Linux

Linux je dnes hned po Windows druhý nejpoužívanější systém na platformě i86. Díky tomu existuje velké množství specializovaných stránek a zde si můžete přečíst několik základních údajů, kterých byste si měli být vědomi předtím, než nějakou distribuci vyzkoušíte.

Hardwarové nároky a podporovaný hardware

Linux byl původně vyvíjen pro počítače i386 a kompatibilní, ale dnes existují verze pro platformy 8086, 80286, PowerPC, Alpha, MIPS, SPARC, Amiga (procesory Motorola) a pro nejrůznější mobilní zařízení. Jako minimum se obyčejně udává procesor 386 a 4 MB paměti RAM. Pro rozumný provoz běžné distribuce však potřebujete procesor na 200 MHz a 32 MB RAM. Z vlastní zkušenosti vím, že důležitá je především paměť. Jako všude platí: čím více, tím lépe a pro provoz KDE2 je 64 MB rozumné minimum. Pokud nemáte alespoň 16 MB paměti, raději zapomeňte na novější grafické prostředí (na ty starąí stačí i 8 MB, ale nejsou nijak skvělá). Nicméně, slyšel jsem o Linuxu, který běžel na 386 s 1 MB RAM.

Podpora zařízení je v Linuxu hned po Windows nejlepší. Před tím, než s Linux pořídíte, zjistěte si, zda vám bude fungovat všechen hardware. U nových distribucí je podporována většina nových zařízení, přesto však není problém se setkat s něčím co vám prostě fungovat nebude. Typickým příkladem jsou winmodemy a wintiskárny, které se dodávají pouze s ovladači pro Windows. V poslední době se sice objevily ovladače pro některé winmodemy, ale opravdu jen pro některé. Zkrátka a dobře, pokud můžete, kupte externí modem, který vám určitě fungovat bude.

Problematické mohou být i některé grafické nebo zvukové karty, ale i jiné železo. Někteří výrobci však už pochopily, že vydělají víc, když budou psát ovladače i pro Linux, takže seznam podporovaných zařízení stále roste.

Volba distribuce

Linux je označení jádra unixového typu. Protože je na Internetu volně ke stažení, vznikla celá řada distribucí, které se mohou výrazně lišit. Existují distribuce na jedné disketě, ale také distribuce na několika CD.

Pro běžného uživatele připadají v úvahu tyto distribuce: Red Hat, Debian*, Mandrake, Suse a Slackware* (hvězdičkou označené jsou vhodné pro zkušenější uživatele). Osobně jsem dlouho používal Red Hat, ale nedávno jsem přešel na Mandrake, se kterým jsem plně spokojený. Kromě toho jsem ze zvědavosti vyzkoušel i řadu menších distribucí, které jsou určeny pro nějaký specifický úkol nebo pro méně výkonné počítače. Začátečníkům se často doporučuje Mandrake a Suse, nicméně pokud máte přátele, kteří Linux používají, pořiďte si stejnou distribuci jako mají oni. Mohou vám pak v lecčems poradit. Ze stejného důvodu je dobrý Red Hat - je u nás nejrozšířenější, takže na různých diskusních serverech nejspíše dostanete odpověď na váš dotaz. Na druhou stranu Mandrake je téměř 100 % kompatibilní s Red Hatem a kromě toho se tváří k uživatelům velice přátelsky - někdy až moc.

Pokud si chcete jen vyzkoušet jak Linux vypadá, můžete zkusit Winlinux, který se instaluje a konfiguruje z Windows jako běžná aplikace nebo Demolinux, což je CD, ze kterého nabootujete a nastartujete Linux (hodí se třeba k otestování funkčnosti hardwaru).

Instalace

Instalace nových distribucí není nijak obtížná. Pokud neinstalujete na nový disk, musíte nejprve vytvořit souborový oddíl (je jedno jestli logický nebo primární) ve formátu ext2. Red Hat od verze 6.2 lze nainstalovat i na FAT oddíl.

K dispozici máte většinou textový nebo grafický instalační program, který vás provede celou instalací. Vyberete typ klávesnice a myši, zvolíte jazyk, rozlišení monitoru a typ grafické karty. Jediným náročnějším místem je dělení disku, ale ani to není zas tak hrozné a zkušenější uživatel to jistě zvládne. S největší pravděpodobností musíte zvolit způsob instalace LILO - zavaděče systému.

