Solaris 8

Pokud se rozhodnete Solaris vyzkoušet, přijde vám poměrně velká sada instalačních cédéček (plus jedna instalační disketa pro ty, co nemohou bootovat z CD mechaniky) - jedno instalační, dvě se softwarem, dvě s dokumentací a jedno s lokalizacemi do různých světových jazyků (čeština mezi nimi bohužel není).

Navíc se jako bonus se Solarisem dodává jedno CD, obsahující vybrané GNU programy (ve zkompilované formě i ve formě zdrojových textů), jedno CD s kancelářským balíkem StarOffice verze 5.1 a jedno CD s databází Oracle 8i (Oracle je jednouživatelská licence pouze pro účely vývoje aplikací).

Instalace

Instalace Solarisu začíná automatickou detekcí hardwaru počítače. Seznam podporovaných zařízení je podle mého subjektivního dojmu menší, než je tomu např. u Linuxu nebo Windows, nejvíc mě vadila absence podpory ISA síťových karet. Potom přijde na řadu dělení disku na partitions. Ačkoliv je (díkybohu!) ruční, skrývá v sobě jednu záludnou past: pokud se rozhodnete neinstalovat Solaris hned od začátku disku - třeba proto, že na začátku máte Windows - instalační program se stejně pokouší podsunout vytvoření swap oblasti již od třetího sektoru. Pokud si toho nevšimnete, můžete se se svými daty rozloučit.

Nicméně tím jste prošli největší úskalí instalace a dál už vás čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty: instalace přejde do grafického režimu a v prostředí okének si už jen navolíte parametry sítě a vyberete, které aplikace se mají nainstalovat. Během této fáze instalace už máte možnost spustit se terminál a dokonce i browser (Netscape Navigator).

První postřehy

Výběr aplikací k nainstalování může být pro nového uživatele problém - neví totiž, zda se mu ta či ona aplikace bude líbit, mnohdy si ani nedokáže představit, co vlastně dělá. Řešení je aplikaci nainstalovat, vyzkoušet a případně odinstalovat. Ale např. ve Windows je riziko, že se během odinstalování nepodaří odstranit všechny soubory patřící k dané aplikaci, případně že se naopak podaří odstranit i něco navíc. Linux je na tom o něco lépe, spoustu problémů totiž řeší koncept balíčků.

Balíček je v podstatě zabalený archív souborů, má přesně definovanou strukturu a o jeho instalaci se stará speciální nástroj, který si tím pádem ve své databázi může udržovat poměrně přesnou informaci o tom, co k čemu patří. Tím se výrazně usnadní údržba systému.

Balíčky má i Solaris, základní operace, které je s balíčky možno provádět, jsou instalace, odinstalování, získání seznamu nainstalovaných balíčků a kontrola jejich integrity - tedy postačující standard. V jednom balíčku dokonce najdete utility pro práci s konkurenčním RedHatovským formátem RPM.

Logika práce v systému probíhá v grafickém prostředí, konkrétně jde o Common Desktop Environment (CDE). Toto prostředí sice má většinu vymožeností moderních GUI (např. podpora drad&drop, copy&paste, více pracovních ploch), ale i přesto působí poněkud archaickým dojmem. V době psaní tohoto článku Sun oznámil svoji podporu jinému, původně linuxovému desktopovému prostředí - GNOME. GNOME by se podle něj mělo stát budoucím desktopem Solarisu a jakýmsi integrujícím prvkem mezi různými klonu Unixů.

Když jsem si poprvé spustil konzoli, zjistil jsem, že takové samozřejmosti, jako je historie příkazového řádku a automatické doplňování jmen souborů samozřejmostí vůbec nejsou. Naštěstí je v systému kromě solarisového shellu i GNU bash, bohužel není používán implicitně. Mám pocit, že to je chyba, práce s implicitním solarisovým shellem je od té doby moje noční můra.

