UHL═   

Energetika souΦasnΘ technickΘ civilizace na naÜφ planet∞ se opφrß p°edevÜφm o vyu₧φvßnφ lo₧isek uhlφ, ropy a zemnφho plynu opravdov²ch "Φern²ch" poklad∙ Zem∞. P°esto₧e jsme si u₧ dnes vÜichni v∞domi, ₧e spalovßnφ uhlφ v topeniÜtφch Φi ropy ve spalovacφch motorech nenφ p°φliÜ ekonomickΘ a rozhodn∞ nep°ispφvß ₧ivotnφmu prost°edφ, nemßme dosud pro nejbli₧Üφ perspektivu vhodn∞jÜφ zdroje energie, kterΘ by je mohly pln∞ nahradit.

V 19. stoletφ si ÜirokΘ vyu₧itφ parnφho stroje na ₧eleznici a lodφch, v cukrovarech, pivovarech a strojφrnßch vynutilo, ₧e na v²robu pßry bylo mφsto nedostatkovΘho d°eva stßle vφce vyu₧φvßno uhlφ. Hornictvφ, kterΘ se ji₧ od starov∞ku soust°e∩ovalo hlavn∞ na dob²vßnφ rud, soli a jin²ch surovin, naÜlo nov² sm∞r - t∞₧bu uhlφ.

ZE ÄIVOTOPISU UHL═

D∞jiny lidstva se obvykle d∞lφ na prav∞k, starov∞k, st°edov∞k a novov∞k. GeologovΘ rozd∞lili Φas dosud vym∞°en² tΘto planet∞ podle v²znamn²ch geologick²ch udßlostφ na jednotlivΘ Θry dlouhΘ mnoho milion∙ let a ty op∞t na kratÜφ ·seky periody, epochy, v∞ky, doby...Stß°φ jednotliv²ch hornin pomßhajφ v∞dc∙m Φasto urΦovat zkamen∞lΘ zbytky rostlin Φi ₧ivoΦich∙, typick²ch pro jednotlivß obdobφ.

Pustφme-li se po stopßch vzniku uhlφ, ale i ropy a zemnφho plynu, m∙₧eme nejstarÜφ obdobφ, prahory a starohory, vynechat. Zam∞°φme se a₧ na karbon a perm, spadajφcφ do geologickΘho "st°edov∞ku". Prßv∞ tehdy vznikala toti₧ nejv²znamn∞jÜφ lo₧iska uhlφ.
   HorotvornΘ pochody probφhajφcφ v druhohorßch zm∞nily velkou Φßst zemskΘho povrchu na m∞lkß a bahnitß mo°e a jezera. Tak°ka sklenφkovΘ prost°edφ vyvolßvalo bujn² vzr∙st vÜech mo₧n²ch druh∙ rostlin. M∙₧eme si o nich ud∞lat celkem v∞rn² obrßzek, nebo¥ se nßm zachovalo obrovskΘ mno₧stvφ jejich zkamen∞lin, otisk∙ list∙ i jin²ch Φßstφ. Mßme tedy hodnov∞rnou p°edstavu o lesφch s vidliΦnat∞ se rozvφjejφcφmi Sigillariemi a Lepidodendry, o porostech kapradφ a plavunφ a o p°esliΦkßch Calamites vyr∙stajφcφch z moΦßl∙. V∞tÜina t∞chto rostlin se na rozdφl od jejich "potomk∙", s kter²mi se b∞₧n∞ setkßvßme dodnes, vyznaΦovala "ob°φmi" rozm∞ry.

GeologickΘ hodiny Zem∞.

