Mapka pro lepší orientaci - trasa je vyznačena červenými tečkami

18. července 1889 se v brdských lesích objevila první turistická značka. Byla to stezka z Řevnic na Skalku, kterou toho roku přišlo vyznačit I. značkovací družstvo KČT. Vydatně jim při tom pomáhali i místní lesníci. Před tím, než se ale mohli pustit do práce, museli napsat uctivou žádost majitelům lesů, aby značkování povolili. Tato stezka byla třetí v Čechách, kterou KČT vyznačila a vedla z Řevnic lesními cestami na Strážný vrch, odkud byla odbočka na Babku. Značení končilo u hostince na Skalce.

První české turistické značení užívalo výhradně červenou a bílou barvu. Červená tvořila 10 cm široký pruh a bílá jej nahoře i dole vroubila páskami o síle 4 cm. To znamená, že značka byla zhruba dvakráte větší než dnes. Také označovací tabulky byly větší, jejich rozměr byl 32x63 cm a měly červený podklad a písmo bílé - tedy barvy národní.

Tak tohle všechno se můžete dozvědět v Časopise turistů z července 1889. A nejen to. Objevují se tam i rady pro první turisty. Čteme-li je dnes, neubráníme se úsměvu, ale nemohu je vynechat, jelikož závěr je určen právě nám, amatérským fotografům. Takže se ponořme do rad pro zachování zdravého těla během cesty. Pánům turistům se doporučuje, aby vedle mnohého jiného brali s sebou i dřevěnou krabici se skleněnými lahvičkami vloženými a tam opiové kapky, prášky proti průjmu, zažívací prášek, rum či koňak, který se pro posílení má líti do mléka, či prášek kofejnový pro případ velké zemdlelosti. A teď pozor. Doporučuje se na cestách fotografovati, neboť je to velice snadné, jelikož veškeré potřeby pro fotografování neváží už dnes ( červenec 1889 ) více jak 7 kg. To je paráda, co? Jenom 7 kilo. Co by za to dneska někteří dali, když tak vidím, kolik se toho tahá v baťozích či brašnách.

Ale nechme již historie a rad, dejme si mléko s koňakem, něco málo kofejnových tablet a vyražme se svojí fotovýbavou vstříc Babskému potoku. Vzhledem k tomu, že na Skalce jsme už byli a údolím je lepší chodit nahoru, půjdeme nejprve do údolí Babského potoka a teprve pak se vrátíme do Řevnic po zmiňované historické značce, která již dneska neexistuje. Z Řevnic vyrazíme, stejně jako při výletu na Babku, po modré a zelené značce až k rozcestí těchto dvou barev. Modrá odbočuje na Babku, ale my se dnes vydáme po zelené směrem na Skalku. Hned po několika úvodních krocích vstupujeme do krásného údolí s mnoha kaskádami na Babském potoce. Nejsou nějakých závratných rozměrů, spíše jsou vhodné pro velmi detailní záběry, ale jsou kouzelné i svým načervenalým zabarvením od železité vody. Bohužel tuto nádhernou idylku občas pokazí pneumatika vyhozená v potoce. Vrcholem je ovšem skládka pneumatik u lesní cesty, kterou musíte asi po kilometru překonat. Vzhledem k rozměrům pneumatik nemám jiné vysvětlení, než že si ji tady udělali sami lesáci. Ale nechme toto nehezké místo za zády a vnořme se do krátké skalnaté soutěsky, která nás vítá ve druhé části údolí.

Cesta vede skoro korytem potoka, takže můžeme směle fotografovat malé kaskády či meandry potoka. Ale nezanedbávejme ani druhou stranu cesty, kde najdeme pěkné pařezy, vyvrácené stromy či kamenná pole a kapradí. Zanedlouho se cesta začne zvedat a vzdalovat od potoka. To už se na pravé straně začíná objevovat mohutný svah Babky a zleva se nám začíná pomalu přibližovat silnice na Mníšek. To už se blížíme k závěru údolí, kde nalezneme krásně kameny obrostlé mechem a vyvrácené kmeny stromů. Nyní se musíme rozhodnout, kudy dál. Můžeme přelézt potok (což je trochu horolezecký výkon) a vydat se na Babku nebo pokračovat po zelené na Skalku, ale předpokládám, že tam už jste se mnou byli, takže půjdeme zpět do Řevnic přes Strážný vrch.

Jakmile se zelená značka přiblíží k silnici, přejdeme ji a vydáme se cestou necestou směrem na severovýchod a později pak na sever. Vodítkem nám budou na severním horizontu vykukující žluté skály Strážného vrchu. Dostaneme se na ně od východu, tedy zprava. Z vrcholu se nám otevře pohled na Babku, jejíž vrchol leží jeden metr pod námi. Ze Strážného se vydáme opět severovýchodním směrem až narazíme na modrou turistickou značku. Za ní leží další zajímavý vrch - Kamenná, který stojí za návštěvu. Najdeme zde i pár tábořišť a bivaků, které využívají trempové. Po modré se pak můžeme pohodlně vrátit do Řevnic. Máme za sebou asi 8 až 10 kilometrů, podle toho, jak dlouho jsme se toulali po Řevnickém lese, takže můžeme s klidem zajít na nějaký ten oběd do místních osvěžoven. A nezapomeňte na mléko s koňakem pro posílení vašeho znaveného těla :-)

1    2    3    4    5 1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný