Zatímco v internetov╪ vysp╪lém zahraniƒí se b╪ºn╪ platí po internetu kreditními kartami, u nás tento zpàsob on-line placení prakticky neexistuje a zaƒínají se místo n╪j prosazovat ràzné jiné alternativy - nap²íklad ²eτení Expandia banky ƒi placení kartami CCS. Kde jsou ale p²íƒiny tohoto jevu?
V ƒem je problém?
Skuteƒnost, ºe na ƒeském internetu to s on-line placením nevypadá nijak ràºov╪, snad není t²eba p²íliτ rozvád╪t. Aº na kosmetické v∞jimky nejsou naτe banky ochotné honorovat finanƒní transakce typu MOTO (Mail Order - Telephone Order), p²i kter∞ch nemá ani banka, ani prodávající v ruce podepsan∞ kus papíru od vlastníka úƒtu, ºe souhlasí s provedením p²ísluτné transakce. Dàvodem je skuteƒnost, ºe oproti "fyzickému" placení kartou (kdy zákazník stvrzuje transakci vlastnoruƒním podpisem pod p²ísluτn∞ papírov∞ doklad) zde musí b∞t vτe postaveno na vzájemné dàv╪²e - dàv╪²e vτech t²í zúƒastn╪n∞ch stran (kupujícího, prodejce i banky) v to, ºe se ostatní strany chovají korektn╪. Po internetu totiº není moºné fyzicky podepsat n╪jak∞ kus papíru.
Samoz²ejm╪ tím vzniká vyττí míra rizika pro vτechny zúƒastn╪né strany, oproti situaci, kdy je vyºadován fyzick∞ podpis kupujícího. Bez n╪ho pak totiº màºe "na cizí úƒet" nakupovat kdokoli, kdo zná údaje o p²ísluτné kart╪ - coº màºe b∞t jak sám prodejce, má-li nekalé úmysly, tak kdokoli jin∞, kdo pot²ebné údaje n╪jak∞m zpàsobem získal. Zde je dobré si uv╪domit, ºe je nemusí získat zdaleka jen na internetu. Pokud nap²íklad platíte kartou v restauraci ƒi u benzinové pumpy, také n╪komu p²edáváte údaje o své kreditní kart╪. Máte zaruƒeno, ºe on je následn╪ nezneuºije k nákupu po internetu, kdyº k tomu nebude vàbec pot²ebovat váτ podpis?
Tomuto zv∞τenému riziku je moºné se postavit dv╪ma zpàsoby: p²ijmout jej a vyrovnat se s ním, nebo jej eliminovat zákazem placení po internetu.
První varianta je typická pro "vysp╪lé" zem╪, kde skrze platební karty prochází velká ƒást vτech plateb. Tam na sebe toto zv∞τené riziko zneuºití p²ebírají banky, a to díky kreditnímu charakteru platebních karet. V praxi to znamená, ºe v okamºiku nákupu banka zaplatí za zákazníka ze svého (neboli poskytne mu kredit), a teprve následn╪ si p²ísluτnou ƒástku vyinkasuje z jeho úƒtu (typicky jednou m╪síƒn╪, v rámci vyúƒtování jeho plateb). Zde p²itom màºe dojít k tomu, ºe zákazník bude rozporovat n╪jakou konkrétní platbu (nebude s ní souhlasit a nedá bance souhlas k tomu, aby si dotyƒnou ƒástku strhla z jeho úƒtu). Je pak na bance, aby vznikl∞ rozpor vy²eτila, resp. nesla jeho následky (nap²íklad odepsala spornou ƒástku, kterou jiº zaplatila). Celá tato varianta je samoz²ejm╪ p²ijatelná pro banky jen v takové situaci, kdy podíl "problémà" na celkovém obratu skrze platební karty je dostateƒn╪ nízk∞ (tj. obrat je velk∞ a problémà málo).
Skuteƒnost, ºe naτe banky nepodporují on-line placení pomocí kreditních karet, má velmi pravd╪podobné vysv╪tlení v tom, ºe pom╪r "obrat/problémy" nepovaºují ze svého pohledu za únosn∞. Z²ejm╪ p²edpokládají, ºe snah o zneuºití platebních karet bude hodn╪ a eventuální následky zneuºití nebude moºné pokr∞t z v∞nosà "poctiv∞ch" transakcí. Je skuteƒn╪ docela pravd╪podobné, ºe pokusà o zneuºití nejràzn╪jτích platebních mechanismà je u nás více neº v zahraniƒní, a naopak celkov∞ obrat finanƒních transakcí je niºτí. Tudíº i celkov∞ pom╪r mezi "korektními" a "nekorektními" p²ípady bude pro banky mén╪ p²ízniv∞. Vezmeme-li v úvahu i jiné problémy naτich bank (nedobytné úv╪ry atd.), pak se asi nelze moc divit, ºe se jim nechce vstupovat do oblasti on-
-line plateb po internetu a nést urƒitá nenulová rizika.
