nařízeno odstranit kašny, a tak byla málem zničena. Zachránila ji přímluva Vojty Náprstka. R. 1895 se stěhovala do dnešních Vrchlického sadů u Hlavního nádraží, od r. 1951 je na Uhelném trhu. V r. 1974 ji zničili vandalové, takže zbylo jen torzo. Podle slepených částí originálu pak byla vytvopřena kopie, která byla na kašnu znovu nainstalována r. 1979. V srpnu 1989 byla rozebrána kvůli pracem na kolektoru. 30. 9. 1998 byla znovu slavnostně osazena, okolní plocha předlážděna a osázena lipami.

Julius Zeyer - Chotkovy sady; pomník vytvořil Zeyerův přítel Josef Maudr v r. 1913 z mramoru a pískovce. Je to umělá jeskyně s postavami Zeyerových děl, nad jeskyní reliéf s portrétem básníka. Na zadní straně umělé jeskyně je deska s přehledem Zeyerových děl.

Pomona - nedaleko Zeyerova pomníku v Chotkových sadech stojí bronzová plastika dívky s jablkem, autor Břetislav Benda, r. 1957. Socha zde byla osazena v r. 1960.

Český lev - Chotkova silnice; v ostrém ohybu silnice proti Jelenímu příkopu je socha lva od Josefa Maxe z let 1848 - 49, která sem byla přenesena počátkem 60. let z bývalých Švermových sadů Na Poříčí - původně z Poříčské brány (dnes jsou Švermovy sady zrušeny).

Komenský se loučí s vlastí - Bílkova vila, zahrada proti Chotkovým sadům. Autorem pomníku z r. 1926 je František Bílek.

Karel Hynek Mácha - Petřínské sady v parku na Nebozízku; sochař Josef Václav Myslbek a architekt Antonín Balšánek vytvořili v roce 1910 - 12 pomník Karla Hynka Máchy, který se narodil nedaleko v domě U bílého orla na Újezdě. Jedna z nejpopulárnějších pražských soch je symbolem věčného mládí a lásky, o což se zasloužila autorova slavná báseň Máj. Básník stojí s pravou rukou lehce opřenou o zídku, na které leží otevřený sešit, v levé drží kytici šeříku. Podstavec je z leštěné žuly.

Milan Rastislav Štefánik - Petřínské sady, před hvězdárnou na Petříně; dvouapůlmetrovou bronzovou sochu astronoma, politika a slovenského generála, který se významnou měrou zasloužil o založení československého státu, vytvořil Bohumil Kafka. Socha stála za první republiky u Bratislavy a byla zničena v době existence slovenského státu za 2. sv. války. Model pomníku byl v majetku Národní galerie a byl mnoho let v depozitáři na hradě Pecka. Slavnostní odhalení pomníku pořádala 30. srpna 1994 pražská Nadace M. R. Štefánika, Národní galerie a Štefánikova hvězdárna. Umístění pomníku u hvězdárny na Petříně bylo dáno tím, že již za první republiky hvězdárna nesla jeho jméno.

Polibek - Petřínské sady, socha Josefa Mařatky z r. 1921 je umístěna nedaleko horní stanice lanové dráhy. Klečící ženský akt objímá a líbá sklánějící se akt muže na soklu od Jana Kotěry.

Vítězslav Novák - Petřínské sady u vyhlídkové cesty v blízkosti lanovky; autorem třímetrového bronzového pomníku hudebního skladatele, stojícího na bílém mramorovém soklu, z r. 1950 je sochař Jan Kodet, architektem Josef Gočár.

Jan Neruda - Petřínské sady; za lanovou drahou v Seminářské zahradě stojí pomník spisovatele, jehož autorem je sochař Jan Simota, architektem Karel Lapka. Byl odhalen 22. října 1970 a básník hledí na svou milovanou Malou Stranu. Původně stál Nerudův pomník, dílo prof. Karla Dvořáka z r. 1934, na Újezdě v místech, kde se básník narodil, kde stávala do r. 1932 vojenská kasárna, v nichž měl jeho otec kantýnu. Dvořákův pomník byl později přemístěn do Národního muzea.

Ferdinand Laub - Petřínské sady; pomník českého houslového virtuosa z r. 1913 je od Vojtěcha Sapíka. Sedící postava s houslemi na masívním soklu z pískovce sem byla v r. 1950 přenesena z Křivoklátu.

Fontána s hrajícími si chlapci - v Seminářské zahradě je bronzová fontána se sochami dvou chlapeckých aktů z doby po r. 1938 od Karla Dvořáka.

Dekorativní váza - Seminářská zahrada, novobarokní váza s dvěma putti, bohatě barokně zdobená, byla vytvořena pro Královský pavilon na Zemské jubilejní výstavě, autor Celda Klouček.