VlhkΘ horko a sucho se v tomto sv∞t∞ Φasto st°φdalo s mohutn²mi srß₧kami, kterΘ nßhle zvyÜovaly hladinu jezer i °ek a niΦily porosty. Na trouchniv∞jφcφch zbytcφch bujn∞ vyr∙stala novß generace rostlin. Vznikaly tak obrovskΘ nakupeniny organickΘho materißlu. Kdy₧ se p°i dalÜφch horotvorn²ch pohybech dostaly tyto zbytky pod novΘ vrstvy hornin, vytvo°ily se ideßlnφ podmφnky pro vznik uhlφ. Rozkladem rostlinn²ch t∞l bez p°φstupu kyslφku, za stßlΘho p∙sobenφ tlaku hornφch vrstev a zmenÜovßnφ objemu tlejφcφ masy se hromadil p°edevÜφm uhlφk.

Proces karbonizace (prouheln∞nφ) trval miliony let. ZjednoduÜen∞ lze pak °φci, ₧e Φφm dΘle trval (v zßvislosti na tlaku i teplot∞), tφm kvalitn∞jÜφ uhlφ je jeho v²sledkem. P°i kratÜφ dob∞ prouhel≥ovßnφ, ni₧Üφm tlaku a teplot∞ asi o 150 a₧ 200 ░ C vznikala raÜelina. Ta se Φasem m∞nila na hn∞dΘ uhlφ. P°i v∞tÜφm tlaku a teplotßch mezi 300 a₧ 500 ░ C pokraΦoval proces p°em∞ny na ΦernΘ uhlφ a antracit. V₧dy se p°itom zv∞tÜoval obsah uhlφku a klesalo mno₧stvφ kyslφku. Do vzniklΘ uhelnΘ hmoty se tak koncentrovala energie p°ijφmanß rostlinami ze zem∞, vody a vzduchu ve svΘ podstat∞ energie sluneΦnφho zß°enφ.

Dφky rozliΦn²m podmφnkßm vzniku m∙₧eme dnes rozliÜovat i r∙znΘ typy uhlφ s odliÜn²mi chemick²mi a fyzikßlnφmi vlastnostmi, nap°. takΘ s r∙znou v²h°evnostφ. Jejich pou₧itelnost ovliv≥ujφ i r∙znΘ negativnφ p°φm∞si. Nap°φklad v∞tÜina naÜeho hn∞dΘho uhlφ obsahuje znaΦn² podφl sφry, kterß se p°i jeho spalovßnφ uvol≥uje do ovzduÜφ a p°inßÜφ t∞₧kΘ ekologickΘ Ükody. Za°φzenφ umo₧≥ujφcφ vyΦiÜt∞nφ zplodin ho°enφ od sφry jsou velice drahß °ßdov∞ skoro stejn∞ jako celß elektrßrna.

CESTA K UHL═

Uhlφ nachßzφme ve vrstvßch nejr∙zn∞jÜφch mocnostφ od tlouÜ¥ky milimetrovΘ a₧ po desφtky metr∙. Tyto vrstvy jsou ulo₧eny vodorovn∞ (tak vznikaly), ale takΘ v nejr∙zn∞jÜφch polohßch, jak byly v nßsledn²ch geologick²ch procesech pootoΦeny Φi jinak p°emφst∞ny.Uheln²m vrstvßm se obecn∞ °φkß sloje.
   UhelnΘ sloje m∙₧eme dob²vat r∙zn²mi zp∙soby, v zßklad∞ vÜak rozliÜujeme dob²vßnφ hlubinnΘ a dob²vßnφ povrchovΘ, kterΘ je v²hodn∞jÜφ, pokud se sloje nalΘzajφ nehluboko pod dneÜnφm povrchem zem∞.

