|
Canonet G-III 17
| |
Možná jste někdy zatoužili mít něco pro „boj zblízka“. Možná obdivujete fotografy, kteří tvořili s malým, tichým, nenápadným fotoaparátem. Možná se vám zrychlí tep při pohledu na Konicu HEXAR, Bessu či jejich sestru Leicu. „Když slušela Eugenovi Smithovi, bude slušet i mně!“, říkáte si v noci. Ovšem většině z nás se také zrychlí tep při pohledu na cenu, které je pod krásnými malými stroji uvedená. Přesto existují cesty jak si hledáčkový aparát pořídit a pokud člověk sleví třeba z výměnných objektivů, můžete si svůj sen splnit. |
Již nějaký čas řeším, jaké si pořídit záložní tělo. Moje představa je tělo odolné, mechanické, s vestavěným expozimetrem. Ideální Nikon FM2 nebo FM3A. Ale já jsem canonista a pořizovat si k záložnímu tělu ještě další skla – to by se kapánek prodražilo (a ani to tělo není z nejlevnějších). Canon nic podobného Nikonu FM2 nemá (snad jen výborný Canon AE-1, ovšem se starým bajonetem) a díky systému EOS bych opět měl mít dvoje skla. Nakonec jsem usoudil, že shánět jenom záložní tělo jenom jako zálohu je neefektivní, ale že druhý aparát by přinést nějakou další „přidanou hodnotu“, nejlépe právě v „boji zblízka a ve tmě“. No a odtud byl jenom krůček k hledáčkovému fotoaparátu, který bude malý, tichý, nenápadný, bez kopajícího zrcadla. Bude mechanický s expozimetrem, bude se mi líbit a budu ho mít rád.
 Po různém hledání a vážení, nijak ovšem dlouhém, padla moje volba na výrobek firmy Canon - Canonet G-III 17, který jsem si odnášel z bazaru za 2900 Kč i s futrálkem.
Canonet G-III 17 je kinofilmový hledáčkový fotoaparát s pevným objektivem. Uveden na trh byl na jaře 1972 a prodával se až do léta 1982 a stal se tak údajně s více než jedenácti lety nejdéle prodávaným aparátem firmy Canon. Celkově se prodalo okolo 1,2 milionu kousků. Canonet G-III 17 byl pokračovatelem řady Canonet a navazoval na své úspěšné předchůdce Canonet 28 (dnes se prodává okolo 1000 - 1200 Kč) a New Canonet QL17 a QL17L (L znamená Luxory). Canonet 28 založil charakteristicky „krabicoidní“ design této řady. Neměl ještě možnost nastavení citlivosti filmu, ale již používal pokrokové měření světla (systém EE). Disponoval objektivem Canon 40mm f/2,8, ohniskovou vzdáleností, která se pak stala pro celou řadu charakteristická. New Canonet QL17 (uvedený v roce 1969) byl o chlup menší než Canonet 28 a disponoval objektivem Canon 40mm f/1,7. Díky takové světelnosti povýšil celý přístroj o kvalitativní stupeň výše. Umožňoval také měření s prioritou času, plný manuál a samozřejmě měl také velmi dobrý dálkoměrný hledáček.
Jejich následovník, Canonet G-III 17, se stal dalším logickým článkem v řadě. Písmeno G a římská III v názvu značí „Grade Up“ a třetí generaci této řady. Jde o 35mm fotoaparát opatřený pevným objektivem Canon 40mm f/1,7, skutečné kočičí oko. Fotografování je možné buď v plně manuálním režimu (závěrka disponuje časy od 1/4 sec. do 1/500 sec., režimem Bulb a samospouští) nebo v režimu automatickém (systém EE) s prioritou času. V praxi to vypadá tak, že nastavujete čas a aparát automaticky přiřazuje clonu podle změřeného světla. Dostupné clony jsou od nádherných 1,7 po průměrných 16, což může v extrémních podmínkách (sníh, pláž) volat po neutrálním filtru, který lze našroubovat na závit o průměru 48mm.
