Daleká cesta autem a ještě únavnější dohady na hranicích. To vše musíme překonat, abychom se dostali do našeho cíle - Bulharska.
Mapa cesty
Možná se budete ptát: Proč právě Bulharsko? Nebudu nic zastírat, byla to taková znouzectnost. Původně jsme měli být v Kašmíru, ale separatisté byli proti. Z bezpečnostních důvodů jsme se rozhodli pro něco klidnějšího a volba padla na Island. Vše jsme naplánovali, krásně to vycházelo - až na jednu maličkost. Ukázalo se, že trajekt na Island je vyprodán již někdy v únoru a z plánů na velkou cestu opět sešlo. Oprášili jsme proto plány staré již několik let a rozhodli se pro Bulharsko.
Kostel v Kazanské soutěsce
Scházíme se pátek večer - já s Káťou a Václav s Verčou v Poříčí nad Sázavou a snažíme se o nemožné. Zapomenout na pracovní starosti (to ještě docela jde) a sbalit se na měsíc do krátké felicie (to jde výrazně hůře). Nakonec ale šikovné české ruce a poučení z mnoha nezdařilých pokusů slaví úspěch a výsledkem je sice přeplněný, ale na cestu připravený český “rodinný“ vůz. Vyrážíme v sobotu 10.8. kolem osmé ráno. Noha na plynu a postupně za námi mizí Brno, Bratislava a Maďarsko. Vzhledem k tomu, že nepoužíváme dálnice, tak cesta neubíhá příliš rychle a na maďarsko-rumunských hranicích ve městečku Nagylac jsme okolo 20. hodiny. Okolo 23. hodiny se nám daří dostat se na řadu, úspěšně znovu nabalit věci do kufru, který jsme byli přinuceni hraniční kontrolou otevřít, a překonat hranice. Jsme v Rumunsku a hned je to znát na kvalitě silnic a kvalitě ostatních účastníků silničního provozu. Předpisy se moc nedodržují a co na tom, že některým vozům nejdou světla, hlavně že jedou... Okolo čtvrté ráno toho máme dost, zastavujeme asi 30 km před Orsovou a na louce u silnice usínáme, abychom dočerpali síly.
Neděle 11.8.
Socha Decebala
Detail rekonstruované výzdoby
Ranní provoz nás nenechává dlouho vyspávat a tak okolo osmé jsme již zase na cestě. Odbočujeme do Kazanské soutěsky. Ta je asi 10 km dlouhá a rozkládá se na obě strany od vesnice Dubova. Příkré vápencové stěny by měly dosahovat výšky až 600 metrů. Postavením přehrady Železná vrata na Dunaji se divoká řeka zklidnila a kromě romantických pohledů zde najdeme i "civilizační zátiší". Cestou můžeme zastavit u obrovské busty Decebala – nejslavnějšího dáckého náčelníka, který vládl 87 – 106 př.n.l. Je vytesána do skály a měří několik desítek metrů. Soudě dle počtu návštěvníků, jedná se o významnou turistickou atrakci. Ve městě Turnu Severin nenalézáme odbočku na Calafat a tak nezbývá než jet asi o 100 km delší cestou přes Craiovu. V Calafatu jsme ve 14 hodin.
Zátiší na břehu Dunaje
Rybářské obydlí
Lístek na trajekt přes Dunaj stojí 29 € (17 € za auto a 3 € za každou osobu) a jezdí prý na otočku každou půlhodinu. Navíc platíme 8 € místní taxu, jako vstup do této oblasti. Rumunský celník po nás chce úplatek a je značně rozčilen, když mu vysvětlujeme, že jsme nekuřáci a peníze nemáme, protože chceme platit kartou. Obrací oči v sloup, rozhazuje rukama a vykřikuje: “Mastercard, Mastercard...“ Jsme neústupní a tak má smůlu, nezbývá mu, než aby nás pustil dále. Po hodině čekání na trajekt (někteří tu čekají od rána) se konečně rozjíždíme a přistáváme na druhém břehu Dunaje, v Bulharsku. Zde od nás vyberou pasy a 3 hodiny nás nechávají bez povšimnutí. Za tu dobu nám vyrobili vstupní kartičku, se kterou se máme do 48 hodin přihlásit na policii v místě pobytu. Nyní se již můžeme rozjet, ale ne příliš rychle. Za průjezd špinavou kaluží nazvanou desinfekce platíme 2 €, po deseti metrech u další budky 9 € za používání silnic a po dvaceti metrech u další kasy 10 € jako ekologickou daň za potenciální znečišťování životního prostředí při možné havárii (tahle kostrbatá formulace je jejich výmysl).
Víza vyrobená na hranicích
Vstupní poplatky
Tak jsme po 6 hodinách dohadování konečně v Bulharsku, lehčí o 58 € a pár iluzí. Nálada je lehce zmražená a naše myšlenky se točí kolem toho, co nás ještě čeká, když to takhle začíná a jestli vůbec Bulharsko byla správná volba. Naštěstí se dále ukázalo, že tímto těžkosti a byrokratické jednání v podstatě skončily. V městečku Vidin, které je hned za hranicemi, nalézáme díky ochotným Bulharům bankomat a zásobujeme se místní měnou – Leva. Kurs je 1,95 Leva za 1 €. Je večer a tak přejíždíme ke 45 km vzdálené obci Rabiša. Za ní se nalézá jeskyně Magura, u které si za tmy a deště stavíme stan a můžeme tak strávit první noc na bulharském území.
