RUMUNSKO
RUMUNSKO |
|
(Níže uvedené informace byly převzaty z průvodce pro nezávislé cestování po Asii Ivana a Ivy Brezinových "Cesta na Východ". Kniha má 800 stran a popisuje 31 asijských zemí s hlavním důrazem na Indii. V létě 1999 ji vydalo nakladatelství Lingam. Objednat si ji můžete na internetové adrese www.kosmas.cz).
OBSAH
[Úvod][Doprava][Informace o horách][Ostatní zajímavosti]
[Věci s sebou][Peníze][Místní doprava][Bezpečnostní situace][Formality][Komunikace][Další info]
Jako v každé divočině je v horách Rumunska podmínkou naprostá soběstačnost a nezávislost: potřebovat tu proto budete kvalitní stan, pláštěnku, potřeby na vaření a alespoň základní orientační schopnosti. Na rozdíl od éry hladomoru za komunistického diktátora Nicolae Ceausesca je už dnes v rumunských obchodech k dostání to samé, co u nás a za skoro stejné ceny. Trvanlivé jídlo na trek proto sebou z domova tahat nemusíte. Jako dárek pro pohostinné baši se ná osvědčily jakékoli americké cigarety.
Zatímco před listopadem 1989 přišla měsíční výprava do rumunských hor včetně jízdného, jídla a útraty v rumunských krčmách na několik stokorun a za tabulku české čokolády či za propisku jste mohli v horách vyměnit litr kořalky, dnes je zde zhruba stejně draho, jako v Česku. Základní živobytí ale vychází v Rumunsku velmi levně, stejně jako cestování vnitrostátními vlaky, místní kořalka "cujka" a pivo "bére". Lacino se najíte na trzích, zelenina a chléb je levnější než u nás. Hotely ve městech jsou naopak velmi drahé, ale v horách budete stejně spát pod stanem. V některých turistických centrech (Brašov, Sighišoara) se dá levně spát na privátech v soukromí, které vám budou domorodci sami nabízet. Smlouvejte - v létě 1999 po nás v Sighišoáře chtěli 10 USD za osobu a noc, nakonec dostali 3 USD a byli rádi. Měnou jsou rumunské lei. Na rozdíl od Slovenska a Maďarska, kde bývají směnárny na nádraží, je v Rumunsku nejlepší měnit ve směnárnách v mezinárodních hotelích či v bankách. V nejhorším měňte u taxíkářů na nádraží, vždy se ale předem zeptejte několika nezávislých lidí na aktuální kurz a dejte pozor na obligátní vekslácké triky. V létě 1999 bylo za dolar 15 000 lei, za marku 8500 lei. Rumunská měna ale rychle devalvuje.
Železniční - kromě couráků fungují v Rumunsku dva typy rychlých vlaků: rapid, odpovídající našemu expresu a accelerat, odpovídající rychlíku. Jsou o něco málo lacinější, než u nás - jízdenka z Oradey do Bukurešti stála v létě 1998 v rapidu asi 10 USD, v acceleratu 7 USD. Na některé luxusní vlaky se stejně jako u nás platí příplatek Intercity. Autobusová - všechna větší města a vesnice spojuje autobusová síť, jejíž hustota zhruba odpovídá české. Do některých zapadlejších vesniček v horách ale jezdí autobus jen dvakrát denně. Autostop - funguje v Rumunsku mnohem lépe, než u nás, stylem "mávneš a jedeš" (od Černého moře do Prahy jsme s přehldem dojeli za dva dny. Rumunští řidiči ale někdy chtějí za svezení platit.