HLUBINN╔ DOB▌V┴N═

Zßkladem pro hlubinnΘ dob²vßnφ uhlφ je vyhloubenφ svislΘ jßmy - Üachty z povrchu a₧ k uhelnΘ sloji. èachty nem∙₧eme v krajin∞ p°ehlΘdnout - tyΦφ se toti₧ nad nimi t∞₧nφ v∞₧e.èachtou sjφ₧d∞jφ hornφci do dolu a vyt∞₧enΘ uhlφ se vyvß₧φ na povrch. èachtou se do dolu dopravuje takΘ pot°ebn² materißl a energie - vedou tudy vÜechna pot°ebnß potrubφ i elektrickΘ kabely.
   Od Üachty se pak razφ vÜechny chodby pot°ebnΘ k co nejekonomiΦt∞jÜφmu vyt∞₧enφ lo₧iska. Jsou to chodby p°evß₧n∞ vodorovnΘ a Φasto v n∞kolika patrech nad sebou. Svisl² rozm∞r slojφ nebo soubor∙ slojφ b²vß i mnoho desφtek metr∙.
   VodorovnΘ chodby (°φkß se jim odborn∞ horizontßlnφ d∙lnφ dφla) se oznaΦujφ podle svΘho ·Φelu. Nap°φklad tzv. p°ekopy vedou "hluchou" horninou od jßmy k uhelnΘ sloji. Svß₧nΘ chodby (jsou ra₧eny pod urΦit²m pot°ebn²m ·hlem) spojujφ horizontßlnφ chodby jednotliv²ch pater atd.
   VelkΘ uhelnΘ lo₧isko je p°i svΘm dob²vßnφ nakonec protkßno slo₧it²m systΘmem chodeb o dΘlce mnoha kilometr∙.
   Zp∙sob∙ vlastnφho dob²vßnφ ze sloje je mnoho. Volba zßle₧φ na mnoha okolnostech, v∞tÜinou na tvaru sloje, vlastnostech (nap°. pevnosti) uhlφ a sousednφch hornin. V₧dy vÜak musφ b²t p°i t∞₧b∞ zabezpeΦeno n∞kolik zßkladnφch p°edpoklad∙. P°edevÜφm je to zabezpeΦenφ d∙lnφch d∞l proti zavalenφ uhlφm nebo horninou, v∞trßnφ dolu a v∞tÜinou i odvod≥ovßnφ dolu.

VYZTUÄOV┴N═

Pokud se d∙lnφ dφla razφ v pevnΘ skalnφ hornin∞, nenφ nutno je p°φliÜ vyztu₧ovat. Jsou-li vÜak ra₧ena v uhlφ Φi v nesoudr₧n²ch horninßch (a to je u uheln²ch lo₧isek tak°ka v₧dy), je t°eba vyra₧enΘ chodby a prostory vyztu₧it, aby odolßvaly velk²m tlak∙m vrchnφch vrstev zvan²ch nadlo₧φ. Dnes se pro vyztu₧ovßnφ nejd∙le₧it∞jÜφch chodeb, nap°. dopravnφch, kterΘ slou₧φ i mnoho desφtek let, pou₧φvß betonovß (₧elezobetonovß) v²ztu₧. U krßtkodob∞jÜφch d∞l poslou₧φ ocelovß v²ztu₧. Tam, kde se p°φmo dob²vß, jsou stojky na pot°ebnou v²Üku nastavitelnΘ - vybavenΘ hydraulikou. Pokud tlak p°ev²Üφ ·nosnost stojky, ta se nezniΦφ, ale pouze se zmenÜφ (stlaΦφ) jejφ dΘlka.
   D°φve se pro vyztu₧ovßnφ pou₧φvalo v²hradn∞ d°evo. D°ev∞nΘ v²ztu₧e byly velmi pracnΘ, spot°ebovalo se na n∞ mnoho cennΘho d°φvφ a prakticky se jen n∞kterΘ daly p°i opuÜt∞nφ dφla znovu pou₧φt. ZkuÜenφ hornφci je vÜak dlouho postrßdali, nebo¥ p°i zv²Üenφ tlaku nadlo₧nφch vrstev "varovaly". Ne₧ toti₧ byly nadlo₧nφm tlakem zniΦeny a dφlo zavaleno, d°ev∞nΘ stojky praskotem namßhanΘho d°eva upozornily havφ°e, ₧e je nejv²Ü nutnΘ co nejrychleji utΘci.

