Více systémů na 1 PC

Snad každý systém vyžaduje vlastní oddíl na disku. Některé vyžadují primární partition (DOS, Windows), jiné se spokojí i s logickým diskem (Linux). Samotné instalaci tedy předchází dělení disku, k čemuž se dá použít třeba Fdisk (nějakou jeho formu obsahuje snad každý systém) nebo jiný specializovaný nástroj (Ranish Partition Manager (shareware), Partition Magic (komerční). Některé systémy také pužívají vlastní systém souborů, který striktně vyžadují nebo se spokojí s jiným. Jediným systémem souborů, kterému rozumí snad všechny větší systémy je FAT16.

Pozor si také musíte dát, pokud chcete nějaký systém instalovat na jiný disk něž Primary Master. Např. DOS a Windows sami z jiného disku nenastartují, ale tento problém se dá obejít použitím vhodného bootmanažeru.

Když máte rozdělený disk (některé systémy ho umožňují dělit během instalace), můžete začít více či méně složitý instalační proces. Problém nastane, zkusíte-li instalovat dvoje Windows 9x. Při instalaci druhého vás totiž instalační program upozorní, že v počítači již jedny Windows máte a ukončí se. To se dá obejít tak, že skyjete oddíl s nainstalovanými Windows. To můžete provést opět třeba v Partition Magic a umí to i XOSL nebo GRUB.

Aby mohl být systém spuštěn, musí ho nastartovat bootmanažer. Zavaděč Windows 9x (s NT nemám zkušenosti, ale umí toho trochu více) toho zrovna moc neumí, takže musíte použít nějaký jiný. Je jich spousta. Linux využívá LILO (Linux Loader), BeOS má BeOS Bootman, z volně šířitelných jmenujme XOSL (freeware) a GRUB (GNU).

Pokud instalujete pouze Windows a Linux, postačí vám bohatě zavaděč LILO, který je velmi schopný, leč uživatelsky nepřívětivý. V tomto případě je lepší instalovat nejprve Windows a teprve potom Linux. LILO se tak během instalace bez problémů nakonfiguruje. Po restartu vás pak přivítá příkazový řádek, ze kterého si můžete vybrat systém, který chcete startovat. Novější verze LILO jsou už grafické.

BeOS Bootman je také textový, ale mnohem pohodlnější než LILO. Sám o sobě neumí startovat Linux, a proto musíte nainstalovat LILO jako sekundární zavaděč Linuxu. Doporučuji pořadí instalace: Windows, Linux (LILO instalovat na první sektor zaváděcího oddílu) a potom BeOS.

GRUB je opět textový, ale výběr systémů je pohodlnější než v LILO. Stejně jako v LILO, není jeho konfigurace zrovna pohodlná. Příliš ho nedoporučuji především začátečníkům.

XOSL je dle mého názoru naprosto nejlepší. Instalace existuje ve verzích pro DOS a Linux (možná i pro jiné systémy) a vypadá jako Setup Award BIOSu. Můžete ho nainstalovat na vlastní oddíl, který si zformátuje ve vlastním souborovém systému, nebo na oddíl s DOS/Windows (ve verzi pro DOS). Lepší mi připadá druhý způsob (první zabere jeden diskový oddíl), který je však trochu riskantní. XOSL se totiž nainstaluje na disk v podobě několika souborů a chraň vás ruka boží, kdybyste některý smazali. Jednou se mi to nešťastnou náhodou povedlo, systém odmítl nastartovat s tím, že je poškozená FAT tabulka a já si prožil dosk ošklivou půlhodinu, než jsem zjistil, že se mi povede data zachránit.

Nicméně, po instalaci dojde k restartu a potom vás přivítá grafické prostředí typu Windows, což je obdivuhodné, když vezmeme v úvahu, jak málo zdrojů má program k dispozici (neběží totiž ještě žádný systém). Ještě obdivuhodnější je, že toto prostředí se dá bohatě konfigurovat. Můžeme změnit rozlišení a barevné schéma apod. Nás však zajímá, jak v něm zkonfigurovat různé sytémy. Lze to udělat velice snadno ? vše stačí v podstatě jen naklikat v Setup. Zajímavou možností je zvolit ochranu některého systému (zejména Windows) i samotného XOSL heslem (to však umožňují i jiné zavaděče). Umožňuje také bootovat z diskety, aniž byste museli měnit bootovací sekvenci v BIOS.

Autor: Petr Kinšt

Vytisknout