Těžko. Je mi těžko. Bylo by mi bývalo bylo lehko, kdybych byl býval nebyl přijal nabídku Petra Chlumského. Přijal jsem. Těžko. Je mi těžko. Jak mám ze všech svých fotografií, co jsem jich ve svém životě pořídil, vybrat tu mně nejmilejší.

Každý kdo zná moje fotky z galerie na FotoPrůvodci, tak ví, že moje tamní prezentace je opravdová sbírka různých žánrů a stylů.

Povídání o tom, že se nemají zahazovat ani první zkušební filmy.

Fotografie, kterou vám chci představit možná není přímo moje nejmilejší, ale určitě je zajímavá její historie. Posuďte sami.

Když jsme od Petra Chlumského dostali za domácí úkol každý vybrat mezi svými fotkami tu, kterou máme ze všech nejraději, a něco o ní napsat, dlouho jsem nevěděla, která by to měla být. Pak mi to náhle došlo. Nemůžu vybrat jen jednu jedinou. Nejde to. Mám jich totiž nejraději třiadvacet...

Člověk zabývající se focením se setkává se spoustou výtvorů jiných fotografů a je logické, že i když jde o fotografie zajímavé (nehledě na spoustu balastu, samozřejmě), začne to všechno někdy více, někdy méně, poněkud splývat. Alespoň pro mne to platí. A tak si nejvíc pamatuji fotky, které mají svůj příběh. Fotografii s příběhem si zapamatuji spíše, i když třeba nemusí být úplně ta nejnej.

Nečekal jsem, jak je složité najít svoji nejoblíbenější fotografii. Je to asi tím, že si člověk jako já, tedy fotograf amatér, fotí pro svoji zábavu a může si fotit co se mu zlíbí. Není vázán žádnou smlouvou, netlačí ho žádné termíny ani zakázky. Tím pádem si všechny fotky dělá pro radost a ty povedenější jsou vlastně všechny oblíbené. Už jenom pro to, že se povedly a udělaly fotografovi radost.

Dnešním dnem se na Paladixu zrodila nová rubrika s názvem „Nejmilejší fotografie“. O tom, co od ní můžete očekávat, se dočtete v tomto článečku.

Tato fotografie vznikla zcela náhodou. Asi před 2-3 roky jsem se s kamarády chystal na přejezd Mongolska koňmo a asi rok jsme trénovali jízdu v sedle kousek za Prahou, kde jsme si půjčovali dvakrát týdně koně od jedné "cirkusácké" rodiny.