Vojtěch Náprstek - Petřínské sady; u Hladové zdi nad restaurací Nebozízek byl již v r. 1896 postaven u příležitosti nedožitých sedmdesátin českého vlastence a mecenáše Vojty Náprstka pomník ze žuly a mramoru v podobě stolu se secesními ornamenty s textem: "Na památku pohoštění, jež poskytoval Vojta Náprstek v letech 1865 - 1883 mládeži škol pražských". Pomník podle návrhu Josefa Fanty byl postaven na podnět Amerického klubu českých dam, který působil v domě U Halánků, zejména Žofie Podlipské.

Jaroslav Vrchlický - Petřínské sady; v zahradě Lobkovického paláce stojí pomník básníka v nadživotní velikosti, sedícího s knihou v ruce, s dvěma okřídlenými génii u nohou. Autory pomníku jsou sochaři Josef a Antonín Wagnerovi a arch. Jan Sokol, vznikl v r. 1960.

Božena Němcová - Slovanský ostrov; bronzový pomník spisovatelky na žulovém soklu byl odhalen r. 1955. Patří k nejvýznamnějším pracem Karla Pokorného, který jej vytvářel a stále zdokonaloval v letech 1941 - 1952. Původní soutěž na pomník Boženy Němcové vyhrál malíř a sochař prof. Jakub Obrovský. Po jeho smrti byl úkol zadán K. Pokornému. Sádrový model práce Obrovského je v Památníku národního písemnictví.

Souzvuk (Česká píseň, Dudák) - Slovanský ostrov. Poblíž budovy Žofína je umístěna bronzová socha z r. 1927, kterou vytvořil Ladislav Šaloun. Byla sem umístěna v roce autorovy smrti 1946. Zobrazuje kráčejícího českého dudáka, proto bývá rovněž nazývána Dudák nebo Česká píseň.

Kubistický kandelábr - Jungmannovo náměstí u postranní brány do kostela P. Marie Sněžné; sloup pouličního osvětlení s lucernou z umělého kamene, ojedinělé dílo českého kubismu, byl postaven podle návrhu arch. Emila Králíčka nákladem majitele domu čp. 775-II jako součást úpravy prostoru.

Sbratření - Vrchlického sady; bronzová skupina Sbratření, dílo Karla Pokorného z r. 1947, stávala před vchodem do Hlavního nádraží. V době budování metra byla zapůjčena do budovy bývalého Federálního shromáždění. Pomník je dnes umístěn při hlavní cestě ve Vrchlického sadech u Bolzanovy ulice. Jde o kultovní sochu poválečného období, která chápána jako symbol přátelství se Sovětským svazem nebyla vítána. Zůstává však symbolem historické skutečnosti osvobození země Rudou armádou. Původně sochu objednal po návratu z koncentračního tábora občan České Třebové pro své město, kde stojí originál, zatímco pražská socha je kopií.

Nový věk - před novou budovou bývalého Federálního shromáždění stojí kopie bronzového sousoší Vincence Makovského z r. 1958. Na obou stranách symbolu slunce je postava muže s plány budoucích staveb a ženy s plody a květy v nadživotní velikosti na žulovém podstavci. Originál byl původně pořízen pro československou expozici světové výstavy Expo 58 v Bruselu, později byl umístěn před brněnským výstavištěm.

Čeští muzikanti (někdy se uvádí Pražské jaro) - Senovážné náměstí, autorka sochařka českého původu Anna Chromy. Čtyři více než dvoumetrové kolorované bronzové sochy. Nedaleko kašny bude umístěna pátá socha Tanečníka. Kašnu navrhl ak. sochař Jan Wagner, podstavec je z hořického pískovce.

Praha 2

Benedikt Roezl - Karlovo náměstí; pomník proslulého zahradníka, cestovatele a tvůrce českého botanického názvosloví je umístěn v jižní části náměstí nedaleko "Faustova domu", autoři Gustav Zoula, Čeněk Vosmík 1898, architektura Edvard Sochor. B. Roezl je na pomníku znázorněn s orchidejí v ruce, za ním sedící postava.

Jan Evangelista Purkyně - Karlovo nám.; pomník slavného českého biologa je umístěn před průčelím jezuitského konventu sv. Ignáce, autoři Oskar Kozák a Vladimír Štrunc. Bronzový pomník na žulovém soklu byl odhalen 1961.

Eliška Krásnohorská - Karlovo nám.; pomník spisovatelky z roku 1913 je proti budově techniky, autorka Karla Vobišová - Žáková. Připomíná nedalekou budovu býv. Ženského výrobního spolku českého založeného 1871 E. Krásnohorskou.

Karolina Světlá - Karlovo nám. proti pomníku Krásnohorské na druhé straně Resslovy ulice. Bustu spisovatelky vytvořil v r. 1919 Gustav Zoula a architekt Josef Fanta. Spisovatelka žila nedaleko na rohu Karlova náměstí a Ječné ulice v domě U kamenného stolu.

Vítězslav Hálek - Karlovo nám.; novorenesanční pomník básníka Vítězslava Hálka je v první části náměstí před Novoměstskou radnicí. Autor Bohuslav Schnirch ho vytvořil v letech 1880 - 1881, o zbudování pomníku se zasloužila Umělecká beseda. Bronzová básníkova busta je umístěna na vrcholu pískovcové kaple s nikou a kašnou. Po stranách jsou kamenná odpočivadla se sfingami.

