RUMUNSKO

(Níže uvedené informace byly převzaty z průvodce pro nezávislé cestování po Asii Ivana a Ivy Brezinových "Cesta na Východ". Kniha má 800 stran a popisuje 31 asijských zemí s hlavním důrazem na Indii. V létě 1999 ji vydalo nakladatelství Lingam. Objednat si ji můžete na internetové adrese www.kosmas.cz).

OBSAH

[Úvod][Místní informace][Doprava][Informace o horách]

[Dunajská delta][Hrabě Drákula]

Kromě horských treků nabízí Rumunsko dvě zcela ojedinělé cestovatelské zkušenosti:

A). Výprava do neprostupné rákosové džungle Dunajské delty, což je obrovský labyrint slepých ramen, lagun, plovoucích ostrůvků a říčních kanálů u ústí řeky Dunaje do Černého moře. Nepostradatelnou součástí vaší cestovní výbavy v tom případě bude kvalitní repelent a moskytiéra, hodit se může kus vlasce a háčky na chytání ryb. Možným východiskem k návštěvě "Rákosového nekonečna" jsou vesnice Sfintu Gheorge, Sulina, Partizani, Murighiol či Periprava (všechny přístupné autobusy a trajekty z města Tulcea /Tulča/, kam dojedete nočním vlakem či z Bukurešti nebo lodí z Braily). Dunajská delta se větví do tří hlavních říčních ramen, mezi nimiž se rozkládají rákosové porosty, písečné kosy, pralesy, bažiny a plovoucí ostrůvky. Celek připomíná vietnamskou džungli z Copollova filmu Apocalypse now.

Máte několik základních možností: buď se z výše uvedených hlavních vesnic rozjedete "lodními autobusy" do odlehlých rybářských vesniček, nebo se přidáte k některé z organizovaných lodních výprav, či si od domorodců najmete člun a pustíte se do džungle rákosí na vlastní pěst. V tom případě ale mějte na paměti, že se při tom dá celkem slušně zabloudit - nezapomeňte proto kvalitní mapu (dnes už možná k dostání v Tulče) a buzolu! Jako orientační body lze využít občasné stromy, vyrůstající z rákosového moře v místech, kde leží malé ostrůvky pevné země. Někteří čeští cestovatelé použili k průzkumu Delty vlastní nafukovací člun, jako nejideálnější způsob se ale jeví domluva se s místními rybáři, aby vás za mírný bakšiš vezmou na pár dní sebou na lov.

Dalším zážitkem je pěší pochod po pobřežní pláži ze Sfintu Gheorge (Svatý Jiří) do Suliny, což je asi dvacet kilometrů. Cestou je ale třeba přeplavat několik užších postraních ramen Dunaje a připravit se na útoky krvelačných moskytů. Některé z oblastí Delty jsou obydleny vzácnými druhy obojživelníků a ptáků a jsou proto přísně chráněnou přírodovědnou rezervací - na rozsah otevřených oblastí se můžete doptat ve městě Tulcea, kde lze také koupit vstupní povolení. Výpravu do "Rákosového nekonečna" můžete spojit s koupání na nedalekých plážích černomořského pobřeží.

B). Tématický výlet po stopách hraběte Drákuly. Upírská legenda, vytvořená v roce 1897 irským spisovatelem Bramem Stokerem a později zpopularizovaná desítkami němých i zvukových filmů, proslavila Rumunsko ve světě snad nejvíc. Přestože je dnes součástí lidového folklóru, má nejspíš částečně racionální jádro. Když v roce 1436 usedl na valašský stolec kníže Vlad II. Tepes ("Narážeč"), rychle proslul svou nevídanou krutostí - v bojích proti Turkům totiž své zajaté nepřátele nechával narážet na kůl a pak se bavil jejich utrpením. Kromě toho byl prý členem tajného rytířského Řádu draka a razil mince s dračím symbolem (odtud jeho přízvisko). Přestože takřka jistě lidskou krev nepil, není divu, že jej už řada jeho současníků podezírala ze spojení s ďáblem. Bram Stoker pak před sto lety pověst jen dotvořil a postupem času došlo k neoddělitelnému smíšení obrazu historicky doloženého panovníka a literární fikce. I když dnes drákulovskou legendu vděčně přejal rumunský turistický průmysl, mnoho domorodců stále věří, že se "nemrtvý" vampýr stále kdesi ukrývá a živí se lidskou krví. Míst spjatých s působením hraběte Drákuly je v Rumunsku hned několik. Upírský výlet můžete začít návštěvou pitoreskního sedmihradského městečka Sighišoara (přímo na hlavní rychlíkové trati od maďarských hranic přes Devu do Brašova a Bukurešti), kde se podle tradice kníže Vlad Tepes v roce 1431 narodil. Ve zdejší Kovářské uličce dokonce ukazují "Drákulův" rodný dům, kde je dnes hospoda. Ze Sighišoary byste si pak neměli zapomenout na dva tři dny odskočit od nedalekého horského kraje kolem městečka Medias, kde jsou v malých vesničkách ukryty proslulé německé opevněné kostely (nevynechte vesnice Mosna, Biertan, Richis, Alma Vii, Bazna, Bagaciu či Copša Mare). Jako Drákulovo sídlo je lidovým podáním nejčastěji označován hrad Bran nedaleko historického města Brašov (viz výše - jeho návštěva tvoří ideální východisko k treku č. 8). Zachovalý romantický hradní komplex ze 14. století stojí za návštěvu i v případě, že krvavé upírské legendě nevěříte. V podhradí kromě toho najdete zajímavý skanzen valašských lidových staveb a spoustu kýčovitých suvenýrů s drákulovskou tématikou. Putování za Drákulou pokračuje z Branu do nedalakého valašského městečka Poienari, kam se z Brašova dostanete autobusem s přestupem v Curtea de Arges. Tady leží ruiny skutečného hradu, obývaného historicky doloženým knížetem Vladem Tepesem (rumunsky Cetatea Poienari). Pokud ještě nemáte strach a jste vyzbrojeni dostatkem česneku, vydejte se odtud do vesnice Snagov nedaleko Bukurešti (ta má s hlavním městem přímé železniční spojení), kde v kostelíku na ostrůvku uprostřed jezera ukazují Tepesův hrob. Turistické příručky, směšující realitu s fikcí, ovšem samozřejmě mluví o "hrobu hraběte Drákuly".

DRUM BUN!

Ivan a Iva Brezinovi

kontakt: ivan.brezinaZAVINÁČlidovky.cz

tel. 02/67098128

<-zpět ^nahoru