V porubech, tj. v mφstech, kde se uhlφ p°φmo dob²vß, nelze budovat stabilnφ v²ztu₧, nebo¥ porub stßle postupuje dop°edu za t∞₧enou uhelnou st∞nou. Tam se pro ochranu pracovnφk∙ pou₧φvß tzv. posuvnß v²ztu₧. Je to ocelovß hydraulickß v²ztu₧ s pevn²mi Ütφty, chrßnφcφmi hornφky p°ed tlakem i shora padajφcφmi kusy uhlφ Φi horniny. V²ztu₧ se posunuje za postupujφcφmi dob²vacφmi mechanismy. Vydobyt² prostor za postupujφcφ v²ztu₧φ se v∞tÜinou zaklßdß, tzn. vypl≥uje horninov²m materißlem, nebo ·mysln∞ (°φzen∞) zavaluje horninami ze stropu.

Kombajn ve st∞novΘm porubu.

N┴VèT╠VA V DOLECH

   P°ed t°iceti Φi padesßti lety vyhlφ₧ela asi takto:
   Sjedeme dol∙. D∙l je n∞kolik set metr∙ hlubok². Klec se zastavila na pat°e. Odtud se rozebφhajφ velkΘ zd∞nΘ a elektricky osv∞tlenΘ chodby na vÜechny strany. Na zemi jsou koleje, po nich₧ jezdφ malΘ vlaky s vozφky napln∞n²mi uhlφm nebo zp∞t zase prßzdnΘ pro uhlφ. Hlavnφ chodba se d∞lφ a my odboΦφme do postrannφ chodby, kterß nßs zavede na pracoviÜt∞. To ji₧ nenφ osv∞tleno elektricky. Rozsvφtφme si proto ruΦnφ kahany, kterΘ jsme dostali na cestu. Proti nßm obΦas zasvφtφ sv∞tlo jinΘho kahanu a ze tmy zaznφ srdeΦnΘ: "Zda° B∙h ", star² pozdrav hornφk∙.
   P°ichßzφme k mφstu, kde se rubß uhlφ. N∞kolik hornφk∙ odlamuje uhelnou vrstvu pneumatick²mi (na stlaΦen² vzduch) sbφjeΦkami a p°ipravuje zßsobu, kterou jinφ naklßdajφ na b∞₧φcφ pßs nebo na vozφky. Aby se stropy neprobo°ily, podpφrajφ se d°ev∞n²mi vzp∞rami, kterΘ chrßnφ ₧ivot hornφk∙. VyrubanΘ Φßsti se n∞kdy zasypßvajφ p°ivß₧en²m kamenφm - zaklßdkou nebo se samy zavalujφ probo°ovßnφm strop∙.

Od takovΘ t∞₧by z jednotliv²ch porub∙, kterΘ promyÜlen∞ postupovaly v lo₧isku, ani₧ by se vzßjemn∞ ohro₧ovaly, p°eÜlo se na frontßlnφ p°φstupy. V dΘlce n∞kolika desφtek metr∙ se odebφrala celß st∞na chodby. Pod°ezßnφm st∞ny dole, ruΦn∞ p°i poΦv∞, jak °φkajφ havφ°i, a nßsledn²m ruΦnφm a  pozd∞ji strojnφm sbφjenφm uhlφ sm∞rem k spodnφmu zß°ezu.Toto st∞novΘ dob²vßnφ se rozvinulo v n∞kolik zp∙sob∙ dalÜφch. Byly vyvinuty brßzdicφ stroje, jejich₧ ozubenΘ °ezacφ °et∞zy uheln² pilφ° pod°ezßvajφ. Vznikly pluhy a Ükrabßky. Pak i rubacφ stroje kombinovanΘ s naklßdacφmi kombajny. Hoblujφ st∞nu do hloubek i p°es 60 cm. JinΘ stroje frΘzujφ sv²mi otßΦejφcφmi se hlavami strop i poΦvu se zßb∞rem (hloubkou °ezu) a₧ 0,8 metru za hodinu najedou i 700 metr∙ po st∞n∞. Sem tam z jednΘ strany na druhou. N∞kterΘ staΦφ sv²m zßb∞rem i na sloj o mocnosti (v²Üce) p°es t°i metry!