Sv. Josef a morový sloup - Karlovo nám. před Novoměstskou radnicí nad kašnou; morový sloup se sochou sv. Josefa je dílo barokního sochaře a řezbáře Matěje Václava Jäckla z let 1697 - 98. Uprostřed vodní nádržky stojí svazkový sloup na podstavci se čtyřmi hlavami lvů, chrlícími vodu. Na hlavici sloupu jsou čtyři znaky. Na horním nástavci je sousoší sv. Josefa s Ježíškem a se čtyřmi andílky. Písmeno L na prsou orla znamená, že sloup byl postaven za císaře Leopolda I. Nad orlem je novoměstský znak.

Jan Želivský - vedle portálu Novoměstské radnice stával bronzový pomník Jana Želivského z r. 1952, dílo Jaroslavy Lukešové. Pomník zde byl umístěn v r. 1960, po opravě radnice již nebyl osazen.

Karel IV. - před kostelem Panny Marie na Karlově je pískovcová stojící postava císaře od Josefa Maxe z r. 1837, která sem byla přenesena ze Starého Města z Neureitterova domu čp. 183.

Sv. Václav - Vyšehrad; autor jezdecké sochy je Jan Jiří Bendl (1678-80), empírový podstavec vytvořil Josef Kranner v r. 1827.
Socha původně zdobila kašnu ve středu Václavského náměstí (tehdy Koňského trhu) nedaleko Jindřišské ulice. Socha pokládána v 19. stol. za málo reprezentativní, proto r. 1879 byla přemístěna na Vyšehrad (v 50. letech 20. stol. nahrazena kopií, originál je v sochařské sbírce Galerie hl. m. Prahy). V roce 1848 sloužil u této sochy na Koňském trhu kněz Jan Arnold mši, která vyústila v pochod lidu pražskými ulicemi. Následovalo střetnutí s vojskem v Celetné ulici - počátek tzv. svatodušních bouří.

Lumír a Píseň, Ctirad a Šárka, Záboj a Slavoj, Přemysl a Libuše - Vyšehradské sady; jde o monumentální sousoší Josefa Václava Myslbeka, vytvořené původně pro Palackého most a obsahově navazující na Mánesovo dílo. Myslbek vytvořil sousoší do roku 1895 poté, co získal v r. 1881 první cenu v soutěži. Pískovcová sousoší byla 14. 2. 1945 za náletu poškozena. Tři z nich byla potom přemístěna z mostu na Vyšehrad na rozsáhlý travnatý parter. Kopie čtvrtého nejvíce poškozeného Přemysla a Libuše byla vysekána a osazena na Vyšehradě koncem 70. let. Všechna sousoší svou monumentální formou, přesvědčivostí výrazu a dynamičností vyjadřují tužby a ideje doby, kdy vznikala.
Lumír a píseň - sousoší z r. 1988 stávalo na novoměstské straně mostu Palackého. Lumír nadšeně zpívá a hraje, němá Píseň zdobí varyto - pomyslný staročeský strunný nástroj.
Ctirad a Šárka - sousoší vysoké 4,3 m z r. 1895 stávalo na smíchovské straně mostu Palackého. Představuje milostné okouzlení v lesním tichu. Jen krákající havran je předzvěstí Ctiradovy smrti. Je považováno za umělecky nejpůsobivější.
Záboj a Slavoj - sousoší bylo původně na smíchovské straně mostu Palackého. Představuje dva hrdiny z Královéhradeckého rukopisu, porotou bylo považováno za nejlepší sousoší ze všech čtyř.
Přemysl a Libuše - sousoší stávalo na novoměstské straně mostu Palackého. Bylo dokončeno v r. 1889. Vyjadřuje majestátní legendární kněžku, která ve chvílích věšteckého vidění do budoucnosti je tváří obrácena k Pražskému hradu.

Václav Štulc, probošt vyšehradské kapituly - Vyšehrad, nedaleko sochy sv. Václava je umístěna bronzová busta z r. 1910, autor Štěpán Zálešák. Má masivní pseudogotický sokl z červeného pískovce. Pomník zbudován nákladem probošta M. Karlacha. Václav Štulc byl původně obrozenecký básník, posléze se orientoval klerikálně. Vydával časopis Blahozvěst.

Sv. Šebestián - naproti vyšehradskému hřbitovu v nice je barokní pískovcová socha z 1. poloviny 18. století. Autor neznámý. Socha sem byla přenesena z iniciativy probošta Karlacha r. 1894 z domu U Harantů v Rytířské ulici, jenž musel ustoupit stavbě Staroměstské tržnice.

Sv. Ludmila - Vyšehrad, v kapličce naproti kostelu sv. Petra a Pavla je pískovcová socha sv. Ludmily. Vytvořena snad Michaelem Janem Josefem Brokofem v 2. desetiletí 18. st. Byla sem přemístěna z bývalé společenské zahrady Na Slupi pod kostelem sv. Apolináře.