| | Stupnice na objektivu. |
Hledáček je spřažen s dálkoměrnými zrcadly a vybaven korekcí paralaxy, vidíte tedy zarámování budoucí fotografie. Současně je v hledáčku umístěna clonová stupnice s rafičkou, která indikuje měřícím systémem nastavenou clonu a současně informuje o přeexpozici nebo podexpozici. Je-li světla moc nebo naopak málo, zablokuje měřící systém spoušť. (Dost dlouho mi trvalo zjistit, že zablokování spouště je funkcí a nikoliv poruchou aparátu :-)). Fotoaparát je schopen fungovat v rozsahu EV 3,5 – 17 (ISO 100) a pojme filmy citlivosti ISO 25 – 800. Nutno nastavit manuálně, DX kód se samozřejmě nekoná. Natahování se děje standardní páčkou se zpětným chodem.
Zaostřuje se pomocí žluté skvrny v hledáčku, kdy otáčením objektivu docílíte toho, že obraz ve žluté skvrně není zdvojený. Zaostřovací vzdálenost je 0,8m až nekonečno. Přístroj také disponuje sáňkami pro blesk (hot shoe) a synchronizačním konektorem. Synchronizace blesku je pro všechny časy! Velmi vtipně je vyřešeno zakládání filmu. To „QL“ uvedené na těle fotoaparátu totiž neznamená „quality“ jak jsem si myslel, ale „Quick loading“, tedy rychlé zakládání! A opravdu. Druhá cívka je vybavena vtipným udělátkem, že stačí vytáhnout film z kazety po vyznačenou značku, zavřít fotoaparát a natáhnout závěrku. Film je založen. O tom, zda je dobře založen, respektive jestli se správně posunuje, informuje pruhovaný „poskakovací“ indikátor na zadní stěně přístroje. Jednoduché stejně jako u současných fotoaparátů.
| | Pohled na kontrolní diodu stavu baterie. |
Přístroj je také vybaven počítadlem snímků, které se automaticky resetuje při každém otevření těla. Celá automatika je poháněna knoflíkovou baterií v originále 1,3V H-D mercury, která se velmi špatně shání a to nejen u nás, ale i ve Spojených státech. Nicméně je možné ji nahradit baterií PX625A, která u nás na trhu existuje a stojí okolo 20 Kč (!). Potěšující!
Z uživatelského hlediska je přístroj hodnocen velmi dobře. Na photographyreview.com je jich k přečtení přibližně dvacítka. Uživatelé kladně hodnotí zejména ostrost objektivu, robusnost a spolehlivost těla a také cenu. Autor jedné recenze tvrdí, že tento objektiv byl testován prakticky se stejnými výsledky jako Leitz 40mm Summicron, který byl v tehdejší době určen pro Leicu.
V záporech uvedených tamtéž se objevuje nemožnost výměny objektivů (což je dáno koncepcí), nemožnost měření v manuálním režimu a obtížně sehnatelná baterie.
Nikdo z recenzentů na photographyreview.com neměl přístroj v servisu a to jej jeden z nich používá údajně již 20 let a vyfotil s ním více než 800 filmů.
Někteří více entuziastičtí uživatelé jej neváhají srovnávat s Nikonem FM2 nebo dokonce s Leicou. Ať už si o takových názorech myslíme cokoliv, porovnáme-li ceny těchto přístrojů s tím, že Canonet disponuje kvalitním světelným objektivem, asi jsme schopni pochopit, že člověk je ochoten Leicu nechat doma a do kapsy si vzít Canonet.