Bezpečnost

Linux je systém založený na principech unixových systémů. Je tedy poměrně dobře zabezpečen před průniky zvenčí i před nenechavými uživateli. Každý uživatel má vyhrazen osobní adresář, ve kterém si může dělat co se mu zamane. Do ostatních částí systému by přístup mít neměl, zvláště ne do systémových souborů. Jediný, kdo má přístup ke všem souborům je tzv. root, neboli superuživatel. Jedině ten může přidávat nové aplikace, uživatele a měnit nastavení systému. Proto je nutné heslo roota pečlivě střežit. I pokud pracujete na počítači s Linuxem sami, nedoporučuje se (a vím to z vlastních zkušeností) běžně pracovat jako superuživatel. Můžete si tak zdánlivě nevinou úpravou konfigurace poškodit celý systém.

Adresářová struktura

Struktura adresářů v Linuxu má svá pravidla, která se více či méně dodržují. Především se jednotlivé disky neoznačují písmeny jako je tomu v DOSu nebo Windows, ale připojují se jako adresáře. V praxi to potom může vypadat tak, že máte v každém adresáři jiný souborový systém. Těch podporuje Linux celou řadu včetně nejběžnějších FAT a FAT32.

Z počátku se vám takové uspořádání může zdát poněkud matoucí, ale časem zjistíte, že je vcelku logické a přehledné.

Software

Linux může pracovat v textovém nebo grafickém režimu. Nenechte se zmýlit zkušenostmi z DOSu - práce v shellu (příkazovém řádku) je často rychlejší než v grafickém prostředí. Softwaru pro Linux neexistuje tolik jako pro Windows, ale i tak máte z čeho vybírat. Výborné je, že většina je ho k dispozici zcela zdarma. V samotné distribuci je k dispozici většina programů, které budete při práci potřebovat. Mnoho z těchto aplikací pamatuje "dávné" časy, kdy grafické rozhraní neexistovalo, takže vypadají, i přes nesporné schopnosti, poněkud archaicky. Dnešního uživatele však nenadchne celoobrazovkový editor Emacs, spíše naopak ho odradí. Nicméně dnes máme k dispozici výborný kancelářský balík StarOffice 5.2, internetový prohlížeč Mozilla, bitmapový grafický editor Gimp a mnoho dalších. Samostatnou kapitolou jsou velké grafické desktopy KDE a GNOME, které také obsahují řadu programů. Osobně preferuji KDE, konkrétně KDE2. Dalo by se charakterizovat slovy: velké, náročné, ale schopné a pohodlné. Kromě řady menších prográmků a her obsahuje kancelářský balík KOffice, který sice zatím nemůže konkurovat svým větším příbuzným z dílny Microsoftu, ale pro běžnou práci plně vyhovuje. Druhým významným programem v KDE 2 je Konqueror - správce souborů a internetový prohlížeč v jednom.

Programové vybavení se šíří v připravených balíčcích, což je poměrně pohodlné nebo ve zdrojových kódech, což už tak pohodlné není. Takový program si musíte nejprve zkompilovat a to může být někdy problém způsobený třeba starším překladačem. Na druhou stranu je takový program snadno přenositelný mezi jednotlivými distribucemi nebo i různými systémy. Balíčky mají tu nevýhodu, že ne všechny distribuce používají stejný formát balíčku. Existují sice programy, které umějí různé formáty převádět, ale je to další potenciální příležitost pro vznik problémů.

Závěr

Pokud nechcete vyhazovat za operační systém a další programy desítky tisíc korun, je Linux asi nejlepší volbou. Běžnému uživateli dnes nabízí většinu požadovaných služeb, jejichž zprovoznění však může být mnohem pro neznalého mnohem složitější. Na druhou stranu, jakmile vám něco začne fungovat, tak to bude fungovat do té doby, dokud to sami nezměníte.

Odkazy

• www.linux.org
• www.kernel.org
• www.linux.cz
• www.root.cz
• www.penguin.cz
• www.mandrake.cz

Autor: Petr Kinšt

Vytisknout