Sv. Jan Nepomucký - Vyšehrad; před sídlem správy Národní kulturní památky Vyšehrad je pískovcová socha světce v nadživotní velikosti. Autor neznámý. Kolem sochy je renesanční mříž.

Sv. Vojtěch - Vyšehrad; na nároží Soběslavovy a ulice K Rotundě je socha z 1. poloviny 18. st. z polychromovaného dřeva. Autor neznámý. Světec stojí v mělkém výklenku zdi.

Čertův (časoměrný) sloup - Vyšehrad, v sadech na trávníku je umístěn od r. 1888. Sestává z tří kusů, vážících asi 2 a půl tuny. Celkem měřil přes 5,70m. V předkřesťanských dobách snad sloužil jako časoměrný sloup. Je z biotitu-amfibolového dioritu, který se v okolí nikde nenachází. Při slunečním osvitu vydává zápach síry, proto vznikly pověsti, že ho z Říma na Vyšehrad přinesl čert. Kdyby ho čert přinesl dříve, než jeden z kněží dočte mši, mohl si čert vzít jeho duši. Přiletěl ale pozdě, tak s kamenem vztekle mrštil a rozbil ho na tři kusy. Ve skutečnosti nikdo neví, kde se tu vzal a proč je přelomen. Za Josefa II. byl odstraněn z kostela jako symbol pověrčivosti.

Vyšehradský hřbitov, Slavín - funerální plastiky
Je zde pochován výkvět českého národa, je zde tedy mnoho jedinečných sochařských prací:

Josef Václav Myslbek - plastika na hrobu Františka Ladislava Riegra; reliéf s Madonou na hrobce od architekta J. P. Šebka, v níž je pochován skladatel V.Maixner;

Václav Levý - na společném hrobě Karla Purkyně a Václava Levého je socha sv. Jakuba;

Tomáš Seidan - vytvořil reliéf Babičky na hrobě Boženy Němcové;

František Bílek - autor sochy Krista na hrobě Václava Beneše Třebízského;

Bohumil Kafka - poprsí Mikoláše Alše a několik dalších náhrobků;

Jakub Obrovský - bronzový portrét Svatopluka Čecha;

Ladislav Šaloun - pomník Antonína Dvořáka;

Otakar Španiel - tvůrce bust Františka Ondříčka a Ferdinanda Lauba;

Slavín - hrobka významných osobností
autorem architektury je Antonín Wiehl. Sochařskou výzdobu Slavína novorenesančně pojal a vytvořil v letech 1889 - 1893 Josef Mauder: Génius vlasti nad rakví a po stranách dvě Alegorické postavy Vlast truchlící a Vlast vítězná. Za tento sochařský výkon získal první cenu České akademie. Ve Slavíně jsou pohřbeni: Julius Zeyer, Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Myslbek, Jan Štursa, Ema Destinová, Alfons Mucha, František Křižík, Josef Gočár, Zdeněk Štěpánek, Eduard Korhout a další.

František Palacký - náměstí Palackého; autor Stanislav Sucharda ve spolupráci s Josefem Mařatkou, architekt Alois Dryák.
Pomník ze žuly a bronzu vytvořen 1989 - 1912. Položení základního kamene 19. 6. 1898 v den 100. výročí narození F. Palackého bylo provázeno mohutnou manifestací. Původně se uvažovalo o umístění před Rudolfinum a na Karlově náměstí, městská rada však trvala na nynějším místě.
Sedící postava Palackého je z 12 kusů hrubozrnné žuly, kvádry architektury jsou z jemnozrnné žuly a skupiny postav obklopující Palackého jsou z bronzu 25,5 t, základy jsou v hloubce 4 m. Pomník symbolizuje vlevo útisk národa (netvor se snaží zardousit své oběti), vpravo národní probuzení (Lid střásá pouta a hledí vstříc lepší budoucnosti), ležící akt symbolizuje Bílou horu. Politiku symbolizuje letící socha a kompozici vévodí horní skupina s Fámou (pověst). Palacký "naslouchá" hlasu Historie. Pomník nese dva nápisy: Z mdloby útisku k novému žití budils lid a Svému buditeli a vůdci vděčný národ.
Za okupace měl být pomník zničen, byl však rozebrán a ukryt správcem poštovních stájí v odlehlé ohradě na Invalidovně, kde zarostl plevelem. Proto mohl být po roce 1947 obnoven.

Praha svým vítězným synům - pod Emauzským klášterem mezi novými budovami ministerstev byl 28. října 1932 odhalen pomník legionářům a obětem války. Pomník se složitou kompozicí vytvořil Josef Mařatka. Uprostřed žulový obelisk cca 16 m vysoký (zlomený, původně určený pro Pražský hrad, darovaný prezidentem), obklopený figurami osmi legionářů: jeden italský, dva ruští, čtyři francouzští, v centru francouzský legionář s praporem, jejž věnčí žena lipovou ratolestí. Žerď praporu ukazuje na Dykovy verše: Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. Za německé okupace byl pomník zničen, zachovala se jen schránka se zakládací listinou. Po revoluci zrestaurovala dochovaný sádrový model Kateřina Amortová , byl znovu odlit a 28. října 1998 slavnostně odhalen. Pomník je poctou padlým v 1. sv. válce, připomínkou legionářského odboje a vzniku Československé republiky.

