<<< zpět

Myšlenka, jak pojmenovat rádio mě trápila už od samého začátku. Návrhů bylo  hodně, žádný však nevystihoval vznik, ani momentální funkci rádia. Až jednou večer, když jsem vysílal..zazvonil telefon. Na druhém konci drátu se ozval můj dobrý kamarád Tomáš a prohlásil: "Něco beru na 107.9, seš to ty ??". Vzhledem k tomu, že Tomáš bydlel 8km ode mě a já měl anténu pověšenou na lustru, nedělal jsem si žádné iluze. Když mně však pustil do telefonu úryvek, uvěřil jsem. Tomáš z toho byl tak na větvi, že sedl do auta a vydal se ke mě... že prý to musí vidět. Když Tomáš dorazil, posadil se ...udiveně si prohlížel anténu na lustru a prohlásil "na tohle Tě doma beru ??....no to je teda KRIZE !!."
Podívali jsme se na sebe a bylo nám hned jasné, že název rádia je na světě. Byl to další důležitý krok v historii rádia...Krize. Brzy jsem natočil první jingl, který měl obrovský úspěch. Jmenoval se "Buďte v pohodě". Následovalo mnoho dalších a dalších... Vysílání nabralo šílené obrátky... Anténu jsem dal konečně na střechu. Pořídil jsem mobil, na který mohli posluchači volat, či posílat SMSky. Ve vysílání přibyly písničky na přání a soutěže o zběsilé ceny..samolepky, vypálené zářivky, přetrhlé kazety... Nechápavé telefonáty vysmátých posluchačů mně dělali velkou radost. Nikdy jsem se tak skvěle nebavil. Brzy jsem opět zvýšil výkon vysílače, tentokrát na brutálních 20W. Věnoval jsem Krizi veškerý volný čas. Přes den jsem dělal playlisty, stříhal hitmixy, namlouval jingly a připravoval soutěže. Večer jsem to zapl a vysílal tak dlouho, dokud mně nespadla hlava na mixák. Nejlepší však bylo, když se nás u vysílání sešlo víc....platilo pravidlo víc lidí = větší zábava. Bylo to geniální období, které však netrvalo dlouho.
Stále častěji jsem přemýšlel o tom, že bych se tomu mohl věnovat "profesionálně". Končila mně totiž škola a bylo na čase si obstarat zaměstnání. Krátce po maturitě jsem tedy zašel do jednoho brněnského (tehdy nejposlouchanějšího rádia), jestli náhodou nepotřebují technika. Hle a zrovna potřebovali :).Po několika jednáních s ředitelem jsem podepsal smlouvu a nastoupil jako technik zvukař. 
Z mého nového zaměstnání jsem byl ze začátku neuvěřitelně nadšený, byl jsem v rádiu skoro pořád. Na vlastní rádio Krize už nezbývalo moc času. Vysílání jsem značně omezil a po několika měsících zcela ukončil. Vysílač ležel zbytečně ve skříni, a tak jsem ho prodal. Zdálo se, že je s rádiem Krize nadobro konec.
Čas ubíhal a práce v komerčním rádiu mně začala lézt na nervy. Nemohl jsem se dívat na to, jak mají všichni kolegové i já "svázané ruce". Nikdo nemohl dělat nic ani trochu podle sebe, vše muselo být podle vševědoucího pana produkčního. Přes jeho chorobné výplody nejel vlak. Vlastní názor jste si mohli strčit třeba do pr...., i když všichni věděli, že máte pravdu. Zkuste třeba postříhat jingl "novinky" ...když je v něm písnička, která se jinde hrála už půl roku...trochu trapas, ne ?? Směšně nízký plat a přístup vedení k nám zaměstnancům raději nekomentuji. Po roce neustálého dohadování jsem dal společně s kolegou výpověď. Brzy se k nám přidali další a další... Po trpkých zkušenostech z komerčního rádia se moje chuť po pirátském vysílání nejen vrátila, ale navíc znásobila. Krátce po přestěhování do vlastního bytu, jsem se rozhodl postavit nový vysílač a začít znovu.

další >>>