Fotografování s Canonetem je ... jaksi ... jiné. Člověk zvyklý na autofokusovou zrcadlovku se bude možná cítit trochu nesvůj. Především ostření pomocí dálkoměrného hledáčku je jiné než ostření na matnici nebo autofokus. Hledáček není tak příjemný jako moderní matnice a ostření je třeba se prostě naučit. Doteď se mi stává, že točím zaostřovacím kroužkem na opačnou stranu, popřípadě nezaostřím vůbec. V horších světelných podmínkách se ostří poměrně obtížně, protože žlutá skvrna v hledáčku je vidět hůře. Stejně tak člověka čeká překvapení, když přetočí aparát o 90 stupňů do polohy nastojato. Normálně se totiž v hledáčku zdvojují svislice a na ně se ostří. Ovšem poté, co člověk uchopí aparát nastojato, marně zdvojené svislice hledá. Jsou z nich totiž horizontály! Nicméně po nějakém čase to začnete zvládat. Již poloha páčky, pomocí které otáčíte zaostřovacím kroužkem, indikuje, kam je zaostřeno, a časem se člověk naučí tohle vnímat podvědomě.
Velmi milé je fotografování s tak světelným objektivem. Clona 1,7 umožňuje fotit tam, kde méně světelné objektivy nestačí. Navíc lze nastavit měření až na ASA 800 a pokud chcete více, je možné scénu naměřit na 800, vypnout automatiku a dopočítávat expozici pro 1600 nebo 3200. Při troše praxe to není problém. Za jednu z hlavních výhod považuji neexistenci sklápěcího zrcadla. Díky jeho absenci je možné udržet z ruky delší časy. Jako kritický pro focení z ruky je označen čas 1/30, ale zkoušel jsem i 1/15 s velmi dobrým výsledkem a údajně lze udržet i 1/8, jak někteří říkají. Závěrka je vůbec velmi tichá, jen si tak „cvakne“ a je hotovo.
| | Pro lepší představu velikosti přístroje je zde zobrazena ruka standardní (moje). |
Ocenil jsem to, když jsem byl nedávno fotografovat divadlo. Jednoaktová hra, dva herci, plné divadlo, úplné ticho. Když zabzučel autofokus a prásklo zrcadlo, měl jsem pocit, že jsem vystřelil z pušky a že se na mě všichni musí dívat. Vynechám, že jsem potom ještě při opatrném plížení na jeviště nakopl vrzající schůdky tak, že jsem se málem svalil a od publika si tak vyžádal salvu potlačovaného smíchu. Někdy je focení vážně těžký...
| | Pohled na zaváděcí systém filmu QL - quick loader. |
Přístroj je při používání velmi pohotový. Z brašny jej vyjmu dříve než zrcadlovku Canon a protože se nemusí zapínat, je připraven daleko dříve. Objektiv se zdá skutečně velmi kvalitní. Neprováděl jsem žádná objektivní měření a porovnání, ale podle filmů, které jsem nafotil, můžu říci, že je rozhodně lepší než setové zoomy. A to - zdá se - jak ostrostí, tak přenosem kontrastu. Maximální zvětšeninu, kterou jsem z něj dělal, byla 30x40 (Ilford 400 push na 800 volaný v Microphenu) a bez nejmenších problémů. Jistě by se dalo docílit i větší zvětšení. Nevyzkoušel jsem chování v protisvětle, protože toho zatraceného světla je teď tak málo, že když svítí slunce sedím v práci a naopak. Očekávám však odrazy, protože čočky objektivu nejsou opatřeny antireflexní vrstvou.
Canonet se mi stal častým společníkem. Beru ho tam, kam neberu zrcadlovku. Nosím ho do práce, na různé cesty, vždy připraveného. Na vážnější akce ho beru jako záložní tělo, což se mi nedávno skutečně vyplatilo. Při divadelním představení došel film zrovna při děkovačce (já vím, jsem trouba). Ale protože se dá Canonet bez problémů nosit na krku i jako druhý, bylo prohození aparátů dílem okamžiku.
A tak jediné, na co ve slabých chvilkách žehrám, je nemožnost výměny objektivů. Ale pak si vždycky vzpomenu na cenu a v duchu se malému příteli omlouvám.
|
