Minulost Krize je velice pestrá a pekelně zamotaná, ostatně posuďte sami ..

První pokusy s vysíláním začaly někdy v páté třídě na základní škole. Snaha dorozumět se s mým kámošem Maňasem, který ode mě bydlel asi jeden kilometr, byla obrovská. Stavěli jsme různé bezdrátové mikrofony, štěnice, ale nikdy to nebylo ono. Dosah byl malý a navíc jen jednosměrně. Vše se ale změnilo, když jsem  na vánoce (1991) dostal dvě vysílačky vysílající na 19. kanále CB pásma. Byla to taková lepší verze Walkie Talkie, které u nás prodávali šikmoocí bratři na stáncích. Výkon staniček byl sice jen 100 mW, ale na pokec s Maňasem to stačilo. Asi po roce blbnutí k nám přijel známý (Miloš 5), který měl v autě taky vysílačku. Bylo to však jiný kafe, výkon 4W, 40 kanálů.....prostě byl jsem z toho totálně unešenej. Začal jsem šetřit ...a v létě (1993) jsem dostal k narozeninám staničku Albrecht AE4650. Venku se na stromech začaly objevovat rozličné typy drátových antén ...a tak nastala brutální éra CBčka. Bastlení vlastních vysílaček přestalo být aktuální..(alespoň na nějakou dobu) :)).
Roky ubíhaly a touha po vysílání "jinde" se začala pomalu vracet. Častěji a častěji se totiž stávalo, že jsem se chtěl Maňasovi pochlubit s nějakou novou písničkou polapenou v éteru. Přes CBčko to bylo nekvalitní a navíc to nasíralo spoustu lidí na kanále. Rozhodl jsem se tedy postavit vysílač na VKV (1997). Toto úžasné zařízení mělo velmi malý výkon, Maňasuj citlivý tuner si s tím však dokázal poradit. Pustil jsem mu občas nějakou písničku, pak písničky....a jednoho dne si toho všiml soused. Řekl mně, že je to super změna v éteru a že až zase budu něco pouštět, ať mu cinknu na telefon. Když už jsem teda zvonil na souseda, řekl jsem to z legrace ještě pár kamarádům. Najednou to vědělo podezřele moc lidí. Kamarádi to řekli svým kamarádům a ti zase dalším. Spoustu jich však bydlelo daleko a signál u nich byl špatný, nebo dokonce žádný. Brzy mě tedy dokopali ke stavbě dalšího výkonového stupně k vysílači (asi 0.5W), čímž se dosah podstatně vylepšil. Z nevinných pokusů se vyklubalo něco, co připomínalo rádio ...a mě to začalo pekelně bavit. V té době bylo vysílání velice nepravidelné, zásoba písniček malá a kvalita vysílání mizerná. Anténu jsem měl provizorně pověšenou na lustru (na střechu byl velice špatný přístup).Písničky se pouštěly převážně z kazet, později i z CDček. Byl to solidní úlet..svůj účel to však splňovalo, BAVIT KAMARÁDY. Časem jsem si pořídil zvukovku do počítače (tehdy 486ka) a do vysílání se přidaly MODy, S3Mka, a vůbec všechny dostupné formáty, které tento počítač zvládnul přehrát. Jako správný fanatik jsem brzy upgradoval na Pentium a to byl zásadní zlom v historii vysílání. Můj "nový" počítač totiž dokázal přehrát MP3jky. Na kazety jsem rychle zapomněl a veškerou hudbu jsem začal pouštět z počítače. Následovalo šílené shánění, půjčování a stahování CDček. Pakoval jsem MP3jky od rána do noci. Archív písniček rostl neuvěřitelně rychle a tak jsem se rozhodl opět trochu "posílit" vysílač. Po menším laborování jsem oživil další stupeň a výkon se tak vyšplhal na úctyhodné 3W. Jedna maličkost však stále chyběla, název rádia.....

další >>>