Kancelář

Kancelářský balík dodávaný se Solarisem se jmenuje StarOffice. Tento software původně vyvýjela německá firma Star Division, ale minulý rok je Sun koupil a začalpracovat na převedení StarOffice do podoby internetového portálu jménem StarPortal. Zatím nejsou žádné veřejně viditelné výsledky, a tak je zajímavějším počinem okolo StarOffice nedávné oznámení oznámení chystaného převedení zdrojových kódů StarOffice pod GPL licenci a s tímspojená změna jména projektu na OpenOffice.org.

StarOffice je sada aplikací, která v sobě obsahuje textový editor, spreadsheet, nástroj pro vytváření prezentací, HTML editor, kalendář, organizér, elektronickou poštu a jednoduchý kreslící program. Kvalita těchto aplikací je velmi slušná, pro drtivou většinu kancelářských prací naprosto dostačující. Poměrně slušná, ačkoli rozhodně ne stoprocentní, je i schopnost práce s dokumenty vzešlými z MS Office. Bohužel, není zde vyřešena podpora češtiny, a tak se napsat některá česká písmena prostě nepodaří. Tím se ovšempoužití StarOffice omezuje na tvorbu dokumentů pro interní účely, kde tolik nezáleží na chybějící čárce či háčku, a čtení dokumentů ve formátu MS Office, které přišly odněkud zvenku. Pro úpravu rastrové grafiky je navíc vhodnější vybrat si špičkový GNU grafický editor GIMP, který se se Solarisem také dodává.

Inter- a intranetový server

Co by to bylo za produkt od Sunu, kdyby napracoval v síti? Na Solarisu defaultně běží běžní unixoví démoni (finger, talk,...), FTP server a telnet. Se Solarisem se dodávají hned dva FTP servery - jeden od Sunu a jeden z Washingtonské univerzity (wu-ftpd). Defaultně běží ten od Sunů, a to je dobře. wu-ftpd sice nabízí mnoho zajímavých rysů a je velmi konfigurovatelný, jeho minulost je však protkána hustou sítí bezpečnostních problémů a chyb. Podobně je na tom telnet - v dnešní době by se pro svou ne-bezpečnost neměl používat snad ani pro přihlašování po lokální síti. Proto překvapí absence ssh, a to jak klienta, tak serveru. Sice si každý může stáhnout a zkompilovat zdrojové soubory, ale ssh považuji za tak důležitou složku systému, že by měl být už v základní instalaci.

Webserver od Sunu se jmenuje i Planet, je však stále poskytován na komerční bázi. Se Solarisem se proto dodává Apache - webserver poskytovaný pod GNU licencí, jehož oblíbenost ve světě Linuxu je značná. Příjemná je i přítomnost samba serveru a klienta - Solaris se díky tomu může procházet po sdílených discích okolních windowských strojů a dokonce jim jejich vlastním protokolem poskytovat disky svoje.

Vývoj aplikací

S trochou nadsázky by se dalo říct, že kdyby byl Unix budova, měl by na svém průčelí napsáno "Programátoři sobě". Solaris tomuto heslu dostál především díky bohaté výbavě GNU nástrojů: pokud byste chtěli vyvíjet jenom pomocí nástrojů, které pocházejí přímo do Sunu, asi byste si museli ještě nějaké doinstalovat.

Dvorním jazykem Unixu je stále ještě jazyk C. Pro tento jazyk je samozřejmě dodáván překladač (i GNU). Pro snadnější portovatelnost jsou přítomny utility autoconf a automake, kdybyste náhodou chtěšli parsovat nějaký text, můžete s výhodou použít známou dvojici bison/flex. V Solarisu se potkáte i s některými oblíbenými (a někdy až kultovními) knihovnami z Linuxu, např. glib, gtk+ nebo aalib. Pokud vám nedejbože aplikace přestane fungovat, můžete ji debugovat v debuggeru gdb.