Pozor: i když se to možná z novinových zpráv nezdá, je Rumunsko civilizovaná a bezpečná (leč samozřejmě balkánská) země. Zvlášť prostí lidé v horách se tu s vámi dodnes rozdělí o první poslední. Rumunsko je vlastí Rumunů, nikoliv Romů (těch je tu sice hodně, ale vztah průměrného Rumuna k nim je asi stejný, jako průměrného Čecha). Mluvit o Rumunsku jako o nebezpečné "cikánské zemi" je proto zavádějící. Všude v horách žijí dobří, přátelští a pohostinní lidé a je zde proto poměrně bezpečno, ve městech pod horami je už ale bezpečnostní situace o něco horší. Historky o hladových rumunských banditech, vyzbrojených kalašnikovy a vraždících cizince na potkání pro kus jídla jsou ale jen výplodem bujné fantazie těch, kdo tam nikdy nebyli. Potenciálním rizikem jsou v horách jen pastevečtí psi, hájící svá stáda - v žádné z mnoha na první pohled hrozivě vypadajících situací jsme ale nebyli pokousáni (k jejich zahnání většinou stačí naznačit hod kamenem, přinejhorším použít klacek či slzný sprej). Jediným smysluplným bezpečnostním opatřením je snažit se rumunskými městy projet co nejrychleji, necourat se v noci po ulicích a cestovat pokud možno v minimálně tříčlenné skupině.
Vízum ani pozvání pro návštěvu Rumunska kratší než třicet dnů dnes (tedy v létě 1999) Češi ani Slováci nepotřebují. Na hranicích jen stačí prokázat dostatek finančních prostředků (cca 70 USD na den pobytu - kdo vám ale dokáže, že v Rumunsku chcete být místo avízovaných pěti dnů celý měsíc?). Oproti situaci před několika lety už dnes s překročením rumunské hranice většinou nebývají problémy. Pokud ale budete mít smůlu, může vás zde čekat menší byrokratická obstrukce a dohadování (nezapomeňte, že tohle je Balkán!) - rumunští celníci totiž někdy neoprávněně požadují písemné pozvání či tranzitní vízum, aby z vás vymámili úplatek. V tom případě je třeba zvolit asertivní metodu obehrané desky: neústupně opakujte výše uvedené oficiální informace rumunské ambasády v Praze o bezvízovém styku, případně požadujte přivolání vyššího velitele a vyhrožujte stížností na ambasádě (celníci většinou mluví anglicky či německy). Jde o válku nervů, v níž vám nic nehrozí. Česká vláda v současnosti v souvislosti s plánovaným vstupem ČR do EU připravuje pro Rumuny zavedení vízové povinnosti - je možné, že pak Rumunsko vůči nám přijme obdobná odvetná opatření. Aktuální informace lze získat na internetových adresách MZV ČR (www.czech.cz) nebo MZV SR (www.foreign.gov.sk), případně na rumunské ambasádě v Praze (Nerudova 5, Praha 1, tel. 02/57 32 04 94, 57 32 05 02) nebo v Bratislavě (Fraňa Krála 11, tel. 07/39 16 65, 39 35 62). V případě potíží či ztráty pasu se naopak můžete obrátit na českou ambasádu (Str. Ion Ghica 11, Sector 3, Bukurešť, tel. 00401/315 91 42-3, 613 11 40, 615 91 42-3) nebo na slovenskou ambasádu (Strada Otetari 1-3, Sector 2, Bukurešť, tel. 00401/312 33 52, 312 68 26). Pro ty z vás, kdo zvolí návaznou cestu přes Maďarsko: psát o tom, že pro návštěvu této země není třeba vízum, je asi zbytečné. Pokud se zde dostanete do problémů (což je ale spíše jen teoretická možnost), najdete českou ambasádu v Budapešti na adrese Róysa Út. 61, tel. 00361/351 05 39, slovenskou na adrese Stefánia Út. 22-24, Budapest XIV., tel. 00361/251 16 60, 251 18 60.
S mladšími a vzdělanějšími Rumuny se snadno domluvíte anglicky či německy, se staršími lidmi a všude v horách je ale komunikace slabší - hodí se proto česko-rumunský slovník. Pokud umíte italsky či francouzsky, jste ve výhodě, protože rumunština má s těmito románskými jazyky hodně společného. Důležité fráze: "Avec bere reče?" (Máte studené pivo?), "Unde jeste apa?" (Kde tu najdu vodu?), "Poftim, avec láptě si kaškaval si pyine?" (Nemáte prosím mléko, sýr a chleba?) "Traiasca partidul komunist roman si tovarišul Nikolae Čaučesku!" (Ať žije komunistická strana Rumunska a soudruh N.C.! /pozor - za tuto žertovnou frázi z dob minulých nás jednou chtěli bít!!), "Unde jeste šosea la XY?" (Kudy vede cesta do XY?), "Larevedere!" (Nashledanou), "Buona zia!" (Dobrý den!), "Drum bun!" (Šťastnou cestu), "Gara de tren" (Vlakové nádraží), "Autogara" (Autobusové nádraží).