V╠TR┴N═

   VÜechna d∙lnφ pracoviÜt∞ musφ b²t v∞trßna. Jednak samoz°ejm∞ proto, aby tam mohli hornφci v∙bec pracovat, jednak je pot°eba z dolu odvßd∞t nejr∙zn∞jÜφ ÜkodlivΘ Φi nebezpeΦnΘ zplodiny, nap°. po st°elnΘ prßci.
   NejjednoduÜÜφ je p°irozenΘ v∞trßnφ, kdy z jednΘ strany (v∞tÜinou t∞₧nφ jßmou - Üachtou) je do dolu vzduch p°ivßd∞n a druhou (tzv. v∞trnou jßmou) zase odvßd∞n ven. Cirkulaci vzduchu v d∙lnφch dφlech je v∞tÜinou t°eba pomßhat velk²mi ventilßtory bu∩ na vstupnφ, nebo v²stupnφ stran∞. P°irozen² v∞trn² proud prochßzφ vÜemi pr∙chozφmi dφly a v∞trß je. V dole je vÜak °ada "slep²ch" d∞l, nedokonΦen²ch chodeb nebo pracoviÜ¥, kterß nemajφ "v²chod". Do nich se Φerstv² v∞trn² proud p°ivßdφ Üirok²m potrubφm, tzv. lutnami, pod tlakem.

ODVOD╥OV┴N═

V∞tÜina hlubok²ch dol∙ trpφ p°φtokem spodnφch vod. Pro jejich odstran∞nφ se hloubφ pod ·rovnφ nejspodn∞jÜφho patra jeÜt∞ tzv. ₧umpa, kde se voda z celΘho dolu soust°e∩uje a Φerpadly vyΦerpßvß z dolu na povrch. V historii, kdy neexistovala dostateΦn∞ v²konnß Φerpadla, znamenala d∙lnφ voda obΦas takovΘ potφ₧e, ₧e kv∙li nφ musel b²t d∙l i opuÜt∞n.

DOB▌V┴N═ A DOPRAVA

Dob²vat - to znamenß rozruÜit uhelnou sloj a dopravit uhlφ k t∞₧nφ jßm∞ - m∙₧eme r∙zn²mi zp∙soby. Kdysi se to d∞lßvalo ruΦn∞ krumpßΦem, lopatou a vozφky ta₧en²mi ko≥mi. Pozd∞ji se objevily sbφjeΦky pohßn∞nΘ elekt°inou nebo stlaΦen²m vzduchem.Dnes se u₧φvß modernφ mechanizace.
   P°ipraven², chodbami ohraniΦen² blok uhlφ se rozruÜuje nap°φklad uheln²mi pluhy nebo brßzdiΦkami. RozpojenΘ uhlφ se pak jin²mi stroji - naklßdaΦi - sype na dopravnφ pßs a ten je odvß₧φ do vozφk∙ na dopravnφch chodbßch. PlnΘ vozφky vyvß₧φ t∞₧nφ klec na povrch. N∞kdy vedou dopravnφ pßsy a₧ k t∞₧nφ jßm∞. Sv∙j nßklad tam vysypou do specißlnφch velk²ch nßdob (celΘ za°φzenφ se jmenuje skip), kter²mi je vyvß₧en na povrch.