Alois Jirásek - Jiráskovo náměstí, autor pomníku prof. Karel Pokorný, spolupráce Jaroslav Fragner. Bronzový pomník představuje spisovatele v nadživotní velikosti, sedícího a píšícího na vysokém žulovém soklu. Pomník vznikl v r. 1954, osazen byl v r. 1960. V pozadí pomníku je dům, v němž v letech 1903 - 1930 Jirásek bydlel.

Svatopluk Čech - Čechovy sady; autor Jan Štursa, architekt Pavel Janák. Pomník byl sochaři zadán 1918 a osazen 1924. Patří k nejlepším Štursovým pracem. Nad postavou básníka, který má v jedné ruce knihu a v druhé drží klobouk s pláštěm, se vznáší jinošský akt s vavřínovou ratolestí, který má u nohou orla s rozepjatými křídly. Zvětšený jinošský akt z pomníku byl v r. 1925 umístěn v průčelí čs. pavilonu na mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Za okupace musel být pomník odstraněn, po válce byl opět obnoven.

František Ladislav Rieger - Riegerovy sady, Vinohrady; pomník českému vlastenci a politiku, zeti Františka Palackého, nechala postavit někdejší Záložna vinohradská, která měla zásluhy i o vinohradské divadlo, kostel sv. Ludmily a mnoho dalších. Pomník vytvořil Josef Václav Myslbek v letech 1913 - 1914. Riegrovu podobiznu vytvořil už před tím pro Pantheon Národního muzea. Bronzová socha v nadživotní velikosti je téměř tři metry vysoká a stojí na žulovém stupňovitém podstavci cca 4 m vysokém. V energickém postoji a pohledu muže vyjádřil autor Riegrovo tradiční národní heslo Nedejme se!, které je napsáno na štítě s českým heraldickým lvem u jeho levé nohy. Jde o jednu z nejvýznamnějších portrétních prací autora.

Nový věk - před budovou bývalého Federálního shromáždění je sousoší z let 1957 - 58, autor prof. Vincenc Makovský. Sousoší nese ženskou postavu s květy a plody a postavu muže v dlouhém plášti s plány budoucích děl a paprskovitým symbolem uprostřed. Kompozice byla původně umístěna v r. 1958 před naší expozicí na Světové výstavě v Bruselu a poté před brněnským výstavištěm. Zde stojí druhý odlitek.

Praha 3

Jan Žižka - Národní památník na Vítkově; autor prof. Bohumil Kafka v letech 1931 - 1941. Pomník byl odhalen 14. 7. 1950, ve výroční den bitvy na Vítkově, v níž husité pod vedením Jana Žižky zvítězili v těchto místech nad křižáckým vojskem. Autor se odhalení pomníku nedožil, konalo se až 8 let po jeho smrti. V r. 1946 pomník podle Kafkova modelu odlila karlínská slévárna V. Mašek z bronzu. Pomník má úctyhodné rozměry: výška pomníku včetně podstavce je 22 m, dvě nohy jezdce váží 398 kg, ruka 195 kg, hlava 105 kg, meč 110 kg. Vlastní výška pomníku 9 m, délka koně 9,6 m, celková váha činí 16,5 t. Sestává z 39 bronzových dílů, které byly svařeny na místě. Jde o největší jezdeckou sochu na světě.

Winston Churchill - nám. W. Churchilla; bronzová tři a půl metru vysoká socha, vážící půldruhé tuny, je přesnou kopií sochy anglického sochaře Roberta Ivora Jonese, která stojí v Londýně na Parlamentním náměstí. Odlila ji londýnská slévárna Meridian Foundry a pak zhotovila repliku. Sochařský odborný dohled vykonával anglický sochař N. Boonham. Socha je holdem britskému premiérovi (1874 - 1965), který ve značné míře ovlivnil události 20. st. a který je symbolem nesmlouvavého boje za demokracii. Jeho socha byla odhalena k 10. výročí pádu totalitního režimu u nás 17. listopadu 1999 za účasti baronky Margaret Thatcherové. Již před tím v r. 1990 se zúčastnila slavnostního přejmenování náměstí A. Zápotockého na náměstí Winstona Churchilla.

Karel Havlíček Borovský - před radnicí na Havlíčkově nám. stojí třímetrová bronzová socha, jejímž autorem je Josef Strachovský, odlila ji Maškova slévárna v Karlíně. Socha byla odhalena 16. května 1911. Zároveň bylo náměstí, které do té doby neslo název Basilejské, přejmenováno na Havlíčkovo. Nápis na podstavci sochy vyjadřuje Havlíčkovo celoživotní krédo: Přislibujte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu. Tak jako mnoho jiných měla být i tato socha za protektorátu odstraněna a její materiál použit pro válečné účely. Díky statečným Pražanům však byla uschována ve skladišti na Maninách a po opravě znovu slavnostně instalována na původní místo 19. července 1946. V r. 1979 byla z důvodu výstavby kolektoru inženýrských sítí na 6 let odstavena a zpět instalována v r. 1985.