Informační zdroje o rumunských horách jsou bohužel dosti slabé. V knihovnách si sice můžete vypůjčit českého průvodce Jiřího Čížka a kol. Rumunské a bulharské hory, který kdysi v letech 1978 a 1986 vyšel v nakladatelství Olympia. Krátký reprintový výcuc z něj pod názvem Rumunské hory vydala v roce 1998 pražská cestovní kancelář a prodejna map Kiwi (jako autoři jsou zde uvedeni M. Ludvík, L. Kukačka a V. Slouka, kteří zřejmě u původní knihy tvořili onen "kol."), ten je ale nepříliš podrobný a především v něm najdete jen hrubé černobílé orientační náčtrky horských hřebenů (i když zaplať pámbu aspoň za to!). Existují anglické průvodce Romania & Moldova (N. Williams, Lonely Planet 1998) a Romania (T. Burford, D. Richardson, Rouhg guides 1998), tam se ale o horách mnoho nedočtete. Zřejmě nejpodrobnější publikací na trhu je dnes kniha Hiking guide to Romania (T. Burford, Bradt publications 1996), kde jsou poměrně podrobné popisy všech pohoří včetně těch, jež v českém průvodci nenajdete. I tady jsou ale jen černobílé orientační plánky. Základním problémem je tedy získání kvalitnějších map rumunských pohoří, které ale v Rumunsku už řadu let nevycházejí a nejsou proto k sehnání ani v jinak dobře zásobených českých specializovaných mapových prodejnách (dokonce ani v Kiwi v pražské Jungmannce, což už je co říct!). Mapy rumunských hor, které máme k dispozici, chceme začít co nejdříve postupně zpřístupňovat na internetu, odkud si je budou moci zájemci zdarma vytisknout. Příslušnou adresu objevíte s pomocí kteréhokoli českého internetového prohledávače po zadání klíčových slov "Rumunsko+hory+mapy", interaktivní odkaz se pokusíme umístit na Seznam (www.seznam.cz) do oddílu Cestování či Cestopisy. Jestliže naopak kdokoli z čtenářů Cesty na východ vlastní jakékoli rumunské mapy, prosíme ho, aby stejným způsobem doplnil mapový archiv administrátora těchto internetových stránek tak, aby mohl posloužit i ostatním cestovatelům. Poslední variantou je zkusit se obrátit na cestovní kancelář Adventura (Voroněžská 20, Praha 10, tel. 02/71 74 17 34) - když pěkně poprosíte, možná vám tu udělají xerokopii, a kromě toho organizují do Rumunska docela fajn zájezdy. Také se můžete pokusit domluvit s Petrem "Pafem" Blahušem (tel. 0603/41 77 64), který Rumunsko důkladně pročundroval, provozuje cosi jako poradenskou službu o rumunských horách a za drobný poplatek je schopen některé jejich mapy obstarat. Na internetu se k cestování po Rumunsku vztahuje několik zajímavých adres. Kromě několika stránek se zkušenostmi českých cestovatelů (viz internetové prohledávače Seznam či Kompas) doporučujeme třeba adresy www.rotravel.com, www.info.polymtl.ca/romania (velmi reprezentativní stránky Virtual Romania s odkazy na mnoho dalších "rumunských" serverů) či http: //domino.kappa.ro/travel/carpati/index.html (kde najdete mimo jiné řadu fotografií rumunských hor). Jednoznačně nejlepším informačním zdrojem je ale adresa www.huntington.edu/srs/, kde najdete stránky americké instituce Society for Romanian studies s desítkami interaktivních odkazů na další internetové zdroje, týkající se Rumunska.