Protože rád perlím, potěšila mě přítomnost Perlu. Pythonisty jeho nepřítomnost naopak asi naštve, protože Python - stejně jako Tcl/Tk - v Solarisu není. To je škoda, protože v těchto dvou interpretovaných jazycích byla napsána spousta užitečných skriptů, které by, díky tomu, že jsou interpretované, bez jediné změny fungování i v Solarisu.

Více než na Céčko klade Sun (celkem přirozeně) důraz na Javu. Java je i v Solarisu. Najdete zde kompletní JDK 1.2, JIT kompilátor a řadu podpůrnýchutilit. Čekal jsem, že někde najdu i sunovské integrované vývojové prostředí Forte for Java (původně od firmy NetBeans), ale zmýlil jsem se. Je potřeba stále ho stahovat z Internetu. Škoda.

Do kategorie nástrojů pro vývoj aplikací asi patří textové editory vi (na Solarisu přítomen v mutaci vim) a Emacs. Neznám totiž nikoho, kdo by neprogramoval a měl je v oblibě.

Dokumentace

Solaris přichází se skutečně obrovským množstvím dokumentace jak ve formátu manuálnových stránek, tak v HTML. Většina z ní je dokonce v několika jazykových mutacích (anglická, francouzská, japonská...). Bohužel, většinou je to poměrně podrobná dokumentace k jednotlivým aplikacím, u které se předpokládá jisté obecné povědomí o Solarisu.

Kniha, ze které by člověk získal obecnépovědomí o Solarisu, chybí. Když si někdo chce dnes nainstalovat Linux, jde do knihkupectví a tam se koupí jednu ze dvou nebo tří příruček o Linuxu pro naprosté začátečníky. Tu si přečte a má alespoň základní představu, co kde leží a jak by se daly řešit problémy, na které narazí. Když narazí na problém, na který kniha neodpovídá, má v podstatě jistotu, že už to není triviální problém a že musí zapátrat v dokumentaci specifické pro danou oblast.

V solarisu je nucen nahlížet do podrobné dokumentace ihned. Jenomže tato dokumentace na jednoduché problémy neodpovídá, protože by tím její velikost narostla na desetinásobek a použitelnost klesl k nule. Uživatel je tak nucen odpověď pouze odhadovat, a to ho hodně zpomalí a nakonec i znechutí. Sun by proto měl, chce-li dosáhnout většího rozšíření Solarisu, přijít s jakousi základní příručkou, na kterou bude na webu zřetelný link a jejíž první strana se bude po nainstalování Solarisu ukazovat jako domovská stránka prohlížeče.

Budoucnost

Správa Solarisu se nedá naučit nijak rychle. K získání základních zkušeností je potřeba několik měsíců a na to, aby o sobě člověk mohl říct, že je na Solaris odborníkem,potřebuje minimálně pár let. Je tedy přirozené ptát se na budoucnost Solarisu.

Je evidentní, že Sun vsadil budoucnost Solarisu na vybudování komunity podobné té linuxové. Komunity vývojářů, kteří Solaris přijmou za svůj a budou pro něj portovat aplikace. Portovat do té doby, než se Solaris stane jednou z hlavních vývojových platforem open source komerčních vývojářů.

Podlé mého názoru by se mu to mohlo podařit. Solaris sám o sobě je dobrý operační systém, který bude ještě lepší díky open source projektům, jež Sun masivně sponzoruje (GNOME, StarOffice), a navíc Sun už má zkušenosti s podobným vývojem z Javy. Psychologickým důvodem může být i to, že Sun v mysli spousty lidí vystupuje jako chrabrý bojovník proti zlému monopolnímu Microsoftu - i to může být pro někoho důvod,proč sun podporovat.

Především z těchto důvodů je Solaris hráčem, s kterým je nutno počítat a proto stojí za to ho alespoň zkusit. Je přeci zadarmo!

Pozn. redakce: Převzato ze Softwarových novin 10/2000.

Autor: Michal Píše

Vytisknout