Petr Bezruč - Vinohrady, Bezručovy sady; na kruhové základně na plochých pilířích z umělého kamene je umístěna bronzová portrétní busta básníka na pozadí dvou desek, na nichž je vzadu vyrytý text. Pomník vytvořila v r. 1967 Jaroslava Lukešová.

Jožka Jabůrková - znovuodhalení pomníku 30. 7. 2002. Olšanské hřbitovy - čestné vojenské pohřebiště, sochu vytvořila sochařka Věra Merhautová. Socha původně stála v Košířích, po restituci byla umístěna do depozitáře Národní galerie.

Praha 4

Mikoláš Aleš - Lhotka, Alšovy sady; na stupňovité základně na soklu je bronzová busta malíře, kterou vytvořil r. 1914 Josef Rada. Je to vůbec první pomník slavnému malíři.

Sv. Jan Nepomucký - Braník, před kostelem sv. Prokopa; na podstavci je postava světce v dlouhé klerice, který přidržuje levou rukou krucifix, kolem hlavy má svatozář. Sochu z pískovce z poloviny 18. st. vytvořil umělec z okruhu Františka Ignáce Platzera.

Dlouhý, široký a bystrozraký - Petrovice, Nad Přehradou; na školním nádvoří zde stojí 180 cm vysoká barevná glazovaná keramika, autor Vojtěch Adamec z r. 1989 - 92.

Mládí - Háje, Schullhofova ul.; postavy mladých lidí v životní velikosti jsou z kamene, autor Jan Bartoš r. 1984.

Opuštěná - Kavčí Hory, budova České televize; 82 cm vysoká postava sedící schoulené díivky z mramoru je od Břetislava Bendy z r. 1980.

Sova - Jižní město, škola Květnového vítězství; bronzovou sochu sovy vysokou 150 cm vytvořil Václav Frydecký v r. 1985.

Obludy - sídliště Dědina; mezi ul. Družicová, Šmolíkova a Parašutistů je umístěno několk objektů Kurta Gebauera z let 1980 - 89. Jsou z kamene, betonu a dlažby a mají výšku od 80 do 250 cm.

Země - Jižní Město, Jírovcovo nám.; kamenná sedící postavy ženy v životní velikosti představuje matku Zemi. Vytvořil ji Jiří Kryštůfek v r. 1986.

Ryby - na Pankráci u obchodního centra stojí kamenné 180 cm vysoké sousoší s rybami, autor Julius O. Lankáš, r. 1985.

Čápi - park na Pankráci; v r. 1980 vytvořil František Pašek bronzové sousoší dvou čápů o výšce 130 cm.

Oskar - Roztyly, Klouboukova ul.; moderní keramická betonová plastika je vysoká 300 cm. Autorem je Jaroslav Róna, vznikla v r. 1991.

Den, noc a čas - Arkalycká ul. u multikina Galaxie; Olbram Zoubek vytvořil v r. 1984 sousoší o rozměrech 215 x 155 x 185 cm z vrstveného cínu částečně zlaceného.

Praha 5

Hana Kvapilová - Kinského sady (u letohrádku Kinských); sochař Jan Štursa s architektem Josefem Gočárem vytvořil v roce 1913 pomník herečky v roli jedné ibsenovské postavy. Pod pomníkem je uložena urna.

Jakub Arbes - Arbesovo náměstí; v sadovém prostranství náměstí blízko místa, kde Jakub Arbes po léta žil a pracoval v domě č. 13, je umístěna na žulovém hranolovém soklu bronzová socha spisovatele s kloboukem v ruce. Autorem je sochař Jan Černý a arch. Jaroslav Koreček, pochází z r. 1962.

Biskup Leopold Thun-Hohenstein - Košíře čp. 118, park usedlosti Cibulka; vynikající klasicistní dílo Václava Prachnera z r. 1882 z pískovce - pomník zakladatele Cibulky, biskupa knížete pasovského L. T.- Hohensteina.

Vladislav Vančura - na okraji Zbraslavi pod Havlínem před Vančurovou vilou na žulovém soklu a čtyřbokém pilíři je osazena bronzová portrétní busta spisovatele v nadživotní velikosti. Pomník vytvořil sochař Karel Lidický v r. 1959.

Ptáček - Nové Butovice, Fingerova ul. V r. 1990 vytvořil Stefan Milkov bronzovou sochu o velikosti 150 x 200 x 170 cm.

Sluneční hodiny - Stodůlky, Hostinského ul.; sochař Pavel Přikryl vytvořil v r. 1983 kamennou 300 cm velkou skupinu moderních tvarů slunečních hodin, která připomíná moderní Stonehenge.

