VYZA╪OV┴N═ ZEM╠ A ENERGETICK▌ VLIV KOSMICK╔HO OKOL═

AtmosfΘra se chovß v∙Φi vn∞jÜφm vliv∙m jako filtr. Odrß₧φ, rozptyluje a pohlcuje r∙znΘ druhy zß°enφ, kterΘ p°ichßzejφ k Zemi z kosmickΘho prostoru. ╚ßst infraΦervenΘho a ultrafialovΘho zß°enφ je pohlcena, kosmickΘ zß°enφ je ΦßsteΦn∞ pohlcovßno a ΦßsteΦn∞ odrß₧eno.
AtmosfΘra vÜak nep°ijφmß pouze zß°enφ p°ichßzejφcφ z kosmickΘho prostoru, hlavn∞ ze Slunce, ale takΘ tepelnΘ zß°enφ p°ichßzejφcφ z hlubin Zem∞. ╚ßst takto p°ijatΘ energie se p°em∞≥uje na pohybovou energⁿ v∞tru, a tak dochßzφ k p°enosu tepla proud∞nφm vzduchu, hlavn∞ ve vertikßlnφm sm∞ru.

Propustnost atmosfΘry je pro r∙znΘ druhy zß°enφ odliÜnß. UltrafialovΘ zß°enφ je siln∞ filtrovßno ji₧ ve velk²ch v²Ükßch ve stratosfΘ°e, kde je zv²Üen² obsah ozonu. Koncentrace ozonu je ve stratosfΘ°e 5 000 x v∞tÜφ ne₧ p°i zemskΘm povrchu, kde se ozon takΘ vyskytuje, hlavn∞ jako d∙sledek pr∙myslovΘ Φinnosti.Hodnota koncentrace ozonu ve stratosfΘ°e neustßle kolφsß. Ve dne je tato koncentrace v∞tÜφ ne₧ v noci a dßle se m∞nφ v zßvislosti na roΦnφch dobßch.

	SchΘmatickΘ znßzorn∞nφ zeslabenφ oz≤novΘ vrstvy nad naÜφ planetou.

Minimßlnφ je na podzim a maximßlnφ na ja°e. Ve st°ednφch a vyÜÜφch zem∞pisn²ch Üφ°kßch je tato koncentrace vyÜÜφ ne₧ v rovnφkovΘm pßsmu. Hlavn∞ v polßrnφch oblastech je v poslednφch letech pozorovßno znaΦnΘ oslabenφ ozonovΘ vrstvy. Tento jev - ozonovß dφra - je pozorovßn na obou polokoulφch, dnes u₧ i v obydlen²ch zem∞pisn²ch Üφ°kßch. NiΦenφ atom∙ ozonu a tφm sni₧ovßnφ jeho koncentrace je zp∙sobeno hlavn∞ v²fukov²mi plyny letadel, freony a zneΦiÜt∞nφm atmosfΘry. Ochrana ozonovΘ vrstvy je velice d∙le₧itß, proto₧e p°i poklesu obsahu ozonu ve stratosfΘ°e by dochßzelo k v∞tÜφmu ozß°enφ zemskΘho povrchu ultrafialov²m zß°enφm a nßsledkem toho k v∞tÜφmu poΦtu v²skyt∙ rakoviny k∙₧e a oΦnφch chorob. P°i trvalΘm snφ₧enφ ozonovΘ koncentrace by byl p°φmo ohro₧en ₧ivot na Zemi. Proto bylo mezinßrodn∞ dohodnuto omezovßnφ a nakonec i zastavenφ pou₧φvßnφ freon∙.

Oz≤novß dφra nad ji₧nφ polokoulφ. ╚ervenou barvou jsou oznaΦena mφsta nejv∞tÜφho zeslabenφ.

AtmosfΘra takΘ funguje jako filtr proti elementßrnφm Φßsticφm p°ichßzejφcφm z vesmφru, molekulßm a v∞tÜφm pevn²m Φßsticφm. P°evß₧nß v∞tÜina pevn²ch Φßstic se p°i vstupu do atmosfΘry t°enφm o vzduch natolik zah°eje, ₧e se vypa°φ, a jen malß Φßst v∞tÜφch Φßstic dopadne na zemsk² povrch.
Krom∞ p°φsunu hmoty z kosmickΘho prostoru dochßzφ vÜak takΘ k jejφmu ·niku z atmosfΘry do kosmickΘho prostoru NaÜe atmosfΘra tak ztrßcφ hlavn∞ vodφk a helium. Energetickß bilance mezi p°φjmem a v²dejem zß°enφ v atmosfΘ°e je vÜak v rovnovßze. To znamenß, ₧e mno₧stvφ atmosfΘrou p°ijatΘ energie se rovnß mno₧stvφ energie atmosfΘrou vydanΘ. Toto tvrzenφ platφ i pro soustavu pevnß Zem∞ - atmosfΘra.
V pr∙b∞hu desetitisφc∙ a statisφc∙ let se vÜak energetickΘ pom∞ry uvedenΘ soustavy postupn∞ m∞nφ. Jedna teorie tvrdφ, ₧e jde o kolφsßnφ podnebφ v d∙sledku horotvorn²ch pochod∙. Pevnina se zvedß a souΦasn∞ se zmenÜuje plocha mo°φ. Teplota na pevnin∞ klesß, zv∞tÜujφ se tepelnΘ rozdφly mezi pevninou a oceßny, co₧ vede k v∞tÜφ v²m∞n∞ vzduchov²ch hmot a k v∞tÜφmu mno₧stvφ srß₧ek. Proto₧e se pevnina ochladila, jsou tyto srß₧ky p°evß₧n∞ sn∞hovΘ. Po urΦitΘm Φase nastane doba ledovß, jak jich u₧ n∞kolik historie naÜφ planety pamatuje.
   JinΘ teorie vÜak uva₧ujφ o kosmick²ch p°φΦinßch ledov²ch dob. Jsou uva₧ovßny zm∞ny vzdßlenosti Zem∞ od Slunce, zm∞ny sklonu zemskΘ osy Φi pr∙chod sluneΦnφ soustavy oblaky kosmickΘho prachu.
   VelkΘ podnebnφ zm∞ny by vyvolalo zmenÜenφ obsahu oxidu uhliΦitΘho CO₂ v atmosfΘ°e, kterΘ by vedlo ke zv∞tÜenφ vyza°ovßnφ do kosmickΘho prostoru. Zv∞tÜenφ obsahu CO₂ by naopak zp∙sobilo p°eh°ßtφ atmosfΘry, sklenφkov² efekt.
V p°φpad∞ podstatnΘho vzr∙stu sopeΦnΘ Φinnosti by dochßzelo k v∞tÜφmu odfiltrovßnφ infraΦervenΘho zß°enφ v d∙sledku zneΦiÜt∞nφ atmosfΘry, a proto₧e k nßm toto zß°enφ p°ichßzφ ze Slunce, doÜlo by naopak k celoplanetßrnφmu ochlazenφ.