Darwinova evoluce:
P∙vodnφ
Darvinova teorie evoluce nepoΦφtß s entropiφ a se zßkonem p°em∞ny mno╛stvφ na
novou kvalitu a pouze tvrdφ, ╛e se rostliny, ╛ivoΦichovΘ a ve╣ker² ╛ivot pouze
p°izp∙sobuje p°φrodnφm podmφnkßm. To je urΦit∞ pravda, i kdy╛ se tuto teorii pan
Darwin sna╛il uplatnit na teorii vzniku Φlov∞ka z opice, co╛ se pozd∞ji ukßzalo jako
velmi nepravd∞podobnΘ. Pravd∞podobn∞ tu ╛ila od poΦßtku jakßsi "opice" z
nφ╛ se vyvinul Φlov∞k, ale v∞dci tvrdφ a v tom se s nimi shoduji, ╛e tato opice
byla velmi u╛ od poΦßtku odli╣nß od tΘ co znßme. Byl to jin² druh, jeho╛
chromozomy nebyly s to se s normßlnφ opicφ k°φ╛it a smazßvat rozdφly mezi t∞mito
dv∞ma druhy.
A v∙bec, pokud vznikß nov² ╛ivoΦi╣n² druh miliony let, v kterΘ fßzi se
zaΦne genetika brßnit k°φ╛enφ mezi ob∞ma druhy, v╛dy╗ by tento pochod m∞l snahu
vytvo°it op∞t jeden proud, pokud by nebyly tyto komunity od sebe odd∞leny.
Op∞t je zde spousta otaznφk∙, z nich╛ n∞kterΘ jdou vysv∞tlit, jinΘ jsou dne╣nφmi poznatky nevysv∞tlitelnΘ.
Pokud zaΦnete studovat chovßnφ lidφ ve velk²ch spoleΦenstvφch, zjistφte ╛e spousta lidφ mß "malΘ", svΘ mravenΦφ cφle, kterΘ se v∞t╣inou vß╛φ k jejich existenci, ke zlep╣enφ standardu bydlenφ a v∙bec kultury ╛ivota. Naproti tomu ov╣em miliony lidφ dohromady majφ cφle, kterΘ jakoby ╛ßdn² z t∞ch jedinc∙ nem∞l. Nßrody se pak majφ tendenci roztahovat a utiskovat ostatnφ nßrody, nßrod mß snahu dotknout se hv∞zd, a spoustu jin²ch cφl∙, kterΘ ╛ßdn² z jeho jedinc∙ nemß.
Pokud vezmeme poznatky z entropie a pou╛ijeme je na lidi jako na celek, dostaneme zvlß╣tnφ pohled na lidskΘ spoleΦenstvφ. M∙╛eme jej pova╛ovat za n∞co, co protrhlo sv²m mno╛stv²m starou kvalitu a stala se z milionu lidφ kvalita vy╣╣φ jedinß a hlavn∞ ∙pln∞ jinß.
Tuto novou kvalitu bytφ si ale nemφte p°edstavovat ve sv²ch lisk²ch rozm∞rech, je to cosi co nßs svou jinou kvalitou mnohonßsobn∞ p°edΦφ a dokonce je to tak v²razn∞ jinΘ, ╛e si toho do dne╣nφho dne v╣imlo jen nemnoho lidφ. Pokud spolu lidΘ komunikujφ, chovajφ se jako jednotlivΘ neurony v mozku, podφlφ se na Φinnosti n∞Φeho o Φem ani samy nev∞dφ. Tento entropick² stroj jsem nazval superego, ale je to lhostejnΘ jak jej pojmenujeme, n∞kdo mu °φkß nadv∞domφ, n∞kdo kolektivnφ my╣lenφ nebo supermozek, jedno je ov╣em jasnΘ, vßlku jednoho nßroda proti druhΘmu nezaΦφnß jeden Φlov∞k, je to zßle╛itost boje dvou supereg.
Tak jak ale my sv²m mno╛stvφm a kvalitou lidφ p°ispφvßme k v²slednΘ kvalit∞ supermozku, tak takΘ on p°ispφvß k v²╣╣φ kvalit∞ sv²ch jedinc∙, nakonec v╛dy╗ peΦuje jen sßm o sebe.
kultura:
To co naz²vßme kulturou nenφ vlastnostφ jedince, je to vlastnost superega. Toto superego ╛ije ·pln∞ v jin²ch Φasov²ch i prostorov²ch rozm∞rech, je nßm i vlastnφ stavbou "t∞la" natolik rozdφlnΘ ╛e jej nevnφmßme.
Tφm ╛e se lidΘ v ╛ivot∞ v°azujφ do urΦitΘ skupiny, za°azujφ se do urΦitΘ pozice neuronu v supermozku a navazujφ komunikaΦnφ spojenφ s jedinci ve vlastnφ skupin∞.
Ka╛dΘmu jedinci po narozenφ naleje toto spoleΦenstvφ do hlavy urΦitΘ v∞domosti pomocφ okolnφch, nejbli╛╣φch lidφ. Tento supermozek je ale tvo°en tak jako sφt∞, hlavnφ sφla spoΦφvß v p°em∞ny mno╛stvφ, tedy v propojenφ s ostatnφmi ΦßsteΦkami °et∞zce, neboli v tomto p°φpad∞ lidmi. Bez komunikace mezi lidmi by superego nemohlo existovat.
komunikace:
Zdß se, ╛e komunikace mezi lidmi je velice pomalß, ale nenφ
to pravda v pohledu n∞koho kdo ╛ije tak jako toto nadv∞domφ lidφ n∞kolik tisφc let.
Proto╛e se toto superego neustßle rozvφjφ, tak jako ka╛d² ╛iv² organismus,
vytvß°φ si stßle dokonalej╣φ nßstroje pro spojenφ sv²ch bun∞k (lidφ). Jistou
jednosm∞rnou etapou bylo kdysi rßdio, potom televize, kterΘ formujφ nßzory mlad²ch
ale nemajφ obousm∞rn² tok.
Dnes jsou modern∞j╣φ nßstroje jako mobilnφ telefony nebo web, jsou obousm∞rnΘ
a umo╛≥ujφ propojit nezßvisle mnoho r∙zn²ch lidφ a fungujφ jako jakΘsi del╣φ
synapse. Pokud si cht∞li vym∞nit informaci dva jedinci, museli se fyzicky sob∞
p°iblφ╛it, dnes je mezi nimi nata╛en komunikaΦnφ kanßl. To dßvß superegu v∞t╣φ
kvalitu a dßl se rozvφjφ.
Superego rozvφjφ svΘ jednotky v mnoha sm∞rech. Jen jemu jsme vd∞Φni za ╛ivot, kde se nemusφme starat jen o jφdlo a pitφ, ale i ono n∞co za to po╛aduje. Tφm ╛e mß rozpφnav² charakter, vynutφ si obΦas vßlku, tφm vφce se ztratφ osobnost Φlov∞ka a v╣ichni se pod v²chovou tohoto superega stßvajφ jaksi "stejnφ".