VRT┴N═ A ST╪ELN╔ PR┴CE

Vynßlez st°elnΘho prachu z ╚φny se nejprve uplatnil ve 14. a 15. stoletφ v evropskΘm vßleΦnictvφ. P°i n∞m hornφci b²vali nasazovßni p°i r∙zn²ch podkopov²ch pracφch k p°ekonßnφ hradeb a jist∞ poznali v∙ni i ·Φinky st°elnΘho prachu. Teprve tyrolsk² hornφk KaÜpar Weindl se pokusil za ·°ednφho dohledu 8.ledna 1627 o "mφrov²" odst°el horniny. Bylo to v Bß≥skΘ ètiavnici a je o tom pφsemnß zmφnka. Vynßlez se rychle rozÜφ°il. Hornφci ruΦn∞ vrtali (vysekßvali) jen dφry pro nßlo₧e mφsto p°edchozφ a pomalΘ celoploÜnΘ ubφrky horniny ₧elφzkem a mlßtkem.

Celkov² pohled na d∙l v °ezu.

Dlßtem asi palcovΘho pr∙m∞ru se vybφjely dφry a₧ 40 cm hlubokΘ, ty se do poloviny naplnily st°eln²m prachem a ut∞snily kolφkem nebo jφlovou ucpßvkou. Ucpßvkou prochßzelo stΘblo, takΘ napln∞nΘ st°eln²m prachem. Po zapßlenφ iniciovalo (p°ivedlo k v²buchu) vlastnφ nßlo₧. Vrty pro st°elnou prßci se pozd∞ji, tΘ₧ namßhav∞, vyvrtßvaly ruΦn∞ nebozezem, pak i strojn∞.
   Abychom se dostali k uhelnΘ sloji, musφme Φasto prorazit dlouhΘ chodby v okolnφch horninßch, kterΘ jsou zpravidla mnohem tvrdÜφ ne₧ uhlφ, tak₧e nem∙₧eme pou₧φt dob²vacφ stroje.
   V takovΘm p°φpad∞ se v∞tÜinou pou₧φvajφ st°elnΘ prßce. Do horniny se navrtajφ dostateΦn∞ dlouhΘ dφry (vrty), nabijφ se trhavinou a odpßlφ. Rozm∞ln∞nß hornina se z dolu vyveze a ulo₧φ na odval. Nebo se na jinΘm mφst∞ v dole pou₧ije do vyruban²ch prostor∙.
   RuΦnφ vrtßnφ se dnes pou₧φvß jen v²jimeΦn∞, existujφ pojφzdnΘ vrtacφ stroje schopnΘ vrtat n∞kolik vrt∙ najednou bez velkΘ nßmahy pro obsluhu.
   Vyu₧itφ trhavin nesmφrn∞ ulehΦilo t∞₧kou prßci havφ°∙. Do znaΦnΘ mφry se stalo v hornictvφ v²znamn²m meznφkem.

ZAKL┴D┴N═

P°i hlubinnΘ t∞₧b∞ nelze vyrubat beze zbytku celou sloj, kterß je Φasto velice rozsßhlß. Aby se d∙lnφ dφla nezavalila (p°esto₧e jsou opat°ena v²ztu₧φ), je t°eba nechßvat tzv. ochrannΘ pilφ°e, uhelnΘ bloky, kterΘ podpφrajφ nadlo₧nφ vrstvy. JeÜt∞ d∙le₧it∞jÜφ je to v hust∞ obydlen²ch krajinßch, kde v d∙sledku vzniku velk²ch podzemnφch prostor poklesßvß Φasto krajina na povrchu, budovy praskajφ a bo°φ se, vznikajφ bezodtokovΘ kotliny zapl≥ovanΘ p°itΘkajφcφ vodou.
   Ke zmφrn∞nφ t∞chto negativnφch ·Φink∙ se vyt∞₧enΘ prostory znovu napl≥ujφ tzv. zaklßdkou. Na pot°ebnß mφsta se bud' zafoukßvß, nebo zaplavuje vodou. U₧ z toho je z°ejmΘ, ₧e zaklßdka musφ b²t specißln∞ upravenß, velmi jemnß hornina (nap°. pφsek ap.).

POVRCHOV╔ DOB▌V┴N═ 

V mφstech, kde jsou uhelnΘ sloje nehluboko pod povrchem (mohou to b²t i desφtky metr∙), je v²hodn∞jÜφ dob²vat je nikoliv hlubinn²m zp∙sobem, ale p°φmo z povrchu.
   V takovΘm p°φpad∞ je nutno odvΘst veÜkerΘ nadlo₧nφ horniny pokr²vajφcφ uhlφ a ulo₧it je n∞kde v blφzkosti na tzv. v²sypku. P°i obrovsk²ch mno₧stvφch p°emis¥ovanΘ zeminy, rozsßhlΘm a hlubokΘm uhelnΘm lomu, nenφ pak divu, ₧e oblast povrchovΘho dob²vßnφ zφskßvß vzhled bez·t∞ÜnΘ m∞sφΦnφ krajiny.
   PovrchovΘ dob²vßnφ je vÜak levn∞jÜφ a ekonomiΦt∞jÜφ. Dß se jφm vyt∞₧it takΘ tak°ka 100 % uheln²ch zßsob, co₧ je p°i hlubinnΘ t∞₧b∞ nesplniteln² sen. Pokud se p°i t∞₧b∞ postupuje uvß₧liv∞ a citliv∞, nemusφ b²t koneΦnΘ Ükody ani p°φliÜ vysokΘ. Jßmy po vybranΘm uhlφ se dajφ ΦßsteΦn∞ zase zasypat a vyu₧φt p°φpadn∞ jako vodnφ nßdr₧e. Cennß ornice z nadlo₧nφch vrstev nad slojφ se m∙₧e p°evΘzt na jinΘ mφsto. ZbylΘ v²sypky se dajφ rekultivovat, aby slou₧ily jako sady, vinohrady nebo t°eba jako ly₧a°skΘ svahy.

KolesovΘ r²padlo K 800 mß v²kon kolem 5 000 m3 sypanΘ zeminy za hodinu, koreΦkovΘ r²padlo mß obdobn² teoretick² v²kon mezi 700 - 1000 m3. Do l₧φce lopatkovΘho r²padla se vejde p°es 3m3 odebφranΘ zeminy (skr²vky) nebo uhlφ.

SKR▌VKA, T╠ÄBA A DOPRAVA

Pod pojmem skr²vka se rozumφ odstran∞nφ nadlo₧nφch vrstev horniny nad uhelnou slojφ a jejich doprava na co nejbli₧Üφ mφsto, kde by nep°ekß₧ely t∞₧b∞. Provßdφ se lopatov²mi, kolesov²mi nebo koreΦkov²mi r²padly s co nejvyÜÜφm v²konem. Pro dopravu se vesm∞s pou₧φvajφ ÜirokΘ pßsovΘ dopravnφky, Φasto o dΘlce n∞kolika kilometr∙.
   K nejmohutn∞jÜφm za°φzenφm pro t∞₧bu skr²vky pat°φ technologickΘ celky, sklßdajφcφ se z ob°φch krßΦejφcφch koreΦkov²ch r²padel, spojen²ch s pßsov²m mostem dopravujφcφm horninu od r²padla.
   Po odstran∞nφ nadlo₧φ se uhlφ dob²vß rovn∞₧ r²padly. Ta jej naklßdajφ p°φmo v jßm∞ uhelnΘho lomu bu∩ na velkokapacitnφ nßkladnφ automobily, nebo do ₧elezniΦnφch vag≤n∙ na provizornφm kolejiÜti.
   I kdy₧ se i uhelnΘ lomy musφ odvod≥ovat a n∞kterΘ zvlßÜt∞ hlubokΘ lomy se musφ i um∞le v∞trat, je t∞₧ba mnohem jednoduÜÜφ ne₧ hlubinnß. Je nßroΦnß na dobrou organizaci, nebo¥ se v∞tÜinou pracuje v nep°etr₧itΘm plynulΘm pracovnφm cyklu.