/Úryvek z pohádky ´Pouto lásky´ /
Princ Marek byl tedy spoután a vsazen do nevlídné kobky černé věže. Před očima měl stále obraz zoufale smutné Růžičky. Vzpomněl si na rozpustilou a přitom tak krásnou a milou tvář z ranního setkání. Bolestně se pousmál. Dnešní den pro něj začal nejkrásněji v jeho životě, bohužel neskočil zrovna podle jeho představ. Ze zamyšlení ho vyrušil Filip.
„Filipe, jak jsi se sem dostal?“ žasl.
„Pustil mě k tobě velitel stráží. Je to hodný a spravedlivý člověk, rád by nám pomohl. Bohužel ven tě nedostaneme. Veronika rozestavěla všude tolik svých lidí, že nemáme šanci.“
„Už jsem ti přece říkal, že nemám důvod k tomu, abych zmizel.“
„Nelituješ?“
„Ani náhodou. Co ze svobody bez Růžičky? Kdybych ji nepoznal, možná bych o tom začal uvažovat, ale takhle? - Proč mi vlastně tolik pomáháš?“
„Copak ti to ještě nedošlo?“ Filip se usmál a přistoupil k Markovi. Rozvázal mu pouta na rukou. Sáhl za košili a podal mu poupátko růžové růže. „Malý dárek od Růžičky. Nejsi sám, kdo ji má rád.“ Tím řekl vše.
Marek vzal půvabné poupě něžně do dlaní a přivoněl si. Svět se s ním příjemně zatočil. „Děkuji,“ vydechl po chvíli.
V témž okamžiku zaslechli hluk a než se stačili vzpamatovat, vtrhla k nim rozlícená Veronika. Vyrvala princi růži z ruky a vztekle s ní švihla o zem. Princ byl natolik překvapený jejím nenadálým příchodem i chováním, že se nevzmohl na odpor.
„To sis dovolil hodně, Filipe. Kdo tě sem pustil?“ vyhrkla hrubě a její oči metaly blesky.
„Nikdo! Ukradl jsem klíč a proklouzl strážím.“ Filip chtěl, aby případné potrestání dopadlo pouze na jeho hlavu. Byl by nerad, kdyby to za něho odnesl i někdo jiný.
„Nemysli si, že ti tohle budu věřit. Kdo tě sem pustil?“
„Nikdo!“
„Dobře, jak si přeješ. Stráže, doprovodíte mého drahého bratra do jeho komnaty a postaráte se o to, aby se mu celou noc nerušeně spalo. Od jeho dveře se až do rána nehnete ani na krok. A vy,“ obrátila se na velitele stráží, „aby bylo jasno, pamatujte si, že zákaz návštěv u prince Marka platí úplně pro všechny, tedy i pro mého bratra. Pouze na krále se nevztahuje. Teď prince Marka opět spoutáte, ale ne provazem, kovovými pouty a klíč od nich mi laskavě odevzdáte.“
Jak přikázala, tak se stalo. Sotva odešla, vstoupil k princi do cely velitel stráží a do spoutaných rukou mu vložil růžové poupě.
„Nikdo nemá právo brát vám dárek od naší milé Růžičky, princi, ale jak sám vidíte, stalo se to. Vaši lásku vám však nikdy nikdo nemůže vzít. Ta zůstává ve vašem srdci. Dobře si pamatujte, láska je mocná a umí dělat zázraky, ale jen ta opravdová velká láska. Líbíte se mi, princi, a znám dobře Růžičku. Věřím, že vaše láska je ta pravá, určitě vám pomůže ... |