Praha 6

Jan Roháč z Dubé - obora Hvězda; při hlavní cestě od správcovského domu k letohrádku stojí kamenná plastika, která původně stávala u Staroměstské radnice v místě popravy (do r. 1966). Autorem pomníku je Alois Sopr, vytvořil jej v letech 1957 - 60.

Karel Bendl - v Bubenči v Pelléově ul. stojí pískovcová portrétní busta českého hudebního skladatele. Je umístěna na podstavci, který je zdoben reliéfy symbolických postav. Podle modelu sochaře Stanislava Suchardy zhotovil v r. 1916 pomník Vojtěch Sucharda a arch. Jaroslav Čermák.

Mír - Dejvice, u základní školy na náměstí Svobody; sousoší dvou objímajících se dětí s holubicí, vytvořil Karel Hladík na konci 20. let. Pískovcová plastika stávala o něco dále, byla však přemístěna před školu proto, aby zde, přímo před budovou ministerstva obrany, mohl být postaven Památník československým letcům.

Památník československým letcům - Dejvice, nám. Svobody; před budovou ministerstva obrany stojí památník československým letcům padlým za 2. světové války od 12. května 1995. Autorem pomníku je František Bělský.

Na slunci - Břevnov, Anastázova ul.; Čestmír Mudruňka vytvořil v r. 1985 sedící mramorovou postavu dívky, která si objímá kolena a nastavuje svou tvář slunci. Plastika je vysoká 150 cm.

Dilema - Řepy, základní škola Socháňova; v r. 1987 vytvořil sochař Bohumil Zemánek bronzovou postavu v životní velikosti sedící na soklu u školní budovy.

Vítěz - Dejvice, ul. generála Píky; sochař Olbram Zoubek vytvořil sochu v r. 1981. Socha zpodobňuje mladého jásajícího chlapce, je z vrstveného cínu.

Praha 7

Metronom - Letenská pláň proti Pařížské ul.; Vratislav Karel Novák ztvárnil v r. 1991 z oceli a betonu obrovský přístroj udávající tempo času. Je vysoký téměř 5 metrů a tvoří moderní dominantu Letné.

Stalinův pomník - Letná, proti Pařížské tř.; megalomanský pomník komunistické éry se začal budovat v r. 1952 a byl slavnostně odhalen 1. 5. 1955. V čele sousoší stál Stalin a za ním v řadě představitelé jednotlivých skupin občanů budujících nové zítřky (pomník byl přezdíván "fronta na maso"). Autory pomníku byli sochař Otakar Švec a arch. Jiří a Vlasta Štursovi. Bylo to největší skupinové sousoší v Evropě. Výška sochy byla 15,5 m, podstavec měl rozměry 15 x 22 x 12 m. Pomník byl složen z 235 žulových kvádrů o váze až 30 tun. Celý pomník vážil cca 17 000 tun, základy byly až 7 m hluboké. Po Chruščovově odhalení kultu osobnosti a v období boje proti stalinismu byl pomník v listopadu 1962 odstraněn.

Diana - Letenské sady; na hranolovém podstavci stojí bronzová dívčí postava s chrtem u nohou. Nároží podstavce je zdobené bronzovými želvami a hady, ve spodní části srnčí rodinka. Autorem sousoší z r. 1920 je František Rous.

Stojící dívka - Letenské sady; postavu ženy s rukama zkříženýma na prsou a skloněnou hlavou vytvořila v r. 1960 Marta Jirásková-Havlíčková.

Žena - Letenské sady; autorem abstraktní pískovcové sedící postavy nahé ženy je sochař Jan Kodet. Sochu vytvořil v r. 1957, umístil ji na krychlový pískovcový podstavec. Osazena sem byla v r. 1977.

Práce a humanita - severní předmostí Hlávkova mostu; při vjezdu na most z Holešovické strany stojí na pylonech dvě monumentální expresionistická sousoší Jana Štursy. Byla vytesána z pískovce v letech 1911 - 13 a na most nově osazena r. 1983. Sousoší Práce představuje akty tří mužů a ženy, Humanitu zpodobňuje stařec v antické říze se svitkem v ruce, přidržující mladého klečícího muže a postavy dvou žen mezi nimi.

Vltava a faun - Holešovice, u stanice metra Vltavská; Vltava jako stojící víla poslouchá fauna, který sedí na rampě nad ní a hraje na píšťalu. Sousoší zdobí kašnu. Vytvořili je manželé Dvořákovi v r. 1985 z pálené hlíny.

Hokejista - Holešovice, Výstaviště; před Sportovní halou na čtvercové základně z leštěné žuly na vysokém podstavci stojí postava, jedoucí na jedné brusli a radostně mávající hokejkou. Autorem sochy je Zdeněk Němeček, vytvořil ji v r. 1985 z hliníkové slitiny.

Most - Stromovka; v r. 1999 vytvořil Miloslav Fekar instalaci mostu z dubového dřeva o rozměrech 300 x 800 cm.

Paridův soud - zahrada Trojského zámku; v r. 1989 vytvořil Stanislav Hanzík dvě pískovcové sochy na téma Paridova soudu o výšce 220 cm.