Na druhé stran╪ nelze nevid╪t ani to, ºe tlak na naτe banky, aby vstoupily do oblasti on-line placení, není nijak velk∞. Vzájemná konkurence mezi bankami zatím není p²íliτ velká a z²ejm╪ jeτt╪ nepostaƒuje k vytvo²ení pot²ebné motivace pro p²ekonání v∞τe naznaƒen∞ch p²ekáºek. P²íliτ velkou motivaci p²itom nevytvá²í ani samotn∞ "on-line trh", kter∞ je u nás zatím velmi skromn∞. Je to ale sv∞m zpàsobem zaƒarovan∞ kruh, nebo£ tento "on-line trh" se nerozvíjí z velké ƒásti proto, ºe nejsou k dispozici snadné, rychlé a efektivní metody placení za poskytnuté sluºby ƒi produkty, coº je zase dáno neochotou bank umoºnit on-line placení kreditními kartami.
Tento zaƒarovan∞ kruh mají τanci rozetnout ràzné alternativní mechanismy, které v souƒasné dob╪ vznikají. Jde nap²íklad o dob²e známou Expandia banku, která umoºσuje a velmi aktivn╪ podporuje placení prodávajícímu p²ímo z úƒtu svého klienta. Díky tomu, ºe skrze technické ²eτení má samotná Expandia ob╪ zúƒastn╪né strany pod sv∞m "dohledem", jde o velmi bezpeƒn∞ zpàsob placení, kter∞ prakticky vyluƒuje moºnost podvodà. Na druhé stran╪ ale nelze nevid╪t, ºe jde o ²eτení ryze proprietární, dostupné jen pro klienty zmín╪né banky (a nutící prodejce, aby uzpàsobili své systémy pot²ebám návaznosti na systém Expandia banky).
Jin∞m zajímav∞m mechanismem, stále jeτt╪ dosti proprietárním, je moºnost on-line placení po internetu skrze karty CCS. Vydává je spoleƒnost CCS ¼eská spoleƒnost pro platební karty, a. s., která aº dosud pàsobila hlavn╪ v oblasti motorismu (kartami CCS se platí hlavn╪ za nákupy pohonn∞ch hmot u benzinov∞ch pump). Nyní chce CCS nabízet i placení po internetu, a to na kreditní bázi - p²i nákupu zaplatí CCS útratu drºitele své speciální karty (karty Kontakt), a pak si dotyƒnou ƒástku následn╪ vyinkasuje z jeho úƒtu u libovolné banky umoºσující inkaso z úƒtu (p²i nejbliºτím ƒtrnáctidenním vyúƒtování). CCS tím vlastn╪ na sebe p²ebírá riziko, které naτe banky dosud nejsou ochotny nést.
Do v∞ƒtu kandidátà a moºn∞ch ²eτení je jist╪ t²eba zahrnout i protokol SET (Secure Electronic Transactions). Ten je ²eτením, které otázku dàv╪ry nahrazuje technick∞mi opat²eními - p²i pouºití SET mají vτechny strany technick∞mi prost²edky zajiτt╪no, ºe se ostatní budou chovat korektn╪. Toto "apriorn╪ dokonalé" ²eτení vτak naráºí na jeden zásadní problém - je p²íliτ sloºité, t╪ºkopádné a drahé, a tudíº se jen nesmírn╪ obtíºn╪ prosazuje do praxe. U nás jeho implementace zàstává uº drahnou dobu ve stadiu pilotního projektu (za úƒasti jediné banky, KB) a nic nenasv╪dƒuje brzkému masov╪jτímu nasazení. Pro banky je ale tato alternativa jist╪ lákavá v tom, ºe z jejich beder snímá prakticky veτkerá rizika.
Pro budoucí v∞voj celého ƒeského internetu i celou oblast e-commerce, které se placení bytostn╪ t∞ká, bude urƒit╪ velmi podstatné, které formy on-line placení se prosadí do praxe. Málokdo asi pochybuje o tom, ºe "on-line trh" je velmi perspektivní a jeho budoucnost obrovská - a tak jsme v souƒasné dob╪ sv╪dky prvních pokusà ukrojit si z tohoto chutného koláƒe co moºná nejv╪tτí sousto. Zatím ale hltav╪ ukusují jiní, zatímco banky (s v∞jimkou Expandia banky) stojí v pozadí a pokukují po "dokonalém" a zcela bezpeƒném ²eτení v podob╪ protokolu SET. Ale jak dlouho jeτt╪ budou moci stát v povzdálí, neº jim n╪kdo obsadí cel∞ trh doslova p²ed nosem?
