Na úvod bych si dovolil citovat jeden odstavec z knížky pana Jana Čáky - TOULÁNÍ PO BRDECH:

"Pokojný dům - myslivna s výletním hostincem v krásném lese, v sousedství kostelíka s poloprázdným klášterem a poustevnou. Taková byla Skalka nad Mníškem. Pohodu Pokojného domu prožívala vedle spisovatelské dvojice Růženy Svobodové a F.X. Svobody, kteří v této krajině žili, i řada dalších českých literátů druhé poloviny minulého a počátku našeho století. Jako chlapec sem přicházíval Svatopluk Čech a zdejší motivy užil později v idylickém eposu Václav Živsa. Za letního pobytu v Řevnicích chodíval na Skalku Jaroslav Vrchlický a Ignát Herrmann. V Pokojném domě trávíval prázdniny F.X. Šalda, Antonín Klášterský, Antonín Sova, Jaroslav a Hana Kvapilovi, hudební skladatel Rudolf Friml i jiní významní lidé. Dnes už jsou z pokojného domu jen zříceniny."

Musím vás hned na začátku uklidnit, že dnes už nejsou na Skalce jen zříceniny, ale naleznete tu naopak krásně opravenou křížovou cestu, kapli, poustevnu i pěkně upravené okolí. Klášter je momentálně v rekonstrukci, ale je již pod novou střechou a nyní se zvelebují jeho místnosti.

Kaple sv. Máří Magdalény na Skalce tvoří charakteristickou siluetu nad Mníškem pod Brdy. Tato kaple byla dokončena roku 1693. Svatyně má elipsovitý půdorys s přidanou čtverhrannou věží na jižní straně. Vnitřek byl vybudován jako jeskyně s krápníky, které visely ze stropu a ze stěn. Dlažba byla udělána z křemenných oblázků z Berounky. To vše mělo imitovat jeskyni, ve které Sv. Máří Magdalena původně žila.

Současně s kostelem vznikl v jeho sousedství malý klášter. Výzdobu interiéru provedli známí čeští umělci. Sochař Jan Brokof zhotovil plastiku pro refektář a malíř Petr Brandl zde vytvořil své nesmrtelné dílo, které představuje Máří Magdalénu v její jeskyni. Toto dílo se stalo prvním symbolem Skalky a jednou z nejcennějších památek kraje. Poslední součástí komplexu staveb na Skalce byla poustevna, vystavěná na nejvyšším bodě návrší.

Na počátku minulého století zde vystřídal poutnický klid turistický ruch. Ze staré hospody a myslivny se stal hotel a turistická noclehárna.
V minulých dobách byl celý komplex (a hlavně kaple) ohrožen druhou světovou válkou, po které se vše nacházelo v dosti žalostném stavu. V v roce 1947 byla ale kaple opravena. Nedlouho poté, co Skalku opustili restaurátoři, byla zasažena podruhé a tento druhý šrám byl málem její poslední. Kolem roku 1950 se začalo s těžbou železné rudy pro Kovohutě v Mníšku, která se nacházela přímo pod Skalkou. Pod památkou byl vytyčen ochranný pilíř, ale roku 1954 je povolena těžba i v lokalitě přímo pod kaplí sv. Máří Magdalény. Ta se zanedlouho v důsledku těžby otřásá a v jejích obvodových zdech se začínají objevovat praskliny. Na štěstí pro nás byla tato těžba ukončena 8. ledna 1967 a polorozpadlá kaple byla zabezpečena a stažena ocelovými pásy, které zabraňovaly její úplné destrukci. Tyto pásy jste zde mohli vidět ještě před cca 10 lety. Nyní je kaple, klášter, křížová cesta i poustevna nádherně opravena a svítí novotou do okolního kraje.

Kaple ani klášter nejsou veřejnosti přístupné, ale když budete mít štěstí a přijdete se podívat v době kdy bude v jejich prostorách nějaká výstava nebo v časech poutí, které se zde konají každým rokem, můžete shlédnou i původní hrubé zdivo tohoto skvostu. Pokud bude zavřeno, nezoufejte a vychutnejte si nádherné výhledy na Mníšek a na celou jižní stranu. Pokuste si odmyslet tovární komíny a haly Kovohutí a pokochejte se pohledem na Povltaví a Sedlčansko. A pokud budete znaveni po výstupu od Mníšku nebo z Řevnic či pouze od parkoviště, posaďte se v klidu na hráz malého rybníčku a nechte se unést krásným pohledem na křížovou cestu s poustevnou na jejím konci. To vše máte možnost vidět dvakrát. Ne že byste přehnali občerstvení v místním bufetu, který je otevřen v sobotu a v neděli, ale celá cesta se vám bude krásně zrcadlit ve vodě před vámi. Nejlepší obraz této poklidné místní stanice lze naladit na jaře, kdy je voda čistá, bez napadaných květů a listí. V poslední době se zde uchytil leknín a úspěšně se rozrůstá. Jeho květy na hladině jsou jako třešnička na dortu v tomto koutu Brd.

Neznamená to ovšem, že v jinou roční dobu by to tady nebylo hezké. Každé má svoje. Jaro svěží zeleň. Léto vyhřátou trávu, podzim krásné barvy a tajemné mlhy. A zima krásné krajky námrazy na větvích stromů, které vykouzlil pán Brd, tajemný, ale dobrý Fabián.

A kudy že se k tomuto skvostu nedaleko Prahy dostanete? Je to velice jednoduché, stačí si pouze vybrat některou z přístupových tras dle vaší nálady, času a fyzického vybavení:

• trasu od parkoviště, na komunikaci II/116 mezi Mníškem a Řevnicemi zvládnou i ti nejmenší caparti či lenoši a i kočárek či invalidní vozík s doprovodem tuto projede. Stačí se vydat z parkoviště jihozápadním směrem po červené turistické značce a po necelých dvou kilometrech se ocitnete u poustevny na vrcholu křížové cesty.
• trasa z Mníšku pod Brdy, kam je možné dojet i autobusem, je již trošku namáhavější a musíte počítat se stoupáním o délce tak 3 km po zelené turistické značce.
• nejdelší trasu, ale asi nejhezčí (z Řevnic), kam vás dopraví České dráhy bych vám docela doporučil. Vede opět po zelené turistické značce. Trochu se zapotíte, ale věřte, že cca 6 km dlouhé stoupání údolím Babského potoka stojí za to. O tomto údolí si řekneme někdy příště v samostatném článku.

A těm, kterým se nechce ještě domů, mohu doporučit spojit tuto procházku třeba s výletem na skalnatý vrchol Babky či Pišťáku. Přece nepůjdete domů stejnou cestou a filmů máte v brašně určitě dostatek. Vezměte si jich dost, budou se určitě hodit. Nezapomeňte si vzít stativ, jelikož v lese není nikdy světla dost.

1    2    3    4    5 1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný