RUMUNSKO
RUMUNSKO |
|
(Níže uvedené informace byly převzaty z průvodce pro nezávislé cestování po Asii Ivana a Ivy Brezinových "Cesta na Východ". Kniha má 800 stran a popisuje 31 asijských zemí s hlavním důrazem na Indii. V létě 1999 ji vydalo nakladatelství Lingam. Objednat si ji můžete na internetové adrese www.kosmas.cz).
"Tam v Sedmihradech čas dosud líně míjí za dlouhých uherských měsíců a o půlnoci nevidíš z hor jediné lidské světlo, jen černé lesy a nekonečné pláně... Neznámé pohoří. Sedíš na holém hřebeni, pofukuje stříbrnými smilkami. Tchořím krokem se blíží karpatský večer. Tmavě a nepozorovaně. Tiše. Dokola pod tebou jen sedmihradské lesy, oko se nikde nezachytí. Z hor stékají zelené prameny hřbetů a hřbítků, samota je úplná. Jsou taková pohoří. Kam se vydáš? Nikde pro tebe není předem uchystáno lože, není objednáno jídlo. A přece se vždycky vyspíš a ani hlady nezahyneš. Na kterou stranu půjdeš? Můžeš jít kamkoli, jsi svobodný." Miroslav Nevrlý: Karpatské hry (1992)
OBSAH
[Úvod][Místní informace][Doprava][Informace o horách][Ostatní zajímavosti]
I když pomineme přesvědčení některých militantních pražských patriotů o tom, že za Žižkovem či Nuslemi končí Evropa, může se zdát zařazení následující krátké poznámky o levné cestě do rumunských Karpat do průvodce po Asii poněkud nelogické - Rumunsko přece geograficky patří do Evropy. Leží ale na východ od Čech a řada čtenářů naší knihy možná bohužel dosud ke své škodě netuší, že se tu dají zažít zcela srovnatelná dobrodružství jako v asijských velehorách, a to za zlomek peněz (měsíční trek v Rumunsku pořídíte včetně zpáteční dopravy za cca 4000 Kč/135 USD).
Před listopadem 1989 jezdilo do Rumunska relativně hodně českých horalů - kromě Slovenska to vlastně byly jediné pořádné hory, kam se dalo bez větších administrativních problémů vyrazit. Poté, co se po revoluci otevřely hranice, však převládla móda rakouských či francouzských Alp, italských Dolomitů, španělských Pyrenejí, výstupů na Mt. Blanc, Matterhorn, Dachstein a výprav do dalších do té doby nedostupných západoevropských hor. Východní Evropa na několik let osiřela, ačkoli je naší nejbližší "asijskou" divočinou. Její čas ale zase přijde. Zatímco totiž masový turistický průmysl bere útokem Nepál a z horských treků v severním Thajsku se stává móda, rumunské hory zůstávají opuštěným koncem světa, kudy se dá putovat mnoho dní, aniž byste potkali kohokoli kromě stád ovcí a několika přátelských bačů.
Následující heslovitá zmínka o Rumunsku si nedělá větší ambice, než přinést základní informace, jak se tam dostat a poradit, kde se toho o nich dozvědět víc.
Rumunské horské hřebeny s asijsky znějícími jmény Retezat, Bihor, Fagaraš, Vladeasa, Trascau, Piatra Craiului, Občina Mare, Suhard, Rodna, Maramureš, Caliman, Šureanu, Paring, Lotru a další geniálně oslavil Miroslav Nevrlý ve své poetické knize Karpatské hry (první oficiální polistopadové vydání Skauting 1992, dodnes k dostání třeba v prodejně skautské a tábornické výstroje Kronos v pražské Korunní ulici č. 105). My sami jsme zde v 80. a 90. letech prožili mnoho nezapomenutelných prázdninových měsíců a Rumunsko nám tak nahrazovalo Asii v dobách, kdy jsme si ještě o cestách do dalekého světa mohli nechat jen zdát.
Rumunské hory jsou z cestovatelského a horáckého hlediska zajímavé především tím, že jsou s výjimkou masívů Fagaraše, Bucegi a několika málo dalších míst prakticky pusté. Turistické komplexy s lanovkami a luxusními hotely zde chybí, občas jen narazíte na primitivní útulnu horolezeckého klubu Salvamont či pasteveckou salaš (po všech hlavních hřebenech ale kupodivu vede poměrně hustý a spolehlivý systém turistických značek). Každé z rumunských hor mají navíc úplně jiný charakter: Paring je vysokohorsky rozeklaný a skalnatý, Trascau jsou bělostné vápencové, Caliman sopečný, Suhard krkonošsky zaoblený... Hory si tak můžete v Rumunsku vybrat podle libosti přímo "na míru".
Ojedinělým "asijským" zážitkem je v Rumunsku kromě přechodů pustých horských hřebenů třeba i výlet do malovaných pravoslavných klášterů na moldavských hranicích, průzkum jeskyní, propastí a ponorných řek na Bihoru či výlet na Drákulův hrad Bran nedaleko historického města Brašova. Z hromadných návštěv starodávných vesnic českých kolonistů v rumunském Banátu se v poslední době zásluhou nejmenované brněnské cestovky stala zvrhlá móda a tato křehká oblast se tak proměnila v jakousi "lidskou zoo", kam se masoví výletníci jezdí kochat bídou "chudáků krajanů" a ničit tak jejich mikrosvět.
Rumunsko ale nabízí i řadu dalších "asijských" dobrodružství - výpravu do neprostupné rákosové džungle "zeleného nekonečna" delty Dunaje, kde si můžete od domorodců půjčit člun a mnoho dní nerušeně rybařit, koupání na plážích černomořského pobřeží (letoviska Mangalia, Eforia, Mamaia či Constanca), kuriózní opevněné kostely v sedmihradských vesničkách německé menšiny kolem měst Sibiu (Cisnadie, Cisnadioara, Rašinari) a Brašov (Homorod, Bunešti, Rupea, Saschiz, ale především Sighišoara, právem pokládaná za nejkrásnější městečko v Rumunsku vůbec), zimní skialpinismus v horách Retezat, Paring či Tarcu, komfortní lyžování ve známém luxusním středisku Sinaia v horách Bučegi nedaleko Brašova atd.