Máte špatné zkušenosti s vyvoláváním diapozitivu v laboratořích, nechce se vám nikam chodit nebo si chcete jen tak vyzkoušet vyvolat diapozitiv doma? Není to vůbec nic složitého.

Dokončení článku o možnostech ovlivnění vyvolávacího procesu černobílého negativního filmu.

Pokud patříte k příznivcům klasické černobílé fotografie, zajímá vás krom tvůrčího přístupu a techniky bezpochyby také možnost dosažení co nejlepších výsledků ve zpracování fotografických materiálů.

Barevné i černobílé vývojky jsou nejnáchylnějšími fotografickými lázněmi k oxidaci vzdušným kyslíkem. Stupeň vyčerpání vlivem vzdušného kyslíku nelze navíc jednoduše určit, takže se často stane, že ještě celkem použitelná vývojka putuje do výlevky nebo že nenahraditelný negativ je nedostatečně vyvolán zoxidovanou vývojkou. Ideální je proto mít po ruce vždy vývojku zcela čerstvou.

První zvětšeniny na multigradačních papírech máme za sebou, pomalu si na sebe začínáme s papíry zvykat a objevujeme jejich možnosti. Dnes si řekneme, jak dále zlepšovat naši práci ve fotokomoře a jak naexponovat fotografii s velkým tonálním rozsahem.

Pokud potřebujete najít správný vyvolávací čas pro novou kombinaci filmu a vývojky, mám pro vás dva způsoby, jak takový čas uspokojivě určit.

Máte-li ve fotokomoře málo místa nebo nízkou teplotu, můžete si snadno vyrobit kompaktní zařízení pro vyvolávání fotografií, které vám vytrhne trn z paty.

V předcházejících dvou dílech jsme zhotovovali černobílé fotografie na papíry s pevnou gradací. Dneska si řekneme něco o papírech s gradací proměnnou, o takzvaných multigradačních papírech.

I ti, kteří fotografují na barevnou inverzi, mohou ze svých diapozitivů zhotovit zvětšeniny. Ačkoli tento postup není příliš rozšířený, není se čeho bát a skvělých výsledků se lze dopracovat mnohdy snadněji, než při zvětšování z negativu.

Dnes si ukážeme, jak lze postavit jednoduchý a levný vyvolávací poloautomat.