Listy - Holešovice, U Městských domů; v r. 1980 osadila Ellen Jilemnická větrací kryt metra U Staré plynárny keramickou plastikou o výšce 200 cm.

Praha 8

JUDr. Jan Podlipný - Libeň, Elznicovo nám.; před sadem na svahu k Rokytce byl v r. 1935 umístěn pomník známého českého vlastence, primátora hl. m. Prahy, který se zasloužil o to, že Libeň byla v r. 1901 připojena ku Praze, a který byl také prvním starostou České obce sokolské. Na realizaci pomníku se podíleli sochař Jaroslav Brůha a arch. Jan Bloudek.

Valdštejnský sloup - Libeň, ul. Na Dlážděnce; na hranolovém profilovaném podstavci, ozdobeném poškozenými znaky hraběte z Valdštejna, je vysoký sloup, zakončený hlavicí s deskou, která nese kouli. Pískovcový sloup dal Valdštejn postavit na památku vydláždění více než kilometrového úseku blátivé a nepohodlné cesty do vrchu na trojském břehu, po níž jezdíval Rudolf II. s družinou a panstvem od konce 16. st. na lovy do brandýských lesů. Vznikem jiné komunikace v 18. st. upadla tato v zapomenutí.

Pták se sluncem v křídle - Bohnice, Lodžská ul.; sochař Václav Frydecký vytvořil v r. 1985 pískovcovou sochu ptáka s rozepjatými křídly, v jednomž z nich je znázorněno slunce. Socha je vysoká 130 cm.

Koupaliště - Ďáblice, Čumpelíkova ul.; sochař Bohumil Zemánek vytvořil v r. 1990 - 91 tři bronzové koupající se postavy v životní velikosti.

Praha 9

Sv. Jan Nepomucký - Vinoř, náměstí; jedna z nejkrásnějších soch světce, jichž je v Praze značné množství, je umístěna před kostel Povýšení sv. Kříže ve Vinoři. Jejím autorem je pozdně barokní umělec František Ignác Platzer nebo někdo z jeho dílny. Postava v kanovnické říze stojí na veliké rybě, symbolu mlčení. Světec se sklání ke kříži v pravé ruce a v levé ruce má knihu. Na volutách u jeho nohou sedí dva andílkové s kartušemi, v jedné s reliéfem sv. Václava, v druhé s reliéfem Staroboleslavské Madony. Pískovcová socha je datována chronogramem 1755.

Rozum a cit - Kbely, parčík u Železnobrodské ul.; pískovcová socha Ladislava Šalouna z r. 1934 představuje dva akty sedící na nízké kamenné lavici - muž s rukama na kolenou hledí na ženu schoulenou s hlavou v rukách. Plastika stávala původně v Petřínských sadech, sem byla osazena v r. 1975.

Otec a syn, Matka a dcera - Kbely, Albrechtická 1; dvě betonová protějšková sousoší v životní velikosti vytvořil v r. 1976 Karel Lidický.

Vlna - Komprese - Vysočany, nádvoří ČKD; Ladislav Janouch vytvořil v r. 1989 pískovcovou 160 cm vysokou moderní sochu.

Koupání - Hloubětín, stanice metra B; sochař Jaroslav Hladký vytvořil v r. 1985 bronzovou 180 cm vysokou postavu, připravenou ke skoku do vody.

Praha 10

Antonín Švehla - Hostivař, parčík na rohu ulic Švehlova a Pražská, bronzová busta Antonína Švehly (1873 - 1933), hostivařského rodáka, statkáře, předsedy České agrární komory, ministra vnitra a ministerského předsedy ČSR, byla odhalena 23.6. 2001 a je dílem akademického sochaře Jana Bartoše a sochaře Vítka Zdrůbeckého.

Sv. Jan Nepomucký - Vršovice, Vršovické nám.; vedle kostela sv. Mikuláše stojí na profilovaném soklu pískovcová postava světce v kanovnické říze s krucifixem v náručí z r. 1725.

Milenci - Záběhlice, sídliště Zahradní Město; v ul. V Korytech je osazeno pískovcové sousoší dvou postav z r. 1970, autor Ladislav Kovařík.

Sv. Jan Nepomucký - Uhříněves; v parku na náměstí na trojbokém podstavci s římsou je významná postava světce v kanovnickém obleku s biretem na hlavě, v náručí s krucifixem a palmovou ratolestí. Podstavec je zdoben reliéfy z jeho života, u nohou mu sedí tři andílci. Pískovcovou sochu vytvořil kolem r. 1730 Matouš Václav Jäckel.

Altán - Malešice, Rektorská ul.; sochaři Karel Nepraš a Kurt Gebauer vytvořili v r. 1989 z litiny, dřeva a železa objekt altánu, vysoký 490 cm.

Matka s dítětem - Vršovice, Ke Strašnické; postavu ženy s dítětem v náručí v nadživotní velikosti z umělého kamene vytvořil sochař Peter Oriešek v r. 1982.

Změna vyhrazena Aktualizace dne: 26/08/2002 Další informace tel. 12 444